Setkali se u Kolína

Setkali se u Kolína

Dnešní výlet je spíše o setkání s přáteli z Kolína a výpravy do okolí . Po příjezdu do Kolína na sídliště vodárna jsem si trošičku odpočinul u kávy a plánováním co podnikneme. Jako hlavní jsme se dohodli že vyrazíme do Kutné Hory. Kutná hora je nádherné město plné památek.Než jsme se ale vydali na cestu tak jsme se stavěli v Kolíně u kostela sv. Bartoloměje.

Vlastní kostel je trojlodní stavba, postavená v gotickém slohu. Nižší, západní část je raně gotická s vnějším opěrným systémem. Na severní straně se nacházejí dva vstupní portály. Tympanon pravého portálu je kopií původní plastiky ze 13. století, která byla sňata při rekonstrukci na konci 19. století. V současnosti se originál nachází v Lapidáriu Národního muzea v Praze. Na západním průčelí se nachází původní vstup do kostela. Nad ním je kruhová gotická rozeta (zdobené okno). Po obou stranách průčelí stojí štíhlé osmiboké věže, Vysoké 66 metrů, které původně sloužily jako zvonice. Z jižní strany je přistavěna Kokovská kaple s oltářem Panny Marie Bolestné. Na západní část navazuje vysoký chór (kůr) ze 14. století, který vystavěl na místě původního kněžiště Petr Parléř. Okolo kněžiště se mezi opěrnými sloupy nachází (zleva doprava) sakristie a věnec 6 kaplí – Mlynářské, Sladovnické, Řeznické, Šperlingovské, Svatojánské a Svatováclavské. O jednotlivé kaple se v minulosti staraly městské cechy. Ve Sladovnické kapli je pohřben Jan Kolovrat Žehrovský, účastník mírové výpravy vyslané králem Jiřím z Poděbrad. Novogotický hlavní oltář pochází z počátku 20. století a je dílem žáků sochařské školy v Hořicích. Pod kněžištěm se nachází krypta, v níž jsou v malovaných rakvích pohřbeni významní měšťané. Na stěnách vnějších lodí visí 14 zastavení křížové cesty, vyřezaných z dubového dřeva Františkem Bílkem v letech 1910–1913. Na severní chrámové zdi je umístěna pamětní deska s latinským textem, který v překladu znamená: „Tato stavba kůru byla počata dne 20. ledna léta Páně 1360 za nejjasnějšího knížete Karla, z Boží milosti císaře římského a krále českého, prací mistra Petra z Gmundu, kameníka.“ Uvnitř chrámu na sebe hledí bysty Petra Parléře a Karla IV. Pozdně gotická zvonice stojí samostatně v blízkosti severní věže. V nejvyšším patře se nachází bývalý byt hlásného s Ochozem. V nižším patře je zavěšeno pět zvonů. Původních šest zvonů z roku 1797 bylo za 2. světové války zabaveno Němci, roztaveno a použito pro vojenské účely. Zvony Václav a Sanktusník byly po válce provizorně přeneseny z kostela sv. Víta na Zálabí. Zvon kohoutek z roku 1610 pravděpodobně pochází z městského popraviště. Zvony Bartoloměj a Jan Pavel byly nově odlity v roce 2000. V těsné blízkosti Parléřova chóru se na místě dřívější hradební bašty nachází barokní kostnice.

Pověst k tomuto místu. Rytíř Vužan se chystal vykonat pouť do Jeruzaléma. Aby na něj mezitím jeho žena nezapomněla, nechal jí ulít zvon do kostela sv. Bartoloměje. Jeho žena prý do zvonoviny vhodila několik stříbrných mincí, aby hlasu zvonu přidala na mohutnosti. Rytíř pravil, že se do deseti let vrátí. Když se rytíř nevrátil ani po deseti letech, jeho žena začala pomýšlet na nové vdavky. Když kráčela s ženichem do kostela, myslela více na svého ztraceného muže než na nastávající svatbu, když náhle začal její zvon vyzvánět: „Hola, tam z vojny se vrací můj pán!“ Rytíř se vrátil a žil se svou ženou šťastně, jak dlouho mohl. Zvon v roce 1796 spadl při požáru z věže, roztloukl se na kusy a byl přelit.

