Štramberk - Starý Jičín - Suchdol nad Odrou

03.05.2008
Valašské Meziříčí - Hodslavice - Mořkov - Veřovice - Ženklava - Štramberk - Rybí - Nový Jičín - Starý Jičín - Hůrka - Bernartice nad Odrou - Suchdol nad Odrou = 54 km

Valašské Meziříčí leží v půvabné krajině podhůří Beskyd na soutoku Rožnovské a Vsetínské Bečvy. Je vlastně dvojměstím, které tvoří městečko Krásno nad Bečvou a Meziříčí. Meziříčí bylo centrem panství a jediným hrazeným městem na Valašsku. Jeho rozkvět přerušila třicetiletá válka, kdy byly obě obce několikrát vypáleny a zpustošeny.

Mnohokrát jsme tímto městem projížděli, ale nikdy jsme se nebyli podívat na náměstí. Tak a dnes tomu bylo jinak. Doplňování zásob proběhlo právě zde na nevelkém náměstí ve Valašském Meziříčí. V 9,15 hod se vydáváme z města na sever, před sebou máme Veřovské Hory, které tvoří Velký Javorník, Dlouhá, Krátká, Hundorf, Huštýn a Trojačka.

Tímto pohořím projíždíme napříč a dostáváme se do doliny, kterým protéká říčka Jičínka. Teď máme Veřovské Hory po pravé ruce, po levé se rozkládá nižší pahorkatina, kterou tvoří Pekla, Hyklův kopec, Borčí, Babinec a Štramberčík.

První vesnice na cestě se jmenuje Hodslavice. Nevíme, že se zde narodil známý buditel František Palacký a že dodnes zde stojí jeho rodný dům a tak vesnicí jen projíždíme.

Rodný dům Františka Palackého
Dům vystavěl na konci 18. století Jiří Palacký, otec Františka Palackého, který zde zřídil evangelickou školu. Palackého dům byl prohlášen v roce 1978 za národní kulturní památku.

Počasí je pod mrakem a není horko, ideální podmínky pro cestovatele.

Před vesnicí Veřovice odbočujeme vlevo a do města Štramberk nám zbývá pouhých 6 km.

Štramberk
založil v roce 1359 syn českého krále Jana Lucemburského (1296-1346), moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský (1322-1375), mladší bratr římského císaře a českého krále Karla IV. (1316-1378), povýšením podhradí (první zmínka 1211) na město.

Horské městečko v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé Hory, Libotínských vrchů a Červeného kamene v předhůří Beskyd, se pro svou malebnost nazývá Moravský Betlém.

Dnes je zde neobyčejně živo. V ulicích stojí krámky s občerstvením a pouťovým zbožím. Proplétáme se uličkami a směřujeme k náměstíčku, které se nachází na kopci v blízkosti zříceniny hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba.

Na staré tržnici u dolní brány stojí jedna z nejstarších budov od roku 1822 sloužila jako masné krámy.

Došli jsme na svažité náměstí a žasli nad krásou městských domů. Aby zážitek byl co nejsilnější usedli jsme na zahrádce městského pivovaru.

První zmínka o vaření piva ve Štramberku pochází ze 4. prosince 1359, kdy moravský markrabě Jan (bratr Karla IV.) uděluje městu Štramberku městské mílové právo. Právo vařit pivo a zároveň jej zde šenkovat, patřilo pouze nejstarším místním 22 šenkovním domům, stojících převážně na štramberském náměstí. Obyvatelé těchto domů tvořili Řád šenkovních měšťanů a museli dodržovat své stanovy. Nejstarší dochovaný řád pod názvem „Jak se má chovati ten, který chce být přijat za šenkovního bratra“ pochází z r. 1788. Zprvu se vařilo pivo podle tzv. pořádku postupně v jednotlivých šenkovních domech s právem výčepu a prodeje piva. Až později byl vystavěn na štramberském náměstí městský pivovar.

Dnes se zde vaří světlý nefiltrovaný ležák plzeňského typu – Trubač a tmavý nefiltrovaný ležák flekovského typu – The Troobacz.

Pivní znalec Stan Sesser, dopisovatel amerického periodika Wall Street Journal, ohodnotil místní tmavé pivo na své výzkumné pivní stezce jako „nejlepší tmavé pivo roku 2006 v celé střední Evropě“.

Štramberk však více než pivo proslavil voňavý cukrářský výrobek – perníkové „Štramberské uši“, které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241, v předvečer Nanebevstoupení Páně.

Na náměstí stojí novorenesanční kašna s alegorickou postavou Hygie, farní kostel sv. Jana Nepomuckého. barokní chrám založený 16. května 1721.

