Tenerife s výstupem na sopku Pico Teide

Fotografie (56) • Foto: vikicesty

Když jsme v roce 1995 zdolávali nejvyšší vrcholy španělských Pyrenejí Pico Aneto a Pico Perdido , poprvé jsem slyšela, že nejvyšší horou Španělska není ani jeden z těchto vrcholů, ale sopka Pico Teide, která se nachází na největším z Kanárských ostrovů Tenerife. V té době mě ani ve snu nenapadlo, že bychom se na tento ostrov mohli někdy podívat.

Po naší letní cestě do Španělska nám zůstal u letecké společnosti Vueling nevyužitý kredit. Proto jsme uvítali výhodnou nabídku letenek od této společnosti na kanárský ostrov Tenerife. Tím se možnost vylézt na nejvyšší horu Španělska náhle stala realitou.

Na letiště Tenerife Nord jsme přiletěli 15. 11. 2022 po 18 hodině, následovalo půjčení auta a pak jsme již uháněli po severním pobřeží a přes horské pásmo vnitrozemí na jihozápad do města Gigantes, které se nachází pod stejnojmennými mořskými útesy. S majitelem apartmánu jsme se setkali v centru a on nás pak navigoval až do podzemních garáží v místě ubytování a předvedl nám celý apartmán. Když jsme poprvé vstoupili na terasu zůstali jsme stát v v úžasu. Před námi se rozprostíral širý oceán a vpravo čněly mohutné skály Gigantes. Kromě velké terasy měl apartmán obývák s kuchyňským koutem a tři ložnice.
První den pobytu jsme se vydali směrem na západ ostrova. Přes město Santiago de Teide jsme vyjeli serpentinami na MIRADOUR de CHERFE , ze které je výhled na vesničku Mascu, která se krčí mezi horami nad stejnojmennou soutěskou Masca. Dalšími ostrými zatáčkami jsme sjeli do vesnice Masca a pak vyjeli na další vyhlídku Miradour Hilda. Z poslední vyhlídky Miradour Altos de Baracán se nám otevřel pohled i na severní pobřeží. Dále jsme sjeli do městečka Buenavista a chtěli jsme pokračovat po silnici TF 445 na mys PUNTA DE TENO. Silnice však byla pro osobní auta uzavřena a na cestu k majáku jsme museli využít autobus, který nás po úzké silničce s výhledem na mořské útesy dovezl až k majáku Teno. Kolem se rozprostírá lávová krajina a v dálce u pobřeží se tyčí černé skály Gigantes. Na jednom místě, kde oceán tolik nebouří se dá i koupat. Autobusem jsme vrátili zpět do Buenavista. Pak jsme se zajeli podívat k modernímu majáku a na EL RAYO, což je díra v zemi, do které se vlévá oceán a odtud jsme pokračovali do města Garachico s pěkným historickým náměstím a promenádou u moře. Nakonec jsme zastavili ve městě ICOD de las Vinos, kde se nachází 600 let starý strom dračinec – Drago Milenario.

