Se Žraloky na návštěvě Moldavy v Krušných horách a jejím okolí.

Na ty tajemné nadpisy mých článků jste si už nejspíš zvykli, takže určitě očekáváte, s jakým vysvětlením tentokrát přijdu. V tomto případě vás nemíním dlouho napínat, ti Žraloci nejsou žádné mořské ,,potvory“ - úleva, že? Pokud jste si náhodou ještě nevšimli, jsem velký železniční fanda a v tom tkví ta záhada jménem Žralok, respektive úplně přesně motorová jednotka Českých drah se jménem RegioShark. Ovšem my fandové železnice jsme si tuto jednotku hned pojmenovali českým jménem, přeloženým s toho anglického - Shark, tedy Žralok. A je to, další tajemný nadpis mého článku rozlousknut. Teď už hurá k samotnému příběhu.

Ústecký kraj spolu s Českými drahami uskutečnily ve dnech 1., 2., a 15., 16. 2. 2016 mimořádnou jízdu přímého vlaku z Ústí nad Labem na Moldavu v Krušných horách. Tento konkrétní vlak normálně jezdí pouze na trase Louka u Litvínova - Moldava v Krušných horách, tedy jen po známé Krušnohorské železnici. Této mimořádné nabídky jsem se samozřejmě rozhodl využít - nechat si takový výlet ujít by byl hřích z mého pohledu. Z nabízených dnů jsem využil toho 15. 2. 2016.

Po čekání, až přistaví vlakovou soupravu k nástupišti hlavního nádraží v Ústí nad Labem, jsem se i s dalšími čekajícími dočkal a hned mě čekalo překvapení. Na tento výlet byly nachystány hned dvě motorové jednotky RegioShark. Říkal jsem si tak, jestli se podaří obsadit obě jednotky, vždyť tu lidí nebylo zase tolik. Jenže později se ukázalo, že se to podařilo. Vlak se do doby odjezdu - 8:24h slušně naplnil a na dalších zastávkách lidí ještě přibývalo.

Cesta probíhala v klidu a plynule, takže jsme po necelé hodince v Louce u Litvínova mohli najet na samotnou Krušnohorskou železnici. Po této dráze to už nešlo tak rychle, jako dole ,,po hlavní“, ale i tak se s touto horskou dráhou oba Žraloci popasovaly velmi dobře. Přeci jenom, jsou to výkonnostně poněkud silnější stroje, než ř. 810 Orchestrion, které po této dráze jezdí pravidelně.

Po příjezdu na Moldavu zažilo zdejší nádraží něco, co asi už dlouho nepamatuje - pořádný ,,příval“ lidí-cestujících, kteří se, samozřejmě i včetně mě, vyhrnuli z vlaku. Vyfotit v ten moment ,,žraločí pár“ bez lidí bylo nemožné a to trvalo ještě dlouho, protože mnoho lidí, hlavně dětí, se chtělo se ,,žraločím párem“ vyfotit. Dospěl jsem tedy k rozhodnutí, že fotky tohoto ,,párečku“ pořídím až odpoledne po výletu v okolí Moldavy.

Delší dobu mi trvalo, než jsem se rozhodl, Kam se podívat. Až po prohlídce blízkého okolí jsem se vypravil do samotné obce, vzdálené od nádraží asi 2,5 km. Cesta tam byla v pohodě, ale hezky z kopečka, takže už sem se fyzicky a psychicky připravoval na to, že mě čeká hezký výšlap, až půjdu zpět, ale nebudu předbíhat. V samotné obci, kam sem po nějakém čase dorazil, to vypadalo jako po vymření, nebýt několika turistů, zejména německých, myslel bych si, že jsem se ocitl v obci duchů. Žel, jak už jsem se přesvědčil dříve, v těchto místech v česko-německém pohraničí moc života nebývá. Žít tu není zrovna žádný med, do práce daleko, takže zejména mladí raději odcházejí do větších měst, kde mají víc možností na obživu. Když to shrnu, působí na mě Moldava jako obec takovým stísněným dojmem. Naštěstí, když už jsem to málem začal vzdávat, jsem na konci obce narazil na hezké místo- kostel, dvě velká stavení a starý hřbitov s márnicí. Jako vystřižené z dávných dob. Konečně příjemnější místo. A to, co mě čekalo ve svazích nad tímto ,,zátiším“, to bylo teprve něco.

