Švédsko 2006 - II

Fotografie (1)

pátek 7.7. Po přenocování na Manfredově zahradě jsme opět dostali snídani, tentokrát zde kromě pečiva bylo i müsli s jogurtem. Po snídani jsme vyrazili do města kvůli koupi lístků na loď. Manfred nám totiž ráno doporučil trasu, kudy můžeme jet do Stockholmu. Bylo to takovou vzdálenější cestou a to přes ostrov Åland, který leží mezi Švédskem a Finskem, švédsky se na něm mluví, ale patří Finsku. Usoudili jsme, že trasu Uppsala – Åland (Finsko) – Stockholm nemůžeme vynechat, protože cena nebyla závratně vysoká, jen 145 SEK na osobu. Ráno jsme tedy šli koupit lístky a mezitím přijel Timo, Manfredův syn, kterému bylo 13 let, a přivítal se s námi. Manfred má ještě dceru Marjo, které bylo 15 let, ale tu jsme neviděli, protože byla v jednou kempu ve Finsku. Čas rychle plynul a už se chystal oběd. Jak Manfred poznamenal, je to typické švédské jídlo současnosti (jak si hodně mladých lidí údajně myslí). Šlo o těstoviny s rajčatovou omáčkou, které byly celkem fajn. Hned po obědě jsme vyrazili na autobus, který nás z Uppsaly zavezl do přístavu Kapelskär, odkud vyrážela naše loď do města Mariehamn, které se nacházelo na Ålandu. Cesta lodí trvala 2,5 hodiny, ale prakticky jsme na Åland dorazili ještě o hodinu později, protože ve Finsku se připočítává jedna hodina. Hned po příchodu z terminálu se na mě vrhnula nějaká místní slečna (byl jich tam celý spolek, ale tahle byla něco jako jejich vedoucí) a než jsme se začli objímat, stihl jsem si přečíst na cedulce, co měla kolem krku, nápis „Princezna hledá prince.“ Slečna trochu jako princezna vypadala, takže to byl vcelku příjemný začátek našeho pobytu na ostrově. Pak nám ještě poradila, kudy se dostaneme do nejbližšího kempu. Kemp nebyl daleko, takže jsme tam brzo dorazili a doufali, že tam budou příznivé ceny. A 15 EUR za noc ve stanu relativně příznivých bylo. Rozbili jsme stan a šli se podívat na pláž, kde ale téměř nikdo nebyl. Pak jsme povečeřeli a vyrazili na malou prohlídku města. Ve městě večer (cca 21 hodin) nebyla skoro ani noha a zahrádky u restaurací se pomalu zavíraly, ale na tento jev jsme si v menších městech už zvykli. Po prohlídce města jsme se vrátili do kempu a pomalu jsme šli spát. Vzhledem k tomu, že je zde posunutý čas, bylo světlo ještě o něco déle, než ve Švédsku. Usnuli jsme zhruba o půl jedné v noci, ale ve stanu by se ještě dalo číst i bez baterky. Já jsem se pak ještě probudil chvíli po třetí hodině ráno a to už zase začínalo pomalu svítat. Tohle už jsme za náš pobyt ve Švédsku nikde nezažili, protože toto byl nejsevernější bod naší cesty. sobota 8.7. Vstávali jsme opět o něco později, což ale bylo zapříčiněno časovým posunem. Využili jsme opět toho, že sprchy jsou zde zadarmo a osprchovali jsme se. Poté jsme si šli ukuchtit něco k snídani a pak šli zkusit teplotu moře, které bylo kupodivu celkem teplé na to, že jsme na severu. Po lehkém osvěžení jsme si sbalili věci a pak, abychom se zabavili, jsme hráli karty. Když se čas přiblížil odchodu, vzali jsme si věci a vyrazili zpět do přístavu. Zde jsme počkali na naši loď, která byla mnohem větší než ta, kterou jsme na ostrov přijeli, a vyrazili jsme na plavbu do Stockholmu, která trvala 5,5 hodiny. Na lodi bylo celkem živo, spousta obchodů a restaurací a v obchodě, kde se prodávaly věci bez cla a daně, bylo nejvíc lidí, kteří kupovali převážně alkohol a cigarety. Několikrát se nám zde naskytl obrázek rodiny, kde matka měla malé dítě v rukou a otec tlačil kočárek plný piva. Cesta před Stockholmem byla poměrně zajímavá, všude