Triglav – za 3 dny od Bohinjského jezera
Příprava
Letos jsme se rozhodli navštívit nejvyšší horu Slovinska Triglav (2864m). Záměrně píši „navštívit“, neboť nejsem zastáncem „pokořování“. Na webu je mnoho cestopisů o výpravě na Triglav – zpravidla severní stěnou a na 2 dny. My (Honza, Milan, Tomáš) jsme ale měli naplánovanou dovolenou na týden, tak jsem chtěl trek trošku delší. Triglavský národní park je veliký, takže delší trek není problém, akorát je nutné spát v kempu a vysoko v horách pak na horských chatách.
Původní plán
Spát u Bohinjského jezera (které je v národním parku a má být hezčí než Bledské jezero – ale podle mého není) v kempu, kde necháme auto a ráno vyrazíme do hor. Dojít 1.den na Zasavskou koču. Další den pod Triglav na Dom Planika pod Triglavom. 3. den si dát po ránu vrchol, sejít na Vodnikov dom, odpočinout si a poslední 4. den dojít zpět do kempu. Další den dva moře, návštěva Skocjanských jeskyní a hurá domů.
Spaní v chatách jsem domluvil telefonicky, angličtině rozumějí, češtině v podstatě také. Telefonní kontakty a ceníky jsem našel na stránkách http://www.pzs.si/ Ceny jsou ale vyšší než v zde uvedeném ceníku, jednak platíte turistické taxy, jednak ekologický poplatek a kdovíco ještě, ale pak vám zase dají slevu… prostě tak nějak ty ceny jsou no.
Mapa
Samozřejmě čím podrobnější, tím lepší, my jsme měli Geodezia Slovenia - Triglav national park 1:50 tisícům a stačila.
My
Abyste si udělali představu, z jakého úhlu pohledu píši, tak my jsme kamarádi ze střední školy, věk 28-30let, všichni pracujeme v kanclu, ale sportujeme – fotbal, běhání, kickbox, kolo apod. Někteří vysocí, jiní menší, všichni ale inteligentní a krasavci.
Finance
Počítám pouze výlet do hor, bez moře. Cena za osobu.
- Cesta: 1300Kč (jeli jsme 3 lidé v Octavii, včetně známek a tunelů)
- Ubytování: 80E (2 noci na chatách, 2 noci v kempu)
- Jídlo a vybavení: 500Kč (bomba, tatranky, těstoviny, energy nápoje apod.)
Celkem cca. 4000Kč/osoba.
Počasí
Triglav je Hora v horách, takže tomu odpovídá počasí. I v srpnu prší/sněží, ale teploty byly v pořádku - okolo 10 stupňů, když bylo ošklivo. Když svítilo, tak samozřejmě mnohem lépe. Předpověď podle http://www.yr.no/place/Slovenia/Other/Triglav/ překvapivě vycházela docela přesně. Na chatách a v kempu máte také předpověď na daný den zpravidla někde vyvěšenou.
Vybavení
Pro výstup na samotný Triglav za dobrého počasí není nutné nic kromě dobrých bot. Určitě ale doporučuji helmu, protože na samotný vrchol jde opravdu velké množství lidí a mohou vám něco shodit na hlavu a pak také rukavice, protože skály jsou nepříjemně drsné.
Sedák, ferratový set… při dobrém počasí a při výšlapu naší trasou absolutně netřeba, ani není moc míst, kde byste se mohli pohodlně jistit. Pořád píši „při dobrém počasí“ – to proto, že při špatném na vrchol vůbec nelezte. Vápenec (podle Tomáše mramor) mokrý dost klouže – nepoznali jsme to sice přímo na Triglavu, ale v dešti jinde ano.
