Thajsko 2011 ** Ostrov Koh Tao ** Bangkok - 3.DEN

20. února 2011

3.DEN - Připlutí na ostrov. Náš hotel na pláži.

V půl páté ráno za úplné tmy vystupujeme v přístavu Chumphon. Ono to vlastně ani žádný přístav není. Je zde jen několik nízkých budov, malý obchůdek, mini restaurace, kancelář agentury Lomprayah , rozlehlá písečná pláž s vysokými plamami a dlouhatánské dřevěné molo, na jehož konci lze ve tmě tušit, že zde kotví loď – katamarán. Délka mola je opravdu úctyhodná – aspoň půl kilometru. Usazujeme se na lavičkách, někteří z nás už i polehávají na batozích. Do odplutí trajektu máme ještě dvě hodiny. Postupem času přijíždějí další a další autobusy s turisty. Po páté hodině otevřeli obchůdek. Kupujeme si Colu, abychom doplnili trochu kofeinu a zahnali únavu a spánek. V šest hodin otevírají kancelář. Jsme opět označení, pro změnu kolečkem s názvem ostrova, kam poplujeme. Stejně tak batohy polepujeme novými visačkami. Náš trajekt má první zastávku na Koh Tao, ale dál pak ještě pluje na Koh Phangan a Koh Samui. Pomalu se začíná rozednívat. Před námi vystupuje ze tmy nekonečné moře. Vzduch je teplý a vlhký. Konečně tady si začínám uvědomovat, že začíná dovolená. Za prvních slunečních paprsků nasazujeme batohy na záda a po dlouhém molu kráčíme k lodi. Molo toho už asi hodně zažilo. Sem tam chybí kus desky či zábradlí. Upřímně lituji ty, co mají místo batohů obří kufry na kolečkách. Funí, supí a každou chvíli vytahují zapadlý kufr z díry.

Já se Stáňou se usazujeme na horní otevřené palubě, ostatní zůstávají v kryté kajutě. Naloďování trvá poměrně dlouho, asi čekáme na poslední autobusy, co se zdržely cestou. Vyplouváme po sedmé hodině asi s 20 minutovým zpožděním. Pomalu odrážíme od mola a naskýtá se nám nádherný pohled na vycházející sluníčko, přilehlé ostrovy a pozvolna se vzdalující pobřeží porostlé vysokými kokosovými palmami. Moře je klidné, lodí jen nepatrně pohupuje. Pevnina se začíná ztrácet v oparu, ale obrysy našeho ostrova stále nevidíme. Jindy bych si cestu asi vychutnala více, ale po tak dlouhém sedění v letadle a pak autobuse už cestu lodí nejsem schopna usedět a připadá nekonečná. Nejsem asi sama, pár lidí má také problémy, ale spíše se snídaní a tím jak ji udržet ve svém žaludku. Naštěstí na mořskou nemoc netrpím a otlačený zadek se proti těm zeleným chudinkám zdá jako banální záležitost.

Ale i tak nedočkavě vyhlížím, kdy se na obzoru objeví první náznaky toho, že se blížíme k ostrovu. V dáli jde vidět první obrysy. Chvílemi mám pocit, že mne klame zrak a jsou to jen důvtipně uskládané mraky, ale naštěstí to tak není. Opravdu už připlouváme.

Po necelých dvou hodinách plavby přistáváme na Želvím ostrově, což je doslovný překlad thajského názvu Koh Tao do češtiny. V minulosti byl tento ostrov želví populací hojně navštěvován. V současné době už to tak bohužel není, za to jej mají v oblibě potápěči, protože je obklopen překrásnou podmořskou faunou i florou.