byla spousta malých ostrůvků, některé z nich i obydlené. Do Stockholmu jsme dorazili v 19 hodin místního času, takže všechny informační kanceláře byly zavřené a my jsme neměli ani informace, ani mapu, ani bydlení. Naštěstí nám pomohli na informacích dopravní společnosti, se kterou jsme cestovali. Paní na informacích nám na plánku metra zakroužkovala stanici, poblíž které se nachází kemp. Chtěli jsme si koupit také Stockholm Card, abychom měli Dopravu zdarma, ale bohužel se nám to už nikde nepovedlo a tak jsme za metro zaplatili každý 20 SEK. Cestou z přístavu na stanici metra začalo lehce pršet, poprvé od doby, co jsme přijeli do Švédska. S úspěchem jsme na naše batohy použili integrované pláštěnky a ty se celkem osvědčily. Dorazili jsme na zastávku metra a za chvíli jsme se už vezli až do naší cílové stanice. Jelikož jsme nevěděli, kterým směrem se kemp nachází, zeptali jsme se kolemjdoucích policistů, kteří nám ochotně poradili. Vyrazili jsme tedy udávaným směrem a ještě na nástupišti se za námi anglicky ozvalo: „Taky hledáte kemp?“ Byli to kluk a holka a jak jsme se s nimi při společné cestě do kempu bavili, zjistili jsme, že jsou z Německa, jmenují se Axel a Patricia a že tady jenom přespí a další den vyráží na cestu na sever do národního parku. Došli jsme do kempu, kde jsme plánovali strávit 2 noci a každá za 200 Sek, což bylo poměrně hodně peněz. Ale vzali jsme to a společně s Němci jsme šli najít místa pro stany. Po utáboření jsme si skočili do kuchyňky udělat jídlo. Tam jsme se potkali s manželským párem ze Švýcarska, z Luzernu, a chvíli jsme si povídali. Opět nás překvapila jejich perfektní angličtina. Po večeři jsme se šli dívat do restaurace v kempu na druhý poločas zápasu o 3. místo na MS: Německo – Portugalsko. Kemp byl plný Němců a v hospodě byla jejich přítomnost znát. K fotbalu patří pivo a tak jsme si dali místní nejlevnější kuželku za 27 SEK. Po fotbale jsme ještě prohodili pár slov s našimi německými sousedy ve stanu a šli jsme spát. neděle 9.7. Ráno jsme opět vstávali o něco dřív, abychom stihli posnídat, očistit se a tak podobně. Pak jsme šli na recepci kempu, kde prodávali Stockholm Card a koupili jsme si je na 48 hodin, protože Stockholm se za den projít nedá. Za každou jsme dali 420 SEK, což je poměrně dost, ale věřili jsme tomu, že se nám tato karta bohatě vyplatí. Vyrazili jsme na metro a do města. Jenže jsme tam byli příliš brzo, většina muzeí otvírala až v 10 nebo v 11 hodin. Prošli jsme si tedy Gamla stan (Staré město), obešli královský zámek a podívali se na budovu Parlamentu. Blížila se desátá hodina a my vyrazili do prvního muzea, kterým bylo hudební muzeum Musikmuseet. Vstup byl zdarma a jako držitelé turistické karty jsme dostali malou židovskou harfu v hodnotě 40 SEK. Muzeum bylo zajímavé, člověk si zde může zkusit hru na obvyklé i neobvyklé hudební nástroje. Z tohoto muzea jsme kousek popošli do muzea válečného (Armémuseum). Zde bylo také vstupné zdarma a na kartu jsme dostali velkou knihu v hodnotě 100 SEK. Muzeum bylo plné zbraní a informací z různých válek, vše doplňovali figuríny v dobovém oblečení. Vzhledem k tomu, že zámek již byl otevřen, šli jsme se tam po prohlídce muzea podívat. Nejdříve jsme navštívili zámecké muzeum Tre kronor. Byly zde pozůstatky starého Stockholmu. Z muzea jsme vylezli přímo na nádvoří, kde se právě odehrávalo střídání stráží, které bylo celkem dlouhé a jak už to u podobných akcí bývá, poměrně zajímavé. Pak jsme vyrazili na prohlídku zámku, který měl strašnou spoustu místností různě tematicky