Zastavili jsme se na vyhlídce kde je krásný rozhled na místní automobilku T.P.C.A. A po krátkém zastavení jsme pokračovali v toulkách. Ve vesničce Vysoká jihozápadně od Kutné Hory můžete spatřit románský kostel Navštívení Panny Marie ke kterému byl v polovině 13. století přistavěná gotická přístavba, jejíž sakristií se stala stavba dřívější, románská. Z prvního období se zachovalo hluboce špaletované okno. Vybavení kostela je barokní. Tento kostelík je tak nádherná stavba že jsme se tu museli zastavit a kostelík si prohlédnout.

V těchto místech jsme se zastavily na Kopci Vysoká, nejvyšší kopec středního Polabí, najdeme mezi obcemi Miskovice, Mezholezy a Vysoká, 6 km západně od Kutné Hory. Kde se nachází rozhledna vystavěna v roce 2002. Vede zde zelená turistická značka z Kutné Hory, přes Miskovice do Suchdola. Nedaleko od rozhledny, 80 m západně v lese, se nachází zřícenina barnabitského kláštera paulánů s kaplí sv. Jana Křtitele. Obě stavby ponechány svému osudu po požáru v roce 1834. Ocelová rozhledna stojící na nejvyšším kopci středního Polabí (sopečného původu), ve výšce 470 m n. m. Byla postavena společným úsilím firmy Český mobil a obce Miskovice, otevřena r. 2002. Je Vysoká 40 m a slouží jako telekomunikační věž a rozhledna. Ten den fučel dost silný vítr takže výstup nahoru byl trošku strašidelný, protože rozhledna měla slušný výkyv. Ale pak jsma se šli podívat na kapli sv. Jana Křtitele a třas z nohou už vymizel . Na kopci nad vesničkou Vysoká byla v letech 1697-1698 na příkaz hraběte Františka Šporka postavena kaple sv. Jana Křtitele spolu s eremitáží (poustevnou) a letohrádkem. Kapli obklopoval malý klášter mnichů pavlánů. V roce 1894 po velkém požáru vše zaniklo a z kaple se dochovalo jen několik zbytků obvodových zdí. Nedaleko je možné spatřit sklepní prostory patřící snad k zaniklému klášteru. Klášter se nachází na stejnojmenném kopci u Miskovic, nedaleko Kutné Hory. Kdysi mohl být tenhle klášter moc pěkný, alespoň zbytky zdí to naznačují. Kousek od kláštera je věž sloužící mobilním operátorům a na ní je rozhledna. Kousek od ní je stará rozhledna, která není volně přístupná, a protože je nižší, za chvíli z ní díky Vysokým stromům nebude nic vidět. Kaple byla ve své době stavba víc jak zajímavá. Nechal ji na svém malešovském panství postavit hrabě František Antonín Špork, peníze na její stavbu získal Špork výhrou v kartách nad saským kurfiřtem Augustem Silným roku 1695 v Karlových Varech. Byla to kuriózní kombinace letohrádku a kaple. Čtyřboká stavba se třemi symetricky rozvrženými vstupy a presbytářem odděleným mříží. Uprostřed stál vodomet z červeného mramoru se sochou sv. Jana Křtitele nad níž bylo umístněno zlacené slunce, skrývající trysky, z nich a z osmi dalších umístěnými v nárožích římsy tryskala voda, vytvářející nad shromážděnými, klenbu aniž by je zamáčela. V patře kaple byla vyhlídková místnost. Konal se zde roku 1699 slavný křest Šporkova dlouho očekávaného syna. Jan František Josef Adam Špork však ve dvou měsících života umírá. Dvacátého dubna roku 1699 tak hrabě Špork malešovské panství prodává a s ním opadá i zájem hraběte o kapli. Ta je již roku 1700 osiřelá. Až na sklonku svého života roku 1733 chtěl hrabě Špork dát kapli opravit a obnovit její zašlou krátkou slávu. To se mu již nepodařilo. Roku 1834 zasáhl kapli blesk a následný požár byl hlavní příčinou jejího zániku.