Pohledem přes levobok vidíme dlouhou Sairee Beach, která je nejdelší a zároveň největší pláží celého ostrova. Loď přistává v Mae Haad. Je to hlavní a zároveň jediný přístav na ostrově, kde mohou přistávat i větší lodě. Tvoří jej dvě přistávací mola. Jedna hlavní silnice a několik menších, které na ni kolmo navazují. V přístavu je spousta malých lodiček – rybářské, potápěčské, šnorchlovací a ty nejmenší slouží jako pobřežní taxíky, které rozvážejí turisty ubytované na Sairee Beach a nebo na přilehlém ostrůvku Nangyuan.

Nasazujeme batohy opět na záda a již po podstatně kratším molu vstupujeme na ostrov. Jen co jsme vkročili na pevnou zem, jsme obklopeni taxikáři a delegáty jednotlivých hotelů, kteří zde s cedulí nad hlavou hledají své nocležníky. Je to tady dobrý blázinec. Místa je málo. Všichni křičí a vzájemně se pošťuchují. Připadáme si jako na malém arabském trhu s otroky. Jen je to tu trochu obráceně, otrok (turista) si vybírá sám svého pána . Máme štěstí, že v tomhle mumraji nemusíme být dlouho. Zahlédla jsem v davu ceduli s Radkovým jménem.

Nejdříve s jejich majitelem na sebe máváme a domlouváme se posunky, po krátkém boji mezi taxikáři spolu můžeme i mluvit . Odvádí nás dál od davu před obchod, kde máme počkat, než dojede auto. Jsme z toho všeho nějací zmatení – poslušně stojíme na chodníku a pomalu se rozkoukáváme. Na sluníčku začínáme podléhat únavě, ale ta nás během krátké chvilky přechází. Únavu střídá nadšení z adrenalinové jízdy. U krajnice před námi parkuje malý náklaďáček s náhonem na všechny čtyři kola. Za malou chvíli je nám všem jasné, že jen taková auta mají na ostrově smysl a vše méně výkonné je na ostrově k ničemu. Naše batohy rovnají na střechu auta. Stáňa nasedá do bezpečí kryté kabiny. My čtyři a zbytek zavazadel se ukládáme na korbu. Auto se pomalu dává do pohybu. Na korbě vládne veselá nálada. Fakt super. Klátíme se ze strany na stranu. Rovnováhu udržovat! Naklonit Doprava a zase doleva. Srandičky, na to nás užije. Chechtáme se každému výmolu na cestě. Ovšem to ještě netušíme, že asfaltová silnice má svůj konec a ten není až na parkovišti u našeho hotelu. Pozvolna projíždíme dlouhou ulicí. Míjíme stánky s rychlým občerstvením, ovocem či zeleninou. Krámky s oblečením a suvenýry. Restaurace, které jistě mají na svých jídelníčcích samé dobroty. Pomalu začíná hustá zástavba řídnout. Z turistického centra se dostáváme k obydlím místních obyvatel a jejich dílničkám. Najednou prudce zabočujeme z hlavní silnice doleva. Cesta se mírně zvedá a klikatí. Ze stran je zarostlá stromy a hustými křovinami. Asfalt mizí a před námi je potůčky z lijáků vyhlodaná hliněná cesta příkře stoupající do vysokého kopce. Jedeme krokem, ale i přesto to s námi kymácí ze strany na stranu. Držíme se zuby, nehty. Nohama přidržujeme kufry a batohy. První kopec jsme přežili :o). A stálo to za to. Vjíždíme do palmového háje. Z velké výšky palmy koukají na auto, které se proplétá mezi jejich kmeny. Celou scenérii ještě dokreslují skalní útvary. Jsou to vlastně obrovské oblé balvany, hodně podobné těm, které známe z propagačních fotografií Seychelských ostrovů. Jen to moře, které je omývá tady chybí. A znova se drápeme do ještě prudšího kopce. Následuje krátká rovinka, na jejímž konci je tabule – Coral View Resort. Hurá, už jsem tady!!! Velký omyl. Jak bychom už mohli být na místě, když máme hotel u pláže a ne na kopci. Takže hurá z kopce dolů. Najednou jsem s celým autem v náklonu dobrých 70 stupňů. Prudce klesáme. Ramenem jsem úplně zapasovaná do kabiny auta. Jen čekám, kdy batohy volně sklouznou přes přední sklo a rozmašírujeme je předními koly. Myslím si, že ale všechno vidím až příliš černě, na druhou stranu je to dobré vzrůšo. U nás by to vyřešili táhlým klesáním se serpentinami. Tady to řeší šusem :o). V kabině musí být rádi za bezpečnostní pásy, protože bez nich by už olizovali přední sklo. Až tohle budeme šlapat po svých nahoru, tak budeme silnou konkurencí parní lokomotivě :o). Ale nebudu předbíhat. Klesání bylo sice šílené, ale ne moc dlouhé. Po chvíli se již mohu odlepit od kapoty a se všemi zakřičet – přežili jsme a už jsem tu!!!!!! Trošku se mi do mysli vkrádá myšlenka – já chci znova. Přece jenom adrenalin dělá své a s jídlem roste chuť . Ale zpátky na zem. Třeba si to zapakujeme zítra. Sesedáme z kapoty a za námi i naše batohy. Cestou jsme neztratili ani jeden. Zavírám oči a zhluboka se nadechuji. Jsem doslova opojení kouzelnou tropickou vůní tohoto místa. Otevírám oči a zjišťuji, že jsem v ráji . Já vím, maličko přeháním, ale je tady opravdu krásně. To se nedá popsat. To se musí vidět a zažít.

