Stezkami starých Keltů

Strávit několik dnů v lesích kašperskohorska a přespat u rozhledny na vrcholu Javorníka, či na keltském hradišti Sedlo, je samo o sobě dost zábavné. Pokud k tomu ještě přidáte prohlídku hradu Kašperk, Kašperských Hor, nebo Sušice můžete si být jisti nezapomenutelnými zážitky.

JAVORNÍK

Protože začínáme cestu v pátek navečer, máme v plánu přespat u rozhledny na Javorníku. Po kratším bloudění za Vacovem, kam jsme dorazili autobusem ze Strakonic, zdoláváme první výškové metry. Procházíme lesem po modře značené Klostermannovo cestě směrem k Javorníku. Ve vsi, kde je jen několik domků, často penzionů, dáváme večeři u jedné z hospod s vyhlídkou do dolin Strakonicka a Českobudějovicka. Stoupáme nejdříve k Rotundě - kaple sv.Antonína Paduánského, která stojí od roku 1940 v nadmořské výšce 1009 m, s pohledy upřenými již k samotné rozhledně na Javorníku. Na té je přistavěna nástavba, díky které lze přes staleté smrky přehlédnout široké okolí. Protože už je po "uzavírací" době musíme přečkat do rána.

Autorem myšlenky, postavit na 1066 m vysokém vrcholu Javorníku rozhlednu, byl šumavský spisovatel Karel Klostermann, podle kterého se také jmenuje. Pro veřejnost byla 18,5 m vysoká rozhledna se čtvercovou základnou otevřena 28. října 1938.

Hned po snídani přijíždí autem správce rozhledny a tak se v očekávání velkolepých výhledů shora vydáváme na malou ranní rozcvičku. Horní, přistavěná část je kovová a tak rachot, který vydává je dost nepříjemný. Myslím, že již zvěř dávno opustila zdejší polesí. Kolem jsou hluboké lesy, přehlédnout jde nejen Šumavu, ale i značnou část jižních Čech s mohutnými věžemi temelínské jaderné elektrárny.

KRÁLOVSKÝ KÁMEN

Naše další trasa pokračuje k Sedlu, kde chceme bivakovat. Klesáme nad Krankoty a odtud míříme opět vzhůru k vrcholu Královského kamene (1 058m). Zde míjíme žulový útvar tvořený skalní hradbou a mrazovými sruby. Ve stěně blízkého mrazového srubu je vytesán z roku 1899 velký skalní oltář vyzdobený obrazy svatých a doplněný vytesanými německými nápisy. Opodál můžeme najít historický mezník s letopočtem 1752.

Ke Královskému kameni se váže řada pověstí. Podle jedné se zde ukryl panovník prchající před švédským vojskem. Podle další zde stával mocný hrad, v němž moci chtiví služebníci zabili svého krále a ten je, než skonal, za to proklel. Vysvobodit je a získat bohatství může jen ten, kdo najde čarovnou bylinu. Podle další pověstí se o Valpružině noci na vrcholu objevuje deska s letopočtem zániku světa. V určité době se odtud také ozývá zvuk hlásné trouby ohlašující nebezpečí.

Vrchol Královského kamene je křižovatkou značených turistických stezek, včetně konce malého okruhu z obce Javorník. Nejsme tu poprvé a tak další cestu, kterou leckdo jistě mezi skalkami v hustém porostu ztratí, nacházíme snadno. Máme v plánu přejít vrchol Ždánova a tak u kaple sv. Jana uhýbáme ze značky vpravo k mírně stoupajícímu hřebenu. Na vrcholu Ždánova nacházíme jen nevzhlednou hromadu kamení. Asi měli kdysi Keltové dlouhou chvíli.

