Trentino

Letos se vydáváme na týden do italského městečka Pinzolo. Nachází se v oblasti národního parku Adamello Brenta. Pinzolo je ideálním výchozím bodem pro túry po nádherné a rozmanité okolní přírodě. Na západní straně se rozprostírá horský masiv Adamello-Presanella, kde je velké množství ledovců a vodopádů. Na východní straně se nachází masiv DOLOMITY Brenta, který je vyhlášen jako přírodní památka UNESCO. Ten je naopak drsnější s příkrými horskými stěnami a vrcholky. Mezi těmito dvěma horskými masivy se prostírá údolí Val di Genova.

Sobota 2.7. – Příjezd do Itálie

Odjezd nakonec opravdu stanoven již na pátou hodinu ranní. S Eliškou jedeme autem s Bážou a Vlaďkou. Mají jen asi 5 min zpoždění, prý jim nezvonil budík. =) Sraz s autem vyjíždějícím z Tábora máme na pumpě v Plané a s Plzeňákama u Mnichova v půl desáté. Konečně jsme kompletní a můžeme se vydat vstříc italským zážitkům.

Jelikož jsme vyjeli tak brzy ráno, podařilo se nám vyhnout všem zácpám a do Itálie vjíždíme v dobrém čase. Zastavujeme nejprve za serpentinami na první italskou zmrzlinu. Není to ale zatím ono, je to „turistická zmrzlina“, hodně sladká a malé porce. Chlapi okamžitě vyrazí kamsi na obhlídku, a tak se jdeme podívat po suvenýrech. Jsou to neuvěřitelné kýče. Ale skalničky a červený javor tu mají krásné.

Další zastávka Lago di Molveno. Zrovna tu mají nějakou akci záchranáři, díky tomu si můžeme zblízka prohlédnout helikoptéru. Procházka příjemná, jen ty turecké záchodky..

Už je nejvyšší čas vyrazit na ubytování do Pinzola. Máme zarezervované dva apartmány po pěti lidech, ideální, když je nás jedenáct. =) Rozhodnutí je jasné, večerní posezení se budou konat v našem apartmánu.

Neděle 3.7. – Vražedný výlet č.1

Objev dnešního dne – Tomáš je ještě šílenější horský vůdce než Báža! Plán zněl jasně, úvodní lehčí výlet k jezerům. Na mapě trasa hodnocena jako easy. Převýšení 1 000 m nás nechávalo klidné…

Od našeho ubytování ke kostelu S. Stefano, přes řeku na začátek trasy k jezerům Lago S. Giuliano a Lago Garzone. Po trase č. 230 po lesní cestě v serpentinách stoupáme a stoupáme, jazyk až na triku, upocená až na zadku. Kdy už to skončí? Ha, paráda, svačina… Cože? Ušli jsme teprve 300 m převýšení? Tak tohle nemůžu přežít.. Asi po 800 m převýšení se Zuzkou oddychujeme, když na nás Tomáš nechápavě kouká a prohlašuje, že se ještě ani nezapotil. Asi ho něčím praštím. Prý to chce optimální tepovou frekvenci a nezastavovat… =)

Když se mezi stromy objeví krásně modrá hladina Lago S. Giuliano, přichází pocit, že to nejhorší už máme dnes za sebou.. Jezera jsou neuvěřitelně fotogenická. U Lago Garzone je hospůdka, usedáme na kameny a vytahujeme Májku s chlebem, jen tatík si dává Májku s bůčkem.. =) V klidu odpočíváme, máme za sebou výšlap z 808 do 1942 m.n.m, tedy převýšení 1 100 m. Když v tom Tomáš ukazuje na jakési sedýlko nad námi a že přes něj půjdeme. Zase do kopce? A tak funíme znovu o dalších 250 m výš do Passo di S. Giuliano (2 184). Všichni ti turisté vypadají tak čerstvě a na nás se dívají jak na blázny. Asi si to naše šílené převýšení vyjeli autem. =) Po 221 scházíme ke třetímu dnešnímu jezeru – Lago Vacarsa. Báža se může konečně vykoupat. =) Rozhodujeme se, kterou cestou dolů, zda po 221 nebo se opět napojit na 230 po které jsme šli nahoru. Nakonec vítězí 221, chyba. Jde totiž o kameny dlážděnou cestu s neskutečným sklonem. Už po třech serpentinách máme kolena v háji a to nás jich čeká ještě asi sto! Vtipkujeme, že zítra ráno budeme stát na nohou jako nově narození koloušci. =) Chvílemi mám pocit, že to vážně nemůžu dojít, ještě že jsem našla svůj hroznový cukr!