Díky tomu, že je samotná obec Moldava dole v údolí, okolní stráně nabízejí mnoho různých pohledů na obec i okolní úchvatnou krajinu. V mém případě jsem si vybral stráně nad již zmíněným kostelem a stálo to opravdu za to. Ty výhledy, to se nedá ani moc popsat, prostě paráda. Nevadí, že stráně a okolní svahy a kopečky nebyly pokryty sněhem, i tak měly své kouzlo. Miluju tyhle horské výhledy, lépe to snad nedokážu ani vyjádřit.

Po dostatečném, až snivém pokochání zdejší krajinou jsem se vypravil na zpáteční cestu na horu k nádraží. Slunko, které občas ozářilo okolní krajinu, později vystřídalo několik slabších sněhových přeháněk, hlavně během mého výstupu na horu. Když jsem se nahoru vyšplhal, spustila se dosud největší sněhová přeháňka, doslova chumelilo. To mě jen utvrdilo, zalézt do nějaké restaurace a dát si oběd. Vybral jsem si nádražní restauraci, která mě opět po několika letech od první návštěvy nezklamala. Dal jsem si výborný hovězí guláš. Vládla tu pohodová nálada, co víc si přát.

Po obědě jsem měl v plánu podívat se k sousedům do Německa, kde jsem tedy už během dne několikrát byl, aniž bych ale věděl přesný počet překročení hranic. Ono, když vede hranice podle nádraží, není se co divit. Tohle by asi dříve nebylo vůbec myslitelné - vlastně asi určitě. Ale nechme spekulací, tentokrát jsem šel plánovaně k našim německým sousedům. Jen tak se projít po okolí, tak aby mě oběd dobře slehl. Při procházení jsem přišel na jednu věc, Němci mají víc sněhu, než u nás na české straně, tedy, lépe řečeno, větší sněhové ,,fleky“. No co, holt se víc předzásobili.

Je čas na návrat, k tomuto názoru jsem došel po nějakém čase stráveném procházkou po německém území, tak jsem se pomalu vrátil zpět k nám na české území. Do odjezdu vlaku zpět dolů do našeho krajského města zbývala přibližně hodinka, takže jsem tohoto času využil k detailnějšímu průzkumu moldavského nádraží. Pokud bych měl popsat současný stav nádraží, viděl bych to takto- tristní stav. Mnoho kolejí z dříve velmi rozsáhlého nádraží je pryč…… Raději jsem to dál vytečkoval, neb se mi to těžko popisuje, jako milovníkovi železnice. I když mi rozum dává najevo, že nic netrvá na světě věčně, i tak fandu železnice, jako jsem já, přepadne stísněný pocit při pohledu na takto opuštěná místa. Ale dost pochmurných myšlenek. Na světě je pořád dost toho krásného.

Když jsem dokončil prohlídku nádraží, musel jsem si se vší samozřejmostí nafotit i právě dorazivší vlak, sestavený ze dvou motoráků řady 810, zvaných Orchestrion, nebo také Šukafon. Proč se řada 810 přezdívá Orchestrion, je prosté. V počátcích provozu těchto motorů docházelo k množství závad, které šly ,,opravit“ jednoduchým způsobem - nakopnutím skříně elektrického rozvaděče. No a kdo si vybaví seriál Chalupáři, ten si jistě vzpomene na to, že obdobným způsobem se uváděla do provozu velká hrací skříň zvaná Orchestrion, odtud tedy ta přezdívka řady 810. U té druhé přezdívky to raději nebudu rozvádět, jistě pochopíte proč.

A už se nám pomalu přiblížil čas odjezdu, stačil jsem si dát ještě něco ze svých skromných zásob a následně i s ostatními návštěvníky-cestujícími jsem počkal, až přistaví náš ,,žraločí páreček“. A že jsme se už nemohli dočkat. Meteorologové byli opět až moc přesní v té předpovědi počasí, podle které vycházelo, že se má během dne ochladit. Vyšlo jim to úplně vzorově. Naštěstí už žraločí pár zastavil u nástupiště, takže jsme se mohli schovat do jeho útrob.

Je 16:02h, to znamená jediné, jedeme zpět dolů. ahoj Moldavo v Krušných horách, je tu na hoře v tvém okolí opravdu hezky. Letos tu nejsem určitě naposledy. A vám, přátelé, doporučuji určitě toto krásné území navštívit. Věřte, že ač to na první pohled nevypadá, po delším rozkoukání zjistíte, že je tu opravdu krásně.