Směřujeme na severovýchod republiky – 3. den – zámky Častolovice, Kostelec nad Orlicí a Doudleby nad Orlicí, rozhledna Vrbice

Sobota 22. 8. 2020
V noci bylo snad největší horko za letošní léto. Vlaky rušily jen mne, ale až k ránu. Na našem místečku, kam jsme včera večer dorazili, bylo ráno v polostínu příjemně. Trochu se to zatahuje, uvidíme, jak vyjde předpověď. Má se ochladit a pršet.

Až večer si Ota všiml, že mostek z pražců přes potok, po kterém jsme sem přijeli, má nosnost 1,5 tuny. Naše auto je prý těžší. Je zvláštní, že cestou sem si značky nevšiml – přejel to tedy bez zaváhání. Teď začíná mít obavy. Jenže jinudy jet nemůžeme. Proto jsem přes mostek vyrazila pěšky jen s mobilem a foťákem. Abych mohla vyfotit, až bude padat do potoka, a hlavně zavolat o pomoc. Chtěl mne ještě vybavit těžkou taškou, aby byl lehčí, ale to jsem odmítla. Foťák už se snad definitivně vzpamatoval a fotí bez problémů. Aspoň jedna dobrá zpráva. Druhá je, že i Ota se s autem dostal na druhou stranu bez problémů.

Projíždíme oblastí, kterou prakticky neznáme. I když upřednostňujeme přírodu, zajímají nás i památky, architektura. Proto zastavujeme v Častolovicích, kde je údajně malebný zámek s velkou zahradou. Historie vsi sahá až do 13. století, kdy byla pravděpodobně založena. První písemná zpráva je z r. 1342, kdy ves s vodní tvrzí vlastnil Půta II. z Častolovic. Za něj byla obec povýšena na městečko. Jak v té době bývalo zvykem, majitelé se často střídali. V letech 1588 - 1616 byl na místě tvrze postaven renesanční zámek. U něho byl špitál s kaplí sv. Václava a od r. 1647 i s Loretánskou kaplí. Kromě zámku vše bylo zbořeno r. 1985 při rozšiřování hlavní silnice. Je to škoda, ale co naděláme.

Od r. 1694 vlastnili zámek Šternberkové, kteří ho v letech 1858 - 1874 přestavěli ve stylu tudorovské gotiky. Poč. 20. století bylo přistavěno další patro a zámku byla vrácena renesanční podoba. V průčelí zámku je osmiboká věž s bránou – to je hlavní vchod na rozsáhlé zámecké nádvoří s barokní kašnou z 18. století. Tady je možno i posedět v kavárně s restaurací, za příznivého počasí i ve venkovních prostorech a přitom se kochat pohledem na zámek, který celé nádvoří obklopuje. Zámek je soukromý – r. 1991 byl vrácen Šternberkům. Ti však umožňují jeho prohlídku.

V blízkosti zámku a zámeckého parku jsou dvě placená parkoviště. My jich samozřejmě nevyužili a zaparkovali jsme o kousek dál zdarma – na nějaké ploše pod kostelem, kde už několik aut parkovalo. Venku bylo k padnutí. Dusno a bezvětří. Nejdřív se jdeme podívat k baroknímu kostelu sv. Víta. Stoupá se po schodišti, ale já mám pocit, že to vzdám. Sotva jdu, motá se mi hlava. Nakonec jsem si na chvilku sedla na zídku, trochu se vzpamatovala a pomalu pokračovala. Zvědavost zvítězila. Tento kostel v letech 1770 – 1775 nahradil původní gotický kostel z r. 1356. Z toho původního je v kostele cínová křtitelnice s českým nápisem a hlavní oltář. Zachovala se i krypta se třemi sklepy. Kostel je však zavřený, dovnitř nevidíme.

Konečně jdeme k zámku. Až za řekou, jak jsme vešli do zeleně zámeckého parku, je najednou venku příjemně. I já jsem ožila. Ota chtěl původně na prohlídku zámku, ale čekající davy ho odradily. Já to docela uvítala, moc se mi tam nechtělo. Šli jsme se aspoň projít do anglického parku. Rozkládá se na rozloze 40 hektarů. Do větší části je vstup volný. Je tam řada krásných zákoutí, laviček, starých stromů, květin. Po jarním uzavření památek kvůli koronaviru, kdy nejen zámky přišly o velké příjmy, se nyní asi šetří, kde se dá. Vysekaná je jen část zahrady, listí se teprve hrabe. Dokonce i vstupenky na prohlídku zámku prodává paní majitelka kněžna Diana Phipps Sternberková.

