Smilov - Domašov
Skončila dlouhá nekonečná zima. Ve čtvrtek a pátek bylo jaro a dnes je " první" letní den ! Nadrženi po dlouhém turistickém půstu jedeme ráno trolejbusem do Otrokovic k vlaku, v Olomouci přestupujeme na vlak na Domašov. Za Velkou Bystřicí se vnoříme do krásného údolí - skoro kaňonu, hluboce zaříznutého do rozhraní Oderských vrchů a Nízkého Jeseníku. Na zastávce Smilov - mlýn z vlaku vystupujeme a spěcháme dolů k mostu obdivovat řeku Bystřici. Necháme projít dav turistů a důchodců a teprve až nám zmizí za zatáčkou, vydáváme se po jejich stopách. Za statkem je 1.tabule Naučné stezky a kupodivu i vyčerpávající informace o vojenském Újezdu Libavá - no to je ale bomba, za komunismu to bylo téměř státní tajemství...
Dnešek je opravdu překrásný a v nejbližších okamžicích nás čeká zlatý hřeb dnešního dne : 3 km chůze podél řeky Bystřice, která protéká zdejší krajinou v mohutných meandrech. Místy má její tok značný spád a tak vidíme i četné peřeje. Kolem řeky rostou krásné stromy a desítky skalních útvarů. Některé dosahují výšky až 20 m a jsou tvořeny krystalickou břidlicí s detailně propracovanými vrásami a s deskovitou odlučností. Na některých skalách jsou doslova nalepeny další kameny - to vše převážně v zelené barvě, ale vše velmi fotogenické... Blíže u Domašova se objevují i droby, ze kterých je složeno skalisko Malého Rabštejna. Napravo od nás ústí do Bystřice z bočních údolíček několik potůčků s kaskádami a v jednom nádherném místě jdu do prudkého svahu prozkoumat i maličký vodopád !
U zastávky Jívová nás turist. značka vytáhne nahoru svahem na asfaltovou silničku. Ještě chvilka stoupání a pak už kráčíme po vrstevnici vysoko nad údolím s četnými výhledy dolů na řeku a na Oderské vrchy. Vlevo u cesty míjíme jeden větší skalní útes a také veliký lom, kde se dosud těží břidlice. Pak silnička seběhne dolů ke kolejím a mostku přes Bystřici. Nachází se tu menší osada a veliká pstruží líheň. Za baráky lesem kousek do svahu vlevo a chodníček nás přivádí pod 40 - ti metrovou skálu Malého Rabštejna. Útes je doslova obsypán horolezci, skála nejde bez odstupu vyfotit - chtělo by to z druhé strany řeky ! Když vlezu pod skálu, tak na mne horolezci řvou, abych z tama vypadl a tak honem na ocelové schůdky a dolů k řece a k Janě. Útes tu zabíhá až do Bystřice, zpět pod horolezce to nejde - dostali bychom buď od nich nebo kamenem do hlavy - a tak to musíme vzít kolem té pstruží líhně. Jdeme těsně podél plotu a než se dostaneme zpět na značku a na most, musíme přeskočit 6 potůčků...
Takže nové kolo a opět do kopce, já si pak jdu vyfotit Rabštejn shora - nic moc - a spěchám do kopce za manželkou. Nahoře rozcestí bez značky a vykácený les a tak rozumnou lesní cestou dolů k řece a pak na dálku vidíme, jak se tlupa turistů plahočí přes zarostlou paseku a vývraty po značce nahoru do toho kopce, z kterého my právě zestoupili !! Tož opravdu nevím, jestli změny značení provádí KČT, nebo jen aktivní jedinci. Ale co ti značkaři někdy provádí, to je opravdu na medaili !!! Pokračujeme opět překrásným úsekem kolem řeky. Zase je tu všude plno skal a říční tok tu má největší spád a peřeje tu hučí jako Niagára ! Je to tu fakt super a taky fotit je co, pak se nám opět zbláznil značkař a zas je to nahoru po svahu dolů...
Konečně v Domašově. Kol travnatého hřiště krouží a hází si létajícími talíři omladina. V hrozném horku do centra. Většina baráků byla postavena ještě Sudetskými Němci, do toho jsou vloženy rozpadající se činžáky z éry komunismu. Náměstí ? Je bez hospody, ta stojí naštěstí opodál. Dáváme si kafé a kofolu a v rádiu hlásí, že dneska padl teplotní rekord - je 4.4.2009...
Po páté hodině odjíždíme velmi spokojeni vlakem do Olomouce a k domovu a cestou si plánujeme si další výlety.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Svět
Půjčovna aut