KAŠPERK

Slézáme zpět na značku, kde přibyla nově i naučná stezka "VO Na nebe a peklo přes Ždánov" a klesáme na Žlíbek a Pustý Hrádek, který je už nad Kašperkem, k němuž snadno z jeho rozvalin dohlédneme. Kašperk je cíl, který stojí za bližší prozkoumání a tak máme asi na dvě hodinky o zábavu postaráno. Z věže hradu je slušný rozhled, aby taky ne, vždyť i Kašperk a jeho charakteristické věže lze spatřit z různých i dost vzdálených míst Šumavy.

Nedaleké Kašperské Hory, které dnes pouze mineme, jsou spojeny s hlubinným dolováním zlata ve 13. století. Ve 14. století zde stávala rozsáhlá hornická osada při významném zlatonosném revíru. V 15. století bylo v provozu téměř 40 větších zlatodolů a řada štol. Hlavní dominantou nejen náměstí, ale celého sídelního útvaru města, je Arciděkanský Kostel Sv. Markéty. Jedná se o gotickou trojlodní baziliku z poloviny 14. století s původními klenbami v kněžišti a bočních lodích. Kostel je novogoticky upraven v roce 1883, kdy k západnímu průčelí přistavěna nová věž.

SEDLO

Po prohlídce hradu Kašperk jsme se dostali opět na červenou a po ní krokem loudavým míříme už přímo k Sedlu. Znamená to kus sejít a pěkně Ostrým stoupáním dojít skalami k vrcholu. Sedlo (902m) je z této strany skalnaté a málo přístupné. I proto si místo vybrali staří Keltové ke svým hrátkám. Nahoře je rozsáhlé hradiště, příkopy, skalky a valy, a také výhled zpět ke Kašperku a Ždánovu z kamenné vrcholové plošiny. Rozhledová cedule nad kolmou skalou ukazuje směr k Roklanu a dalším známým vrcholům Šumavy, kam se za slušného počasí dá dohlédnout. Na vrchol Sedla chodí hodně trempů a turistů, dnes i díky nově postavené dřevěné rozhledně.

Hradiště na vrcholu Sedla je druhým nejvýše položeným opevněním tohoto typu v Česku, po nedalekém Obřím hradu nad říčkou Losenice. Jedná se o zcela unikátní skalní pevnost pocházející z období 5. až 7. století před naším letopočtem. Skládá se z přirozených obranných prvků, jež jsou tvořeny soustavou místních skalek a skal, doplněnou o dlouhý umělý kamenný val a je dlouhé přes 400 metrů a široké 32 až 114 metrů.

Když pozdě večer zůstáváme osamoceni, hledáme slušné místo na přespání. Kolem pobíhají lesní mravenci s cílem sehnat si nějakou pozdní večeři a tak najít volný plácek není snadné. Navíc je známo, že mnoho míst, kde se Keltové objevovali, bylo obětních. Druidové, keltští duchovní, na slavnostech vykonávali oběti, ovládali osud člověka a mohli zasahovat i do přírodních zákonů. Cestovali v prostoru a čase. Jejich schopnosti jim umožňovaly komunikovat na velké vzdálenosti. My, přízemní tvorové, jen málo víme o tom, co zde prováděli před dvěma tisíci lety. Nic nevíme o energii, kterou čerpali z podobných míst a která zde ještě dnes zůstává. Ani o temných silách chránících tato posvátná místa. Možná i proto měl leckdo z nás divoké sny a noc se zdála tak dlouhá .

Ze Sedla do Sušice je cesta na první pohled do mapy jasná. Přesto u Záluží trochu kufrujeme a dostáváme se k podivnému samotáři, žijícím se svými koňmi jako za starých časů. Když nám ukáže správnou cestu, posouváme se pomalu k Sušici, abychom si ji z Žižkova vrchu hezky z nadhledu prohlédli. Pak už stačí jen zajít na pozdní oběd, počkat si na vlak u Otavy a dát v ní osvěžující koupel, protože tady dole, pod hřebeny hor, je pěkné letní parno.