Po prohlídce těchto staveb jsme popojeli do Kutné Hory. Kutná Hora je okresní město ve Středočeském kraji a významná městská památková rezervace, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Jako první zastavení v tomto městě byl klášter cisterciáků Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele. Budovy jádra kláštera se i přes jeho zrušení a následné nevhodné využití zachovaly prakticky v podobě, v jaké je mniši opustili. V čele stojí dominanta celého komplexu, pětilodní klášterní basilika Nanebevzetí Panny Marie a sv. Jana Křtitele, v současné podobě výsledek přestavby trosek raně gotického chrámu podle projektu J. Santiniho ve stylu barokní gotiky. Hlavní loď, vysoký chór a příčná loď výrazně převyšují dvě dvojice bočních lodí a chórový Ochoz s věncem kaplí. Vzhledem k tomu, že z gotické stavby se dochovaly prakticky jen obvodové zdi, zaklenul Santini celý kostel novými klenbami (hlavní a příčná loď valená se štukovými žebry, boční lodi, Ochoz a většina chórových kaplí kopulky, tři chórové kaple paprskové klenby se štukovými žebry), zasklením oken, emporami v ramenech transeptu a novým západním průčelím s baldachýnovým portálem.

Na obě ramena transeptu navazují krátká křídla západní části čtyřbokého konventu. Jeho hlavní část tvoří východní křídlo s hodinovou věží v čele. Celým křídlem prochází v délce 72 m podélná hala refektáře, otevřená přes obě patra do světlíku. Ve dvou podlažích se z něj vchází do vždy 24 mnišských cel (dnes kanceláře tabákové firmy), v prvním patře z Ochozu, obíhajícího kolem celého prostoru. Celý interiér refektáře se v 90. letech 20. století podařilo vzorně restaurovat.

Na dvorní fasádu jižního křídla navazuje původně románská opatská kaple svatého Štěpána z konce 12. století, goticky a při obnově kláštera barokně goticky přestavěná. Po zrušení kláštera byl její interiér přepatrován a značně poškozen, oprava z konce 20. století mu vrátila vzhled z doby před zrušením kláštera.

Po prohlídce kláštera jsme prošli uličkou až ke kostnici. Nedaleko centra v Kutné Hoře je možné objevit kuriózní místečko které se nazývá Kostnice. Je to kaple, jejíž výzdoba je vytvořena výhradně z lidských kostí. Toto místo je hojně navštěvováno turisty nejen z čech.

Při toulkách Kutnou horou kolem Kamenného domu. Kamenný dům patří k nejkrásnějším z dochovaných pozdně gotických domů v Čechách. Dům byl zbudován již na přelomu 14. a 15. století. Z této doby pocházejí rozsáhlé sklepy i původní dispozice. V polovině 15. století patřil dům bohatým řezníkům. Pro předního kutnohorského patricije a důlního podnikatele Prokopa Kroupu jej v roce 1489 přestavěl mistr Brikcí z Vratislavi. Dům často měnil majitele, až jej v 19. století definitivně získalo město. Také byl několikrát přestavován. Při rekonstrukci v letech 1901 - 1902 získal dům dnešní podobu. Tehdy začal být využíván k muzejním účelům. Poslední rekonstrukce Kamenného domu proběhla koncem devadesátých let 20. století. V Kamenném domě se nachází jedna z expozic Českého muzea stříbra v Kutné Hoře zaměřená na mladší dějiny Kutné Hory a především na umělecké řemeslo Kutné Hory v 17.-19. století.

