Stockholm
Stockholm
Stockholm je hlavní a zároveň také největším město Švédska, ležící na východním pobřeží mezi jezerem Mälaren a Baltským mořem. Prakticky se rozkládá na čtrnácti ostrovech. V současné době zde žije něco kolem 750 000 obyvatel.
První písemná zmínka pochází z roku 1252, kdy byl Stockholm důležitým tržním místem se železem, pocházejícím z dolů v Bergslagenu. Byl údajně založeno Jarlem Birgerem za účelem obrany města Sigtuna na jezeře Mälaren před útoky z moře a před pleněním. První stavbou proto byla pevnost strážící cestu mezi Baltským mořem a již zmíněným jezerem Mälaren. V tomto místě, kde byla vybudována obranná zařízení z kmenů stromů (švédsky stock), se nachází řada menších ostrovů (švédsky holme) - z toho pravděpodobně pochází název města Stockholm.
Jádro Stockholmu Gamla Stan (Staré Město), bylo vystavěno na centrální ostrově Helgeandsholmen mezi 14. až 15. stoletím. Město se stalo významným místem obchodu, hlavně díky Hanse, která jej ekonomicky a kulturně propojila směsty Lübeck, Hamburk, Gdaňsk, Visby, Reval (dnešní Tallin) a Riga. Vroce 1634 se Stockholm stává oficiálně hlavním městem Švédska.
V letech 1713-1714 postihla město černá smrt a také Velká Severní Válka zlet 1720-1721 se výrazně podepsal na dalším rozvoji tohoto města vtomto období. Přesto si Stockholm udržel pozici hlavního města Švédska, ale teprve v19. století se spříchodem nových průmyslových odvětví začalo město opět rozvíjet. Také počet obyvatelstva se začal zvyšovat a to hlavně díky imigrantům, kteří se zde začali usazovat. Vdruhé polovině 20. století se Stockholm stal moderním, průmyslovým a etnicky různorodým městem.
Naší první zastávkou na prohlídce hlavní švédské metropole je soukromá královská rezidence Drottningholm, která je umístěna na jednom zokrajových ostrovů města (Lovön), přímo na břehu jezera Mälaren. Královna Hedviga Eleonora, vdova po Karlu X. Gustavovi, dala v roce 1662 příkaz postavit na místě zvaném Drottningholm nový zámek. Měl stát přesně na stejném místě, kde původně stála starší renesanční budova, v níž o 100 let dříve pobývala královna polského původu Kateřina Jagellonská. Kdalšímu rozšíření došlo v18. století na popud Lovisy Ulriky, sestry Friedricha Velikého a manželky švédského krále Adolfa Fredrika, která dala nejen postavit působivé postranní křídlo, ale také se zasloužila o novou výzdobu mnoha sálů a salonů. V unikátním barokním zámeckém divadle, dostavěném v roce 1766 se do dnešní doby dochovalo 30 původních dekoračních kulis a dodnes je tu zahojováno léto operními a divadelními představeními. Pro interiér divadly byly z bezpečnostních důvodů navrženy speciální elektrické žárovky, které poblikávají jako svíčky.
Celý komplex je výrazně inspirován Versailles a okolní nádherný park se symetrickými a architektonickými prvky stojí za procházku. Cestou po rozlehlém zahradním komplexu jsou kvidění dva rybníky skanály, mosty, velké otevřené travnaté plochy, stromy stojící ve skupinkách nebo seřazené do alejí, spousta vodotrysků, Čínský pavilon pocházející zroku 1753 a spousty soch.. Většina starobylých mramorových soch byly zakoupena Gustavem III vItálie, ale narazíte zde i na manýristické sochy od Adriana de Vries z Valdštejnské zahrady na Malé Straně v Praze, které si odvezli Švédové jako válečnou kořist zobdobí třicetileté války. No, budiž jim to odpuštěno, ale víckrát už to nedělejte!!!
Po krátké procházce po soukromých zahradách švédské královské rodiny už ale vyrážíme do středu Stockholmu, kde máme na programu střídání stráží před královským palácem (Stockholms slott), který je oficiálním sídlem švédského panovníka . Tento palác stojí na Stadsholmenu („městský ostrov"), vGamla Stan („Staré Město") a sousedí se švédským parlamentem Riksdag. Podle našeho tištěného průvodce patří střídání stráží kneopakovatelné a velkolepé podívané, ale upřímně řečeno jsme všichni lehce zklamáni, asi to tentokrát krapítek odflákli. Sice nám zahrála živá hudba, vojáci pochodovali a salutovali, předávali si prapory, ale něco tomu prostě chybělo, nemělo to takový ten šmrnc. Ale asi se tomu až tak nelze divit, jestli to předvádějí několikrát denně, každý den, celý rok, celá staletí???
