Toulání podzimním Buchlovickem ( 2005)

Ráno v 8.00 odjezd busem do Buchlovských hor. Když stoupáme od "Hradišťa" k Buchlovicím, vidíme jak jsou dnes - ( je sobota na konci října ) - Chřiby zvlášť pěkně osvícené !! ( Opravdu - takový nádherný podzimní den bývá jen jednou za X let... I naše první krůčky lesem jsou plné mimořádných zážitků : pod haluzemi listnatých stromů, držícími na sobě pastelové i zářivé listy všech možných barev podzimu, kráčíme po kovralu utkaného spadaným listím na hebounkém mechu... a nevíme na co koukat dřív...A to světlo, Pane Bože, to dobré fotografické SVĚTLO ..!

Držíme se zelené značky a odbočka silničky nás vede vysoko do svahu Holého kopce ke Kamenné studánce , nad ní už stoupáme do prudšího svahu. Jana nám vybaluje svačinu - každý dostane buchtu a banán - popapáme a zase dál.Dostáváme se až k příkopům pravěkého hradiště, tady cesta končí a tak si další směr v prudkém terénu volíme sami a za chvilku stojíme na vrcholku u jednoho z mohutných valů. V sedélku, kde tolik nefučí, mne Jana zůstává čekat a já vyrážím na průzkum. Hradiště založil lid z kultury lužických popelnicových polí, jeho areál je veliký a roztáhlý, všude kolem drobné pískovcové skalky a nádherné buky. ( Ostatně celý vrchol Holého kopce či vrchu - 548 m - je přírodní rezervací, kde se chrání původní bučina karpatského lesa). Z jednoho místa vidím hluboko pod sebou druhý val, obkružující vrchol kopce a nějakou plošinu a skály. Dál už nejdu, ale rozhodně se na detailní průzkum tohoto mimořádně zajímavého místa někdy v budoucnu vrátím...

Společně míjíme vrcholovou kótu Holého kopce a prudkým zešupem se dostáváme na okraj paseky. Jsou tu prořídlé buky a taky ten nejkrásnější výhled na protější vrch s Hradem Buchlovem, jaký jsme kdy viděli !!! Přes paseku s dalšími nádhernými výhledy a ustavičným focením a pak po úzkém hřebenu pořád dolů, až se dostáváme k silničce. Stojíme opět na rozcestí ke studánce, odkud jsme ráno cestu začínali. Kromě nás tu ale stojí i policejní vůz a v něm hlubokým spánkem zmoženi 2 členové Uherskohradišťské policie. Potichu a po špičkách - abychom je nevzbudili, je obcházíme. Určitě zaslouženě odpočívají po nějakém vyčerpávajícím a nepřiměřeném zásahu ... a my pokračujeme po zelené dál . Asfaltka a následně lesní zpevněná cesta nás vyvádí na plochý bezejmenný vrchol. Je tu několik rodičů s dětmi a jejich pes Nikolka se přichází podívat na moji rozevřenou mapu, aby mohl páníčky informovat, kdeže to vlastně jsou...

Dál procházíme přes nádherně osvícený podzimní les. Francouzští impresionosté by tu řvali nadšením, protože tu ale nejsou, tak řvem a fotíme jen my dva...je to krása ! ( Teď trochu předběhnu, ale naše radost byla hodně předčasná, to co nám udělali v laboratoři z fotek, to se jen tak nevidí - " nejlepší" foto mělo 3 barvy zelenou, modrou a hnědou - prostě děs !!!)

Přicházíme ke Karlově skále a lesem scházíme dolů k ní - ( okolo nás zrovna projíždí koně ) - a vycházíme na temeni nádherného pískovcového skaliska. Pak už oba individuálně pobíháme kolem a fotíme a fotíme, já si v rámci zlepšení fyzičky obíhám a prozkoumávám i nejbližší okolí... a je to tady nádherné a nebe je azurové... a mně dochází film, sakra..!!! Vracím se zkroušeně za Janou. Ta je na tom úplně stejně ! A tak smutně opouštíme zdejší nádherná místa a jdeme nahoru k té druhé skále u cesty. Stojí u ní nějaký chlapík a čeká s basou piv u svých nohou na návrat manželky a dětí, které mu ujeli na koních neznámo kam... a já nemám MAPU !!! ( A tak sprintem ke Karlovce pro ni ... a zpět ! )

Pak už po silničce : přes Újezdu s ovcemi a muflonem a přes hlavní silniční tah na louku nad Buchlovicemi. Poslední fotky jsou věnovány Hradu Buchlovu a vrchu Barborce s kaplí...a pak už rychle do Buchlovic. V infocentru si celí šťastní kupujeme 2 kinofilmy a vyrážíme za krásami zámecké zahrady.

Podoba, v jaké ji známe i dnes, tak tu dostala zahrada v 1.polovině 19.století, skvostné barokní budovy zámku byly dokončeny už po r.1700. Je tu všude spousta lidí a pávů, na prohlídku zámku ale dnes nejdeme - byli jsme tam celkem nedávno a tak usedáme na lavičku ke krásné kašni a rozbalujeme svačinu. Najednou - kde se vzali, tu se vzali - přiřítí se hejno pávů a jeden z nich mi uzobne kus banánu ! Dnes nejsou tito ptáci vůbec plaší, ba právě naopak ! Jsou dotěrní a drzí a životu nebezpeční - ve výšce našich očí šermují zobáky a hlavami. Je to samé " KVOK, KVOK" a tak si raději stoupneme , ať nás některý hajzlík neklovne do oka a svačíme vestoje. Stejně se s nimi ale musíme o svačinu rozdělit, poněvadž nás obklíčili ze všech stran a při odmítnutí by nejspíš sežrali i nás ?!? Když podávám jednomu "exempláři" kus buchty, tak mne pták klovne do prstu tak, až zařvu - Tož toto mám za svoju dobrotu, ty pitomá barevná a veliká slépko ?!! No šak počkaj příště...

Pak si procházíme skoro všechny cestičky a zákoutí rozsáhlého parku a fotíme a fotíme - stromy, barevné listí na zemi, Janu v listí, listí a stromy bez Jany, zámek, schody a bílého páva a ...a najednou nám slunce skoro zapadá a tak celí šťastní i nešťastní odcházíme ze zámecké zahrady pryč. Tak zase někdy příště...

Nad barokním kostelem je Penzion, který avízuje právě probíhající "Zabijačkové hody" a tak neodoláme a stavujeme se tam na vynikající vepřové výpečky. Po výborné večeři se ještě procházíme po náměstí a městečku a pak už nám přijíždí dálkař od Brna a bere nás domů...