Kostel sv. Jana Nepomuckého

Kostel byl stavěn mezi lety 1734 a 1752, vybaven byl do roku 1754. Je jediným kutnohorským kostelem, který byl postaven a vybaven v jediném stylu (= je slohově intaktní) - pozdním baroku s prvky rokoka a barokního klasicismu. Projekt kostela sv. Jana Nepomuckého vypracoval F. M. Kaňka. Stavba probíhala v letech 1734-1754. Při stavbě vypomáhal slavný Kilián Ignác Dientzenhofer. Stavbu financovala z výnosů záduší kutnohorská obec. Finančně také přispívali soukromí donátoři. Kostel sloužil jako filiální kostel církve římskokatolické, roku 1857 se stal kostelem studentským. V roce 1951 byl kostel náhle zrušen a církevní správa byla donucena kostel bezplatně pronajmout městu. Vybavení interiéru bylo zčásti uloženo v církevních depozitářích, nebo rozvezeno do jiných kostelů v okolí. Kostel pak sloužil jako sklad civilní obrany, požární zbrojnice a k ukládání stavebního odpadu. Zbylé vybavení kostela, které už nebylo možno nikam převézt bylo zničeno a rozkradeno. Roku 1980 začala rekonstrukce kostela. Interiér byl restaurován v letech 1997 – 2000. Dne 2. června 2000 byl kostel nově vysvěcen. Kostel je v majetku římskokatolické církve a je dlouhodobě pronajat městu Kutná Hora. Má sloužit kulturním účelům, pořádání koncertů, příležitostně k liturgickým účelům. Kostel sv. Jana Nepomuckého je jedinou chrámovou barokní stavbou v Kutné Hoře. Je také jediným kutnohorským kostelem, postaveným a vybaveným v jediném stylu, v pozdním baroku s prvky rokoka a barokního klasicismu. Kostel sv. Jana Nepomuckého je dílo mimořádně hodnotné jak po části architektonické, tak i ve výzdobě interiéru. Zvláště pozoruhodná je nástropní malba, ztvárňující legendu o sv. Janu Nepomuckém od J. Riedlemayera a F. X. Palka. Průčelí budovy zdobí v postraních nikách umístěné sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa.

Kamenná kašna

Krásná a mohutná kašna uprostřed malého náměstíčka je jedním ze symbolů Kutné Hory. Údajný stavitel Matěj Rejsek kamenem vyjádřil vřelý vztah měšťanů k nedostatkové, zato životadárné tekutině, která sem byla přiváděna dřevěným potrubím. Polygonální kašna o dvanácti bocích je zdobena množstvím fiál a kružeb, původně (stojí zde již od roku 1495) ji mělo též zdobit několikero soch na konzolách.

Okolo těchto památek nás cesta zavedla až k hotelu Opat. A jelikož byl oběda čas tak jsme neváhali a restauraci hotelu jsme navštívili. Jeden z nejstarších kutnohorských patricijských domů, dnes hotel Opat nabízí 17 stylově vybavených pokojů a apartmánů s 56 lůžky. Ale my jsme se ubytovat nehodlali tak po obědě jsme vyrazili dále na cestu.

Další zastávka byla u chrámu sv. Panny Barbory. Katedrála sv. Barbory (patronky horníků), stojící na výrazném ostrohu nad říčkou Vrchlicí, je jednou z vlajkových lodí gotické chrámové architektury Čech. Svůj podpis na ní zanechali přední stavitelé svých dob (Parléřova huť, Matěj Rejsek, Benedikt Rejt, ale např. i Josef Mocker). Atmosféru pětilodní baziliky umocňuje pohybem slunce průběžně měnící se lom slunečních paprsků. Překrásně zaklenuté interiéry s fragmenty pozdně gotické a renesanční malby obsahují mimo jiné sochu Madony v první chórové kapli (80. léta 14. stol.), původní chórové lavice (konec 15. stol.) či kamenný sanktuář (1502). Většina ostatního zařízení je tedy barokní, ale např. hlavní oltář je neogotická kopie. Ze stejné doby (z konce 19. stol.) pochází západní průčelí a také "původní" stanová střecha. Koncem minulého tisíciletí se katedrála ocitla ve velmi špatném stavu, s generální rekonstrukcí se začlo (až) v červenci roku 2003. Práce mají trvat několik let.

Od chrámu je překrásný výhled do parkově upraveného údolí pod relikty městského opěvnění, nad nímž se vypínají budovy tzv. Hrádku, Vlašského dvora a nepřehlídnutelná věž kostela sv. Jakuba. Pozorný návštěvník za dobré viditelnosti ve větší vzdálenosti rozezná sedlecký klášter, ba dokonce i zámek Kačina.

