Severní Čechy – 8. den – odpoledne: CHKO Labské pískovce–Jetřichovice: PR Pavlínino údolí-okruh 9 km: tesaná cesta-kamenný úvoz–Trpasličí skála-skalní kapličky–Rynartice-Křížový vrch-Grieselův rybník s bývalým vodním náhonem; Doubice-Chřibský hrádek

Dopoledne jsme vystoupali na Čedičový vrch. Po obědě jdeme opět do skal - na výlet do přírodní rezervace Pavlínino údolí. Je to pískovcového údolí podél Chřibské Kamenice. Ve skalách probíhá pseudokrasová činnost, jsou zde malé jeskyně, skalní převisy a římsy.

Parkoviště opouštíme po neznačené silničce se zákazem vjezdu, ze které za chvíli odbočuje tzv. Tesaná cesta. Jen zpočátku ji sleduji v mapě, ale pak už je to jasné. Není značená, ale zabloudit nejde. Jen se přesně neví, k čemu cesta sloužila. Podle jedněch pramenů to byla obchodní stezka. Stěny úvozu kopírují profil trakařů a povozů. Existuje ještě druhá verze - sloužila ke svážení dřeva. Rýhu uprostřed po sobě zanechala kopyta tažných koní. Jediné jisté je, že cesta vedla a stále vede z Jetřichovic do Rynartic. Ne všude je cesta hodně patrná, někde je to skoro klasická pohodlná lesní cesta, ale někdy je ten úvoz hodně hluboký. Každopádně tady na nás dýchá historie.

Zpočátku jdeme do relativně mírného kopečka, ale po obědě to není nic ideálního. Zvlášť já mám problém. Sotva popadám dech. Ale rozchodila jsme to a cestu si užívám a kochám se okolními skalami.

Zhruba uprostřed této cesty, v místech, kdy je úvoz i dnes hodně znatelný, byla ve skále r. 1820 vytesána kaplička, ve které je umístěn malovaný obrázek Krista.

Úvozová cesta přechází na travnatou a následně zpevněnou silnici. Blížíme se do nejjižnější části Rynartic, kde nás vítají mimo jiné úžasné podstávkové a dřevěné domy.

Přicházíme na hlavní silnici u památníku obětem 1. světové války. Jdeme po ní jen kousek vlevo. Míjíme poněkud neudržovanou skalní kapličku Ecce Homo. To už se blížíme k malému parkovišti.
Před ním vedou vpravo vzhůru schody. Když je vidím, jásám. Samozřejmě Ota nemůže pochopit, jak se mi ty strmé schody mohou líbit. Až tady se dozvídá, že po nich dojdeme na Trpasličí skálu. Hned u vstupu nás vítá všech sedm trpaslíků i se Sněhurkou. Stoupáme vzhůru, zpočátku po dřevěných, později po kamenných schodech. Cestou se setkáváme s ve skále vytesanými trpaslíky i se Sněhurkou. Tak tady se nám líbí – i Otovi. Až tedy na ty schody. Barevné postavičky vytvořil v letech 1833 Ernst Wahr. Údajně dílo dokončil jeho syn. Po válce se na trpaslíky zapomnělo. Zarostly mechem a skoro se ztratily. Po r. 1989 byly očištěny, nově nabarveny a opět prokoukly. Stále je to příjemné zpestření při cestě vzhůru. Nahoře je ještě vytesaný skalní sklep, ale o něm jsem se další informace nikde již nic nedočetla.

Horem se vracíme k silnici, zatáčíme po ní vlevo a procházíme Rynarticemi. Tady je opět celá řada roubenek, i podstávkových domů. Měli bychom se přestat divit. Ty do této oblasti prostě patří. Cestu stáčíme k hotelu a restauraci Zámeček a za ní se vydáváme po neznačené cestě na náš dnešní nejvyšší bod - na Křížový vrch (408 m). Není to tak prudké, jak jsem si představovala, takže docela pohodička.

Je to částečně zalesněný kopec, na jehož vrcholu stojí dřevěný kříž. Kopec není vysoký, ale je z něj moc pěkný skoro kruhový výhled. Dominantami jsou Růžovský vrch (619 m) na západě a Studený vrch (736 m) na východě. Vidíme kopce Českého i Saského Švýcarska. Tam už vidíme, že prší. Ještě stoupáme kousek vzhůru, abychom viděli i tam, kde tomu odtud brání zdejší lesík. Ta nejvzdálenější panoramata máme zamlžená, ale i tak je tady nádherně.

