Šumava - pokračování - 1. den: Kvilda - pivovar; Svinná Lada - NS Chalupská slať; Soumarská hospoda U Maxů

Na konci května jsme Šumavu předčasně opustili kvůli dlouhotrvajícímu dešti, který nám už vadil čím dál víc. Mezitím jsme si na pár dnů odskočili do Krušných hor a se zájezdem do Švýcarska. V pondělí jsme se vrátili, ale za týden máme ještě doma nějaké povinnosti.

Máme tedy doslova pár dnů volna a tak se pokusíme se na Šumavu vrátit a dokončit to, co jsme nezvládli. Sice opět hlásí na víkend bouřky, ale snad to nebude tak hrozné. To bychom nikdy nikam nejeli.

Odjíždíme před polednem. Ota šel ještě nakoupit, já uvařila oběd. První zastávku děláme v Sušici v pekařství Rendl. Minule jsme se přesvědčili, že jejich chleba je stále vynikající a dlouho vydrží měkký. Kupujeme ještě rohlíky a samozřejmě i sladký zákusek, dnes je to listová peřinka - je to listové těsto plněné pudinkovým krémem a šlehačkou. Už od pohledu to vypadá krásně, tak to musí být výborné.

Na ohřátí oběda se zastavujeme na jedné odbočce v blízkosti anínského kempu. Je tam stín a klid. Navrch jsme si dali sladkou tečku a v bříšku máme jako v pokojíčku.
Je vidět, že jsme už skoro na horách. Po poledni je 25 stupňů, to je docela příjemné. To v Plzni při odjezdu už bylo tepleji.

Na dnešek moc velké plány nemáme. Chceme dojet k Soumarskému mostu a tam přespat. Jedeme přes Kvildu, kde vždycky byla vyhlášená cukrárna a kde r. 2011 otevřeli minipivovar. Tehdy jsme se tam zastavili, ale od té doby jsem tam nebyla. Ota se tam občas zastavil s kamarády, když tam byli na běžkách. Ten to tam zná. Já se však divila, jak se to změnilo. Tehdy tam byl jeden domek, kde bylo vše pohromadě. Teď už je tam objektů víc, je tam pivnice s pivovarem, je tam i restaurace. Kupujeme si asi dvě lahvinky - co kdyby hospůdka U Soumarského mostu byla zavřená?

Dlouho se nezdržujeme a odjíždíme. Chceme se zastavit ve Svinné Ladě na Chalupské slati. Kdysi jsem tam byla, vím, že se mi tam moc líbilo a máme to při cestě. Tak tam prostě musíme. A navíc se aspoň trošku projdeme - trasa je poměrně krátká. Z parkoviště je to cca 200 m ještě po silnici a pak cca 400 m převážně po povalovém chodníčku. Na tomto vrchovištním rašeliništi je řada typických rašeliništních rostlin - jsou tady i popsané. Na informačních tabulích naučné stezky Chalupská slať je popsána i těžba rašeliny, která se zde dříve těžila. Plocha po ukončené těžbě přirozeným způsobem regeneruje. Průměrná výše rašeliny je 1,9 m, v blízkosti jezírka dosahuje až 7 m.

Povalový chodníček končí u Chalupského jezírka - největšího rašeliništního jezírka v Čechách. Když je mokro, jsou malé tůňky vidět už cestou. Dnes je sucho. Jezírko je však nádherné. Na plovoucích ostrůvcích se daří masožravé rosnatce okrouhlolisté, blatnici bahenní a ostřici chudé. Zajímavostí je, že přes tuto oblast vedla tzv. Kiliánova - pašerácká trasa.

Cestou zpátky jsme vyrazili po druhém povalovém chodníčku, který vede ke zdejšímu informačnímu středisku, dokonce bezbarierovému. Je otevřeno, ale nic nového jsme tu nenašli.

Pomalu se vracíme na parkoviště k autu. Na dnešek žádný program už nemáme. Na noc zajíždíme na naše oblíbené místo na parkoviště Soumarský most. Tady jsme již několikrát spali. Vždy sem přijíždíme se strachem, ale ani dnes tady žádné omezení není. Na mnoha parkovištích je totiž psáno, že doba parkování je omezena na denní dobu. Toto parkoviště je v blízkosti vlakové zastávky, tak snad i to je důvod, proč se tady může parkovat stále. Navíc velká výhoda je vždy čistá toika u infocentra u řeky.

Jdeme se podívat k vodě - už se těšíme na večerní koupačku v Teplé Vltavě. Ota se však víc těší na pivo Klostermann v Soumarské hospodě U Maxů, která je od parkoviště jen kousek. Jeli jsme okolo, víme tedy, že je otevřeno. Dnes je tady pohodička a klídek. Vodáci tu budou pravděpodobně až zítra.

V hospůdce jsme chvíli poseděli. Ota dal dvě piva, já jedno a jdeme do auta na večeři. Tady sice vaří, vaří dobře, už jsme zde také jedli, ale dnes nám jedno teplé jídlo stačí. Během studené večeře lehounce sprchlo, ale za chvíli je už zase jasno. Ota samozřejmě musí večeři ještě zapít. Jdu s ním, ale na pivo už chuť nemám. Po chvíli váhání jsem se rozhodla pro víno. Většinou ve venkovských hospodách nic pořádného nemají, ale překvapili. Jen děvčata - mladé brigádnice se v tom vůbec nevyznají. Nabídli mi červené, jen věděli, že je suché. Na hospodské poměry bylo výborné. Dělala jsem pár let ve vinotéce, trošku se v tom vyznám a tak jsem zamachrovala a typla to na Cabernet Sauvignon. Když jsem si to chtěla ověřit, přivedla jsem děvčata do úzkých. Chvíli studovaly obal a pak s vítězným úsměvem mi přišly říct, že je to z Mutěnické oblasti. Když jsem jim řekla, že mne zajímá odrůda, tak to chudinky studovaly ještě déle a přišli s tím, že je tam ještě napsáno Cabernet Sauvignon. Já zajásala (také proto, že jsem to poznala) a děvčatům vysvětlila, to že je právě ta odrůda. Děvčata se musí ještě hodně učit. Já si však pochutnala.

Ještě jsme tu měli jeden prima zážitek. Najednou majitel přišel se štamprdlátkama a rozdával pálenku. Samozřejmě jsme se divili, proč. Prý mu vzali syna na vysokou, tak se to musí pořádně oslavit. Tato akce mne utvrdila v tom, že je tady prima obsluha. Tady je fajn, chodíme sem rádi.

Ota ještě zatuploval s pivem a vracíme se k autu. Ještě se jdeme vykoupat. Vody je docela dost, proud je silný, na plavání to není. Ale na osvěžení je to super.

Pak v autě připravuji na zítra s sebou svačinu. Dnes nechceme dlouho ponocovat, ráno chceme vstát aspoň v sedm. Chceme jet do Německa na parkoviště Dreisesselparkplatz v Pleckensteiner Wald, což je parkoviště jen kousek od Třístoličníku. Chceme si projít hřebenovku na vrchol Plechý.