Směřujeme na severovýchod republiky – 10. den/1. část – Letohrad-městská památková zóna se zámkem a poutním areálem, tvrz Orlice, Jablonné nad Orlicí-městská památková zóna a pivovar u Černého medvěda

Nezvyklé teplo bylo celou noc. Ani k ránu se neochladilo. Možná i proto, že v noci pršelo. Ani ráno to nevypadalo o moc lépe. Bylo zataženo a drobně mrholilo. Do bioplynky občas jelo nějaké auto, ale to jsme zaregistrovali, až když jsme vstali.

Pod zadními dveřmi chystáme snídani. To vždy oceňujeme, že je máme zvedací. Je 8,15 a přijíždí auto do pivovaru Letohradský jelen. Není to zákazník, ale majitel. Hned tam vyrážíme, aby nám nezmizel v útrobách pivovaru. Majitel je příjemný pán, pivovar si můžeme prohlédnout. Kupujeme obě včera vypitá piva, dostáváme dva různé tácky a za směšnou cenu velké množství etiket. Hospodu tady zatím neprovozují. Terasa z lavičkami asi pochází ještě z doby minulé. Snad ji v budoucnu využijí. Měli jsme tedy štěstí, za hodinu sládek odjel.

My jsme se po snídani přesunuli dál na jih - do Letohradu. To už jsme věděli, že pivovar tu hledat nemáme. Má tu jen sídlo, ale pivo vaří v Žamberku. Je tu však městská památková zóna se spoustou barokních zajímavostí. Parkujeme ve Svatojánské ulici – za 10,- Kč na hodinu. Uvidíme, zda to během hodiny zvládneme. Víc se nám platit nechce. Blízko to máme k poutnímu areálu, ale i do centra.

Začínáme u poutní kaple sv. Jana Nepomuckého, kterou na vyvýšenině Kopeček (432 m) postavila r. 1714 hraběcí rodina Kolovratů. Tehdy se však jednalo o malou kapličku, ale hned k ní začala přicházet četná procesí. Téhož roku se tady konala i 1. svatojánská pouť. R. 1734 byla kaple zbořena a postavena větší, vhodnější pro poutníky. Má půdorys pětiúhelníku. O dva roky později byly okolo kaple postaveny ambity. Tam se prý ještě dnes nalézá jedna z původních pěti zpovědnic. Jenže štěstí nám nějak nepřeje. Celý areál je uzavřen, opravuje se. Ani nakouknout nás nenechali. A to jsem docela škemrala. 

Odtud vede červená turistická trasa ke zřícenina hradu Kyšperk z poč. 13. století. Po dvou stoletích byl již opuštěn. Je to jen asi 10 minut, ale k velké Otovo radosti to tam neláká ani mne. Z hradu tam prakticky nic nezbylo. Údajně tam byla zřízena vyhlídka, ale je to v lese, kdo ví, zda je nyní něco vidět.

Vracíme se zpátky – ani vodu ze Svatojánské studánky nemůžeme ochutnat – je vyschlá. Jdeme se podívat aspoň na hřbitov – tam nás zaujala jedna hrobka – je to hraběcí hrobka Stubenbergů, posledních majitelů zdejšího panství. Tak aspoň něco jsme objevili.

Do města jdeme přes zámecký park. Dřív tady býval rybník, který byl v letech 1820 - 1830 zavezen hlínou a upraven na anglický, volně krajinářský park. Je zde množství vzácných rostlin a dřevin. V rozích parku je otevřený empírový pavilon, umělá jeskyně (grotta) s vyhlídkou. V oranžérii se pěstovaly tropické rostliny, kaktusy a bonsaje. Dnes je tam voliéra pro exotické ptactvo. Kašna s nymfou z r. 1837 sem byla přemístěna z náměstí.

Na Václavské náměstí přicházíme ulicí Vitanovského okolo zvonice, která tu byla postavena r. 1705. Před zvonicí je pomník národního buditele a spisovatele F. V. Heka, který inspiroval A. Jiráska k vytvoření románové postavy F. L. Věk. Na náměstí jsou nádherné barokní domy. V jednom z nich je infocentrum. Tady se Otovi konečně podařilo sehnat brožurky rozhleden Hradeckého a Pardubického kraje i další zajímavé prospekty. Fasádu tohoto domu ke konci 19. století upravili klasicistně. Od r. 1990 je tady městské muzeum. Tady zjistíte informace o historii města, sirkařství. Je tu dokonce originál saní, na kterých prchal císař Napoleon r. 1812 z Ruska. Bývala tady i expozice, věnována Alfonsu Muchovi, který měl ve městě pronajatý ateliér.

Uprostřed náměstí stojí morový sloup z r. 1721. Dominantou náměstí je kostel sv. Václava. Jeho část je v lešení, naštěstí část je již opravená a tak se aspoň tady můžeme jeho barokní podobou pokochat. Byl postaven v letech 1680 — 85, původně jako zámecká kaple. Průčelí, ale i klenba mají bohatou štukovou výzdobu. Ke kostelu je přistavěna Bratrská kaple, která sloužila ke konání pobožností členů bratrstva.

