Směr sladká Francie

Směr sladká Francie

Start je z Hradce přes Kolín,Prahu a Cheb do Norimberka. Tady je noční přestup a ráno nás vítá taky Kolín, ale nad Rýnem.Do města to moc nestiháme, ale před nádražím je světoznámá katedrála, v níž prý Píše se rok 1994 a my s Lubošem vyrážíme na naše letošní putování Evropou. jsou uloženy kosti tří králů. Těch z Bible.

Do Holandska nám odtud jezdí vlaky v dvouhodinových intervalech. Nasedáme na rychlík směr Rottrdam. Ve vlaku chodí jen průvodčí, žádná celní ani pohraniční kontrola. Jedeme holandskými rovinami do největšího města-Amsterodamu. Při přestupování do žlutého osobáčku slyší naší češtinu strojvedoucí a hlásí se . Prý byl v Čechách na dovolené a moc se mu u nás líbilo. Škoda, že se neozval dřív, třeba by nás svezl na mašině. V Amsterodamu je procházka naslepo, bez mapy. Pár fotek na památku. Je to tady stejně samý průplav,samý kanál a most. No přístavní město na deltě.Procházíme okolo přístavu a hledáme nějaké typické přístavní hospůdky. To podle našich představ však nenalézáme. Pozvolna se tedy vracíme k nádraží. Kousek od nádraží je mohutná skleněná stavba, palác. Ještě kousek a jsme na nádraží. Neztratili jsme se , je to dobré.

Z Amsterodamu jedeme do hlavního města Haagu a po procházce pokračujeme nočním rychlíkem napříč Belgií až do Paříže.Vyhlédli jsme si bezva vagon na spaní. Sedadla mají sklápěcí opěradla a ještě opěrku na nohy. Upravujeme si spaní a parádně spíme až do Francie. Belgii jsme prospali,nikdo nás nebudil, a ráno nás vítá PAŘÍŽ.

Nádraží Paris-Nord je koncové pro vlaky přijíždějící ze severu.To znamená i od nás z Čech. Ranní Paříž se probouzí opatrně, pozvolna. Mapku Paříže sice nemáme, ale plánek města se dá sehnat . Jdeme tedy na obhlídku města nad Sienou. Okolo Opery se dostáváme před světoznámý

„Moulin Rouge-Červený Mlýn“ Ve dne je to mrtvé, nehezké. Večer to ale se světy může vypadat pěkně. Naproti je pěkná alej s lavičkami a tak si na jednu sedáme a vytahujeme svačinu. Po jídle se volně touláme městem až k Vítěznému Oblouku, odkud je pěkný pohled na hlavní ulici Paříže. Opodál je stanice RER., co znamená podzemku. Je to něco mezi metrem a S-bahnem. U okénka pokladny ukazujeme FIP a paní nám podává jízdenku zdarma. Tahle linka vede až do Versailles, což je známé sídlo francouzkých králů. Jedeme tedy na konečnou a vystupujeme až když koleje končí. Jdeme před nádraží a informujeme se u plánku města. Značí to zahnout Doprava, kousek rovně, potom doleva a jsme na parkovišti před zámkem. Procházíme zlacenou bránou na první nádvoří,ohlížíme nádhernou budovu zámku a potom už nás nese dav do parku.

nádhera parku se dá jen těžko popisovat. Upravené záhony plné květin, terasa se vzácnými stromy a fontány. Mezi vzácnými stromy nechybí ani pomerančovník i s plody či nádherné palmy. Oči jen přecházejí. Park je plný soch a na konci je obrovský bazén, na němž prý předváděli i námořní bitvy pro pobavení královského dvora. Procházka parkem, na jedné z laviček ve stínu si dáváme svačinku. Nasytili jsme tedy ducha i tělo a tak se vracíme zpět do hlavního města slunné Francie – do Paříže. Vystupujeme u symbolu Paříže, u EIFELOVY VĚŽE. Zoufalá fronta nás však odrazuje od čekání a jelikož se večer blíží, tak podél Sieny jdeme směrem k NOTRE DAM. Prohlídka a pokračujeme k Lyonskému nádraží, odkud nás veze noční rychlík hluboko na jih. Přes Marseille až do Nice. Vagon má neotvíratelná okna a tak se nedá fotit, ač jedeme po Rivieře.

