THAJSKO 2004 - RÁJ I PEKLO III.

PHITSANULOK

Před odjezdem z města Phitsanulok jsme ještě stihli navštívit chrám WAT MAHA DHAT. Ačkoliv v roce 1955 celé město vyhořelo, krása toho chrámu na říčce Nan zůstala zachována. Prohlídka chrámu začíná největší galerií Buddhových soch v Thajsku. Velmi ceněný soubor soch reprezentuje různá období jeho zobrazování. Vnitřek chrámu trochu připomíná smaragdovou sošku v královském paláci v Bangkoku. Je také v celém Thajsku druhým nejznámějším a nejcennějším vyobrazením Buddhy. Pochází z roku 1357, z dřeva vyřezaná, oslnivě pozlacená s kontrastním černým pozadím. Neobvyklá je také mihotavá aureola, která obestírá celou sochu, k níž ze dvou stran vykukují hadí hlavy.

Po návštěvě chrámu jsme mrkli i na realitu obyčejných Thajců. Živoucí tepnou města je řeka Nan, plná hausbótů a lodiček. Z 85 tisíc současných obyvatel jich na řece žije, bydlí a pracuje 10 tisíc.

SUKHOTHAI

V roce 1238 povstala dvě thajská knížectví (Bang Klang a Pa Muang) proti nadvládě Khmerů a jejich vůdci založili na centrální plošině základy prvnímu opravdu nezávislému Thajskému království, jehož prvním vládcem byl Bang Klang , který přijal jméno Sri Intharathit. Nejvýznamnějším králem byl Rama Khamhaeng (1275-1317), který dokázal své království upevnit nejen vojensky, ale i povznést i hospodářsky a kulturně. Jeho náboženskou identitou se stal buddhismus.

Sukhothai, které bylo vybudováno na místě staršího khmérského osídlení, znamená v thajštině "Ranní červánky šťastné blaženosti". Umělecko-historický význam Stukhothai spočívá v tom, že zde byl vytvořen typický "thajský styl", do kterého jsou rozmělněny dřívější architektury monské, khmérské, čínské i indické. Typický Buddha ze Sukhothai se přátelsky usmívá. I když toto království mělo trvání jen 127 let - poté bylo začleněno do království Ayutthaya - nazývají Ramu Khamhaenga dnešní obyvatelé "otcem Thajska". Žádný z dalších panovníků neměl jeho charisma - velikost, genialitu a vědomosti. Dalších šest panovníků postupně ztrácelo moc království. Věhlas Sukhothai slábnul. Netrvalo dlouho a za zdejších klimatických podmínek byly četné dřevěné stavby, zdi a brány chrámů a paláců pohlceny džunglí. Současné ruiny města tedy nejsou důsledkem válek jako v Ayutthaye, ale působením mocné přírody. Po druhé světové válce byly chrámy a paláce osvobozeny, byly provedeny rekonstrukce, položeny nové cesty a stará Sukhothai byla přetvořena do historického parku.

Procházka tímto historickým parkem trvala přibližně půl dne. Začali jsme u památníku krále Ramy Khamhaenge - otce Thajska. Jeho věhlas byl založen na pěti základech:

1. Jako vrchní velitel a odvážný válečník učinil ze Sukhothai mimořádně rozlehlou říši. Jeho království dosahovalo i doběvklády jeho mladšího syna Indratitya na východě až k Laosu a Kambodži a na jihu až k Nakhon Si Thammarat, takže přibližně na rozloze dnešního Thajska.
2. Nikdy se nestal asijským Napoleonem. Namísto dalších válečných tažení založil svoji zahraniční politiku na porozumění, zejména ve vztahu ke svému mocnému severnímu sousedovi - Číně. "Říši středu" dokonce dvakrát navštívil. Také s Barmou, Indií a Ceylonem navazoval plodnou spolupráci a uzavíral s nimi obchodní smlouvy.
3. Svému lidu se prezentoval jako moudrý a otevřený panovník. Na rozdíl od pozdějších "božských panovníků" v Ayutthaye se mohli jeho poddaní se svými spory a problémy obracet přímo na něho. Ustanovil rovnost všech před zákony a spatřoval všeobecný blahobyt jako nejvyšší cíl své vlády.
4. Byl osvíceným představitelem kultury a náboženství. Svými kontakty s okolními státy dokázal, že do jeho království přicházely nejen obchodníci a řemeslníci, ale také nové architektonické nápady a technické vymoženosti. Ve městě byla vyráběna čínská keramiky a exportována na Dálný východ. V chrámové architektuře se vyvinul na základě ceylonské a khmerské architektury nový styl, zejména v sochařství. Převzal z Ceylonu buddhismus jako státní náboženství.
5. Nakonec - je otcem thajského písma. Ze základů monské a khmerské abecedy se vyvinula psaná thajština, která - s určitými omezeními - platí dodnes. A král byl u toho.