Na druhý den jsme si zarezervovali na 9 hodinu vstup do soutěsky Inferno u města Adeje. Turistická stezka vede podél potoka a zavlažovacího kanálu divokou krajinou úzkých soutěsek a svislých kamenných stěn. Při vstupu jsme vyfasovali helmy a vydali jsme se na cestu k vodopádu, který se nachází na konci soutěsky. Po návratu k autu jsme odjeli na jednu z mnoha pláží u města Adeje. Byl to krásný pocit koupat se v polovině listopadu při představě, že u nás právě napadl první sníh. Voda v oceánu byla teplá a i na pláži byl poměrně klid. V okolí pláže byly všude luxusní hotely a obchody, prostě komerční past na lidi. A tak jsme zase rychle odjeli za krásami přírody. Přes město Vilafor jsme postupně začali stoupat do národního parku Teide. Krajina se začala měnit v borovicové lesy a u silnice jsme měli možnost spatřit nejstarší kanárskou borovici Pino Gordo. Borovice postupně vystřídal pohled na sopečnou krajinu, což bylo znamení, že se blížíme do kráteru pod sopkou Pico Teide. A pak se nám náhle otevřel dlouhoočekávaný pohled na sopku Pico Teide, nejvyšší horu Španělska i všech ostrovů v Atlantském oceánu a zároveň třetí největší sopku světa. Pico de Teide je spící sopka, v současnosti je nečinná, poslední erupce skončila v listopadu 1909. Tyčila se před námi v plné kráse jako královna, mohli jsme na ní nechat oči. Po nekonečném focení jsme popojeli o pár km blíže na parkoviště Canada Blanca a vydali jsme se na 4 km dlouhý pěší okruh Rogues de Garcia s množstvím skalních útvarů , které byly krásně zbarvené zapadajícím sluncem. Po návratu k autu jsme se ještě zajeli podívat na parkoviště, ze kterého se vychází při výstupu na Pico Teide a po celou dobu jsme sledovali zapadající slunce a čekali až se Teide jako poslední zbarví do červena. Tohoto úkazu jsme však nedočkali a slunce brzy zmizelo z našeho dohledu za skalními útvary.

Cílem dnešního výletu byla návštěva národního parku Anaga . Vydali jsme se po dálnici přes Puerto de Santiago až do Cristobal de Laguna, kde jsme odbočili do hor zahalených v mlze. Počasí nám moc nepřálo, pršelo, což je prý typické pro tuto část ostrova. Jako první jsme přijeli k návštěvnickému centru Cruz del Carmen , kde se nachází Sendero de los Sentidos tzv. stezka smyslů. Jedná se o tři krátké okruhy ve vavřínovém lese. Zvolili jsme jeden z nich a rychle jsme ho prošli protože déšť zesílil. Po návratu do auta jsme pokračovali do NP Tanaga do vesničky Taborno. Déšť ustal a po okolních horách se válela mlha, která se občas roztrhla a ukázal se výhled na pobřeží. Naším hlavním cílem zde byl pěší okruh okolo Reque de Taborno, kterému se říká pro jeho tvar Tenerifský Matterhorn. Vydali jsme se do mlhavého oparu, ze kterého občas vykoukl skalní útvar Matterhornu. Cestička byla velmi úzká a občas se nám ztrácela pod nohama. Po chvíli jsme došli na vyhlídku, ze které bylo vidět divoce rozeklané východní pobřeží ostrova. Při zpáteční cestě se nám pěšinka ztratila a museli jsme přelézat strmý svah až jsme narazili opět na cestu. Z vesničky Taborno jsme pokračovali dále do hlubin NP Anaga, projeli jsme po úzkých silničkách mnoho zatáček až do vesničky Chamorga a zpět na pobřeží do města San Andres, kde se nachází největší pláž se žlutým pískem dovezeným ze Sahary- pláž Teresitas. Vykoupat jsme se již nestačili , protože slunce rychle zapadalo za moře.

Tento den jsme se vydali opět do sopečné krajiny rozkládající se okolo Pico Teide a uskutečnili jsme výlet okolo sopky Chinyero a Montaňa Negra. Jednalo se o pohodový výlet oblastí plnou zajímavých sopečných úkazů. Černá barva sopečného písku se střídala s hnědou barvou sopečných vyvřelin a mezi tím vyrůstaly jako zázrakem sytě zelené kanárské borovice. Na chvíli se tato nádhera vždy zahalila do bílé mlhy mraků, které sem vítr zavál ze severní části ostrova a po jejich rozplynutí se před námi opět tyčila úžasná Pico Teide. Okruh byl dlouhý asi 12 km a tak nám zbylo ještě dost času k tomu, abychom se zajeli vykoupat na pláž San Juan. Oceán je zde spoután betonovým molem, takže mořská hladina byla klidná a koupání příjemné.