zaměřených. Celkově by se ale dalo říct, že švédský zámek byl hodně podobný těm českým. Vstup sem stál 130 SEK, pro nás na kartu zdarma. Ze zámku jsme šli do muzea poštovního (Postmuseum), kde byla ve sbírkách vystavena známka Modrý Mauritius. Vstup do muzea byl za 50 SEK, my na kartu zdarma. Odtud jsme pokračovali do Nobelova muzea (Nobelmuseet), kde je zobrazena historie i současnost Nobelovy ceny, která je každoročně udělována švédskou akademií. Vstup 60 SEK, na kartu zdarma. Pokračovali jsme v návštěvě muzeí, další bylo muzeum různých artefaktů (Medelhavsmuseet), kde jsme viděli různé věci z období antiky, starého Egypta a podobně. Muzeum nebylo příliš velké a vstup zde byl zdarma. Na závěr naší muzejní túry jsme navštívili národní muzeum (Nationalmuseum), kde se nacházely různé obrazy a historické věci ze starého Švédska. Vstup sem byl rovněž zdarma, což se asi u nás stát nemůže. Tímto muzeem jsme ukončili naši dnešní cestu po muzejích a vydali se na poslední plánované místo, což byla 155 metrů vysoká věž s rozhlednou. Vstupné 30 SEK, my díky kartě zadarmo. Pak jsme se vrátili do kempu, kde jsme povečeřeli a šli se opět dívat do restaurace na finále MS. Zase jsme se plácli přes kapsu, protože k fotbalu patří pivo. Po fotbale jsme šli spát. pondělí 10.7 Po ranní očistě a čínské polévkové snídani jsme se šli domluvit na recepci, zda si nemůžeme v kempu nechat věci a odhlásit se později. Bylo to bez problémů a tak jsme hned vyrazili do města. Zašli jsme na nádraží zjistit, jak nám jedou vlaky do Katrineholmu, protože jsme zde chtěli navštívit naše přátele z kempu v Göteborgu. Bohužel nám napsali, že nemají čas, protože pracují, takže jsme se rozhodli, že dále budeme pokračovat do Norrköpingu. Z nádraží jsme zamířili na ostrov Djurgården, kde jsme plánovali strávit dnešní den. První jsme navštívili Vasovo museum (Vasamuseet), kde byla vystavená loď Vasa, která se v 17. století, chvíli po vyplutí z přístavu, potopila přímo ve Stockholmu a byla vyzvednuta až v 60. letech 20. století. Muzeum bylo velmi propracované, jedno z nejhezčích, které jsme ve Švédsku viděli. O lodi se zde člověk dozvěděl úplně vše a to za 80 SEK a my na kartu zdarma. Z tohoto muzea jsme šli do blízkého muzea vodního (Aquaria Vattenmuseum), vstup 70 SEK, my zdarma. V muzeu byla spousta různých živočichů, převážně ryb a dalších mořských potvor. Odtud jsme šli do blízkého zábavního parku Tivoli, kde jenom vstup stál 60 SEK (my zdarma) a atrakce se platily zvlášť a na ně se naše karta už nevztahovala a vzhledem k cenám se nám na ně nechtělo. Tak jsme si park aspoň jen tak prošli, navíc už se celkem vyčasilo (od rána totiž občasně sprchlo). Z parku jsme šli do skanzenu (70 SEK, my zdarma), který byl strašně rozhlehlý a zobrazoval, jak se žilo ve Švédsku v dřívějších dobách. Byly zde i řemeslné dílny, které se nacházely v dobových domcích. Ve skanzenu jsme narazili na jednu českou rodinu, která taky putovala jen tak po Švédsku, tak jsme si sdělili svoje dojmy. Ze skanzenu jsme vyrazili do posledního plánovaného muzea, kterým bylo muzeum technické. To nás celkem uchvátilo, protože člověk si mohl nějaké věci i sám vyzkoušet. Vstup do muzea byl za 60 SEK, na kartu opět zdarma. Z technického muzea jsme ale bohužel museli odejít o něco dřív, než bychom chtěli, protože jsme potřebovali na nádraží koupit lístky na vlak. To se povedlo a my jeli zpět do kempu, abychom si zde vzali své věci a vyrazili zase zpět na nádraží, kam jsme dorazili s drobným předstihem. Tím jsme ukončili naše putování Stockholmem