Nakonec se ale přece jen ocitáme zpět v údolí, vycházíme u domova důchodců a bavíme se tím, že bychom bez problémů zapadli. =) Teď ještě cesta podél vody z Caderzone zpět do Carisola. Hu, jestli tohle byl úvodní lehký výlet značený jako easy, tak co nás čeká příště? =)

Pondělí 4.7. – odpočinkový den

Jelikož po včerejším lehkém výšlapu máme všichni odrovnaná kolena, byl dnešní den odhlasován jednoznačně jako odpočinkový. Bereme auta a vyrážíme na severní stranu Lago di Garda do městečka Riva del Garda. Parkujeme v podzemních garážích nedaleko vykopávek a vyrážíme na zmrzlinu. Konečně pořádná „špachtlová“ zmrzlina. =) Lucka s Honzou jdou hledat kešku a my ostatní se vydáváme na procházku městem směrem k přístavu. Zde usedáme k obědu, někteří mají Májku, někteří kebab. Mají tu také nádherné parky s fíkovníky a oleandry. Ještě se vyfotíme u sochy Verdiho a můžeme jít zpět k autu a vyrazit na koupačku.

Zastavujeme u Lago di Tenno, menšího jezera s ostrůvkem. Zaparavanujeme a šup do vody. Je příjemná, na ostrůvek je to kousek, škoda jen těch stromků ve vodě. Tatík překřtí kešku na peška. Ode dneška tedy Lucka s Honzou hledají peška. =)

Vracíme se na apartmány poměrně brzo, a proto vyrážíme ochutnat místní speciality. Kousek od našeho ubytování se nachází příjemná Pizzerie. Většina z nás si dává točené pivo Forst a pizzu. Těstovin tu moc velký výběr nemají. Pizzy jsou ale na rozdíl od piva vynikající. =)

Úterý 5.7. – 12 Apoštolů

Bereme auta a chystáme se vyjet k mezistanici lanovky k Rufio Pra Rodont. Cesta je ale v době provozu lanovky uzavřena. Necháváme tedy auta dole a za 8 Euro kupujeme zpáteční jízdenku až na vrchol. Nejprve tedy kabinkovou lanovkou a poté sedačkovou. Pár minut a jsme ve stejné výšce jako v neděli, tedy ve 2 100 m.n.m. Uděláme několik vrcholových fotek, dokud jsme ještě čerství a scházíme k La Madonnina o 300 m níže. Zde se rozdělujeme na dvě skupiny. Skupina B vyráží jen k jezeru Lago di Valagola a po jeho okolí. V blátě narazí na jakousi větší stopu a pro případnou obranu si každý sebere kámen.. =)

Skupina A vyráží po trase 307 do masivu Brenta k Rufigio Garbari ai XII Apostoli ve výšce 2 488 m.n.m. Cesta je mnohem příjemnější a zábavnější než první den. Stoupá se, často i leze, po skalách a neustále se naskýtají krásné výhledy. U chaty, asi po dvou hodinách chůze, si dáváme oběd a kupujeme si 0,66 l Forstíka. =) Ještě nás čeká něco málo do kopce k Passo 12 Apostoli. Není to nijaké velké převýšení, ale je evidentní, že touto cestou moc turistů nechodí. Jde se po ostřejších kamenech a sněhových polích, ale naštěstí jen kousek. Teď stojíme na vrcholku a díváme se na cestu dolů, po které půjdeme. Kam oko dohlédne suťové pole.. To bude jízda..=) Nakonec se z toho stane nejlepší úsek celé cesty. Když se totiž člověk přestane bát a pořádně se rozběhne, tak není lepší způsob scházení kopců. Takže pak zněly takové hlášky jako „tady to sjedeš, a pak už půjdeš“. =) Suťové pole vystřídalo sněhové pole. Chvilka klouzání, chvilka koulování.. Paráda! =) Následná část už byl běžný sestup ale nádhernou přírodou, lilie a další spousta bílých, žlutých, fialových a růžových květin. Dokonce jsme i viděli kamzíky a zapískal na nás svišť, asi děkoval tatíkovi za chleba.. =)

Poslední část cesty už není nijak kochací, máme to tak akorát na poslední lanovku. Nasazujeme pekelné tempo, až se nám podaří ukazatele předběhnout o 40 minut. =) Stíháme tedy mnohem dřívější lanovku než tu poslední. Už jen dolů a večeře a Plzeň.. Nejlepší výlet.