Následující den byla v plánu soutěska Masca, do které jsme si zarezervovali vstup na 9 hodinu už dva měsíce předem. Autem jsme vyjeli do města Santiago Teide a odtud jsme pokračovali autobusem do Mascy, protože jsme se obávali ,že ve vesnici Masca nezaparkujeme. Před 9 hodinou jsme byli na místě a šli jsme se nahlásit ke vstupu do soutěsky, kde si nás jmenovitě odškrtli, poučili nás o pravidlech a bezpečnosti a vydali nám helmy. Pak jsme se vydali na sestup soutěskou. Na zhruba 4 km je třeba překonat převýšení téměř 700 m a cesta jedním směrem trvá asi 4 hodiny. Nad hlavami se nám tyčily stometrové příkré stěny a mezi nimi se vinula úzká stezka, která nás dovedla postupným klesáním až ke hladině moře. Na některých místech rostly palmy a opuncie a při cestě se vyskytovaly bambusové houštinky. Posbírali jsme několik suchých bambusových stvolů a použili jsme je jako hůlky při náročném sestupu. Napadlo nás, že by nám mohli dobře posloužit hlavně při výstupu na Teide. Při zpáteční cestě jsme museli 700 výškových metrů, které jsme sestoupili zase vystoupat zpátky do Mascy. Vzhledem k tomu, že se v současné době opravuje molo pro přistávání lodí u soutěsky, musí se cesta soutěskou absolvovat tam i zpět. Dříve bylo možné zpáteční cestu absolvovat lodí po moři. Po výstupu zpět do vesnice Masca jsme spěchali na autobus, na zastávce ale již bylo plno lidí a po příjezdu autobusu jsme se do něj nedostali a museli jsme čekat hodinu na další. Nakonec jsme se dopravili šťastně k autu a výjimečně jsme dorazili na ubytování ještě za světla. To jsme využili k podvečerní procházce k pláži Gigantes a k prohlídce centra města.

Plán na poslední den našeho pobytu na Tenerife byl stanoven již několik měsíců předem. Vycházel z toho, že se nám shodou okolností na tento den na 15 hodinu podařilo on-line zarezervovat povolení na výstup na vrchol Pico Teide. A měli jsme i velké štěstí, že předpověď počasí slibovala právě na tento den pro vrchol Teide slunečné počasí. Po cestě autem však nastal problém. Nemohli jsme v mobilu v e- mailu otevřít potvrzení pro výstup na vrchol, protože se stoupající nadmořskou výškou přestal fungovat internet. Při představě, že jsme tak blízko a na nedostaneme se na vrchol jen proto, že nejde internet, se nám dělalo špatně. Zkoušeli jsme alespoň telefonovat domů a po nějaké době se nám podařilo spojit s Honzou, který nám poslal do mobilu povolení, které jsme měli uložené v počítači. Při cestě na vrchol již internet fungoval a tak to dobře dopadlo. Když jsme dojeli do výchozího bodu výstupu , parkoviště Montaňa Blanca již bylo plné a auta stála i na různých místech podél silnice. Museli jsme se vrátit na vzdálenější parkoviště u vyhlídky Tabonal Negro a pak jít pěšky po silnici zpět k výchozímu bodu. Pak jsme již navázali na turistickou stezku stoupající postupně vzhůru. Nejprve se jednalo o poměrně širokou cestu až k tzv. Teidím vejcům ( kulaté balvany) , která se postupně změnila v klikatou pěšinu ostře stoupající k chatě Altavista a dále k vyhlídce Da Fortalaza poblíž konečné stanice lanovky. K ní jsme dorazili již po druhé hodině odpoledne. Po odpočinku a registraci jsme zahájili výstup na vlastní vrchol. Nadmořská výška 3 500 m.n.m. již byla znát a s každým dalším metrem jsme cítili , jak se nám nám hůř dýchá a srdce tluče jako o závod. S pravidelnými přestávkami na vydýchání jsme se asi po půl hodině ocitli na vrcholu nejvyšší hory Španělska a třetí největší sopky světa ve výšce 3 714 m. n. m. Před námi se otevřel na jedné straně pohled na sopečný kráter o délce několika km , na druhé straně na oceán zahalený do bílé peřiny oblaků a nad námi se klenula blankytně modrá obloha. K tomu bylo ve vzduchu občas cítit, jak sopka vydechuje ze svého nitra oxid uhličitý. Na vrcholu jsme se podle pokynů příliš nezdržovali, udělali jsme několik fotek a vydali jsme se na sestup. Bylo již po 16 hodině a u stanice lanovky se začala tvořit fronta. Také slunce začalo ztrácet na síle a silně se ochladilo a tak jsme byli rádi, že jsme si zakoupili na cestu dolů lístky na lanovku. Při jízdě se před námi otevíraly další krásné pohledy na okolní sopečnou krajinu. Od stanice lanovky nás ale čekala ještě cesta po silnici na parkoviště u vyhlídky Tabonal Negro , odkud jsme ráno vycházeli. Slunce se pomalu chýlilo k západu a při představě, že uvidíme západ slunce za Pico Teide, jsme rychle ujížděli k observatoři. Přijeli jsme právě v momentě, kdy se slunce začalo schovávat za vrchol a jeho poslední paprsky ho ještě ozařovaly. Při pohledu na oceán jsme měli pocit, že vidíme stín vrcholu Teide, který vytváří zapadající slunce. Tento úkaz je nejvíce vidět z vrcholu při východu slunce a je cílem mnoha turistů. Také jsme o tom uvažovali, ale představa nočního výstupu na vrchol nás odradila . Z observatoře jsme ještě zajeli na parkoviště Canada Blanca a sledovaly jsme, jak poslední paprsky zapadajícího ozářily do červena skalní útvary Rogues de Garcia.

