TELČ - renesanční perla

Když se vysloví Telč, okamžitě se mi vybaví pohádkové náměstí… měšťanské domy se zachovalou fasádou, nádhernými štíty a dlouhými podloubími. A také si je třeba spojím s Prázdninami v Telči - jedením z nejstarších hudebních festivalů v Česku (především folkové a country muziky), každoročně konaným na přelomu července a srpna na nádvoří renesančního telčského zámku, jež je dominantou a nejvýznamnější památkou města. V čas festivalu se na historickém náměstí hrají divadelní představení.

Nejvíce mám však město spojené  se slavnou větou „Zavaž mi střevíček“. Pyšná princezna ji vyslovila právě v Telči v roce 1952. Přes šedesát let stará pohádka stále patří k jedné z nejoblíbenějších.

Dle pověsti je město zmiňováno již v 11. stol., písemné svědectví o Telči je až ve 14. stol.. Historie Telče je obšírná. Důležité je však zmínit, že významný rozvoj Telče nastal za působení pánů z Hradce. Byl vystaven hrad, kostel, gotické domy a tržiště. Středověké   město bylo opevněno hradbami a rybníky.

Koncem 14. stol. zničil  část města  požár a  v roce 1423 byla Telč dobyta Husity.   Historické náměstí nese název majetného velmože (a historicky nejvýznamnější osobnosti města), Zachariáše  z Hradce, díky němuž nastal v polovině 16. stol. v Telči a v jejím okolí obrovský hospodářský rozkvět. Byly založeny rybníky, cechy, špitál atd. Gotický hrad  byl za pomoci italských architektů přestavěn v honosné renesanční sídlo, stejně tak byly  přetvořeny příbytky na náměstí v překrásné domy s podloubím a štíty. Pod těmito  domy se doposud nachází sklepy (pozůstatky původních  gotických domů) a pod náměstím  mnoho spojovacích chodeb. Podzemí má nesmírnou historickou hodnotu.

Ale ještě chvíli zpět do minulosti.

Po pánech z Hradce nastoupily další rody (Slavatové, Lichtenštejn-Kastelkornové, Podstatští-Lichtenštejnové). Za léta jejich působení se město dále dotvářelo. Vliv na rozvoj města měl i řád  jezuitů.  Asi od 19. stol.  začala mimo historický střed nová výstavba Telče.

Od roku 2011 se v Telči nepravidelně setkáváme s milou kamarádkou z mládí.

2015
Naplánovat si výlet a spoléhat se na předpověď počasí z internetu je někdy kříž. Městečko přivítalo pláčem a málem rozplakalo též.

SZ a JV jádra lemují hradby.  Do historického středu bylo (mimo jiné cesty) možné vstoupit horní (velkou) branou a dolní (malou) branou. Já to vzala z ulice Na Parkaně přes potok.

Výborná káva (Café Baltazar) v podloubí jednoho z překrásných historických domů náměstí Zachariáše z Hradce, s výhledem na městské domy, kostel, morový sloup, kašny a další  skvosty, ve společnosti příjemného člověka (kamarádky z mládí) všechen nelad zahnala. Po hodince klábosení déšť ustal a my se mohly rozběhnout pokochat krásami Telče. 

Nejdříve jsme se zašly podívat do Starožitností na rohu náměstí a pak velmi stísněnými prostory věže farního Kostela  Sv. Jakuba Většího vyfuněly 152 schodů na vyhlídku (výška věže 53 m). Cestou vzhůru jsme míjely dva mohutné zvony - Jakuba (výška 112 cm, váha 1 650 kg, rok vzniku 1603) a Marii (výška 88 cm, váha  950 kg, rok vzniku 1550). Z ochozu věže (z výšky 33 m) se nám naskytly skvělé výhledy nejen na historické jádro města (na zámek, přilehlé rybníky, na zámecký park se skleníkem), ale také výhledy do širokého okolí. Interiér kostela jsme nenavštívily, ale prošly jsme se ke kostelu přiléhající křížovou chodbou.