Tím jsme dovršili nejen nejvyšší dnešní bod, ale také nejvzdálenější. Teď nás čeká až na malé výjimky už jen klesání. Už se přestáváme kochat a raději se rychle vracíme. Skály v Německu už vidět nejsou. Teď klesáme jen kousek - do restaurace Zámeček, kterou jsme cestou vzhůru minuli. Teď se chceme zde občerstvit, příp, i ukrýt před deštěm. Točí tady pivo z minipivovaru v Děčíně. To je příjemné překvapení. Za chvíli prší, ale žádný velký liják to není. Mají tady wifi. Zvládla jsem si stáhnout hodinky, ale také zařídit vše potřebné na poště. Bylo to jednoduché a šlo to snadno. Večer se už s tím nebudeme muset zdržovat.

Ani nečekáme, až přestane pršet. Takhle drobně může pršet celé odpoledne. Odcházíme. Máme štěstí, kupodivu to za chvíli přestalo, ale zataženo zůstalo. Je tedy otázka, kdy znovu začne.

Jdeme zpátky k silnici a opět procházíme Rynarticemi. Tudy vede modrá turistická trasa. Ta u památníku obětem 1. světové války odbočuje vlevo jako Hřebenovka. Jdeme převážně lesem a klesáme. Opět procházíme skalami. Na jedné je do vytesaného otvoru vložen obrázek Krista. Letopočet pod ním již není pořádně čitelný, aspoň pro nás, kteří bychom k tomu potřebovali brýle.

Sešli jsme ke Chřibské Kamenici, přešli ji po kovové lávce. Rozcestí Pavlino údolí je hned za ní. Tady končí modrá Hřebenovka a tudy prochází červená turistická značka. Po ní pokračujeme nyní vpravo. Dál jdeme podle říčky, ještě jednou ji po dalším mostku přecházíme. Po kořenech a kamenech to klouže, musí se jít opatrně, ale jinak je to úžasné. Skály, skalní věže, bublající říčka. Tohle je nádherná cesta.

Najednou vidíme schody kamsi do skal. Tvrdím, že vejdeme do skály a skála se za námi zavře a už nás nevydá. Nesmím asi koukat tolik na pohádky. Jinou možnost než pokračovat však nemáme. Schody jsou kamenné, doplněné dřevěnými stupni, dřevěným žebříkem a dřevěnou lávkou. Dostáváme se ke skalnímu převisu, kde je cesta zabezpečena řetězy. Je to zajímavý úsek, kdy cesta vede uprostřed skalní stěny. Je to tu hezké a vypadá to i dobrodružně. Najednou cesta klesá a zase jsme u řeky. Tady jsou skutečně úžasné přírodní úkazy. Pokračujeme po červené, střídavě po levém a zase pravém břehu. Když je na říčce jez, je vedle vysekán rybí přechod.

Kousek za posledním mostkem se dostáváme na rozcestí, kde nás Pavlínka láká na místní okruh okolo Grieselova rybníka. Stezka je doplněna malovanými obrázky se zajímavými informacemi. Hned začátek je dobrodružný - přechází se po dřevěné lávce - divím se, že se pod námi neprolomila. Je dost dlouhá a pěkně se prohýbá. Vlevo je Rusalka v jeskyni.

Obcházíme rybník. Když se dostáváme k rozcestí se zelenou, vidíme na protějším břehu rybníka budovu. Tady se dozvídáme, že snad již v 15. století tady stával mlýn, nejstarší mlýn v Jetřichovicích. V 18. století nefunkční mlýn koupil sedlák Josef Griesel a se svou rodinou tu zřídil opět mlýn. R. 1859 koupil mlýn, rybník, prostě vše Josef Müller a přebudoval to na níťárnu, později i na přádelnu. Jeho ženou byla Pauline – a jsme u toho, proč se toto údolí a rezervace jmenuje Pavlínino. Dokonce se svého času po ní jmenoval i rybník. Pak zde byl letní areál s půjčovnou výletních lodiček, r. 1955 bylo přistavěno druhé patro a od té doby tu byla škola v přírodě. Cesta okolo rybníka náhle končí ve vysekaném skalním náhonu. Nyní je už naštěstí bez vody, ale výška vody tady bývala až 0,5 metru. Nechá se jím projít na naši červeně značenou trasu. Ještě vidíme skály i říčku, ale za chvíli jsme už u auta.

