Sněžka 1602 m. n. m.

Na kalendáři bylo právě datum 28.10.2008 a my jsem se rozhodli vydat na Sněžku. V Krkonoších jsme byli na pár dnů, předpověď nám přála, rozhodnutí bylo jasnéJ. Auto jsme odstavili vPeci pod Sněžkou a naše první kroky vedly směrem klanovce na Růžovou horu. Klanovce jme dorazili po 10 minutách chůze, měli jsme to naplánováno tak, abychom nemuseli dlouho čekat, vyplatilo se, 10 min a už jsme se vezli.

Lanovka na Sněžku je docela atypická, je sice dvousedačková, ale sedí se bokem ve směru jízdy. Většinu roku končí na Růžové hoře, jelikož další část lanovky vede přímo po hřebenu. Je tedy vystavena náporu větru a proto málokdy jezdí až na vrchol. Při našem výstupu tomu nebylo jinak. Nám to samozřejmě nevadilo, šli jsme se přece projít. ZRůžové Hory to je zpočátku po rovince, posléze začne cesta stoupat a na konci už to jsou vpodstatě schody. Výstup trvá zhruba hodinu, záleží ovšem na fyzické zdatnosti. Chodník je hodně podobný tatranskému, je tedy vyskládané kameny. Po cestě nechybí i nějaké to místo na odpočinek a pokud dovolí počasí, tak nechybí nádherné výhledy.

Od mezistanice na vrchol nám cesta trvala necelou hodinku, včetně zastávek a odpočinku. Po výstupu jsme si dali větší pauzu a svačinku. Vzhledem kjiž zmiňovaným povětrnostním podmínkám jsme si zalezli do závětří chaty na české straně Sněžky. Asi po hodinovém odpočinku jsme vyrazili směrem dolů. Trasu jsme si naplánovali po červené na bývalou Obří boudu. Sestup to byl poměrně náročný. Jednak proto, že foukal silný vítr, také proto,že se jde po suťovisku a vneposlední řadě díky spoustě turistů. Kchatě jsme došli vprůměru za půl hodiny, někteří byli rychlejší, jiní šli opatrněji. Vzhledem ktomu, že jsme měli čas, rozhodli jsme se pokračovat dále na Luční boudy po modré značce. Cesta vede po dřevěné cestě, která je zbudovaná nad rašeliništěm. Je to vpodstatě rovinka smírným klesáním. Za slabou hodinku jsme došli kLučním boudám, naskytly se nám nádherné výhledy jak na Sněžku, od které jsme se vzdalovali, tak na Studniční horu na Jihu, Luční horu před námi a nesmím zapomenout na Ještěd, který krásně vykukoval zmraků na obzoru. Na Luční boudě, nás přepadl hlad, měli jsme proto větší pauzu, je zde i možnost občerstvení vrestauraci, my jsme ji však odmítli.

Po doplnění žaludků a tekutin jsme se vydali po červené značce směrem na rozcestí Výrovka. Je to asfaltová cesta vedoucí přes mírný kopeček, na kterém se nachází Památník obětem hor. Zde jsme si všichni uvědomili,že i naše Hory dokážou být pěkně zrádné. Přehoupli jsme se přes vrcholek a začali jsme klesat kVýrovce. Uběhla další hodinka a my jsme byli na rozcestí Výrovka. Zde byla zastávka jen krátká a my nabrali směr Pec pod Sněžkou. Cesta vedla občas lesem, ale převážně po asfaltu. U parkoviště jsme byli za hodinku a půl.

Závěrem bych chtěl říci, že tenhle výstup nebyl až tak náročný, spoustu času a sil jsme ušetřili lanovkou. Sestup už byl nebezpečnější a náročný, ale je třeba říci, že se dá sejít i jinou cestou. Je to ovšem delší a po kostkách. Od Obří boudy po Výrovku se jde naprosto vpohodě, je to krásná procházka. No a o sestupech po asfaltových cestách ví každý svoje. Úplným závěrem bych chtěl ještě doporučit návštěvu relax parku vPeci u parkoviště.