Coral View Resort je postaven ve svahu u pláže Sai Deang. Skládá se ze dvou typů chatiček, které jsou nenásilně zasazené v tropické zahradě a apartmánové budovy postavené přímo u pláže. K zázemí resortu patří ještě restaurace s recepcí a terasou. Na pláži pak bar rovněž s malou teráskou. Prim v čarovnosti tohoto místa hraje hlavně pečlivě udržovaná zahrada. Vysoké palmy s kokosy, všelijaké kvetoucí keře, plno květin a také orchidejí. Cestičky vyložené kameny anebo posypané malými úlomky korálů a mušliček. Ve velkých keramických květináčích nejsou zasazeny květiny, ale slouží jako malá jezírka, ve kterých kvetou lekníny a v některých dokonce žijí malé sladkovodní rybičky.

Cestu k recepci lemují zavěšené kokosové skořápky a dřevěné bedničky, ze kterých jsou zasazeny orchideje. Jsou různých tvarů a bohatě kvetou všemi barvami. Recepce je součástí restaurace. Je to vlastně velká zastřešená terasa s úžasným výhledem nejen na celý resort se zahradou, ale i celý záliv s pláží. Zároveň je také nejvýše posazenou stavbou v zátoce. Do samotné recepce stoupáme po prudkých vydlážděných schodech. Jak je v celém Thajsku zvykem, boty zůstávají na schodech a do místnosti vstupujeme bosky. Potkáváme se zde i se samotným majitelem Kaem. Radek jej zná z fotek od známých a také z mailů, kdy jsme si u něj objednávali ubytování. Uvítání je opravdu srdečné. Vše co jsme si objednali, máme i připraveno – Radek s Vierkou pokoj v chatce Medite Rranean Villas. Jedna noc zde stojí 900 THB což je asi našich 540 Kč. Cena je za dvě osoby. Od Kaa jsme dostali ještě dodatečně 10% slevu, která opravdu neurazí :o) Jelikož jsme tři, tak jsme si k ubytování vybrali apartmán v budově přímo na pláži. Pokoje jsou zde největší. Cena za apartmán a noc je 1200 THB, našich 740 Kč. Na osobu tudíž po odečtení slevy 222 Kč. Ubytování je sice jednoduché, ale účelné. Jediným mínusem by se mohlo zdá to, že v celém resortu teče jen studená voda. Ale studená je jen relativně. Má skoro stejnou teplotu jako vzduch, takže sprchování v ní není žádný problém . Někdo by mohl ještě namítat, že na pokojích není klimatizace, ale jen větráky. Nám to, ale úplně stačilo. A také jsme předešli zbytečnému nachlazení. Ona kombinace vlhka, které zde panuje a studeného vzduchu není moc dobrá a hrozí přinejmenším nepěknou bolestí v krku.