Doprava
Z Prahy jsme se po nákupu obligátních tatranek a těstovin v pytlíku vydali směrem na České Budějovice – kde jsme po 2h nabrali posledního člena výpravy Tomáše a jeli dále přes Rakousko do Slovinska (přes Karawankentunnel – totálně začouzený 2 pruhový tunel dlouhý 15km). Potřebujete dálniční známku pro Rakousko, Slovinci dělají 7 denní... což je na dovolenou bohužel dost k ničemu. Známku jsme tedy na cestě tam nekoupili ... a řádně jsme se po výjezdu z tunelu Karavanky stresovali. Chtěli jsme z dálnice sjet hned za tunelem (tunel začíná v Rakousku a sám o sobě dálnicí není). Je to cca 2km od tunelu do sjezdu na Jesenici, přes ni se pak starou cestou dostanete na Bled a dále na Bohinjskou Bistrici. Naštěstí tam nebyli místní strážci zákona, ale na druhé straně dálnice byli a docela dost chytají, takže toto rozhodně nezkoušejte. Známka stojí 15E, tak holt dáte 30E za měsíční, nebo se vrátíte dříve. (nebo jeďte přes Klagenfurt)
Cesta tam:
Praha->České Budějovice->Linz->Salzburg->Villach->Karawanke tunel->Jesenice->Bled->Bohinjská Bistrice->Ukanc
Cca 7,5h se zastávkami.
Kemp Ukanc - Zlatorog camping
60Euro – 1 stan, 1 auto, 3 lidé, místo v sekci A (sekce B je levnější, ale dost plná a na kořenech v lese)
Sprchy s teplovou vodou, na záchodech a umývárnách elektronické zásobníky na papíry apod. Restaurace – jde to. Pláž s dobrým přístupem, akorát byla trochu bahnitá (ale tak je to jezero).
Trek
1. den (cca 6h)
Ráno jsme se vydali z kempu, kde nám dovolili nechat auto zdarma na jejich parkovišti po celou dobu treku. Hodinku a něco nám vzala návštěva vodopádu Savica – pěkný vodopád, ale také pěkný kopec. Batoh vážil asi 100kg, takže moje nohy neměly náladu koukat dlouho na vodopád. Od vodopádu jsme vyrazili okolo chaty Koča při Savici (je tu i placené parkoviště) do prudkého kopce plného listí směrem k Črno jezeru (výstup 700 výškových metrů). V kopci mě zdržoval takový slovinský děda, který šel pomalu s velkým batohem a chtěl si pořád povídat ... nakonec z něj vypadlo, že dal v mládí Everest a před 10 lety naposledy Anapurnu ... je mu asi 70let. Respekt.
Začalo pršet, cesta jde po různých kamenech, terén není extra těžký, ale v dešti a první den to bylo nepříjemné. Déšť nás potkával průběžně dalších 5 hodin. Pomáhaly pláštěnky, bundy a tatranky. Od jezera se šlo dlouhou dobu k Bele skále, kde následoval další výstup po kamenech v dešti a s bouřkou na obzoru. Když jsme vylezli na kopec, čekal nás poslední úsek cesty k chatě u Triglavských jezer, bylo hodně mokro, takže se boty topili v kalužích.
Skončili jsme den na chatě Koča při Triglavských jezerech (místo původního plánu na Zasavské Koče). Podle cedulek to bylo dalších pár hodin na plánovanou chatu a bouřky se honily okolo. Místo bylo, tak jsme zůstali.
Zde malá vsuvka: Pozor, 3 hlavní chaty okolo Triglavu jsou zpravidla narvané tak, že si bez rezervace nelehnete... Malý spacák si tedy pro jistotu berte vždy. Potkávali jsme pár lidí, co spali ve spacáku na stolech, nebo nespali vůbec, protože se na stůl nevešli a seděli celou noc na schodech…
Ubytování 60E za 3 lidi, spali jsme v hromadné noclehárně, kde byly 4 spojené palandy, postele se přidělovali, jak kdo přišel, takže například Milan spal s poměrně pěknou Francouzkou. Na téhle chatě je možno bez problémů načepovat zdarma pitnou vodu.