Středa 6.7. – Výšlap na ledovec

Bereme auta a jedeme údolím Val di Genova až k Malga Bedole. Průjezd údolím je zpoplatněn podle toho, jak daleko chce člověk zaparkovat auto. Hned první parkoviště u Cascate di Nardis jsou za 3 Eura, jelikož my jedeme až na konec údolí, platíme 8 Euro za auto. Necháváme je na parkovišti a vydáváme se na cestu k Rifugio Bedole, kde začíná stoupání na ledovec. Elišce je z té cesty autem nějak špatně, no jo, ona dneska ráno prohlašovala, že si nechce nést batoh. Tak se jí to splnilo, celou cestu nahoru šlape bez batohu a v přední skupině! =) Stoupá se serpentinami z 1 641 do 2 449 m.n.m. Připomíná mi to výšlap na Malinu v kaňonu Verdon. U Rifugio Citta di Trento al Mandrone dáme oběd a rozhodujeme se kdo kam dál. Nakonec všichni dojdeme ještě o dalších 300 m výš k Lago Scuro. Zde se už ale dělíme na dvě skupiny. Holky se pomalu vrací a chlapi pokračují ještě o dalších 300 m výš do Passo del Maroccaro, odkud je výhled na ledovec. Ale prý cesta nebezpečná a výhled jen na sjezdovku. Nakonec nás chlapi ještě málem doženou cestou dolů. Usedáme do auta a řešíme problém, jak dostat krávy z cesty. Mrchy se ne a ne pohnout, jen na nás provokativně koukají. Nezabírá ani troubení ani najíždění. Nakonec se ale přece jen povede a krávy se dají do pohybu, nicméně jedna se otočí zadkem k nám a začne zvedat ocas. No to snad ne, pryč, rychle pryč.. =) Ještě si dát pozor na odvodňovací kanály a jsme úspěšně zpět na apartmánech. Dnes to byl příjemný výšlap.

Čtvrtek 7.7. – Verona

Druhý odpočinkový den je tu, venku lije jak z konve, takže ideální čas vyrazit do Verony. Ta je známá hlavně díky Williamu Shakespearovi, který do ní umístil děj své slavné tragédie Romeo a Julie. Historické centrum Verony je také zapsáno na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.

Cesta nám nakonec místo dvou hodin trvá tři, je to úmorné cestování. Ve Veroně však svítí sluníčko a je teplo. Paráda, když my jsme většinou oblečeni, jak kdybychom přijeli odněkud z pólu. Verona je krásné město ale neskutečně přelidněné. Nahrneme se tedy nejprve na zmrzlinu, vynikající, a pak se vydáváme procházkou okolo arény (třetí největší v Itálii), přes náměstí, kde se nachází socha Dante Alighieriho, směrem k řece. V jedné menší restauraci si sedáme na oběd a ochutnáváme lasagně. Jelikož jsme si dali ve tři hodiny sraz u auta, není na co čekat a ženeme se k nejslavnější atrakci města. U balkonu je šílené množství turistů, přesto se nám podaří procpat k Julii. Bronzová socha v životní velikosti v jemných šatech má osahané pravé ňadro, prý to přináší štěstí. Větší záhadou je ale samotný balkon, který se nachází nad Juliinou hlavou. Shakespeare se o žádném balkonu nezmiňuje, navíc ten současný byl vystavěn teprve asi před 80 lety. Při průchodu na malé nádvoří člověk také nemůže přehlédnout hustě popsané zdi průchodu (panely se prý dvakrát ročně vyměňují).