a vyrazili zase o něco dál. Pokud sečteme ceny jednotlivých vstupů, což bylo 750 SEK + ještě Doprava, kde byla každá jízda za 20 SEK, tak se dá snadno zjistil, že se nám tato karta více než dvojnásobně vyplatila. Ale i zde by nebylo špatné investovat do karty třídenní, protože Stockholm je opravdu velký a je zde velká spousta zajímavých míst. Nasedli jsme na vlak do Norrköpingu, kde jsme plánovali strávit noc. Dorazili jsme na místo a podle mapy na nádraží jsme si vytipovali nedaleký parčík. Po příchodu do něj jsme našli perfektní místo, ukryté mezi stromy a hřbitovní zdí, protože hned vedle nás byl hřbitov. Kousek od našeho stanu sice panoval ruch, protože se zde nacházelo několik hřišť na plážový volejbal a bylo zde celkem hodně lidí, kteří ale s přibývajícím časem postupně mizeli. Nikdo si nás tady příliš nevšímal, tak jsme v poklidu uvařili a šli spát. úterý 11.7. Ráno po probuzení jsme opět vařili polévky, zabalili stan a šli na nádraží schovat věci do úschovny, abychom se nemuseli tahat s batohy. Norrköping je průmyslové město, bývá nazýváno „švédský Manchester.“ Po krátké cestě jsme narazili na informační kancelář, kde jsme si vzali mapu a vyrazili do takové malé čtvrti, která byla dříve plná továren, mezi nimiž se nacházely i známé papírny. Navštívili jsme právě papírenské muzeum, kde byl vstup zdarma, ostatně stejně jako v následujících dvou muzejích. Zde se nás hned ujal starší pán, který nám ukázal, jak se papír vyrábí, lisuje, a podobně. Z tohoto muzea jsme šli do muzea práce, které mapovalo trochu historie práce v místních továrnách, ale aktuálně zde byla umístěna výstava, týkající se lidského mozku. Bylo to velmi zajímavé, ale bohužel jen ve švédštině. Poslední muzeum, které jsme zde navštívili, bylo městské muzeum, kde byla výstava dobových řemesel. Po procházce městem, které nebylo zas tak zajímavé, jsme byli trochu vyhladovělí, tak jsme si zaskočili do jedné malé restaurace na denní menu, což byly těstoviny s omáčkou podle chuti a samozřejmě k nim opět velký výběr pečiva a salátů ze salátového baru. Když jsme odcházeli, brali jsme si na cestu ještě pár kousků finského chleba, který nám moc chutnal. Při tom jsme u toho narazili na jednoho Čecha, se kterým jsme chvíli poklábosili, abychom se dozvěděli, že žije už ve Švédsku přes 30 let (na jeho češtině to bylo také poznat). Po krátkém povídání jsme vyrazili na nádraží na internet, abychom o sobě dali vědět domů a také zjistili, co je doma nového. Odtud jsme si šli koupit lístky na autobus do Linköpingu (50 SEK) a za chvíli jsme tímto směrem vyrazili. Hned na místním nádraží jsme si schovali batohy a vyrazili na obhlídku města, které bylo o něco zajímavější, než Norrköping. Po procházce městem jsme opět vyrazili na vytipování místa k přespání. Šli jsme k nedaleké zeleni, blízko fotbalového hřiště (lépe řečeno mnoha fotbalových hřišť), místo jsme si vytipovali a pak jsme zahlédli trénink místních dorosteneckých fotbalistek. Byl to velmi zajímavý trénink, vydrželi jsme se na něj dívat přes půl hodiny a Rubi jako fotbalista z něj byl uchvácen, stejně jako z vedlejší hokejové haly, která byla taky poměrně velká a moderní. Po prohlídce tohoto území jsme se vrátili na nádraží, abychom pobyli ještě chvilku na internetu. Chvíli po našem příchodu začalo pršet, což pro nás nebylo moc dobré, i když se nejednalo o nějakou průtrž. Šli jsme si mezitím koupit jízdenky na vlak do Jönköpingu (119 SEK), kterým jsme měli jet další den dopoledne. Vzhledem k tomu, že venku ještě pršelo, seděli jsme jen tak na nádraží