2.den (cca 6h)
Ráno jsme se rozhodli dojít na Dom Planika, kde jsme měli další ubytování. Od chaty jsme se vydali údolím po kamenité cestě dlouhou dobu ve stínu až k rozcestí Sedlo Hribarica/Zasavska Koča. Po cestě potkáte pár jezer a hvízdají na vás Svišti. Výstup do sedla Hribarica je po kamenité stráni, cesta je dlouhá a sluníčko svítí. Nahoře nás zdraví z druhé strany mrak a přináší obavy, aby se neopakoval předešlý den (nakonec v pohodě). Padla Tatranka, Mussli... Frantíci vyndávají chleba, mažou máslem a jahodovým džemem, který nesou v pořádné skleněné sklenici, pláču, když vidím jejich a můj batoh. (ale ten hloupý jsem tady já, táhnul jsem toho moc).
Zde je třeba zmínit, že batoh jsme si vzali zbytečně těžký... pokud máte ubytování na chatách zamluvené, nepotřebujete karimatky a spacáky (i když nahoře píši, ať si je berete, na chatách jsou čistě povlečené postele a deky – Milana prý deky kousaly, ale brouci v nich nejsou). Jídlo také není extra drahé, Guláš za 7E, palačinky s čokoládou 2E. Pivko 4E.
Ze sedla je to sestup kamenitou strání ke Koče na Doliči, pohoda cesta docela, i když štěrkovina může ujíždět a bolavá kolena bolí. Na chatu jsme nedošli, jen asi 200m před ni na rozcestí (Dolič, Vodnikov Dom, Dom planika), tam kousla Milana vosa, jinak se během mé služby nic zvláštního nestalo. Z rozcestí to bylo asi 2h na Dom Planika. Je to překvapivě docela do kopce, trasa celkově ok. Potkali jsme nějakého Frantíka, který řekl, že je to jen „half an hour, easy way“ – hned za rohem jsme pak zas lezli po kovových lanech, stoupali na skoby a šli přes hodinu. Každopádně s lehkým batohem by měl pravdu. Dom Planika je narvaná chata pod Triglavem. Bez vody. Vodu musíte kupovat, 1,5litru 4E. Naše společná noclehárna byla pro 30 lidí, ale opět čistá a v pohodě. Chata byla v mracích, ale občas bylo vidět na vrchol Triglavu, kde chodili malinkatí mravenečci. Také jsme chtěli být mravenečky na vrcholu, ale bylo odpoledne a honily se mraky, rozhodli jsme se tedy na vrchol nejít a raději počkat do rána.
3. den (cca 12h)
Triglav, nahoru, dolu.... a úplně dolůůů.
Vstali jsme v 5:00 a Tomáš při balení batohu vzbudil pravděpodobně dalších 20 lidí, ale co, aspoň budou mít dlouhý krásný den. Vyrazili jsme cca v půl 6 nebo v 6, kdy už bylo slunce venku a vrchol zalit slunečními paprsky. Vidět bylo pomalu až na Říp. Vyrazili jsme na lehko, kluci jen malé batohy, já měl jen v kapce bundy jen camel bag a tyčinky. Hůlky jsme nechali dole, při výstupu na vrchol jsou spíše obtěžující. Výstup nahoru je podle cedulek 1,5h – tak nějak to skutečně je. Cesta je perfektně jištěna, neustále máte k dispozici lana, chyty, nášlapy… Je tam spousta kamínků připravených ke spadnutí, tak je dobré mít helmu. V půlce trasy se cesta od Domu Planika napojí na cestu od Triglavského domu na Kredarici (asi nejznámější místní chata), odkud chodí dost lidí. Pokračuje cesta přes vrchol Malý Triglav na Velký Triglav. Opět perfektně zajištěno a hřebenovka je krásná, široká tak půl metru a po obou stranách padák do hlubiny (severní strana Hory byla pokrytá sněhem, všude tam, kde se udržel). Nahoře pár fotek, oddech a krásné rozhledy. Nějaký místní kapitalista tam dotáhnul asi 20piv, papírové diplomy a začal to tam v 7h ráno prodávat… taky způsob výdělku.
Triglav je každopádně krásná hora. Cesta dolů je složitější zejména kvůli lidem, kteří jsou proti vám, jinak bez problémů (asi 400 výškových 1 směr). Úleva po 2 dnech s těžkým batohem.
