Soví hory (Park Krajobrazowy Gor Sovich)
Soví Hory
Jen pár kilometrů za Broumovem se v Polsku nedaleko českých hranic nachází kouzelné místo – Soví hory nebo chcete-li Park Krajobrazowy Gór Sowich. O jeho existenci není v mezi našimi turisty větší povědomost a věřte, že to je škoda. V oblasti je i mnoho velice dobře zařízených penzionů, kam můžete v pátek večer v pohodě dorazit a strávit noc v přepočtu za dvě stě korun. My jsme zvolili obec Sokolec. Ráno jsme se pěšky přes sedlo Sokol vypravili do tajuplného podzemí Osówka. Tajuplné proto, že jednak nebylo doposud celé prozkoumané, a jednak proto, že se doposud neví, zda to měl být úkryt pro Hitlera nebo továrna na raketové součásti. O tom všem vám zasvěceně poví průvodce, určitě budete jeho polštině rozumět. Po modré značce se dá seběhnou do městečka Walim, kde jako všude narazíte na mohutné zbytky polorozpadlých fabrik, ale také na několik útulných restauraček, kde se můžete posilnit před výstupem na nejvyšší vrcholky Malou a Velkou Sovu. Na Velké Sově je kamenná rozhledna s krásným panoramatickým výhledem. Hřeben pokračuje na Kozí sedlo, kde se dá odbočit k horské chtě Sowa, kde je také velice příjemně. Kolem další chaty Orzel dojdeme na silnici a po ní do Sokolce. Na neděli jsme si nechali druhou část Sovích hor. Vyšli jsme ze sedla Jogowska, po sjezdovce se vydrápali na hřeben a došli na horu Kamenici. I zde je krásná, tentokrát železná rozhledna s výhledy na všechny strany. Stejnou cestou jsme se vrátili do sedla, a abychom dokončili hřebenovku, pokračovali až do Kozího sedla, kde jsme byli včera. Odtud vede oklikou do sedla zpět cyklostezka. Ale proboha, ať vás ani nenapadne tudy jet na kole. S námahou jsme se prodrali pěšky nezpevněnou cestou skrz hluboké bláto. Ale protože ostatní zážitky byly veskrze kladné, návštěvu tohoto malého pohoří vřele doporučujeme, tím spíš, že je tak blízko.
foto Olga