Sjíždění Hronu na kánoi

1. den
Cestu na sjíždění Hronu jsme, spolu s několika kamarády, zahájili v cca 10:00 ve Starém Městě u Uh. Hradiště. Poté jsme, vybaveni kánoí, pádly a vším potřebným, pokračovali přes Uherské Hradiště směrem na Lopeník, kde jsme si kolem 11. hodiny dopřáli krátký odpočinek a pak pokračovali přes Starý Hrozenkov a přejeli Česko-Slovenskou hranici. Přes Bílé Karpaty jsme pokračovali dále směrem na Trenčín s hradem a řekou Váh a kolem 12. hodiny jsme již byli v Bánovcích, odkud byl krásný pohled na jih Velké Fatry, poté v Partizánském s řekou Nitrou a pak už v okrese Žiar nad Hronom. Ve 14 hodin jsme dorazili do Výhne, kde jsme si do 17 hodin dali přestávku - jednak zde byl termální pramen o teplotě 36 stupňů, ve kterém se dalo koupat, a také byla možnost projít se po kamenném moři vulkanického původu. Přes Zvolen jsme se kolem 18. dostali do Banské Bystrice, odkud byl krásný pohled na Nízké Tatry - za malou chvíli byl z Brusna vidět dokonce vrch Ďumbier jevící se jako špičatá kamenitá hora nořící se do lesů a ostatních kopců. Po 18. jsme už byli v Nemeckém. Kromě místa pro stan a kanoi jsme tu našli místo pro stan a také sprchu, pitnou vodu a WC. Po malé večeři jsme kolem 22. poseděli a zazpívali si u místního táboráku a pak šli spát, abychom nabrali síly na první plavbu po Hronu. Noční obloha byla nádherná a vzhledem k tomu, že náš stan stál cca 10 m od Hronu, tak jsme neustále měli pocit, že pořád prší nebo že stanujeme někde u vodopádu.

2. den
Po probuzení se, dílem zimou a dílem díky hluku od řeky, v cca 7 hodin ráno jsme ještě chvíli relaxovali. Kolem 8. sice začalo mírně pršet, ale to nám nebrání v tom, abychom kolem 9. posnídali a připravili se na cestu k zahájení první plavby. Stan jsme nebalili, protože i s kánoí jsme si naplánovali se v 10 hodin vydat do proti směru proudu Hronu do Podbrezové a zahájit zde naši první plavbu o délce cca 30 km. Trvalo nám asi 4 hodiny, než jsme se doplavili z Podbrezové do místa našeho stanování. V tomto úseku byl Hron jak se patří divoký, plný vlnek a silných a rychle tečících proudů. Pohánět kánoi pádlem vpřed nemělo smysl - spíše bylo po většinu cesty nutné brzdit a samozřejmě také kormidlovat. Kromě několika menších dírek a škrábanců způsobených kameny vyčnívajícími z řečiště naše loď neutrpěla žádné vážné škody a bezpečně nás dorazila do cíle. Osádka rozpůlené
kánoe, kterou jsme míjeli cestou však na tento úsek bude vzpomínat jinak.

3. den
Po přenocování v Nemeckém a vydatné snídani jsme sbalili stan a vydali se na 2. etapu naší plavby po Hronu - tentokrát do Hronské Dúbravy vzdálené po vodě cca 21 km. I když tato etapa byla již o poznání klidnější než ta předchozí, bylo na ní mnohem víc zatáček vedoucích např. i přes skalní průrvu a také jsme jeli přes 2 jezy. Cestou jsme se alespoň kochali krásným výhledem z koryta Hronu, mj. na Trosky Pustého hradu nacházející se u města Zvolen.

4. den
Noc v Hronské Dúbravě strávená na místním hřišti byla o poznání teplejší než v
Nemeckém - snad to bylo větší vzdáleností od Hronu či Nízkých Tater. Jako cíl dněšní plavby jsme si vytyčili místo Hliník nad Hronom vzdálené po vodě cca
22 km. Plavba po tomto úseku Hronu byla opět o něco klidnější než včera. Sice jsme také projeli 2 jezy, ale ty byly mírné a snadno průjezdné. V peřejích bylo stále hodně vln, ale vyčnívalo z nich už jen minimum kamenů, které mohly kánoi poškodit. Díky mírnosti Hronu na tomto úseku jsem si mohl dovolit fotit přímo za jízdy v kánoi, což na předchozích úsecích nepřipadalo v úvahu - nebylo totiž kdy pustit pádlo a uchopit fotoaparát. Ke konci dněšního úseku už se voda hodně podobala voleji, který známe z našich mírnějších řek, např. Svratky protékající Brnem, takže bylo stále nutno pohánět kánoi pádly vpřed. Poté, co jsme dorazili do Hliníku nad Hronom jsme vystavěli stan a ještě se rozhodli navštívit Sklenné Teplice, kde je termální koupaliště plněné z blízkého, cca 450 let známého, pramene využívaného zejména k léčbě pohybového ústrojí a nervové soustavy.

5. den
V Hliníku nad Hronom jsme se rozhodli chvíli setrvat a jeden den obětovat na pěší výlet po okolí. Jako cíl výletu jsme si zvolili město Banské Štiavnica a blízkou horu Sitno, na které je umístěn vysílač a rozhledna. Z výšky 1090,2 m byl ze Sitna pěkný výhled na krajinu v okruhu cca 30 km. Zhruba v 15 hodin jsme se, po cca 10 km chůze po červené turistické značce, dostali ze Sitna na nádraží v Banské Bystrici odkud jsme se autobusem dopravili zpět do našeho tábořiště v Hliníku nad Hronom, kde jsme se vydatně posilnili a odpočinuli si na další etapu našeho výletu.

6. den
Po budíčku v cca 7 hodin, snídani a sbalení stanu jsme se vydali na plánovano cestu z Hliníku nad Hronom do místa Čata. Tento dlouhý úsek jsme se rozhodli si ulehčit a tak jsme se i s kánoí rozhodli předsunout do Iuru nad Hronom, kde jsme dali loď na vodu. Na tomto cca 30 km dlouhém úseku jsme projeli přes 3 splavy, což bylo asi jediné zpestření na této cestě, kde voda byla téměř nehybná, což ostře kontrastuje s prvními dny naší plavby po Hronu. V Čate jsme usínali za bzukotu komárů a občasného deště, což nás moc nepotěšilo.

7. den
Po probuzení v Čate nás čekalo překvapení v podobě vytrvalého deště. Ale i přesto jsme se rozhodli náš původní plán neměnit a absolvovat cca 35 km dlouhý úsek plavby z Čaty do města Štúrovo. Nicméně, po cca 10 km plavby jsme díky stále se horšícímu počasí usoudili, že bude lepší plavbu ukončit a dojet do Štúrova i s kánoí suchozemskou cestou. Ve Štúrove jsme se prošli k mostu přes Dunaj, zničenému za 2. světové války, odkud jsme viděli na kopci umístěnou katedrálu v maďarské Ostřihomi. Z mostu jsme si také prohlíželi úsek Dunaje, po kterém bychom jeli kdyby počasí bylo příznivější. Také jsme navštívili termální koupaliště, kde jsme se v dešti s radostí ponořili do teplé lázně. Po 19. hodině jsme se vydali směrem Komárno, Bratislava, Kůty a Lanžhot na cestu domů - na Moravu.