Štramberk je neopakovatelný architektonický unikát, který představuje urbanistický soubor lidové architektury valašských roubených chalup z 18. a 19. století, z nichž převážná většina tvoří městskou památkovou rezervaci. Radnice stála původně uprostřed náměstí. Roku 1868 však byla zbourána a jako radní dům upravili starou školu při dolní bráně na začátku uličky Horní Bašta.

Procházíme uličkou Horní Bašta.

Horní a Dolní Bašta tvoří nejzachovalejší a nejcennější část městské památkové rezervace. Tento živý skansen lidové architektury byl základem projektu malíře B. Jaroňka, který se mu nakonec podařilo prosadit až v Rožnově pod Radhoštěm. Protože počet obyvatel neustále vzrůstal vzniklo během staletí rozsáhlé malebné předměstí většinou roubených stavení terasovitě nakupených na skalnatých strání.
S osidlováním předměstí valašskými pastevci na konci 15. století začal nový způsob výstavby domů valašského typu.

Přes poledne se přehnal přes město lijavec. Z důvodu nestálého počasí jsme si dali další pivo a rozhodli se pro kratší variantu našeho Výletu a zamířili jsme rovnou do Nového Jičína.

Nejvýznamnější památkou obce Rybí je kostel Nalezení sv. Kříže, lidová stavba z 15. století, obnoven v r. 1846 - dřevěný Ochoz, sluneční hodiny, vnitřní výzdoba ve stylu lidového baroka, železný kříž (jako celek chráněná památka). Dvojitý kříž na věži svědčí o tom,že pochází z doby cyrilo-metodějských. Tento kříž byl roku 1868 velkou vichřicí stržen a na jeho místě je nový podle starého vzoru zhotoven. Hřbitov u kostela - ohrazen zdí se vstupní branou (chráněná kulturní památka).

Nový Jičín
O názvu města existuje několik pověstí. Podle jedné z pověstí bylo město pojmenováno podle udatné dcery majitele starojického hradu Jitky, která se kvůli záchraně malého chlapce pustila do boje s medvědem. Před rozzuřeným zraněným zvířetem ji zachránil pastýř, její budoucí manžel. Na místě, kde byla zachráněna, nechala Jitka postavit kapličku. Vedle ní pak její manžel postavil lovecký zámek, věnovaný Jitce, tedy Jitčin, později Jičín. Podle vědecké teorie je jméno města odvozováno od slovanského slova dik, divoký kanec, který se na tomto území vyskytoval v hojném počtu. Odtud zprvu Dičín, později Jičín.

Náměstí v Novém Jičíně bylo v rekonstrukci, proto liduprázdné. Pravý opak toho ve Štramberku.

Po poledni jsme opustili Štramberk, ve 14,30 hod se již nacházíme v Novém Jičíně a v 15 hod se přesouváme pod hrad ve Starém Jičíně. V hospodě si dáváme k obědu smažený sýr na to pivo a takto posilněni pak dobýváme hrad.

Hrad Starý Jičín
Jeden z nejstarších hradů byl vystavěn ve 30. letech 13. století na starém hradišti rodem Huckeswagenů. První písemná zmínka pochází z roku 1240. V polovině 15. století bylo zesíleno opevnění a současně vzniklo předhradí. Za pánů ze Žerotína v 16. století následovaly renesanční úpravy(přibyl palác a dělová bašta). Za třicetileté války byl areál poškozen, později znovu opraven. Nesloužil už jako stálé obydlí, byly zde byty a sklady. Po vybudování nového zámku v obci byl hrad opuštěn, v některých částech ještě někdo přebýval až do roku 1784. Během 19. století se hrad proměnil ve zříceninu. V posledních letech probíhají záchranné práce. Kromě brány se dochovala část hradeb severního předhradí, zbytky vnější parkánové hradby a dělové bašty.

Z hradního kopce se otvírá nádherný výhled. Pohled na Moravskou bránu s pohořím Nízkého Jeseníku. V 17 hod. jsme se pustili ze zříceniny Starého Jičína klikatou cestou do Suchdolu nad Odrou.

Meandry staré Odry
Tato přírodní chráněná památka je zbytkem bývalého koryta řeky Odry s četnými tůněmi a pestrým dřevinným porostem.

Za Bernarticemi jedeme podél starého toku řeky Odry. Přijíždíme ke starému mlýnu.

Na nádraží v Suchdole nad Odrou Výlet končí. Počet 54 km.

 

 

Popis trasy na http://www.bikemap.net/route/122905

Fotogalerie