Chrám svaté Panny Barbory v Kutné Hoře je jednou ze čtyř staveb v Čechách, provedených podle francouzského katedrálního schematu, tj. jako vícelodní basilika s chórovým Ochozem a kaplemi (dále katedrála sv. Víta na Pražském hradě, presbytář kostela sv. Bartoloměje v Kolíně a klášterní kostel Panny Marie v Sedlci). Podélnou osu celé disposice tvoří široká hlavní loď, přecházející na východě ve vysoký chór o stejné šíři a výši (přes obě patra chrámu). Na hlavní loď navazují patrové vnitřní boční lodě. V úrovni přízemí na ně plynule navazuje chórový Ochoz o téměž plynule polokruhovitém půdorysu. Na vnější straně ho obtáčí řetěz chórových kaplí na lichoběžníkovém půdorysu, vymezeném trojúhelnými pilíři vnějšího opěrného systému chóru. První patra vnitřních bočních lodí končí s přechodem hlavní lodi do chóru. Vnější boční lodi jsou pouze přízemní a proti vnitřním lodím směrem k východu kratší. Chrám má tedy na úrovni přízemí pět lodí, první patro je trojlodní (viz přiložený půdorys). Termín "katedrála" pro tento objekt platí pouze ve smyslu stavebního uspořádání, nikoli funkce. "Katedrála" ve funkčním smyslu znamená sídelní kostel biskupa. U svaté Barbory v Kutné Hoře žádný biskup nikdy nesídlil, nebyla tu zřízena ani obyčejná fara...

Kaple Božího Těla

Kaple Božího Těla (nebo též svatobarborský karner) vznikla jako první stavba z plánovaného církevního okrsku a jeho stavba započala ještě před započetím stavby chrámu sv. Barbory. Karner využil prostor ostrohu nad říčkou Vrchlicí, kde parléřovská huť vystavěla kapli ve vrcholně gotickém slohu, s devíti poli křížové klenby a čtyřmi mohutnými válcovými sloupy. Zajímavostí je, že žebra klenby mizí ve zdech kaple bez jakékoliv konzol. Původně byla stavba plánována jako dvojpodlažní – v dolním podlaží měla výt vybudována kostnice a v horním kaple, sloužící k zádušním mším. Kaple však nebyla nikdy zcela dokončena, svému účelu sloužila pouze kostnice, kam se ukládaly kosti ze znovu používaných hrobů na Městských hřbitovech. V roce 1626 přešla kaple do majetku a správy Jezuitů, kteří v její těsné blízkosti začali budovat svoji kolej. Přitom docházelo k terénním úpravám, kterým musel ustoupit i starý hřbitov. Kosti byly přeneseny do kostnice a zazděny do několika polí podlahy. Jezuité také nechali prostor barokně zastřešit a vybudovali vstup s barokním portálem. Po svém zrušení na konci 18. století byla kaple Božího těla prodána v roce 1794 krupaři Josefu Střížkovi, který zde zřídil krupařskou dílnu. Bývalá kaple měnila často majitele až ji roku 1886 získal varhanář Jan Tuček a přeměnil ji ve varhanářskou dílnu. V majetku varhanářského rodu Tučků zůstala kaple až do roku 1947 a trvale chátrala. V roce 1990 ji do majetku získalo město Kutná Hora. V současné době je kaple po kompletní rekonstrukci (v letech 1997-2000).

