Sintra, Coba da Roca - září 10
V pondělí ráno v 10h nám přivezli z půjčovny auto. Místo Getze to byla Mazda 2 s klimatizací. O třídu výš, ale za stejnou cenu. Nejdříve jsme se zastavili ještě v Lisabonu u akvaduktu. Dostat se sem městskou Dopravou by bylo hodně komplikované. Pak jsme si prohlédli palác v Quelezu. Zvenčí vypadá omšele. Neutráceli jsme za vstupné a pokračovali dál. V Sintře jsem nejprve zastavil na benzínové stanici dotankovat benzín. Vypadalo to jako problém až obsluha mi vysvětlila, že zde se nejdřív platí a pak tankuje. Nejdříve jsme zamířili do paláce Pena. Přes historické centrum, dál asi 3 km lesem po úzké silnici do místy prudkého kopce, kde některé zatáčky měli téměř 180 stupňů. Auto jsme zaparkovali u spodního vchodu. Nejdřív jsme šli okolo několika menších lagos(jezírek). V jednom byla černá a v sousedním bílá labuť. Potom po pěšině lesem do strmého kopce až k paláci Pena. Opravdu vypadá pohádkově. Palác se nachází v nejvyšším bodě v širokém okolí. Počasí nám přálo. Pouhým okem se dal rozpoznat most 25. dubna i socha Christo Rei v Lisabonu, o tom, že je vidět až k Atlantickému oceánu nemluvě. Kromě výhledu na široké okolí jsme si zde prohlédli i několik komnat s honosným vybavením. Areál paláce Pena jsme opustili druhým vchodem. Je zhruba o polovinu blíž k paláci, vede k němu asfaltová silnice, po které jezdí kyvadlově autobus. Nedaleko tohoto vchodu se nachází Maurský hrad, respektive vchod na přístupovou cestu. K hradu je to ještě necelý kilometr. Hrad se tyčí přímo nad historickým centrem Sintry. Pěkný výhled na město. Hrad je podstatně níž než palác Pena. Ještě než jsme opustili Sintru tak jsme zastavili u Seteais paláce. Dnes je používán jako hotel. Další zastávka je Coba da Roca - nejzápadnější bod evropského kontinentu. Navigace ukazuje vzdálenost 17 km. Není to daleko, ale po úzkých klikatých silniciích jedu maximálně na trojku, tvoří se tu menší kolony vozidel, při míjení s protijedoucím autem je třeba skoro zastavit. Při spatření majáku Coba da Roca jsem si oddechnul. Vedle majáku jsou tu turistické informace a restaurace. Na okraji útesu je památník s křížem. Na něm je nápis v portugalštině: aqui onde da terra se acaba e o mar comeca, což česky znamená: tady, kde země končí a moře začíná. Památník se nachází 140m nad mořem. Napadlo mě, že by bylo dobré sešplhat dolů a odnést si z moře nějaký suvenýr. Podél útesů směrem na jih vede vyšlapaná cestička, po které lze sejít skoro až k moři. Místy je pořádně strmá, na dvou místech je ve skále upevněné lano pomocí kterého lze obtížnější úseky slézt. Několikrát jsem se musel vrátit. Cesta, která vypadala na první pohled vhodná, se stala neschůdnou. Dole jsem úplně sám. Sednul jsem si na skálu a asi půl hodiny sledoval a poslouchal vlny jak se tříští o útesy a o břeh plný vodou omletých kamenů. Jeden menší jsem si vzal na památku. Cesta nahoru mi šla překvapivě snadno. Již jsem věděl kudy jít. Ještě jsem se zastavil v turistických informacích a nechal si zde za 5 euro vystavit diplom se svým jménem a pečetí potvrzující, že jsem zde byl. Na pobřeží o asi 10 km jižněji se nachází pláž Guincho. Je známá svými vlnami. Dobré podmínky pro surfing. V 90. letech se zde jezdil světový pohár ve windsurfingu. Dnes se zde jezdí mistrovství Portugalska v surfingu. Pláž je z jemného písku. Voda se mi zpočátku zdála studená, nakonec jsem v ní vydržel skoro půl hodniny. Vlny zde chodí jedna za druhou, už pár metrů od břehu jsou tak silné, že mě odhazovaly o metr o dva směrem na břeh. Pak jsme jeli až do Lisabonu podél pobřeží. Za zmínku ještě stojí pevnost Forte de Sao Juliao de Barra ve městě Oeiras na břehu řeky Tejo, jejíž silueta byla vidět až z paláce Pena v Sintře.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Portugalsko
Půjčovna aut