Švédsko – 8 dní v kraji Bohusleden 4/4

Bohusleden je 360km dlouhý trek který začíná pod Gothenburgem a vede až do městečka Strömstad u Švédsko Norských hranic.

Několik postřehů z cesty

• Když se řekne vesnice, nemusí to znamenat to samé co u nás, hlavně to ale znamená že tam neexistuje obchod a hospoda už vůbec ne. A taky ta vesnice obsahuje pět domů na rozloze naší vsi o pěti stech občanů.
• Švédi nejsou zvláště povídavý národ. Kromě pátků a sobot kdy jsou posilněni alkoholem. To jsou družní dost.

Den sedmý - úsek 16-14

V noci byla docela zima, ale dalo se to přežít.

 Počasí dnes vypadá lépe. Je sice pod mrakem, ale je vidět i modrou oblohu. Dnes asi pršet nebude.

Po krátké době přicházíme do přírodní rezervace Strömmarnas.

 Cesta vede podél dlouhého jezera, přes skály a můstky. Někde jsou i lana či řetězy. Ale nijak obtížné úseky zde nejsou.

Je zde i centrum, kde se dají půjčit kánoe, a vydat se na cestu po vodě.

 Skály čnící z jezer dávají krajině opět trochu jiný nádech.

Cesta je to moc pěkná, a dobré počasí nám umožňuje si tu cestu přeci jen víc vychutnat.

 I když boty a věci máme stále mokré, a nečekám že by se to až do konce naší poutě změnilo.

Potkáváme shelter, který využijeme jen ke krátkému odpočinku. Potom už přecházíme vysutý most k malým vodopádům, a otevřenou chatičkou s kamny na přespání. Je zde celé skautské středisko, ale dnes tu je prázdno. Vaříme si na ohništi a obědváme.

 Počasí se opět mění, přichází mraky ze kterých přichází krátká přeháňka.

Krátké přeháňky přichází několikrát, ještě dlouhou dobu.

Jdeme kousek po druhé straně jezera, a poté už přecházíme most, a noříme se do lesa.

Ze stavení na nás vybíhá hrozivě vyhlížející a štěkající pes. Nevíme jestli má zlé úmysly, ale vše dobře dopadá.

 Vstupujeme do další rezervace Vågsäter.

Ráz krajiny se opět mírně mění. Je zde hodně dubů, a taky pár lučin, a samozřejmě jezera.

 Mohyla s křížem, patrně upomíná nějakou událost, ale nedopátral jsem se jakou.

Pokračujeme okolo dalších a dalších jezer. Někdy jen míjíme jejich kraj, jindy jdeme kousek podél nich. Množí se na nich i ostrůvky.

 K večeru vylézá konečně sluníčko, a vypadá to že přeháňkám je alespoň pro dnešek konec.

Ne že by jsme tomu už moc věřili, ale alespoň doufáme. U dalšího shelteru se sušíme, a rozkládáme i mokré věci na skály kolem a delší dobu odpočíváme.

 Cesta dál nás vede lesy, a mýtinami s vysokou, stále ještě mokrou travou. Je zde vidět i vykácené kusy lesa.

 K večeru jsou hladiny jezer temné. Víme že nás brzy bude čekat chatička s kamínkama. Do té míříme, a doufáme že tam nikdo nebude. Chtěli by jsme dnes klid.

 Cestou jsme nepotkali ani jednoho chodce, tak se nám snad přání splní.

Chata je opravdu prázdná. nachází se na výběžku který zasahuje do jezera.

 Je tam jen dřevěnná podlaha, pár laviček, a kamínka uprostřed.

Zatápíme vevnitř a vaříme vodu.

Ohniště před chatou nevyužíváme.

Všude rozvěšujeme mokré věci. Večeříme, trochu se toulám po okolí. Nad jezerem vychází měsíc.

Všichni už spí, a proto se ukládám taktéž ke spánku.

 Den osmý - úsek 14 (Uddevalla konec naší cesty)

 Ráno se vstáváním nepospícháme. Už nás nečeká příliš velký kus cesty.

V Uddevalle naše cesta končí.

A jak už to bývá, ráno svítí sluníčko, a je jasno.

Pomalu balíme věci, a přichází takový ten hořkosladký stav, kdy už se na jednu stranu těším že jsou všechny tyto mokré trampoty téměř za mnou, a na druhou stranu bych pokračoval dál. Stále je kam. V Uddevalle trasa nekončí. Ale už musíme domů.

 Po cestě opět míjíme další a další jezera, a taky ještě velké spousty lávek v bažinách, ale také bahniska plné vody po deštích. Už je cítit že je blízko větší město. Divočina už je zde poznamenaná lidskou přítomností. Je zde víc domů a jiných náznaků civilizace.

 Ve slunečném počasí se jde báječně. Škoda jen že jsme slunce neměli víc dní.

Ale i déšť k severu patří.

Přicházíme do něčeho jako přírodního skanzenu. Jsou zde zbytky vodních mlýnů, a nějaký statek.

Všude je prázdno, a nikoho nepotkáváme.

Nakonec sestupujeme ze stezky Bohusleden a jdeme po silnici do Uddevally.

 Podél silnic není vidět žádné odpadky jak to bývá u nás, a provoz není nijak silný.

Předjíždí nás pán na kolečkových lyžích, a ujišťuje nás že opravdu jdeme správně do Uddevally.

 Kolem hřbitova až do centra. Začínáme potkávat první veterány. Auta které si místní hýčkají, a dělají v nich spanilé jízdy. Pohled je to úžasný.

Městem protéká řeka Bäveån, na které kotví lodě. Vlévá se totiž do severního moře.

 Procházíme město, dáváme si jídlo v restauraci, a nějak se pomalu snažíme včlenit zpátky mezi civilizované lidi a jejich zvyky.

 Sbírám odvahu a skáču z můstku do moře. Chce to um, jelikož je v moři docela dost medůz, a já nevím jestli jsou žahavé.

 Po posledních nákupech suvenýrů a dárečků a hlavně skvělého sladkého chleba vyrážíme domů.

 Závěrem

Cesta to byla mokrá a bahnitá, ale nic to neubralo na kráse severské přírodě. Díky mokru a dešti to byla dost náročná cesta.

Na cestě samotné jsme moc turistů nepotkali. Předjelo nás několik cyklistů na horských kolech, několik dní jsme se střídavě míjeli s několika turisty, a v jednom shletru bylo nasáčkováno asi 10 lidí, a Němečtí skauti kteří ovšem nevládli angličtinou. Jinak byla cesta docela pustá lidí.

A´t vás nohy nesou