Přidat Itálii mezi oblíbené
Sicílie - Agrigento - Údolí chrámů – klasické Řecko na Sicílii
V naší antické exkurzi jsme pokračovali, když jsme zamířili na jižní pobřeží Sicílie. Jeli jsme podél hladiny Středozemního moře, které Karel Čapek ve svých Italských listech označuje jako „moře Africké“ a kdesi v dáli na obzoru tušili nejjižnější italské ostrovy Linosu a Lampedusu, při kterých se o týden dřív potopila loď se stovkami afrických uprchlíků. V podvečer jsme pak vstupovali do archeologického areálu, jenž v Čapkově esejistickém cestopisu vystupuje pod poetickým názvem „Zlatavé temply girgentské“. Po časové přímce jsme se propadli až do přelomu 6. a 5.století př..l., kdy řecké město Akragas patřilo k největším a nejkrásnějším světovým metropolím. Empedokles, filozof , vulkanolog a lékař v jedné osobě, kritizoval obyvatele Akragasu za jejich materiální bohatství, básník Pindaros opěvoval půvab města. V něm tehdy žilo zhruba čtvrt miliónu obyvatel. V 6.století př.n.l. z něj udělal mocné středisko krutovládce Falaris a do role světové velmoci ho přivedl tyran Therón. Ten společně se syrakuským vládcem Gelónem dosáhl v roce 480 př.n.l. vítězství nad Kartaginci, na několik desítek let je zbavil mocenského vlivu na Sicílii a z jejich reparací financoval velkolepé stavby. Akragas se však v přízni osudu dlouho neohřál. Roku 406 př.n.l.
ho Kartaginci dobyli a vyplenili. Město pak už nikdy nedosáhlo mocenského a kulturního významu. Dnešní italské Agrigento se jako betonové hnízdo vypíná na pozadí elegantních starověkých ruin. Přestože ty se rozprostírají na pahorku, ujal se pro ně název Údolí chrámů. Tak jsou zapsány i do světového kulturního dědictví UNESCO. Už od 18.století, kdy jejich proporce uchvátily německého básníka Goetha, patří k turistickým magnetům Sicílie.
Archeologický areál půlí příjezdová silnice na dvě části. Nejdříve jsme si prohlédli prostor agory, obchodního centra antického Akragasu, dnes pole ruin. Kromě částečně rekonstruovaného kruhového chrámu Kastora a Poluxe, jsme tam viděli i základy 112 metrů dlouhého chrámu Dia olympského, který stavěli kartaginští otroci za kartaginské reparace po válce z roku 480 př.n.l. Olympeion měl být největší svatyní západního světa. Jeho sloupy měřily 20 metrů, což dnes představuje výšku šestipatrového.domu. Střechu podpíraly postavy „telemonů“ - mužských obdob ženských karyatid. Replika jednoho z nich leží uprostřed chrámu a poutá pozornost návštěvníků. Olympeion bohužel nebyl nikdy zcela dokončen. Kartaginská expanze v roce 406př.n.l. pro něj představovala smrtící ránu. Osud chrámu je tak úzce spojen s konkurenční mocností ve Středomoří.
Stejně jako ostatní návštěvníci archeologického areálu jsme potom zamířili na akropoli a nejdříve se zastavili u Heraklovy svatyně, která byla postavena ještě na konci 6.století př.n.l., jen několik desítek let po založení města osadníky z nedaleké Gely. Připomněli jsme si osudy siláka Herakla, jenž po své smrti vstoupil do společnosti olympských bohů a stejně jako oni se mohl těšit přízni a uctívání. Když jsme se od jeho chrámu zadívali směrem k Africkému moři, náš pohled se zarazil o věž, která podle legendy označuje hrob tyrana Theróna. Podle archeologů však jde o mohylu z éry antického Říma. Potom jsme už naše kroky nasměrovali k chrámu Svornosti, jenž dominuje prostředku akropole. S výjimkou Theseova chrámu na athénské agoře a Héřina chrámu v kampánském Paestu, není na světě zachovalejší antická řecká svatyně. Chrám Svornosti byl postaven v polovině 5.století př.n.l. a lze na něm pozorovat, jak dokonalá byla klasická řecká architektura. Na první pohled je vidět, že se řecké chrámy budovaly jako obydlí bohů, kam prostí lidé neměli přístup. Metopy s výjevy z mytologie byly umístěny mezi střechu a hlavice sloupů, aby si je ten či onen bůh z nebes mohl dobře prohlédnout. Chrámy působí harmonicky navenek, ale v interiéru byly oproti křesťanským svatyním strohé. Uvnitř se nacházela socha boha a místnost, která byla určena jen jejímu mimozemskému obyvateli. Tam mnohdy nesměl vstoupit ani kněz. Chrám Svornosti sice přišel o svou výzdobu a barevnou omítku, avšak jeho architektonické proporce se dochovaly v plné kráse. Vděčí za to i skutečnosti, že v 6.století, kdy se pohanské svatyně bouraly, nebo nechávaly zpustnout, byl agrigentským biskupem vysvěcen na kostel a více než tisíc let plnil funkci křesťanské modlitebny. Na opačném konci, než se nachází Heraklova svatyně, se nad kolmým srázem vypínají ruiny Héřina chrámu z první poloviny 5.století př.n.l. Před ním nás zaujal obětní oltář. Právě tam se odbývaly náboženské rituály. Lidé pod širým nebem vzývali své bohy. Na oltáře přinášeli votivní dary, zapalovali tam vonné esence, nebo rituálně poráželi obětní zvířata, jejichž maso pak rozdělili ,mezi boha, kněží a lid a následně ho opékali. Až do nebeského světa se linula vůně z rožněného masa. Tak lidé společně s bohy hodovali. V Akragasu byl silný kult bohyně Héry, manželky nejvyššího boha a ochránkyně manželství. Archeologové zde objevili nádoby, jež jako dar přinášely ženy, když se vdávaly, nebo žádaly bohyni o pomoc v manželských krizích, při neplodnosti nebo při jiných starostech. Je možné, že se tu ve starověku odbývaly svatby.
Nocovali jsme v hotelu jen tři kilometry od Údolí chrámů.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Agrigento
Půjčovna autPříspěvky z okolí Sicílie - Agrigento - Údolí chrámů – klasické Řecko na Sicílii