U zámeckého rybníčku je dětské hřiště a r. 2009 tam byl postaven gloriet s občerstvením. Kupujeme si aspoň zmrzlinu. Překvapuje nás, jak je voda v rybníčku hnědá. Je to běžné nebo je to po deštích na počátku týdne?

Obcházíme oboru s bílými daňky a dybovského jeleny a další lesní zvěří. V severní části zahrady se děti mohou jít podívat do mini zoo - tam je vstup zpoplatněn. Jsou tam lamy, poníci, göttingenská prasátka, kamerunské kozičky a další zvířátka. Většinu z nich si děti mohou pohladit. My jsme spokojeni, v parku bylo i docela příjemně.

Odjíždíme, nejedeme však daleko. Otu zajímá zámek v nedalekém Kostelci nad Orlicí. První písemná zmínka je z r. 1316 – to zde byl opevněný kostel s osadou. Kostelec byl až do pol. 18. století tržním střediskem panství Potštejn. Až pak se stal samostatným panstvím. Majitelé si již na konci 17. století postavili na místě původní tvrze zámek, dnes Starý zámek. Po požáru r. 1777 byl ještě obnoven.

R. 1796 panství koupil kníže Kinský. V letech 1829 – 1833 si nechal postavit v západní části města nový empírový zámek, který připomíná letohrádek Kinských v Praze. Po jeho dokončení byl Starý zámek přeměněn na tzv. panský dům - byly tam úřadovny a byty panských úředníků.

R. 1945 byly oba zámky Kinským zabaveny. Ve Starém zámku bylo ředitelství Státního statku. V Novém zámku byl Výzkumný ústav pro chov prasat. R. 1991 byly oba zámky ve zdevastovaném stavu vráceny Kinským. Oba zámky opravili a Nový zámek zpřístupnili veřejnosti.

Parkovat se nechá při okraji Komenského silnice nedaleko vchodu do parku. Jen jsme zaparkovali, jede svatba. Ale jaká. Jako první jede starý žigulík VB, dokonce i chlapi mají původní uniformy. Aut jede spousta, převážně staré škodovky, stovky a stodvacítky. Na konci veze nevěstu volha VB, řidiči opět v dobových uniformách. Přijeli jsme tedy akorát. Procházíme zámecký park, který byl založen v 1. pol. 19. století. Je tam řada zajímavých dřevin. Venku to začíná konečně trochu protahovat. Ale to už odjíždíme. Ani jsme si nevšimli, že před vchodem do zámku je v dlažbě z drobných kostek znak Kinských. Moc jsme se mezi svatebčany nechtěli motat.

Ota se už těší na rozhlednu Vrbice pod vrcholem kopce Kastel u stejnojmenné obce. Parkoviště je hned u rozhledny. Někdy ve 13. století na vrcholu kopce stával kostel. Kolem r. 1937 si tam armáda postavila 37 metrů vysokou triangulační věž. Nebyla to oficiální rozhledna, ale lidé se nahoru dostali. Po válce prostory armáda opustila, r. 1946 byla věž stržena z důvodu špatného stavu. R. 2005 jen kousek od vrcholu byla postavena dřevěná rozhledna se železným točitým schodištěm a zábradlím. Byla postavena svépomocí z prostředků Ministerstva pro místní rozvoj, Královeckého kraje a obce. Je vysoká 29 metrů, má dvě vyhlídkové plošiny – v 11 a 25,5 metrech. Až nahoru vede 118 schodů. Shora je kruhový výhled – je vidět Kunětická hora, Pardubicko, Hradecko, Krkonoše, Orlické hory, Kralický Sněžník, Kozákov, Vamberk, Rychnov nad Kněžnou, Andrlův chlum.