Apartmán není moc velký, ale čistý s vlastní toaletou, sprchou a záchodem. Velké posuvné prosklené dveře vedou na prostorný balkon s výhledem do zahrady, na moře a pláž. Na tomto krásném místě strávíme 7 nocí. Platí se zde předem, protože se zákazníci hodně mění a v hotelu tráví třeba jen dvě či tři noci, tak v tom chce mít majitel pořádek, ať mu nikde neodjede bez placení. Dostali jsme pokoj číslo 25. Radek s Vierkou chatku hned blízko recepce – aspoň to nemají daleko na snídani. Snídaně není v ceně ubytování, ale určitě na ni chodit budeme. Protože zde není jiná možnost, jak se po ránu najíst. A taky po ránu ten nádherný pohled z restaurace na moře udělá celý den příjemný hned od rána. Vybavení apartmánu je jednoduché – manželská postel, jedno samostatné lůžko, kosmetický stolík, atypický kus nábytku, který by se při troše dobré vůle a fantazie dal nazvat skříní a malá lednička.

Sláva, hurá, jupí!!!! Jsme v cíli naší cesty a před sebou máme sedm bezstarostných dnů plných zábavy, objevování, koupání, šnorchlování, nicnedělání. Zkrátka, jak je komu libo . Na to bychom si měli určitě připít. Z útrob batohu vytahujeme naše zásoby slivovice, kterou jsem z bezpečnostních důvodů přelili před odjezdem do plastových lahví od Mattoni, aby během cesty nedošlo k nějaké nehodě. Ťukáme si na vydařenou dovolenou. V souvislosti s alkoholem musím zmínit, že na ostrově je vlhko a teplo. Svítí sluníčko přes mírný opar, tudíž teplota nepřesahuje 30 stupňů ve stínu. Přirovnala bych to k takové velké prádelně. Jednotlivé dny se od sebe liší jen větší či menší koncentrací vody ve vzduchu. Jako když perete malé či velké prádlo. Při našem příjezdu se pralo malé A proč o tom vlastně píši. Ona kombinace tepla a vlhka, v našem případě i únavy s alkoholem udělá svoje. Jeden panák a svět se nám začíná motat. To je zajímavé. Jsem netušila , že palmy mají nožičky a utíkají

Abychom ty běžící palmy vyhnali z hlavy a hlavně taky proto, že po těch dvou dnech pěkně smrdíme, svádíme boj o koupelnu. Naštěstí se to obešlo bez modřin a škrábanců. Už dlouho jsem si tak sprchu nevychutnala. Byl to hotový balzám. Aby to všechno bylo dokonalé, tak se vypravujeme na obhlídku plážového baru, kde určitě také budou podávat ovocné džusíky. Cestou se zastavujeme u Radka s Vierkou . Jejich pokojík je zařízen podobně jako náš, jen je menší a nemá ledničku. Ovšem výhled mají exkluzivní.

Po kamenných schodech sestupujeme na pláž. Písek je světle žlutý až bílý, ve kterém je spousta úlomků korálů a mušliček. Stojí zde několik slunečníků s lehátky. Žádné masy lidí tady nejsou. Jen pár človíčků se koupe v moři nebo prochází po písku. Na celé pláži jsou jen dva hotely. Na jednom konci náš a na druhém konci stejně velký hotel jako ten náš, také zasazený v zahradě. Jeho chatky není přes zeleň skoro vidět. Vládne zde pohodová, klidná atmosféra. Brouzdáme pískem a sbíráme první mušličky.

