Loading...
Balvan Dědek a Balvan Bába
Ve čtvrtek jsme měli sJanou patnácté výročí od svatby, ale slavit jsme to měli až vsobotu. Natrhal jsem na zahradě velkou kytici zchryzantém, gerber, kopretin a měsíčků, do toho koupil čtyři růže, aby to vypadalo honosně, a design dotvořil zelenýma větvičkami kroucené vrby. Anička ktomu vytiskla přes celou čtyřku duhovou patnáctku. A na sobotu jsme nejdřív měli jet někam do restaurace, ale pak jsme došli ktomu, že si uděláme fondue. Ráno se ale po mnoha dnech objevila modrá obloha, a i když už bylo venku chladněji ( přiměřeně kdruhé polovině října) prosadil jsem si, že pojedeme na výlet, a to na Dědka a Bábu u Žihle. Dopoledne jsem ještě pracoval nejdřív u počítače a pak vdílně a odpoledne jsme konečně vyrazili vplné sestavě, i smaminkou a Megy. Obec Žihle se rozkládá v oblasti Žihelské vrchoviny, u východního okraje přírodního parku Horní Střela, severozápadním směrem od města Kralovice a severovýchodním směrem od města Manětín. Západním směrem od obce se rozprostírá malebný Žihelský les, jež je součástí přírodního parku Horní Střela. V ob ...více Obec Žihle se rozkládá v oblasti Žihelské vrchoviny, u východního okraje přírodního parku Horní Střela, severozápadním směrem od města Kralovice a severovýchodním směrem od města Manětín. Západním směrem od obce se rozprostírá Žihelský les, který je součástí přírodního parku Horní Střela a vtom lese jsou Dědek a Bába. Jsou to balvany z žuly, aby bylo jasno. Když jsme za nimi vyrazili, potkávali jsme houbaře, vracející se splnými koši hub. Megy našla lízátko a nenechala si ho ani za nic vyndat ztlamy a dokonce kašlala i na granule, které jsem kvůli ní nosil vkapse. Zatímco jsme postupovali po žluté značce, Markétka chtěla pořád hrát nějaké hry, kdy se musí hádat co myslíte, Jana se snažila ji učit rozeznávat modřín od borovice a smrku a dubu a buku, Anička poslouchala vempéčtyřce nějaký hiphop a já přemýšlel o tom, jaká je to škoda, že Dědek a Bába nemají žádnou legendu, tak dlouho, až jsem ji začal sám vymýšlet: „To jednou byla jedna bába a to byla trochu čarodějnice a ta chodila sdědkem furt na procházku, ale dědek byl pomalej a loudal se a loudal a loudal až mu bába řekla: Abys tak zkameněl, dědku. A on zkameněl." To zaujalo i Janu: „A bába pak za zkamenělym dědkem pořád chodila mu nadávat a tak dlouho snim byla až začala obrůstat mechem a nakonec taky zkameněla." Konečně jsme došli ke kulatému balvanu Dědkovi. Měl asi deset metrů a musel vážit mnoho tun, ale zajímavější byly Skalky opodál, na které se dalo i vylézt, což snečekanou hbitostí dokazovala i Megy. Zajímavé je, že tohle chráněné území je nejstarší vregionu a bylo vyhlášeno už v roce 1933 a „zahrnuje dvě oddělené skupiny žulových balvanů, které jsou ukázkou různých forem balvanovitého rozpadu tisské žuly vtropickém podnebí druhohor a třetihor," píše se na informační ceduli, která i ztéto přírodní památky dělá infokrajinu. Dědek a bába vznikly bochníkovitým zvětráváním srozpadem hrubozrnné biotické žuly tisského masivu, vystupujícího vprostoru Žihle-Rabštejn nad Střelou - Lubenec na sousední Žihelskou brázdu, vyplněnou pemokarbonskými sedimenty. Výškový rozdíl na zlomovém svahu mezi povrchem brázdy a masivu podmínil výraznou erozivní činnost, která urychlila obnažování pevných žulových jader rychlejším odplavováním zvětralin a byly tak
vymodelovány zajímavé geomorfologické útvary...Mě osobně tedy mnohem zajímavější připadá naše legenda o bábě čarodějnici a pomalém dědkovi. Pak jsme ještě dvě hodiny šli a šli, občas vylezli na Skalku, střídavě pouštěli Megy na vodítku a bez vodítka, až jsme nakonec došli kautu a Megy sebou začala tak mrskat, že se vyvlékla zobojku - povolil jsem jí totiž o jednu dírku, protože zase povyrostla, ale ukázalo se, že jsem jí povolil moc. Naštěstí už byla tak ucaprtaná, že celou zpáteční cestu vautě prospala.