Jezuitská kolej

Mohutnou budovu Jezuitské koleje najdeme při cestě z centra města ke chrámu sv. Barbory. Jinak v Kutné Hoře můžeme navštívit celou řadu architektonicky zajímavých objektů. Proto také byl historický střed města prohlášen městskou památkovou rezervací. V městské části Sedlec najdeme první cisterciácký klášter v Čechách a zejména pak mohutný gotický chrám. Nedaleko můžeme navštívit bývalou hřbitovní kapli a v ní známou kostnici. Jezuitská kolej byla stavěna od roku 1667 a stavba pokračovala až do poloviny 18.století. Autorem projektu byl významný stavitel jezuitských staveb Domenico Orsi. Stavbu vedli Carlo Lurago a Francesco Caratti. Jezuité přišli do Kutné Hory v roce 1626. Jejich úkol byl provést rekatolizaci utrakvistického města a jeho okolí. Jezuitský řád se také v té době zaměřoval na výchovu dětí a mládeže a právě k těmto účelům byla kolej vystavěna. Zrušení jezuitského řádu v roce 1773 pro kolej znamenalo její převod do vojenské správy a kolej byla přeměněna ve vojenská kasárna. Sloužila také jako vojenský špitál, později pak jako kadetní škola. Pak opět jako kasárna až do 90. let 20 století. R. 1998 bylo rozhodnuto o přidělení bývalé jezuitské koleje Českému muzeu výtvarných umění pro vybudování stálé expozice. Bude zde umístěna stálá expozice českého výtvarného umění XX. a XI. století, historická expozice jezuitské koleje, stálá expozice ze sbírkových fondů Památkového ústavu Středočeského kraje a stálá expozice českého animovaného filmu. Kolej je situována na impozantním místě v těsném sousedství chrámu sv. Barbory. Původně měla být celá monumentální stavba koncipovaná do půdorysu písmene E, ale současný půdorys ve tvaru písmene F je důsledkem nenaplnění původního záměru. Ve stylu jezuitské řehole je architektura koleje poměrně strohá. Jen průčelí připomíná raně barokní italské paláce. Nároží monumentální budovy jsou zvýrazněny mohutnými věžemi. Původní třetí středová věž musela být v polovině 19. století ze statických důvodů snesena. Budova jezuitské koleje byla původně propojena spojovací chodbou s kostelem sv. Barbory. Dnes již tato spojovací chodba neexistujíce. Záměrem jezuitů bylo vystavět v Kutné Hoře "královskou cestu", od chrámu sv. Barbory k Vlašskému dvoru, jako obdobu Pražské Královské cesty z Klementina na Pražský hrad. Proto byla na mostě před jezuitskou kolejí vytvořena počátkem 18.století galerie soch světců, napodobující sochy na pražském Karlově mostě. Autorem galerie byl jezuita František Baugut, s vyjímkou sochy sv. Jana Nepomuckého, která byla doplněna později. Po zrušení jezuitské koleje byly prováděny stavební úpravy v letech 1776-1777 a další pak v letech 1843-1844. V letech 1856-1858 byly pravděpodobně přistavěny v nádvořích okrouhlé věžice. V současnosti (květen 2007) je kolej v rekonstrukci pro multifunkční Centrum umění Kutná Hora Českým muzeem výtvarných umění v Praze.

Kostel sv. Jakuba

Arciděkanský chrám sv. Jakuba najdete v centru Kutné Hory, v těsném sousedství Vlašského dvora. Jaho Vysokou štíhlou věž, tvořící výraznou dominantu siluety města, nelze přehlédnout. Městu, které se svým významem blížilo Praze chyběl na počátku 14. století reprezentativní svatostánek. Jeho stavbu iniciovali bohatí němečtí patriciové a mincíři a pregéři, podílníci a úředníci nedaleké mincovny ve Vlašském dvoře. Stavbu monumentálního městského chrámu začala v roce 1330, tedy přibližně padesát let před zahájením výstavby Chrámu sv. Barbory, sedlecká stavební huť, která stavěla nedaleký cisterciácký klášter. Při výběru místa – na poddolovaném ostrohu nedaleko Vlašského dvora – neměli měšťané šťastnou ruku. Místo se ukázalo být natolik nestabilní, že nedovolilo dostavbu druhé plánované Vysoké věže. Kostel má dodnes jedinou věž, Vysokou 86 metrů. Jádro stavby bylo dokončeno kolem roku 1380, těsně před zahájením stavby Chrámu sv. Barbory. Na stavbě západního průčelí se podílela i pražská parléřovská stavební huť. Z předhusitské výbavy se dochovala dvě sanktuária vestavěná do presbytáře. Husitské bouře, které Kutnou Horu téměř zničily, poškodily i kostel sv. Jakuba. Významné opravy a úpravy však přišly až v šedesátých letech 15. století, kdy byly zřejmě pořízeny i fresky v mincířské kapli. Od třicátých let 15. století spravovala kostel utrakvistická církev, nějakou dobu byl kostel i sídlem utrakvistického biskupství. V sousedním arciděkanství byla v této době zřízena významná renesanční škola. K posledním významným změnám v interiéru kostela došlo po Bílé hoře. Výzdobu kostela obohatila významná barokní díla - Škrétova Pieta, Palkův obraz Štěstí sv. Jakuba (1752) a Svatá Trojice vytvořená Petrem Brandlem roku 1734. Kostel je přístupný pouze v době bohoslužeb.