Tento dnešní palác stojí na místě, kde už ve 13. století stávala pevnost, která sloužila Jarlu Birgerovi kobraně pobřeží jezera Mälaren. Koncem 16. století byla stará pevnost přestavěna vrenesančním stylu na popud krále Johna III. Vroce 1690 dochází kdalším tentokrát barokním úpravám podle architekta Nicodemusa Tessina Youngera, bohužel krátce po dokončení všech úprav značnou část paláce poničil požár vypuknuvší 7. května 1697. Proto dochází kdalší přestavbě, opět podle již výše zmíněného architekta. Vznikají půlkruhová křídla kolem vnějšího západního nádvoří (1734), kostel paláce (1740), severozápadní křídlo (1760) a vletech 1824-1830 je na severu dokončen Lejonbacken („lví svah") nesoucí název podle vmístě stojící skulptury lva.
V paláci je 609 místností a je jedním z největších královských paláců na světě, jehož čtvercový půdorys je 115x120 metrů. Palác tvoří čtyři křídla: vzápadním křídle po Vastra Trapphuset (západním schodišti) se návštěvníci dostanou do druhého patra, kde se vlevo nacházejí komnaty rodiny Bernadotte a vpravo rytířský sál. Ve třetím podlaží se nacházejí vlevo od schodiště komnaty pro hosty a vpravo je vstup do královských pokojů. Ve východním křídle je švédské nejstarší muzeum se starými zbraněmi, uniformami a korunovačními klenoty. Vseverním křídle se nacházejí hlavní královské apartmány, muzeum antiky, zřízené Gustavem III a zdejší schodiště vás zavede do starých palácových sklepů, kde se nachází muzeum Tre Kronor. Vjižním křídle narazíte na královskou kapli či na královskou zbrojnici.
Ale pojďme dál, nyní nás čeká Stockholmská radnici, kde se každoročně udělují Nobelovi ceny. Budova vníž sádlí Městská rada Stockholmu, stojí na ostrově Kungsholmen a byla postavena v místě, kde původně stál velký mlýn Eldkvarn. Stavbu navrhl architekt Ragnar Östberg, a krealizaci došlo v letech od 1911 až 1923. Na stavbu bylo použito osm milionů červených cihel. Má dvě velká obdélníková nádvoří se společným středem, vnější nádvoří a vnitřní dvůr. Vnitřní dvůr byl původně zamýšlený v modré barvě a je také nazýván „Modré nádvoří" (Švédsky: Blå hallen) a to i přes to, že Östberg změnil názor a rozhodl se zůstat u červených cihel. Jejich barvu považoval za krásnější. Modré nádvoří je pravděpodobně nejznámější jako jídelní sál užívaný k banketům po každoročním slavnostním předávání Nobelových cen. Varhany v Modrém nádvoří jsou s 10,270 píšťalami největší ve Skandinávii.
Nás upoutala 106 metrů vysoká věž, na jejímž vrcholku se tyčí „tři koruny", starobylí národní symbol, kterou jsme se rozhodli zdolat. Výtahem vyjíždíme nejvýš co se dá a pak se už po svých vydáváme až na úplný vrcholek, kde si zochozu můžeme prohlédnout celé hlavní město, které máme před sebou jako na dlani, teda skoro celé. Ovšem od výtahu až na Ochoz je to neuvěřitelná dálka, neboť tu nejsou schody, ale jen mírně nakloněná podlaha, která se postupně obtáčí kolem celé věže a tak se stoupání zdá být nekonečné. Konečně na vrcholu. Stojí to za to, výhled je tu opravdu nádherný a když se vydaří počasí je vidět široko daleko. Vdálce je vidět polokoule známé Globe arény (známé především hokejovým fanouškům), ale vidíme i královský palác a teprve tady stéto výšky je patrné to rozložení města na těch několika ostrůvcích, kolem kterých proplouvají lodě nejrůznějších velikostí, jen škoda, že tu člověk nemůže zůstat do setmění a pokochat se nočním pohledem.