Samozřejmě se jdeme po podívat i k pozdně baroknímu zámku, který byl postaven současně s kostelem, se kterým sousedí. Východní křídlo je postaveno na místě jednoduché dřevěné tvrze z r. 1554. Původní kamenné podezdívky a sklepy zůstaly zachovány. Ve Vitanovského ulici, kterou jsme na náměstí přišli, byl hluboký přírodní příkop. Zámek přestal prostorově vyhovovat potřebám šlechty, r. 1730 se začalo s jeho přestavbou, ale také s terénními úpravy okolo zámku. Byly postaveny opěrné zdi, rozšířeno nádvoří. Další větší úpravy se dělaly na konci 19. století a počátkem 20. století. Byla provedena pseudoklasicistní fasáda celého areálu i nové vnější schodiště. V 90. letech 20. století byl zrekonstruován. V přízemí je obřadní síň s krásnou štukovou výzdobou. Je v něm hotel, restaurace, soukromé gymnázium, městská knihovna, ZUŠ a část stálé zámecké expozice, kde lze poznat způsob života v období baroka, v 19. století a v době secese. Ve sklepních prostorách zámku je jedna místnost věnována i J. Cimrmanovi, který město údajně navštívil.

To vše jsme zvládli prohlédnout skoro za hodinu. Těch pár minut, o které jsme přetáhli zaplacenou hodinu, nám snad problém dělat nebude. Zajíždíme ještě do Ústecké ulice, kde má být vydatný Jankovický pramen. Je to takový proud vody, že odtéká jako potok. Zda je pitný, nepíšou. Moc mu nevěříme. Doplňujeme tedy do nádob raději jen užitkovou vodu a doufáme, že někde pitnou seženeme. Zatím ještě máme z čeho vařit, ale ubývá už rychle.

Ještě zajíždíme na jihovýchodní okraj města, kde je tvrz Orlice. Parkujeme v blízkosti Orlického rybníka. K tvrzi jdeme pěšky. Tato gotická tvrz ze 13. století byla v 16. století přestavěna na renesanční zámek. Z té doby jsou psaníčková sgrafita. Když šlechta zámek r. 1650 opustila, byl upraven pro hospodářské účely. Po válce objekt chátral. Od r. 2008 tvrz vlastní společnost EYWAN s.r.o., která celý areál opravila. Část opravené tvrze s originálním gotickým a renesančním sklepením je možno si prohlédnout, v další části je restaurace, středověká krčma i možnost ubytování. My se v areálu procházíme. Do interiéru nejdeme.

Ještě se jdeme podívat k nedalekému dvouvěžovému kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Je v pořadí již třetím kostelem na tomto místě. První ze 14. století byl za husitských válek zničen. Druhý kostel byl postaven r. 1450, ale r. 1620 se přestal používat. Z něho se zachovaly jen zvony z r. 1497 a 1498. R. 1709 se začalo se stavbou tohoto neskutečně velkého kostela, který stojí uprostřed hřbitova.

Ota se už těší do Jablonného nad Orlicí. Asi před 40 - 50 lety projížděl na kole kdesi nad městem, které ho prý zaujalo tak, že se tam chtěl někdy podívat. Nevyšlo mu to. Až letos. Co ho zaujalo, na to však nepřišel.

Jablonné jako trhová obec existovala snad už roku 1093, i když písemné záznamy se dochovaly až z r. 1304, kdy král Václav II. daroval Jablonné Závišovi z Falkenštejna. Pánů se tady vystřídalo víc. Od r. 1622 je vlastnil kníže Karel z Lichtensteinu, jehož potomci ho vlastnili až do r. 1918. O historii se toho bohužel moc neví, protože r. 1648 město postihl požár, kdy shořely všechny domy na náměstí i radnice a s ní i důležité dokumenty.

Ve městě je památková zóna - největší soubor poloroubených městských domů s bedněnými štíty a s podsíní v Čechách. Novější zděné domy krásu náměstí neruší. Na náměstí se běžně nechá zaparkovat, jenže dnes máme zase smůlu. Je tady pouť, tj. spousta stánků, kolotoče a kravál. No prostě hrůza.

Naštěstí je sobota odpoledne, tak jsme mohli zaparkovali o kus výš na parkovišti jedné sportovní prodejny. Nejdřív jdeme na kopeček, kde je kostel sv. Bartoloměje. I s roubenou farou byl postaven r. 1663. Věž byla dostavěna r. 1680. R. 1725 byla zahájena stavba nové fary a barokní přestavba kostela. Přibyly i hřbitovní kaple, nová kostnice s márnicí, byl rozšířen hřbitov a postavena hřbitovní zeď. Areál na kopečku se tak stal barokní dominantou města.
Odtud vede přímá cesta na náměstí 5. května. Jsou tu skutečně nádherné domy, jen je na ně špatně vidět a ještě hůř se fotí. Ty stánky tady prostě překáží. V jednom z nich, v krásném velkém dřevěném domě s podsíní je pivovar U Černého medvěda. Dům pochází z konce 16. století. Bývala to zemědělská usedlost. R. 1758 bylo upraveno průčelí s podloubím a terasou v 1. patře. Dům je dokladem původní dřevěné zástavby města. Je to jeden z posledních roubených městských patrových domů v Čechách. Pivovar zde svoji činnost zahájil r. 2016. Vaří tady piva spodně i svrchně kvašená. Je jasné, že pivovar musíme navštívit. Už nekupujeme všechna piva, ale vybíráme si. Kupujeme pšeničné, desítku, ležák i jedno svrchně kvašené. Etikety bohužel nemají, musíme se spokojit s táckem. Krásné domky jsou i při silnici cestou z náměstí. Kvůli kraválu se tady dlouho nezdržujeme a odjíždíme.
Naštěstí jsme o rok později tudy opět projížděli a konečně jsme si vychutnali to krásné náměstí.
Dnešní program chceme ukončit návštěvou rozhledny Suchý vrch a procházkou v okolí. 

Směřujeme na severovýchod republiky – 10. den/1. část – Letohrad-městská památková zóna se zámkem a poutním areálem, tvrz Orlice, Jablonné nad Orlicí-městská památková zóna a pivovar u Černého medvěda na mapě