Po památkách z Kutné hory jsme přejeli do Poděbrad kde jsme se prošli lázeňskou částí skousli pár lázeňských oplatek a poseděli v parku u vodotrysku . A potom po prohlídce podchodu pod silnicí na vlakové nádraží. Léta stížností na neupravený vzhled a čmáranice po stěnách poděbradského podchodu u nádraží střídají pochvaly a obdiv místních i turistů. Výzdoby se po dohodě města a drah ujali skuteční umělci. Dnes stojí za to si kresby prohlédnout.

Den jsme zakončili posezením v čajovně Setkání. Čajovna Setkání se nachází přímo v centru města Poděbrad na adrese Jiřího náměstí 4 ve starobylých sklepních prostorách. Najdete ji v pasáži krále Jiřího, ve které Vás již čajová vůně navede ke schodišti sestupujícím dolů do oázy klidu a pohody. Již od roku 1995 pro Vás připravuje ty nejkvalitnější čaje. V každém ročním období pro Vás má připraveno to pravé - v létě chládek a osvěžující čaje a v zimě teplíčko a čajíky, které Vás zahřejí na těle i na duši.

Poté jsme vyrazili zpět do Kolína abychom naplánovali cestu na druhý den.

Druhého dne hned ráno jsme vyjeli do Hradce Králové – na Velké náměstí kde je spousta krásných staveb.

Městská památková reservace Hradec Králové

Na výšině nad soutokem Labe a Orlice je osídlení doloženo již v předslovanské době. Od 9. století hradiště, po sjednocení Čech pod vládou Přemyslovců (995) jedno z center jejich správy. Před rokem 1091 vznikl knížecí hrad v severní části výšiny. Kolem roku 1225 vysazeno na jeho předhradí jedno z nejstarších královských měst v zemi, které nejpozději od konce století patřilo k věnným městům královen (odtud přívlastek v názvu). V 15. století významná opora husitů (měl zde být poprvé pohřben i Jan Žižka). Po válkách v polovině 18. století byl prohlášen za zemskou pevnost a v letech 1765–89 byl obehnán bastionovým opevněním. Přitom byla zdemolována všechna historická předměstí, aby se vytvořilo dostatečně široké volné předpolí. Jejich obyvatelé byli přesunuti do vzdálených osad (Nový Hradec, Kukleny ap.). Pevnostní status byl zrušen až roku 1884, demolice hradeb začala o 9 let později, dokončena až při stavbě krajského soudu 1929–30. Hradec se rozvinul zejména směrem k nádraží, později i na východ a jih od starého města. To bylo novými stavebními aktivitami zasaženo minimálně, což vedlo k jeho vyhlášení městskou památkovou reservací roku 1962.

Kaple sv. Klimenta

Hypotesy o nejstarším hradeckém kostele na místě dnešního objektu vyvrátil archeologický průzkum, který datoval předchůdce současné stavby až do 14. století (po požáru města roku 1339). Tehdy vznikl jako "česká kaple" pro české obyvatele převážně německého města. Po reformaci a počeštění města sloužila nejpozději roku 1517 jako sklad soli. Původní cihelná stavba byla orientována k severovýchodu. Na místě zbořené jižní části postavena Bílá věž. Od roku 1653 provisorně opravená kaple sloužila jako filiální ke kostelu sv. Ducha. Během moru roku 1714 byl svatý Kliment prohlášen za ochránce diecese proti moru. Biskup Jan Adam Vratislav z Mitrovic nechal v letech 1717–21 z vděčnosti za ukončení epidemie postavit podle Santiniho projektu novou kapli s výraznou kopulí, na jejímž vrcholu je umístěna papežská tiára se svatopetrskými klíči jako symbol daru ostatků sv. Klimenta papežem Klimentem XII. roku 1737.