V Nice stojí na vedlejší koleji vlak do MONTE CARLA. Rychle tedy přesedáme a frčíme. Ale ouha, místní zastávka v Monte Carlu nám připadá nějaká malá a tak se rozhodujeme, že vystoupíme až na hlavním nádraží. Jenže je tu problém. Tou další stanicí je až Menton na italských hranicích. Nevadí,vracíme se. Tentokrát je to na první pokus. Jenže počasí se pěkně zkazilo a začíná pršet a my jsme bez deštníků. Tak nakonec z procházky Monte Carla moc není. I tak jsme promácháni. Máme smůlu a tak se vracíme do NICE. Tady počasí není o moc lepší. Nedá se nic dělat a tak jdeme k moři i v tomhle. Pláž je tu nádherná a vlastně úplně ve městě. V tomhle počasí je však liduprázdná .Co by tady taky kdo co dělal. Jdeme přes náměstí, které jsme nazvali růžové. Většina domů je tady v téhle barvě. Uprostřed je krásná fontána, opodál v parku zvláštní monstrum. Bádáme co to asi znamená. Aha, jsou to sluneční hodiny. Tak ještě pár uliček a brodíme se zatopenou uličkou do kopečka k nádraží. Boty jsou samozřejmě plné vody a tak ve vlaku sušíme. Vláček nás tentokrát sice veze až do Marseille, ale na usušení ponožek je to málo a tak lovíme z batohů suché.

Marseille-jihofrancouzký přístav se svou starou historií.Nádraží je zde,jako ve většině velkých měst, koncové. Takže vlastně všechny vlaky zde tu nějak končí či začínají. I TGV, které pokračuje dál , musí otáčet směr. My vyrážíme po širokánském schodišti dolů do města. Plánek sice nemáme,ale nevadí to,neboť na každé zastávce autobusu je vyvěšena velká mapa spolu s označením místa, kde právě jsme. Takže pohoda bez problémů. Míříme do starého přístavu, který je známý z různých francouzkých filmů. Je to jen kousek z kopečka. Nejprve se jdeme podívat na starou pevnost, která chránívala kdysi vjezd do přístavu. Začíná se však pomalu přičemž do sebe nasáváme podvečerní atmosféru tohoto krásného jihofrancouzského města. Na smrákat a tak z fotek asi moc nebude.Přesto to zkoušíme. Obloukem se vracíme zpět na nádraží, nádraží vybíráme vlak, kam odsud pojedeme Musí jet až do rána, abychom se vyspali. Nejvíce nám vyhovuje BORDEAUX na Západním pobřeží. Vybíráme, sice na pohled, horší italský vagon, zato tam jde udělat ze sedadel „ letiště“. Batohy pod sedadla, ruce za hlavu a dobrou noc.

Ráno jsme v Bordeaux. Balíme věci a jdeme se podívat do města na místní pamětihodnosti. Je tu krásný starý most přes řeku Rhónu, Vítězný oblouk a kostel, jehož věž je oddělena a stojí asi 10m od kostela. Okolo věže je rozložen bleší trh. Co tady dokážou všechno nabízet ,jen žasneme. I rezavé hřebíky. To snad nemůže ani nikdo koupit. Bordeaux je sice dost daleko od moře, přesto je to přístavní město. Ústí řeky je tady velice hluboko v pevnině. Přístav však vynecháváme a věnujeme se historické části. A těch Vítězných oblouků je nakonec několik. Nebo to jsou bývalé městské brány? Obklopují staré město a je jich asi pět.

Z Bordeaux se vydáváme na sever . V ruce máme kupičku jízdních řádů a za jízdy v nich studujeme. V jednom z nich objevuji Lurdy. Ptám se Luboše jestli ví co to je . Neví a tak mu říkám, že je to známé poutní místo. Jenže je na jih od Bordeaux. Nevadí. život tropí hlouposti a my ještě větší. Na první zastávce vystupujeme a otáčíme směr jízdy. Zastávka je obyčejná francouzká vesnice, kde turisti jsou rarita. Přesto si ji jdeme prohlédnout. Potom návrat ke kolejím. Na zastávku přijíždí vláček. No, spíš přicouvává, neboť na konci je řídící vůz. Pro nás nezvyklé. Nasedáme a jedeme na jih do Pyrenejí, neboť na jejich úbočí Lurdy jsou.Hory nám připadají dosti vzdálené, ale vláček celkem upaluje a tak jsme náhle těsně pod horami. Za chvilku jsme v Lurdech.

Jsme na místě. Vystupujeme a vyrážíme na obhlídku posvátného městečka. No, kostelů tady mají dost. Však se tu kdysi prý stal zázrak.Chromí začali chodit po napití zázračné vody. A jak je vidět do dneška tomu věří stále ještě dostatek lidí. Kéž by jim to pomohlo. Dole u katedrály právě probíhá jedna ze mší. Davy věřících a stovky nemocných tu čekají a věří v zázrak . Atmosféra je tu zvláštní. Snažím se to troch zaznamenat na foťák. Nám však dělá problém jak se odtud dostaneme. To snad musí vlaky praskat ve švech. Po skončení mše se dav rozchází či spíš rozjíždí. Auta,autobusy řeší většinu odvozů. My v klidu prohlížíme město a hledáme samozřejmě informační kancelář. Nemůžeme ji najít a při tom stačí se otočit. Stojíme přímo před ní. Jen nás nenapadlo, že je to tahle moderní prosklená budova. Z boku terasy vytéká „zázračná „voda. Rychle se na pijeme a nabereme si vodu sebou do vlaku. A jelikož je už zase večer, kráčíme na nádraží, kde nás čeká vymyslet cíl dnešní noční jízdy. Díváme se na žluťáska a výsledek je cesta na východ.

