Setkání s medvědem

Nečekané setkání s medvědem.

Ráno jsme se probírali do počasí, které bylo jenom pro otrlé horaly. Bylo na nule, těžké dešťové mra-ky nám nakukovaly do pokoje, navíc burácel pěkný uragán a meluzína si pohvizdovala po celém hotelu. SJaničkou nás ale nic namohlo zastavit. Vždyť přece, my jsme ty horalové. Nejprve jsme si zase za- šli do jídelny na snídani, kde jsme se jako každý den pěkně nacpali, abychom pěkně doplnili energii na dnešní den. Na pokoji jsme se důkladně oblékli. Chceme jet električkou do Smokovce a odtud vyrazit na dnešní túru Ještě jsme do baťohu nabalili potře- bné poživatiny a pití a vyšli na nádraží, kde nám vpůl deváté odjíždí vláček. Tam jsme však zjistili, že žádný vláček vtuhle dobu nejede. To byla zase Janička na koni, jelikož jsem tento spoj zjišťoval já. Skutečně, další nám jede za více než hodinu. Roz-hodli jsme se proto pro návštěvu Tatranského musea, který se nachází někde na konci Lomnice. Po chvilce hledání jsme již stáli před jeho budovou. Nesměle jsme vešli dovnitř, zaplatili vstupné a poplatek za možné fotografování. Počátky muzea TANAP sahají až do roku 1883, kdy bylo založeno Kar- patské muzeum. Dnešní muzeum TANAP vzniklo v roce 1957 a sídlilo v Popradě. Po přestěhování do Tatranské Lomnice vznikla první expozice v tzv.

Sečéniovském letohrádku. Ve sbírkách muzea můžeme shlédnout mnoho předmětů z oblasti botaniky, zoolo- gie, historie, kartografie a etnografie. Hlavní expo- zice má čtyři části-přírodovědnou, přírodoochraná- řskou , etnografickou a historickou. Viděli jsme tam všechny možné zvířátka a rostliny, které žijí a rostou zde ve Vysokých Tatrách. Také jsme obdivovali me- dvěda hnědého. Byl to takový neviný vycpaný chlu-

páč. Ale k medvědovi se ještě dnes vrátíme. Zatím jsme byli velmi spokojený, že jsme toto úžasné mu- seum zde navštívili. Ještě, že jsem se přehlédl v jí -zdním řádu. Třeba bychom neměli ani čas sem zajít. Ale marně jsem přesvědčoval Janičku, že to byl ode mne úmysl. Ta si myslela své. To už jsme honem popíchali na nádraží,aby ná neujel ten další vláčečk. Chvilku jsme počkali,a už jsme z teploučka vagónku pozorovali dost poničenou krajinu okolo Tatranské Lomnice. Počasí stále nic moc, ale zatím nepršelo. Za patnáct minut jsme již vystupovali ve Smokovci. Dnes jsme si naplánovali takový okruh okolo Hlu- bokého kotle na Velickou Polanu a pak naspátek přez Křížný kopec do Tatranské Polianky. Ale byli jsme zatím jen na začátku dnešní anabáze. Už ze Smokovce jsme stoupali kamenitou cestou vstříc tmavým mrakům.Asi po půl hodině výstupu, jsme se do těchto namočených, těžkých mračen dostali. Bylo to, jako když procházíme nějakou myčkou. Pěkně zmáčený, jsme se blížili k Velické Polaně.Já ve předu a Janička kousek za mnou. V jednu chvíli

jsem zůstal jako opařený a nevěřil jsem svým očím. Kousek pře- demnou na kamenité cestě stál medvěd. A nebyl to ten vycpaný, ale skutečný, živý, tatra- nský chlupatý medvěd. Upozornil jsem Janičku a oba jsme zůstali stát jako přibití. Med- vídek se postavil na zadní nohy a snažil se vylést na strom co stál u cesty. Pak si nás asi povšiml a honem zmizel v nízkých porostech a utekl se svahu dolů. Trochu jsme váhali, jestli jíti dál, aby tam chlupáč neměl nějaké kamarády. Ale Janička jasně zavelela, jdeme dál. Trochu s obavami jsme stoupali k Velické Polaně. Trochu nás mrzelo, že jsme toto nečekané setkání nenafotili. Ale semlelo se to tak rychle, že nebyl čas si všechno připravit. Snad nám budou lidé věřit tento neuvěřitelný zážitek.Když jsme došli na Velickou Polanu, tak jsme na rozcestníku zjistili, že odtud je kousek k Velickému plesu. Tak jsme trochu pozměnili dnešní plán a vydali se na pleso. Opět jsme se šplhaly po kamenité cestě, až se před námi začal zdvihat velký štít Granátové věže a před námi se rozkládalo Velické pleso do kterého padal úžasný vodopád z Velického potoka. Velické pleso je morénové pleso ve Velické dolině ve Vysokých Tatrách na Slovensku. Má rozlohu 2,22ha, je 350m dlouhé a 90m široké. Dosahuje maximální hloubky 6m. Leží v nadmořské výšce 1665,5m. Východně od plesa se pozvolna zvedá hřeben Velických granátů. Na západě se zvedá Čertov chrbát, který je ramenem Gerlachovského štítu. Severně od plesa se rozprostírá Velická dolina, která se jižně od plesa rozšiřuje. Dominantou tohoto místa byl horský hotel nazvaný Sliezký dom. Jelikož venku pěkně burácel ledový vítr a vzduchem poletovaly malé sněhové vločky, tak jsme tento hotel navštívili. Pochutnal jsem si na předraženém pivu a Janička si zase dala teplou polívčičku za šedesát. Chvilku jsme poseděli a ani se nám do té zimy nechtělo. Ale měli jsme ještě dlouhou cestu před sebou. Venku jsme si ještě prohlédli pleso a také vyfotili a vydali se dolů, do dvě hodiny vzdálené Tatranské Polianky. Šli jsme jinou cestou, než sem na pleso. Právě tou, kam před námi utekl ten medvěd. Tak jsme doufali, že ho zase uvidíme a konečně si vše nafotíme. Pomalu jsme klesali cestou pnou kamenů a pařezů. Tam jsme si zase pochvalovali ty naše boty do hor. Bez nich by se tady nedalo vůbec chodit. Kolem čtvrté hodiny jsme došli do Tatranské Polianky. Je to malá osada na hlavní cestě pod Vysokými Tatrami, na křižovatce se silničkou z Gerlachova. a jednou ze zastávek známé tatranské "električky".Osadu založili rolníci kolem roku 1888 za účelem léčebných pobytů a tomuto účelu slouží dodnes. Koncem 19. století se díky lékaři Michalu Guhrovi místní ústav přeorientoval na léčbu tuberkulózy a léčil se tu i známý básník Jiří Wolker, jehož jméno dnes ústav nese. A električkou jsme se také sPolanky svezli do Smokovce, kde jsme počkali na další, která nás dop- ravila do Tatranské Lomnice. Tam jsme zase zašli do samoobsluhy, kde jsme si koupili nějaké mňamky. Na hotelu se zase pěkně topilo, tak bylo kde sušit naše botky a oblečení. Udělali jsme si opět čajíček s rumem, aby nás trochu povzbudil na cestu do jí -delny, kde na nás zase čekala výborná večeře. Nohy zase pěkně bolely, ale za ty dnešní zážitky a setkání smedvídkem to přece stálo.