V hlavní turistické sezóně je otevřena denně, mimo sezónu jen o víkendech. Je tady i občerstvení. Jídlo nedáváme, musíme likvidovat vlastní zásoby, ale točí tu Bernarda. Nespěcháme, v tom horku se nám nikam nechce. Ota dává jednoho, já volím domácí limonádu. Na doporučení dávám angreštovou. Je skutečně výborná, není sladká a je osvěžující. Jsou v ní i kousky angreštu a ten mám ráda.

Zde strávený čas využívám i k tomu, abych si dobyla kartu do foťáku. Z powerbanky přes USB dobít nejde. Autozásuvka nám vypověděla poslušnost. Musím využít každou možnou chvilku. Když jsme se trochu rozkoukali, zjistili jsme, že na druhé straně za rozhlednou je místo vyhrazené pro karavany. Za 100,- Kč na osobu je k dispozici vše, kromě teplé vody. Dost možná se sem na noc vrátíme.

Zatahuje se, zdá se, že jim předpověď vyjde, ale na ukončení dnešního programu je ještě brzy. Když už jsme dnes viděli dva zámky, zvládneme ještě třetí. Přejíždíme do Doudleb nad Orlicí. Zdejší zámek je unikátní díky kobercovému sgrafitu, které pokrývá vnější zdi, ale i zdi ze strany nádvoří a dokonce komíny. Doudleby koupil rod Bubnů z Litic r. 1562. Zámek postavili r. 1588, zpočátku sloužil jako letní sídlo nebo lovecký zámeček. Již v 17. století byly prováděny různé úpravy. Od r. 1809 tady bydleli natrvalo až do r. 1948, kdy byl zámek znárodněn. V restituci je dědicové získali zpátky a zpřístupnili ho veřejnosti. V interiéru zámku je v řadě místností zachovaná bohatá raně barokní štukatérská a malířská výzdoba, ve velkém sále jsou raně barokní kachlová kamna z r. 1690. V opravené sýpce je muzeum přírody a venkova.

Parkuje se zdarma hned u vstupu do malého parčíku. Zatahuje se stále více, zvedá se vítr, čekáme, že nás to už skutečně spláchne. Konečně je však venku příjemně. Sgrafita nás fascinují. Zdálky to vypadá jako krajka. Ani tady prohlídku zámku neplánujeme. Jen ho obcházíme a kocháme se.

Trochu váháme, co dál. Otu láká pivovar Clock v Potštejně, zítra si chceme konečně udělat pořádný výlet a jít se podívat  na hrad. Jedeme se podívat, jak to tam vypadá s možností přespání. Je to špatné. Jediné možné místo je pod velkými stromy. Nechceme riskovat, že na nás něco spadne, zvlášť když před tím varují.

Když jsme viděli ty davy u pivovaru, bylo nám jasné, že tady to dnes pro nás není. Snad si to zítra užijeme lépe. Vracíme se zpátky do Vrbice pod rozhlednu. Tam je to jisté. Vzrostlé stromy tam nejsou, takže nás neohrozí ani vichřice, ani přívalové deště. Rozhledna snad vydrží. Posezení je pod střechou u točeného Bernarda a výborné domácí limonády. To nám k radosti stačí.

Když po cca 10 minutách vystupujeme na kopečku z auta, silně se ochladilo. Vytahujeme tepláky a mikinu. Je to lepší než to příšerné horko a dusno. Necháváme už větrat i jídlo v chladící tašce. Zatím sedíme venku, v dálce už prší. Na pěkně vybaveném dětském hřišti děti stále ještě řádí. Čekáme, kdy to sem přijde. Dlouho to netrvalo. Šla jsem k autu namazat chleba k večeři. Než jsem si stačila uvědomit, že přestalo foukat, začalo pršet. Stačila jsem jen doběhnout pod střechu. Možná půl hodiny lilo jako z konve a bouřilo. Párkrát přestalo a znova začalo, ale večer už bylo po dešti. Proti předcházejícím dnům je chladno. Aspoň se bude lépe spát. Jídlo z chladící tašky šoupu pod auto a doufám, že se to trochu vychladí. Že nám autozásuvka přestane fungovat, s tím jsem nepočítala, takže vezu máslo, sýry, jogurty. 

Směřujeme na severovýchod republiky – 3. den – zámky Častolovice, Kostelec nad Orlicí a Doudleby nad Orlicí, rozhledna Vrbice na mapě