Občas se najdou ku prospěchu poddaných i osvícení panovníci! Není jich moc, ale i my máme Karla IV., ne?

Nejznámějším chrámem je Wat Mahathat. Je předchůdcem všech další buddhů a jedním z nejstarších svědectví kontinuity thajské kultury. Grandiózní Buddha v sedící podobě, okolo pahýly sloupořadí a v pozadí chedi v ceylonském stylu - to nejfotografovanější místo v Sukhothai. Pokračovali jsme rozsáhlým parkem s jezírky plnými lotosů, posvátných stromů bóhdi, pod jehož korunou prozřel samotný Buddha a ač původem princ Gautama, zahrnutý bohatstvím a služebnictvem, se ve svém dalším životě dal cestou chudoby a odříkání. Strom bóhdi má zcela výjimečné postavení v buddhistickém náboženství, jehož listy mají tvar chedi. Autobusem jsme potom přejeli ke starému královskému paláci WAT SI CHUM s 14metrů vysokou a 11 metrů širokou sochou sedícího Buddhy, která se prakticky nedá vyfotografovat, protože je uzavřena v úzké cele. Jednoznačně patřila k hinduistickému klášteru. Zatímco v buddhistických chrámech jsou pro Buddhovy sochy vyhrazeny velké sály nebo volná prostranství, Khmérové nebo Indové, vyznávající hinduismus, často uzavírali svého božského idola do úzkých prostor - cel. Ve třech metrech širokých zdech je schodiště, na kterém je vyobrazeno skoro 50 scén z Buddhova života. Tehdy bylo určeno pro mnichy, teď pouze pro mužské návštěvníky. Takže to jsem teda měla smůlu!

Lašování po parku kolem dalších soch Buddhů a bílých slonů nás natolik unavilo, že jsme z toho dostali hlad. Thajského jídla se nepřejíš!

Na další cestě na sever směrem na Lampang nás čekala ještě jedna zastávka. Rýžový mlýn. Prima manufaktura zpracovává nejznámější thajskou rýži JASMÍN. Nejprve se rýže obrušuje (otruby jsou prodávány jako krmivo pro dobytek), potom se třídí podle množství zlomených zrn v jednom kilogramu, balí a také se mele na velmi oblíbenou rýžovou mouku.

LAMPANG

V pozdním odpoledni jsme dorazili do LAMPANGu. Tam na nás čekal další chrám Wat Lampang Luang. Velmi zachované opevnění chrání už více než 1300 let původně barmský klášter, i když současné stavby pocházejí z 15. a 16. století. Když jsme vystoupili po schodech k posvátnému místu, viděli jsme nejposvátnější a největší strom bódhi, jehož rozvětvená koruna je podepřena mnohými tyčemi, které jsou pomalovány ornamenty a prosběmi věřících. Vzácná smaragdová soška Buddhy je zamřížována a byla prý vytesána ze stejného kusu smaragdu jako již zmiňovaná soška Wat Phra Keo v královském paláci v Bangkoku. Kolem mříže se chaoticky kupí votivní předměty, amulety, květiny a další dárečky sošce.

Uprostřed opevnění se tyčí na velkém podstavci pozlacené chedi s protáhlou vysokou špičkou, obmotané oranžovými pruhy látky, kde si jeden metr můžete zde zakoupit za 10 bathů a věnovat jej klášteru. Za stejnou cenu jsem si raději koupila jednu cihlu a věnovala jsem ji kláštěru na opravu zděného opevnění.

Mají zde i jeden z největších "hřbitovů" domácích bůžků a obyvatel posvátných domečků. Když nedopatřením spadne nějaká taková posvátná soška na zem a rozbije se, nepřipadá v úvahu, že by se vyhodila do koše. Lidé se jednou za čas vypraví do chrámu a zde je na určeném místě uloží k věčnému odpočinku.

I my jsme se už toužili uložit. Čekaly na nás kouzelné bungalovy River Lodge. Šla jsem prověřit venkovní bazény a restauraci plnou thajských dobrot. Člověk prý je jediný tvor na zemi, který si dokáže zdobit jídlo. Tady jsou v tom mistři. A navíc je to opravdu dobré!