a probírali plán na další dny, přičemž jsme si i naplánovali odjezd na neděli v podvečer a hned jsme šli na internet zarezervovat naše otevřené zpáteční jízdenky. Poté jsme vzali batohy a vyrazili na naše místo, které bylo nějakých 600 metrů od nádraží, takže paráda. Bohužel pořád ještě trošku pršelo, tak jsme opět využili naše pláštěnky na batohy. Na místě jsme v rychlosti postavili stan a hned jsme se také ubytovali a uvařili jídlo. Po něm jsme ještě chvíli plánovali detaily naší příští trasy a pak jsme šli spát. středa 12.7. Ráno nás vzbudila nějaká žena, která se nás ptala, jestli nemáme cigarety, ale nemohli jsme sloužit. Ještě jsme si na chvilku lehli a pak jsme uvařili naši tradiční snídani – čínskou polévku. Sbalili jsme věci a stan a šli jsme na nádraží počkat na vlak do Jönköpingu. Na nádraží jsme si opět na chvilku skočili na internet, abychom zjistili, že rezervace naší zpáteční jízdenky byla potvrzena. Po příjezdu do Jönköpingu jsme si šli opět schovat věci. Úschovna opět za 35 SEK, ale brala pouze pětikoruny, což bylo zvláštní. Šli jsme si tedy rozměnit a naházet to tam. Vhodili jsme sedm mincí, ale skříňka se nezamknula a na displeji přeskakovali cifry 15 a 35. Šli jsme to tedy nahlásit na informace. Zde přítomná slečna zkontrolovala situaci, zavolala do firmy, která má tyto skříňky na starosti, ale ani přesto nám nemohla nijak pomoct vrátit zpět naše peníze. Ale řekla nám, že za 20 SEK si můžeme schovat věci v informační kanceláři, že to jde také. Tak jsme i učinili a vyrazili jsme do města. To jsme prošli celkem rychle, navštívili jsme i pláž u druhého největšího jezera Švédska – Vattern. Cestou po městě jsme narazili na ty samé Čechy, co jsme je potkali ve Stockholmu, to byla hodně velká haluz . Po prohlídce a nákupu pečiva k večeři jsme se vrátili na nádraží, kde jsme znovu sedli na internet a zjistili si, kde se nachází kemp ve Växjö, kam jsme měli namířeno. Jeli jsme tam obyčejným motorovým vlakem, který ale neměl daleko k naším vlakům InterCity. Cesta trvala 2 hodinky, ujeli jsme zhruba 120 km za 128 SEK. Po výstupu ve Växjö jsme nejprve zamířili do místní turistické kanceláře, kde už ale bylo zavřeno. Tak jsme vyrazili s batohy na zádech z centra města až do kempu ve vedlejší vesničce, který byl podle map vzdálen zhruba 6 km. Po několika kilometrech jsme neviděli žádnou další navigaci, tak jsme se zeptali místního obyvatele, který nám řekl, že kemp je zhruba kilometr směrem, kterým jsme šli. A vzhledem k tomu, že jsme s ním měli skoro stejnou cestu, tak jsme si i povídali. Bylo to zajímavé, protože to byl původem Syřan, který uměl prakticky jen švédsky, anglicky jen pár slovíček. Cesta nám rychle utekla a už jsme se ubytovávali v kempu za 175 SEK. Je zajímavé, že čím více jsme mířili na východ, tím byly kempy dražší. Po ubytování jsme povečeřeli a konečně se i po dvou dnech umyli. Tma přišla o něco dříve, protože už jsme zase mířili na jih, tak jsme šli spát. čtvrtek 13.7. Ráno jsme po sbalení vyrazili na autobus, který nás zavezl zpět do města, protože pěšky se nám už šlapat nechtělo. Cena navíc byla poměrně příznivá, lidových 14 SEK. Prošli jsme si město i s batohy, protože se nám nechtělo platit za úschovnu. Växjö jsme prošli relativně rychle, protože tady bylo celkem mrtvo a ve městě moc zajímavostí nebylo. Vrátili jsme se proto na nádraží, kde jsme počkali na vlak do Kalmaru za 98 SEK. Přijel vlak, kterým jsme tady už jednou jeli, takže jsme se těšili na pohodlí a já jsem si při této příležitosti dobil telefon. Po hodinové jízdě (a to byla vzdálenost okolo 130 km!) jsme vystoupili v přímořském Kalmaru, kde i železnice končila. Hned po výstupu jsme šli koupit lístek na autobus do Karlskrony, kam jsme chtěli pokračovat další den. Jízdenka nás přišla na pohodových 66 SEK. Chtěli jsme si schovat věci do skříňky na nádraží, ale polovina byla obsazená a druhá polovina vypadala nefunkční a my nechtěli riskovat další ztracené peníze. Šli jsme tedy do blízké turistické kanceláře a doufali, že si budeme věci moct schovat zde. Slečna na informacích nám ale sdělila, že batohy neschovávají a poslala nás do hotelu na náměstí. Z toho jsme trochu nechápali, protože jsme si nedovedli představit, jak naklušeme do hotelu s batohy a zvesela jim řekneme náš požadavek. Šli jsme to ale vyzkoušet. Slečna na recepci nás mile přivítala, pozorně nás vyslechla a pak nám sdělila kód k zámku do uschovávací místnosti, že si tam ty batohy můžeme nechat. Na náš dotaz, kolik to bude stát, jenom mávla rukou, že je to v pohodě a že si to můžeme vyzvednout kdykoli, kdy budeme potřebovat. Moc jsme děkovali, protože jsme byli strašně spokojení, a vyrazili jsme na obhlídku města, které bylo celkem hezké a nacházela se zde spousta zajímavostí, jako například zámek, věž, náměstí, slečny, a tak podobně. Večer jsme si vyzvedli věci z úschovny v hotelu a šli na předem vytipované místo ke stanování, které se nacházelo jen pár metrů od Baltského moře, na druhou stranu jsme měli krásný výhled na místní zámek a také na hřbitov, který máme opět nedaleko. Večer při západu slunce to u moře byla strašná romantika, akorát nám chyběly holky, což byl dost zásadní problém. Ještě jsme strávili chvíli venku a pak šli lehnout. pátek 14.7. Probudili jsme se opět do krásného počasí a po snídani jsme vyrazili na autobus do Karlskrony. Ta není příliš daleko, takže jsme tam byli cobydup. Hned na nádraží jsme si koupili lístky do Lundu za 121 SEK, kam jsme chtěli pokračovat odpoledne. Jízdenka byla kombinací autobus + vlak, ale to nám vůbec nevadilo. Měli jsme zhruba 4 hodiny do odjezdu, tak jsme si chtěli opět někde uschovat věci a podívat se do města. Na nádraží to nešlo, protože tam nebyly velké skříňky, do kterých normálně batohy dáváme. A po situaci z Jönköpingu jsme také k těmto skříňkám trochu ztratili důvěru. Šli jsme tedy opět do informační kanceláře a tam jsme si věci nechat mohli, a dokonce i zdarma, což nás potěšilo. Za ušetřené peníze jsme si šli koupit zmrzlinu do vedlejší cukrárny, kde pravda nebyla nejlevnější (3 kopečky za 28 SEK), ale v místním měřítku slovo kopeček nabývá zcela jiných rozměrů, a to je přibližně 4-5 kopečků našich. Se zmrzlinou jsme tedy měli co dělat (zkoušeli už jste sníst na jeden zátah asi tak 14 kopečků? ), a mezitím jsme si pomalu procházeli toto přístavní město, které bylo taky zajímavé. Navštívili jsme zde i 2 muzea – jedno o historii kraje a druhé námořní – protože do nich byl vstup zdarma. Hlavně námořní muzeum bylo velké a hezky udělané, škoda jen, že jsme jej z časových důvodů nestihli projít úplně celé. Zde jsme opět potkali malou skupinku českých turistů, což už bylo počtvrté, co jsme ve Švédsku na nějaké Čechy narazili. Vrátili jsme se do úschovny, kde jsme si vyzvedli naše věci a vyrazili na nádraží, odkud nám jel autobus. Cesta autobusem a vlakem trvala dohromady skoro 3 hodiny. Aby také ne, když jsme mířili téměř přes celou šířku jihu Švédska. Po příjezdu do Lundu jsme hned vyhledali informační centrum, abychom získali mapu města, ale jako již tradičně zde bylo zavřeno. Mapu města jsme nemohli najít