https://mapy.cz/turisticka?planovani-trasy

Poslední den našeho pobytu už byl jen ve znamení balení , cesty na letiště a vrácení auta. Když letadlo vylétlo nad mraky otevřel se nám poslední pohled na Pico Teide, která se tyčila v plné kráse nad bílou peřinou mraků v kontrastu s blankytně modrou oblohou.

Informace:

Na Tenerife je řada luxusních turistických center s přepychovými hotely, bary, obchody, plážemi, bazény např. Play de las Americas, Adeje , Los Cristianos atd. Ty jsme nenavštívili, hlavně jsme se zaměřili na nejzajímavější části ostrova z hlediska přírodních krás. Zajímavá jsou z historického hlediska města na severu ostrova jako La Orotava, Puerto de la Cruz, ale ty jsme nestihli.

- letenky: od letecké společnosti Vueling, létá z Prahy přes Barcelonu na severní letiště Tenerife sever ( TFN), jiné letecké společnosti létají i na letiště Tenerife Jih ( TFS)
- ubytování : přes booking nejlépe na jižní a jihozápadní straně ostrova, je tam tepleji, na severu a východě bývají mraky a může pršet . My jsme bydleli na jihozápadě ve městě Los Gigantes, které je propojené s dalším moderním turistickým střediskem Puerto Santiago.

V moři se dá koupat v tzv. lávových bazénkách ( klidné místo v oceánu mezi skalami) např. Charco de la Laja. V turistických centrech jsou upravené písečné pláže. Největší pláž s navezeným pískem ze Sahary je Teresitas u města San Andres na východě ostrova.

Foto: vikicesty

Ze všech částí ostrova se dá vyjet autem až do výšky 2000 m.n.m. pod Pico Teide. Když se dole drží mraky, tak ve výšce 2000 m. n. m. svítí zpravidla sluce, vyjede se nad mraky a je azuro.

Autopůjčovna

Rezervace na výstup Pico Teide

Rezervace do soutěsky Masca

Rezervace do soutěsky Barranco Inferno

Poslední aktualizace: 26.5.2023

Tenerife s výstupem na sopku Pico Teide na mapě