Na kraji pláže stojí beach bar s terasou. Džusíky zde stojí 40 THB a jídlo v průměru okolo 80 THB. Doplnění tekutin jsme rovnou spojili s obědem. Je fajn, že v baru si je možno objednat i jídlo a nemusíme nahoru k recepci. Objednáváme si každý něco jiného, ať můžeme otestovat co nejvíce jídel a zjistit co je tady nejlepší. A to se nakonec jeví jako největší problém. Ono je dobré úplně všechno a každý má svého favorita. Jsem nadšená hlavně ze spousty zeleniny. Ta jej jen krátce spařená v horké vodě a přidána k masu a omáčce jen na chvíli před podáváním. Tím si zanechává svou barvu, chuť a křupavost. Mými favority jsou křupavé mini kukuřičky a malinkaté hříbky - vypadají jako malá vajíčka. Asi bychom měli nasávat atmosféru tohoto kouzelného místa a důkladně jej prozkoumat, ale zmáhá nás únava. Jdeme se na chvíli natáhnout na pokoj. Jen Radek překypuje energií a jde se převlíknout do plavek. Už se nemůže dočkat, až uvidí v moři na vlastní oči žraloky. Kousek od naší zátoky je Shark Island a tam by měli žraloci kroužit v hejnech, když se tak hezky jmenuje

Z krátkého odpočinku se nakonec vyklubaly celé dvě hodiny a možná, že by byly ještě delší, kdyby nás neprobudilo klepání na dveře. Radek s Vierkou už zatoužili po naší společnosti. Dozvídáme se, že výprava za žraloky nebyla úspěšná. Rybek spousta, ale žádný žralok. Neváháme ani chvíli. Oblékáme se do plavek, bereme šnorchly, brýle a vyrážíme za žraloky. Moře je teploučké, skoro žádné vlny. Je to žůžo. U nás doma je zima, mráz, sněží a my si tady hezky řádíme v moři. Nemůžeme se vody nabažit. Ale i přesto jsou naše první šnorchlovací pokusy co se týče žraloků neúspěšné. Je tady hodně rybiček různých barev i tvarů, ale žádná pořádná potvora. Už se těšíme, až si jeden den zaplatíme šnorchlovací výlet okolo ostrova.

Když jsme si moře pořádně užili, tak vyrážíme zpět na pokoj opláchnout z těla slanou vodu. Sraz jsme si dali na terase u baru na pláži. Hezky se odsud kouká na moře. Na spravení chutě po mořské vodě si dáváme každý džus z čerstvého ovoce. Ještě jsem zapomněla napsat, že útrata se neplatí hned, ale připisuje se na číslo pokoje či chatky. Na jednu stranu je to fajn, že nemusíme pořád u sebe nosit peníze. Na stranu druhou člověk po čase začne ztrácet přehled kolik toho utratí. V šest hodin barman rozezvoní zvoneček - začíná Happy hour! Míchané alkoholické drinky jsou během této hodiny zlevněny ze 160 THB na 100 THB. Tato hodinka se rázem stává naší oblíbenou. Hned u prvního drinku jsme zjistili, že alkoholem zde opravdu nešetří. U Mojita je podezříváme, že jej míchají 1:1. Je to opravdu cloumák. Moje srdce si, ale získává Mangocolada - čerstvé mango s bílým rumem a smetanou. Každá sklenička je ozdobena kvítkem orchideje. Po skončení šťastné hodinky jich máme na stole hezkou sbírku

Na zítřejší den plánujeme pěší výlet do přístavu a na Sairee Beach. Sice bychom mohli využít hotelové taxi, které jede v 8:30 za 100 THB na osobu, ale to bychom nemohli prozkoumat krajinu ostrova a hezky si ji "osahat" vlastníma nohama a rukama. Do hajan jdeme celkem brzy. Ikdyž jsme si po obědě zdřímli, tak deficit dvou nocí jsme nedohnali. Tak ho snad doženeme teď. Všichni usínáme jako malá mimina. Dobrou noc.