ani na nádraží, až jsme ji nakonec objevili nedaleko centra. Zkusili jsme jít do městského parku si vybrat místo pro stan, ale bylo tu příliš mnoho lidí a místo žádné. Po procházce parkem jsme vyšli na jeho druhém konci na křižovatce, kde jsme se rozhlíželi a přemýšleli, kud dál. Při tomto našem přemýšlení nás oslovila kolemjdoucí paní. Popsali jsme jí náš problém, tak nám řekla, že v tomhle parku se kempovat moc nedá, ale zhruba o dva kilometry dál je park, kde by to prý jít mohlo. Ještě jsme se jí zeptali, kde je nejbližší obchod, abychom si mohli koupit pečivo na večeři. Byla to naše oblíbená ICA, která byla nedaleko. A vzhledem k tomu, že paní s námi měla společnou cestu, tak jsme si i celkem dlouho povídali a dostali jsme od ní několik tipů, co v Lundu navštívit. Taky nám pověděla něco o historii města a o ulici, kde jsme stáli, nám řekla, že je to nejstarší a hlavní ulice v Lundu a že tudy táhnul král Gustav II. Adolf na Prahu, což v jejím podání při názorné ukázce bylo celkem veselé . Po chvíli jsme se s ní rozloučili, šli jsme nakoupit a vyrazili jsme hledat místo na spaní. To se nám naštěstí brzo podařilo, i když ne úplně v parku, ale poblíž psychiatrické léčebny (vždycky jsme si museli vybrat podobné místo ). Uvařili jsme večeři, probrali plán na poslední dva dny ve Švédsku, dohráli naši rozehranou partičku karet (hráli jsme klasickou válku asi 10x a pokaždé jsem prohrál) a pak jsme šli spát. sobota 15.7. Rubi spal o něco déle, než normálně, a tak jsme do města vyrazili o něco později. Opět jsme zamířili do turistické kanceláře, kde už otevřeno bylo, abychom si zde schovali batohy, což bylo opět zadarmo (proč nás to nenapadlo už na začátku naší cesty?). Šli jsme na prohlídku města a také zjistit, kdy jedou autobusy do Malmö. Jako nejlevnější se jevila cesta místním autobusem, která vyšla na 36 SEK. Čekali jsme, že autobus bude zastavovat někde poblíž nádraží, kde se nacházelo informační centrum, jenže jsme nakonec vystoupili o něco dál, než by bylo vhodné a tak jsme museli nějaký ten kilometr šlapat pěšky. Dorazili jsme na nádraží, kde jsme se v informacích zeptali na kemp a koupili Malmö Card na 24 hodin za 130 SEK. Ještě chvíli jsme strávili na nádraží na internetu a pak vyrazili autobusem do kempu. Řidič byl velmi ochotný, poradil nám, kde a na jaký autobus máme přestoupit. Ten druhý autobus totiž jel přímo do kempu, což jsme uvítali. Kemp byl umístěn přímo u moře a byl celkem velký, takže jsme očekávali i vyšší cenu. Noc ale stála jen 150 SEK, což nebylo zas tak špatné. Rozbili jsme stan, složili věci a vyrazili na malou obhlídku města. Vzhledem k pokročilejšímu času už většina atrakcí byla zavřená, takže jsme si jen prošli centrum a v blízkém fast-foodu jsme si dali hanburger za 9 SEK, tedy za cenu příznivou. A zde jsme narazili na další skupinku Čechů, byli převážně ze Zlína a vraceli se ze závodů v orientačním běhu. Prohodili jsme několik slov a popřáli si šťastnou cestu. Pak jsme pokračovali v procházce městem. Šli jsme do místního zábavního miniparku, kde jsme si zahráli minigolf a to hned dvakrát po sobě, protože díky kartě jsme na něj měli poloviční slevu. Jednou náš duel skončil remízou a podruhé vyhrál Rubi. Celkem nás to zabavilo, takže jsme akorát stihli poslední autobus, který mířil do kempu. V kempu jsme si dali jedny z posledních zásob a vzhledem k tomu, že se již pomalu stmívalo, jsme se šli podívat k moři (a na Öresundský most), na které jsme měli z kempu krásný výhled. Bohužel jsme nestihli spatřit západ slunce nad mořem, ale i