Bílá věž

Bílá věž dostala své jméno podle světlého hořického pískovce, použitého na její stavbu, který se výrazně odlišuje od červených cihel sousedního kostela sv. Ducha. Věž je zevně pětipatrová, jednotlivá patra oddělují výrazné římsy. Hlavní vstup vede renesančním portálem na jižní straně, dnes průchod do kaple sv. Klimenta. Do úrovně 1. patra vede točité schodiště na východním boku, přístupné ze dvorku u kaple. Spodní patro jen s malými okénky, ve druhém patře v osách stěn hrotitá okna, velká zvonová okna třetího patra dělená toskánskými sloupky a gotisující kružbou. Stěny čtvrtého patra bez oken, s velkými ciferníky hodin. Kolem někdejšího bytu hlásného v pátém patře obchází Ochoz, Báň s lucernou z let 1839–40 respektuje v zásadě původní renesanční tvar. Ve třetím patře zavěšen druhý největší zvon v Čechách z roku 1509 (místní zvonař Ondřej Žáček) o váze 10 t.

Chrám svatého Ducha

Současný kostel nahradil svého předchůdce, zničeného požárem roku 1339. Výstavba skončila kolem roku 1360 (věže, "Královská předsíň", jižní sakristie). Poškozen požárem roku 1407, obnova se táhla do konce 15. století (nový požár 1484). Po zřízení biskupství roku 1664 barokně upraven interiér, v letech 1788–9 celý kostel. Puristická restaurace z let 1864–76 (Fr. Schmoranz) vedla k likvidaci barokního vnitřního zařízení a jeho náhradě novogotickým. V letech 1901 upraveny do současné podoby věže (L. Lábler). Po roce 1989 proběhla důkladná oprava s ponecháním regotisované podoby. Patrně největší cihlový gotický kostel v Čechách byl zřejmě zamýšlen jako basilika s dlouhým chórem a věžemi v koutech mezi ním a bočními loděmi. Ty však byly nakonec postaveny vyšší, což způsobilo, že hlavní loď je bez oken a chrám je tedy pseudobasilikou. Celý chrám je zaklenut křížovými klenbami (závěr šestipaprsčitý) s kamennými žebry. Mezilodní arkády jsou hrotité, nesené čtverhrannými sloupy. Presbytář je stejně vysoký a široký jako hlavní loď. Kostel pochází z let cca 1340–60, jako poslední se dostavovaly horní části věží, tzv. Královská předsíň a jižní sakristie. Kostel značně poznamenala puristická restaurace, z té doby většina vnitřního zařízení, severní sakristie, řada kamenických článků (včetně části "Královské předsíně"), z poslední etapy pak zakončení obou věží.

Jezuitská kolej s kostelem Nanebevzetí Panny Marie

Kolej založena na základě odkazu Fridricha st. z Oppersdorfu (1629, mj. panství Žampach) roku 1636 jesuity z Nového Města pražského. V letech 1636–9 vykoupili devět domů v jižní frontě Velkého náměstí, kam umístili školu, kolej, kapli sv. Ignáce a od roku 1642 i seminář. Výstavba nové budovy začala oficiálně položením základního kamene roku 1654 podle projektu Carla Luraga. Již roku 1658 fungoval nový kostel, další výstavba se však z finančních důvodů zastavila. Úplné dokončení se datuje až k roku 1731. Roku 1762 poškodil stavbu požár celého města, došlo i ke zřícení části zdí. Obnova proběhla velmi rychle (do roku 1765). Se zrušením celého řádu zanikla i hradecká komunita, objekt byl předán armádě, která tu sídlila až do počátku 90. let 20. století. Kostel zůstal funkční a přístupný. V současné době se o budovy koleje dělí místní universita s řadou podnikatelských subjektů.

Nakonec jsme navštívili dva obchůdky plné korálků a vydali se přes obec Valy nad Labem kde jsme se stavěli na oběd v místí hospůdce.

Další naše kroky vedli na Křečhoř. Křečhoř je obec ležící v okrese Kolín 5 kilometrů západně od okresního města. Nachází se tam pomník bitvy u Kolína. pomník se nachází několik set metrů západně od obce Křečhoř na hraně svahu, zdálky viditelný ze silnice I/12. Z ní lze do Křečhoře odbočit na křižovatce pod osadou Kamhajek (u ní je i autobusová zastávka). Zaparkovat je vhodné u zdejší školky a průchodem mezi evangelickým a bývalým katolickým hřbitovem u kostela přes pole dojít k pomníku (asi 400 m, odbočka žluté značky, která prochází přes další místa, související s bitvou).

No a tímto pomníčkem jsem také zakončil naše putování a vydal se zpět k domovu.