Cestou z Verony zastavujeme na koupání u Lago di Garda. Sice nemám plavky, ale to nijak nevadí, koupat se dá i ve spodním prádle. Chvilku si ve vodě hážeme fíkem. =) Na cestu domů si vytvořím parádní model z moiry a šátku.. =) Večer konečně poprvé nejsme šíleně unavení, a tak místo pasivit můžeme konečně hrát Aktivity! =) Náramně se bavíme (odhad od okna, skartovačka, superstar, …) Jen jsme nějak zapomněli na čas.. =)

Pátek 8.7. – Sentiero delle Cascate

Dělíme se na tři skupiny, Tomáš se Zuzkou se jedou koupat, Báža s Vlaďkou vyráží pěšky ke Cascate di Nardis a my ostatní se přesouváme na autobus. Trošku opožděně zjišťujeme, že se lístky kupují v informačním středisku, hlavně, že jsme se jich byli ptát, odkud to jede.. Cesta pro jednu osobu stojí 5 Euro. Autobus na nás naštěstí počká a vyrážíme opět do údolí Val di Genova. Řidič se s tím moc nepárá, mlátíme sebou jak nudle v bandě a nadskakujeme skoro půl metru. Zuzce není moc dobře. V polovině trasy musíme přesednout na druhý autobus, který už nás vyveze až k Malga Bedole. Odtud začíná trasa nazvaná Sentiero delle Cascate. Měla jsem pocit, že by to měla být taková lehká vycházka, a tak jsem si pro dnešek vzala jen tenisky. Opravdu se nevyplatí důvěřovat náročnosti popsané v mapě, pohorky by byly stoprocentně lepší. Přes kořeny, přes kameny, nahoru, dolů… Zpočátku se kocháme, je tu plno krásných vodopádů, ale po čase začne být trasa monotónní a z neustálého šumění vody se nám chce spát. Chlapi se nejvíc těší na obří kámen, který se svalil odněkud shora a zanechal za sebou pěknou brázdu lesem. Asi po patnácti kilometrech rezignujeme na lesní pěšinu a vydáme se dál už po silnici k nejznámějším vodopádům tohoto údolí. U Cascate di Nardis nasbíráme trochu sil a pokračujeme na poslední pětikilometrový úsek. Cestou procházíme jednosměrkou a nějaký cvok jí bere v protisměru… No jo, jsou to češi… Ach jo.. Bolí nás nohy a jsme uťapaní, myslím, že polovina trasy by bohatě stačila.

Večer vyrážíme ještě jednou na večeři. Moc se těšíme, kousek od bydlení se nachází pasticerie. Celí natěšení na výborné těstoviny vcházíme dovnitř, abychom ve velkém záchvatu smíchu mohli zase odejít… Jj, pasticerie nemá nic společného s těstovinami, je to cukrárna! =) Vracíme se tedy již do ověřené Pizzerie a vybíráme nějaké těstoviny tam. Nejlepší jídlo si jednoznačně vybral Tomáš, kterému přinesli těstoviny plněné masem a polité omáčkou s obrovským množstvím hub. Škoda jen, že Tomáš houby nejí, byly vynikající! =) Mají tu také výborné bílé víno a naprosto úžasné Tiramisu!

Po večeři na apartmánech dopíjíme poslední zbytky alkoholu, nezůstala ani kapka a že toho nebylo málo.. =)

Sobota 9.7. – Cesta domů

Zabalit, uklidit, nacpat věci do auta a opustit v osm hodin ráno apartmány. Zastavujeme ještě v Pinzolu na poslední italskou zmrzlinu, a pak už nastává čas loučení, každý míří jinam. Směr Plzeň nás jede v autě pět, přes Brener se naštěstí dostáváme bez problémů. U Mnichova si chvilku postojíme, ale nic tak hrozného jako v protějším směru. V Přešticích zastavujeme na výbornou točenou Opočenskou zmrzlinu a navigace hlásí: „ Jste u cíle po pravé straně“. =)

Shrnuto a podtrženo

Parádní dovolená, skvělá parta lidí a nádherné místo. První výlet sice trošku likvidační, ale stál za to. Nejhezčím výšlapem bych hodnotila asi ten na masiv Brenta, částečně i kvůli sjíždění suťového pole. =) Italové řídí jako prasata, ale pizzy, pršut a zmrzlinu mají výborné. Díky všem za skvělý týden!=)

Více cestopisů na http://svetybezhranic.webnode.cz/