následné stmívání bylo okouzlující, takže jsme vyfotili strašnou spoustu fotek. Taková atmosféra a pohled na moře se ale nedá z fotek moc vycítit, to prostě musí člověk zažít. Vzhledem k tomu, že postupem času tmy přibývalo, jsme se vrátili do kempu, abychom se ještě stihli opláchnout a zalehli jsme. neděle 16.7. Ráno jsme zase vstali o něco dřív, abychom stihli dřívější autobus do města. Sbalili jsme stan a věci, odhlásili jsme se z kempu a šli na autobus. Jeli jsme až na nádraží, kde jsme si plánovali uschovat batohy v informačním centru. Slečna na informacích nás už znala (aby také ne, když jsme tam předtím byli asi 3x) a řekla, že to u nich bohužel nejde, ale doporučila nám blízké autobusové nádraží, kde by nás to vyšlo na 20 SEK. Vzhledem k tomu, že se jednalo o nádraží, odkud jel náš autobus domů, to bylo velmi příznivé. Po úschově věcí jsme šli zpět na nádraží na autobus, kterým jsme se chtěli dostat k místnímu zámku a pevnosti Malmöhus. Nevěděli jsme přesně, kterým autobusem máme jet a tak jsme se zeptali řidiče kolemjedoucího autobusu, který nám řekl, že tím směrem jede a řekne nám, kde máme vystoupit. Ještě se nás zeptal, odkud jsme a když jsme řekli, že z Česka, tak nám hned řekl, že máme moc dobré pivo a s tím jsme mohli jenom souhlasit. Po chvilce jízdy nám řekl, že máme vystoupit, tak jsme poděkovali a vyrazili směrem k zámku pěšky. Cestou jsme ještě potkali jednoho Španěla, který nechápal označení cyklostezky, ale řekl nám pěkně česky „dobrý den,“ tak jsme mu pomohli. Pevnost byla celkem pěkná a náležela k ní i dvě muzea, ale nestihli jsme to všechno projít, protože za chvíli nám měl jet vyhlídkový autobus po Malmö (cena 100 SEK, na kartu zdarma). Vyhlídková jízda byla zajímavá, viděli jsme všechny krásy města, Malmö je také moc hezké. Po vyhlídkové jízdě jsme dostali hlad, tak jsme chtěli jít na nějaké polední menu. Hledali jsme celkem dlouho, až jsme našli jedno takové asijské bistro, kde jsme si dali maso se zeleninou a nudličkami za příjemných 45 SEK. Po obědě jsme šli do blízkého obchodu ICA, kde jsme nakoupili spoustu švédských piv pro kamarády. Vzali jsme jich přiměřeně, abychom to všechno pobrali, ale i tak těch piv bylo dost a někteří lidé v obchodě se na nás dívali trochu divně. Původně jsme chtěli nakoupit pivo v Systembolaget (státní švédské prodejny alkoholu), kde je obrovský výběr, ale tyto obchody mají otevřeno jen v pracovní dny a někde i v sobotu dopoledne, což nám ale nijak nepomohlo. Po našem velkém nákupu jsme šli koupit ještě nějaké suvenýry a pak na internetu prosurfovali náš zbývající kredit. Do odjezdu autobusu sice ještě zbývala zhruba hodina a půl, ale my jsme už šli pomalu zevlovat na autobusové nádraží. Tam jsme počkali na náš autobus a po jeho příjezdu jsme se úspěšně „nalodili“ na palubu. Cesta přes Öresundský most a Dánsko uběhla celkem rychle a k večeru jsme už najížděli na trajekt do německého Rostocku. pondělí 17.7. V noci jsme zastavovali ještě v Berlíně, kde jsme se celkem zdrželi, protože zde nastupovalo dost lidí a pár jich ještě přišlo jen tak naslepo. Po cestě Německem, kterou jsme víceméně prospali, jsme před šestou hodinou překročili české hranice (opět v Cínovci) a přes Prahu, kde jsme v pondělní dopravní špičce nabrali další zpoždění, jsme dorazili do Brna. Zpoždění se o něco zkrátilo a my jsme bez problémů stihli vlak do Olomouce, ve kterém jsme si museli opět zvyknout na „luxus“ v českých vlacích. Naši cestu jsme oficiálně zakončili večer v naší oblíbené hospůdce. První část Marek Fiala + Michal Roubal