Ráno se probouzíme v městečku Valence. Je na trati Paříž-Marseille. My však po pohodlném vyspání snažíme se dostat do Savojských Alp.Ale informační tabule se neshoduje s jízdním řádem. Nezbývá než jít do informací.Ale jak, když neumíme ani slovo francouzky. Přesto jsme se domluvili a já vím, že tu mají výluku. Část cesty pojedeme vlakem a část autobusem.Ono to nějak dopadne. Dvě přestoupení a jsme v Chambery. Typickým znakem tohoto městečka jsou sloni. Ve znaku a i z fontány na náměstí na nás koukají čtyři. Obrázky slonů jsou všude. My si jdeme ale taky prohlédnout zámek nad městem.Bohužel, pro veřejnost je nepřístupný. Škoda, tak jen nádvoří. Od další cesty do hor nás odrazuje hustá mlha. Není totiž vůbec nic vidět. Stáčíme tedy cestu do Dijonu. Tady sehnaná mapka města je nejlepším průvodcem, jaký jsme kdy sehnali.Trasa pamětihodností je tu řádně vyznačena i s obrázky. Tak bez složitého hledání a bloudění si prohlížíme město. Z Dijonu jedeme naslepo motoráčkem až do stanice Doll. My ji říkáme Dolík. Další vláček má zpoždění. Na informační tabuli sice něco píšou, ale nám to není nic platné. A tak musíme trpělivě čekat. Dočkali jsme se a vlak směr Štrasburk je tady. Nakonec se v noci objevujeme v Mylhůzách, kudy projíždějí „turbiňáky“ od Paříže. Dělají hrozný kravál. My zaléháme do vlaku směr Brusel. Rychle usínáme a budíme se až těsně před Bruselem. Nikdo nás celou cestu nebudil a tak jsme projeli Lucembursko a teď nevíme, jestli jsme neměli mít ještě FIP do Lucemburska.

Ráno nás však vítá hlavní město belgického království Brusel.Výstup z vlaku a jdeme tradičně naslepo do města. Po cestě potkáváme jednu Polku a ta nám vysvětluje cestu do centra ke královskému zámku. Je to v podstatě kousek a tak jsme za chvilku u zámku. Přes terasy je pěkný výhled na staré město, před zámkem je park. Mrkneme do něho a pak přes terasy jdeme na náměstí v centru starého města. Na historickém náměstí je nádherná radnice. Bohužel po náměstí jsou stánky a tak není nic vidět a dá se je špatně fotit.Sice jsem se drze vnutil na zábradlí jednoho z domů, ale moc to nepomáhá.Vydáváme se tedy hledat nádraží Midi, odkud jezdí vlaky do Německa. Vytypujeme vlak a odjíždíme do Kolína nad Rýnem, kde hned přesedáme a pokračujeme do Bonnu, hlavního města Německa.

Tady nazdařbůh chodíme po městě až narážíme na universitu. Před ní je veliká louka či spíš hřiště. Bez problémů se zde provozují různé sporty, ale také se tu hodně lidí opaluje.Jak se komu zachce.Ve městě si prohlížíme místní radnici. Je celkem maličká, ale hezká. Na nádraží sedáme na osobák a jedem jen jednu stanici do Bonnu-lázní. Kouzelná lázeňská část města nad ní ční zřícenina starého hradu. Při příchodu do hradu vidíme krásně zasazenou hospůdku do areálu hradu. Vůbec neruší vzhled. Kdo umí, ten umí. Podvečerní procházka lázněmi, v parku vaříme polévku a potom už na vlak zpět do Kolína. Odtud nám jede rychlík domů. Na nástupišti je však obrovský dav lidí. Tak to si snad ani nesedneme. Bez obav, během dvou minut dav nastoupí do předcházejícího vlaku. Když přifrčel ten náš vláček, situace se opakuje, ale tentokrát je to i s námi. My jedeme k Norimberku a odtud už jen domů. Snažím se dívat z okna . Náhle ze tmy vystupuje kouzelně osvícený zámek. Budím Luboše. Tohle stojí za to. V Norimberku ještě jeden přestup a potom už je Praha a my jsme zase v krásné české zemi uprostřed Evropy. Prostě jsme DOMA.

Ps.Lucembursko má svoji vlastní FIP a tak jsme jeli vlastně na černo. A fotky z Holandska vůbec nevyšly.Bohužel.

Fotogalerie