Však už je nejvyšší čas. Je půl 8, to jsme to zase natáhli. Ale užili jsme si to. Bylo to nádherné, ideální bylo i počasí. A hlavně ten klid. Opět jsme nepotkali ani človíčka. Včera jsme to přičítali tomu, že byla hrozné horko, jenže dnes bylo počasí ideální. Utvrzuje mne to čím dál víc v tom, že lidé chodí tam, kam se mohou dovézt autem a pěšky jít už jen kousek. Na dlouhé pěší výlety už snad vůbec nechodí, nebo skutečně jen pá lidí. Ale to nám nevadí. O to víc si užíváme klid.

Tak a teď, kde spát. Tady to vhodné není. Pokračujeme ve směru naší jízdy. Zítra si chceme udělat výlet v Lužických horách, tak uvidíme, zda se někde chytíme.

Když jsme byli odpoledne v restauraci Zámeček, všimli jsme si šipky pro parkování karavanů. Máme to při cestě, jedeme se tam podívat, ale je to tu nějaké zvláštní. Je tu nějaký penzion a malé parkoviště, tak na 2 auta. Spát u penzionu nechceme.

Cestou na sever jsou u silnice nějaká parkoviště, tak snad se někde chytneme. Jedeme po hranici národního parku České Švýcarsko a CHKO Lužické hory. Přejíždíme Doubický potok, vpravo je turisticky přístřešek, informační tabule o skalním Chřibském hrádku a u toho místo pro zaparkování. Není to označeno jako parkoviště, ani na mapě ne, ale nám se tu libí. Nejsme pod stromy. Je to kousek od silnice. Snad tu bude v noci klid.

Rychle se myji, poslouchám, zda nejede nějaké auto, abych se včas schovala. Samozřejmě náhle neslyšně projeli dva cyklisté. Přežili to, co jim jiného zbývalo.

Najednou jsme oba skoro současně objevili každý jedno klíště, Ota malinké, já trochu větší. Nemáme si tedy co vyčítat.

Pak jdu dělat něco k jídlu. A také si dávám štamprličku. Celé odpoledne mne pobolívá hlava. Moc na to netrpím, takže je mi to jasné – znamená to změnu tlaku a tím pádem i počasí. Začíná opět drobounce mrholit.

Přesto se ještě po večeři jdeme podívat ke zřícenině. Chřibský hrádek – strážné sídlo na ochranu Lužické stezky bylo vybudováno na skalním ostrohu nad ohybem Doubického potoka ve 2. pol. 13. století. Byl to malý hrad s věží o rozměrech asi 5 x 6,5 m. Svou funkci však plnil jen do počátku 14. století. Dodnes se dochovaly terénní nerovnosti a spodní část tesané místnosti.

Jdeme do mírného kopečka asi 350 m. Z cesty vidíme jen vysokou skálu, hrádek stál asi na ní. Těžko říct. Viditelná cesta nahoru nevede. A to tu skálu ještě obcházíme. Dnes jsme toho nachodili dost, šplhat se nám už nikam nechce. Fotím kopec ze dvou stran a doma se podívám, o co jsme přišli.

Je 10 hodin, jdeme spát. Aby to nebylo vše jednoduché, Ota objevuje další klíště. Tak zase vše odemknout a chystat se na operaci, jak tomu Ota říká. Abychom si nezáviděli, je to za tento výjezd na klíšťata 2:2. Konečně jdeme spát. Samozřejmě mne najednou všechno svědí a kouše, ale zdá se, že vše je zbytečný poplach.

Za celý večer projely asi 3 auta, tak by tu velký provoz být v noci snad neměl. Venku neustále drobounce mrholí. Je to tak drobné, že to do auta ani neslyšíme. Naštěstí je v autě 18,5 stupně a my můžeme mít zavřené dveře.

Severní Čechy – 8. den – odpoledne: CHKO Labské pískovce–Jetřichovice: PR Pavlínino údolí-okruh 9 km: tesaná cesta-kamenný úvoz–Trpasličí skála-skalní kapličky–Rynartice-Křížový vrch-Grieselův rybník s bývalým vodním náhonem; Doubice-Chřibský hrádek na mapě