Vaší další pozornosti by nemělo ujít náměstí Stortorget (Velké náměstí), které najdete vcentru Stockholmu. Jedná se o nejstarší náměstí ve městě a kolem tohoto historického centra začala růst středověká městská aglomerace. Dnes je to nejfrekventovanější turistické místo, které je proslulé hlavně díky vánočním trhům, které nabízejí ukázku tradičních řemesel a spoustu stánku srozličným zbožím či jídlem.
Naší poslední zastávkou ve městě bude Vasa muzeum, které leží na ostrově Djurglrden. Hlavním exponátem je bez jakýchkoliv pochybností loď Vasa, která hned při své první plavbě vroce 1628 ztroskotala a to přímo vpřístavu, zkterého se měla vydat na plavbu a připojit se kbaltické flotile vtřicetileté válce. Loď byla postavena na příkaz švédského krále Gustava II. Adolfa a stavba trvala asi dva roky. Loď měla tři stěžně, mohla rozvinout deset plachet, měřila 52 metrů od lodního koše ke kýlu lodi a 69 metrů od přídě na záď, vážila 1200 tun a měla ve své výzbroji 64 děl. Když byla dokončena, stala se jednou z nejmohutnějších lodí, která byla kdy postavena. Na stavbě lodi pracovalo asi 400 lidí. Plány lodě byly změněny ještě v průběhu prací a přání krále postavila stavitele před obtížný technický problém, který se jim nepodařilo vyřešit. Vysoká bohatě zdobená nástavba se dvěma dělovými palubami a neobvykle vysokým počtem děl snižovala stabilitu lodě. Proto byly na její dno umístěny kameny. Ani to však nestačilo, jak ukázala už první plavba.
Andres Franzén, soukromý průzkumník, začal pátrat po lodi Vasa začátkem 50. let minulého století. Už od dětství ho fascinovaly vraky potopené vblízkosti domu jeho rodičů, vostrovním moři u Stockholmu. Sášni lodní (Teredo navalis), která požírá dřevěné vraky ve slané vodě, se nedaří v poloslaných vodách Baltského moře. Anders Franzén si uvědomil význam této skutečnosti pro lodě, které se ztratily v Baltském moři, a v roce 1956 objevil loď Vasa.
24. dubna 1961 byla tato loď vyzvednuta ze dna přístavních vod k výročí333 let od jejího potopení. V letech 1961 až 1988 byla loď uložená v provizorní konstrukci nazvané Wasavarvet ("Vasa loděnice") kde byla postupně rekonstruována. Návštěvníci mohli loď obdivovat ze dvou úrovní a maximální vzdálenost byla jen 5 m, což nenabízelo celkový přehled o velikosti a také kráse této relikvie minulosti. Proto v roce 1981, švédská vláda rozhodla, že bude postaveno stálé Vasa muzeum. Soutěže se zúčastnilo celkem 384 architektů aby se nakonec vítězi stali Marianne Dahlbäck a Goran Mĺnsson. Budování novostavby začalo v suchého doku starého námořního přístavu a kslavnostnímu otevření došlo 2. listopadu 1987 za účasti prince Bertila. Loď byla dovlečena do zavodněného suchého doku pod novou budovu v prosinci 1988 a během léta 1989, mohli návštěvníci shlédnout exponát vještě nedokončeném muzeu, které bylo oficiálně otevřené až 15. června 1990.
V hlavní hale najdete už zmíněnou loď a různé exponáty související s archeologickými nálezy lodí ze 17. století nalezené v blízkosti Švédska. Poškozené, nebo chybějící části lodi byli nahrazené novými díly, které nebyly nijak nakonzervovány ani namalovány a jsou proto snadno rozeznatelné od původních částí, které byly po tři staletí ukryty pod ztemnělou vodní hladinou. Zachovalo se 95 % původních částí a proto je loď zdobená stovkami vyřezávaných soch jedinečným uměleckým dílem, které si můžete prohlédnou zšesti různých úrovní. Najdete zde i malý kinosál vkterém můžete shlédnout dokument o lodi všesti jazycích (čeština samozřejmě chybí). V muzeu také najdete čtyři plovoucí lodě; ledoborec Sankt Erik (spuštěný na hladinu vroce 1915), lightvessel Finngrundet (1903), torpédovou loď Spica (1966) a záchranný člun Bernhard Ingelsson (1944). Na dvě z těchto lodí je volný přístup, což pro suchozemce znamená jedinečnou příležitost si pořádně prohlédnout nejenom kajuty, ale hlavně kapitánský můstek nebo třebas strojovnu.
Fotogalerie
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Stockholm
Půjčovna autPříspěvky z okolí Stockholm