Pokračovaly jsme do komplexu renesančního  zámku – původně  gotického hradu, který  byl přetvořen rukou již výše zmíněného Zachariáše z Hradce v 2. polovině 16. stol. Interiéry tohoto z nejlépe dochovaných architektonických komplexů jsme nenavštívily, ale prošly jsme se jeho nádvořími a hospodářským dvorem. Dlouhý čas jsem strávily v  zámecké zahradě z konce 16. stol., ze dvou stran lemované arkádami. Zhlédly jsme odtud budovy zámku, věže, kašnu, Kapli všech svatých (sloužící jako místo odpočinku Zachariáše z Hradce a Kateřiny z Valdštejna) a původní hrad s venkovním reliéfem, zobrazujícím Neptuna se čtyřspřežím. Obdivovaly jsme obrovskou bílou pivoňku, zdobící tento park a také upravené jehličnany. Kochaly jsme se vůněmi vykvetlých keřů.

Součástí zámeckého areálu je galerie a regionální muzeum. My však raději zavítaly do zámeckého parku, nacházejícího se v sousedství zámeckého komplexu. Z tohoto  odpočinkového místa se nám naskytly pěkné výhledy na část města, obklopeného vodní hladinou. Součástí parku, osázeného vzácnými dřevinami a staletými stromy, byl  empírový skleník.

Vrátily jsme se pak kolem kostela sv. Jakuba a zámku zpět  na náměstí.  Žilo folklorem a   řemeslnými trhy. Během celé sezony se zde konají různé výstavy, jarmarky a další akce.

Prošly jsme kolem Kostela Jména Ježíš  ze 17. stol., jež tvořil součást jezuitského areálu, dále jsme míjely budovu fary,  Radnici, Hasičský dům a  další malebné domy s bohatou historií. V průvodci jsou vypíchnuty ty  NEJ… (např. skvost č.p. 15, na který mne upozornila i kamarádka, dále domy č.p. 32, 39, 43, 44, 45, 47, 59, 61, 62, 71  atd.). V mých očích byly pastvou pro duši domy všechny. Nelze také opomenout  Telčský dům, jež je součástí městské památkové rezervace a vystavuje stálou expozici historie a pověstí  Telče a okolí.

Vpravo v popředí náměstí se nacházela nejstarší dochovaná stavební památka města -  věž kostela sv. Ducha z 15. stol.  (kdysi  strážní věž  ze 13. stol.).

Východní část náměstí zdobily dvě  kašny. Obě, původně dřevěné, získaly později   podobu kamennou. Uprostřed dolní kašny stála socha  sv. Markéty a horní se pyšnila  sochou Silena s Dionýsem v náručí. Zachariáš z Hradce tenkrát postavil vodovod a do kašen přiváděl užitkovou vodu z rybníků.

Pozorovala jsem se zájmem malého kloučka v kroji, jak marně zápasí s pumpou, postavenou poblíž kašen. Pumpa  z pol. 19. stol. bývala zdrojem pitné vody a místem pro setkávání lidí.

Náměstí dominoval krásný morový sloup. Mariánský sloup z poč. 18. stol. byl dílem D. Liparta. Tentýž pán přetesal (poupravil) sochu sv. Markéty na dolní kašně.

Naší poslední zastávkou (cestou směrem k autobusovému nádraží) byl hřbitov ze 17. stol. Místu odpočinku dominoval  kostelík  sv. Anny ze 17. stol. Návštěva sluncem osvícených  hrobů byla příjemnou podvečerní tečkou za pěkně stráveným  dnem.

Nedílnou  součástí „Moravských Benátek“, jak je téměř šestitisícové městečko, nacházející se na pomezí  Moravy a Čech, někdy nazýváno, jsou rybníky. Náměstí je obklopeno 3 velkými rybníky (Štěpnickým, Staroměstským a  Ulickým). Mezi těmito vodními plochami zůstalo nedotčeno výše popisované historické jádro města. V roce 1992  byl historický střed, patřící svou architekturou k českým i světovým skvostům, právem vyhlášen za kulturní památku UNESCO.

Při některé další návštěvě bych v Telči ráda navštívila zdejší synagogu a židovský hřbitov.

 

Pozdrav a poděkování za milou společnost Jitce.

 

http://www.zamek-telc.eu/vstupne/

 

 Čerpáno z:

http://cs.wikipedia.org/wiki/Zachari%C3%A1%C5%A1_z_Hradce

http://www.farnost-telc.cz/content/historie

http://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_kulturn%C3%ADch_pam%C3%A1tek_v_Tel%C4%8Di