Dole jsme dali v 9h ráno pivko Laško a chvilku se flákali, v plánu bylo dojít jen na Vodnikov dom. Vyrazili jsme asi po hodince a sestoupili do Konjskeho sedla (asi 400 výškových). Krásný, pro kolena namáhavý sestup a na konci pak travnaté rozcestí jako z Kraje (Pán Prstenů), od rozcestí je to pak kousek na Vodnikov Dom – po cestě jen pár řetězů, za deště ale možná nepříjemné úseky.
Vodnikov dom je dobře vybavená chata s tekoucí pitnou vodou, uvařili jsme zde polévku a protože bylo jen 13:00 odpoledne, rozhodli jsme se i přes můj nabručený výraz sestoupit úplně dolů do Staré Fužiny a ukončit trek již dnes.
Nu, cesta je to dlouhá, je před Vámi asi 1300 výškových metrů, což je k dalším ten den prošlapaným 1300 s těžkým batohem pro kolena velmi nepříjemné. Cesta vede zprvu po skalách, poté po skalách v lese, nakonec v lese po listí… je to asi 3,5h dolů k vodopádu Mostnice, a odtud hodinku okolo chaty Koča při Vojah (kde jsme se stavili na kolu a hemenex za 4E) do Staré Fužiny. Zde jezdí autobus k vodopádu Savice, ale bohužel nám ujel a další jel až za 2h, tak jsme se vydali pěšinou kolem severního břehu Bohinjského jezera po vlastních.
Do kempu jsme dorazili po dalších cca 2h, řádně utahaní, postavili jsme stan, pokusili se vykoupat se v jezeru (ne, je moc studený), dali si Laško, hranolky s čímsi od zmateného číšníka a šli spát.
Moře
Ráno se nedalo hýbat nohama, nechtělo se jim, měly našlapáno na pár dní dopředu. Tak jsme vzali auto a vyrazili k moři. Moje navigace skoro neznala Slovinské dálnice – mám dojem, že mapy jsou z roku 2009, ale za ty 2 roky toho Slovinci nemohli tolik stihnout, takže mám spíš mapy z 1909 nebo tak. Odpoledne jsme strávili u moře – letovisko Izola, vybrali jsme podle průvodce a neudělali jsme chybu, letovisko ok. Kemp ok, koupání ok, pivko Laško ok. V pizzerii Gušt v centru jsme si večer dali pizzu… malá byla za 7E, velká za 8E… a maxi za 20E, tak jsme dali maxi. Pizza chutnala ok, ale později nás všechny prohnala.
Hotel & Camping Belvedere
30E – 1 stan, 1 auto, 3 lidé
Kemp na útesu, sprchy, záchody nic moc, ale má vlastní obchod a na pláž jezdí každou hodinu místní autobus, nebo je to 15 minut pěšky, nebo autem na parkoviště přímo u pláže. Pláž je to… no je to molo, ale voda čistá a okolí pěkné. Do centra je to po pláži dalších 15 minut pěšky.
Jeskyně
Po cestě domů jsme navštívili Škocjanske jame. Přestože všude na billboardech okolo dálnice byly upoutávky na Postojske jeskyně, které jsou velmi známé, my jsme chtěli jet do Škocjanských, protože tam byl podle fotek super vysoký most nad podzemní řekou v jeskyni. Jedná se o úžasný komplex jeskyní a podzemní řeky, je tam ohromná podzemní jeskyně s výškou asi 50m plná stalagmitů a stalaktitů (nebojte, také milovníci stalagnátů nebudou ochuzeni) Koněprusy hadr. Dále pak teče podzemí řeka, podzemním kaňonem, na jehož vrcholku jdete… nezapomenutelné. Morie (opět pro znalce LOTR). Doporučujeme navštívit, vstupné je 15E.
Cesta Zpět:
Izola->Maribor->Graz->Vídeň->Brno->Praha
Cca 9h se zastávkami. Cesta bez tunelů, po starších dálnicích.