TŘINEC - MORÁVKA - přehrada ŠANCE - VISALAJE - RAŠKOVICE - TŘINEC -- díl 1.
Jednoho prázdninového rána na konci července jsem se vzbudil až příliš brzy a přemýšlel, co s načatým dnem. Nad hrnkem kávy a starým autoatlasem tak vznikl nápad, že bych mohl podniknout smělý výpad přes místní část Beskyd od nás z OLDŘICHOVIC U TŘINCE až k přehradě Šance a pak po nějaké jiné trase zpět. Ačkoli se po kopcích loudám nejraději pěšky, chtěl jsem to stihnout za jediný den. Jako dopravní prostředek tedy přicházelo do úvahy nejlépe horské kolo.
Ještě za tmy si rychle balím nějaké jídlo, minerálku a pár dalších věcí. Mobil a kolo jsou díkybohu vpořádku. Otázka na úvod- v kterém místě překonat hradbu Beskyd? Brodit se nástrahami kalužného Kalužného ani zdolávat stoupání na KAMENITÝ mě moc neláká a tak volím loni objevenou zkratku z Košařisk až k rozcestí U Slavíče. Její výhodou je dobrá sjízdnost. Abych se tam dostal, vyrážím přes Karpentnou a les Borek. Sluníčko kdesi za Čantoryjí se právě probudilo a začíná rozpalovat oblohu na východě.
Prvním místem na mé trase je KARPENTNÁ- typická vesnice v podhůří Beskyd. Po obou stranách silnice vidíte natažený ohradník, za ním se pasou krávy, ovce nebo tam alespoň stojí vyrovnané řady balíků sena v bílém celofánu. Domky jsou jako malé barevné krabičky, které někdo nazdařbůh rozestavil po svazích místních kopců. "Karpyncani", pokud nejsou v práci, nejspíš ještě statečně vyspávají, protože o víkendu tu měli hasičskou zábavu. Však také tuto obec proslavila písnička "Na Karpyntnej zdechył kóň, dejmy se po półce" a ta se v 90. letech dostala dokonce na 2CD s atlasem světa od MICROSOFTU, byť ji softwarový gigant uváděl jako polskou lidovku.
Ale i tady mají své tajemství z dávných časů. Na pomezí Karpentné a Zaolší protéká Liderovský potok. Právě někde tady se ve středověku nacházela ves, nebo snad dokonce městečko LIDEROV. Dnes po něm nenajdete ani stopy. Liderov zmizel někdy ve víru událostí druhé poloviny 15. století, kdy těmito místy v období po husitských válkách protáhla uherská armáda. Zbylo-li po něm alespoň několik základních kamenů, dokonale je pohltila divočina lesa Borku.
Liderovský potok i Borek překonávám po naprosto rovné silnici, brzy jsem na MILÍKOVĚ a mířím do Košařisk, které musím celé projet, abych se dostal k osadě Kyčera. Ještě v Košařiskách se zvědavě zastavuju u nabíjecí stanice pro elektrokola. Tu najdete naproti hospody U SAMCA. S potěšením zjišťuji, že bych tady nabil nejen elektrokolo, ale podle změti kabelů s různými koncovkami i leccos jiného.
Nebudu citovat wikipedii ani turistické průvodce. KOŠAŘISKA? Malá víska mezi kopci v údolí říčky Kopytná. Podél jejího toku vede docela slušná silnice, každou chvíli ale na ní míjíte náklaďáky s dřevem. Košařiska jsou víceméně tvořeny shlukem horských osad. Památky tu nehledejte, ovšem za zmínku stojí třeba stezka "Po stopách salašnictví" pod svahy Kykuly a Ostrého. Hlavně na podzim je to moc pěkná procházka. Zhruba v polovině obce najdeme autobusovou točnu Košařiska - Milíř. Uhlí se tu už dávno nepálí, zato příjde vhod malá hospůdka s posezením venku. Můžete odsud vyrazit na Ostrý, Kamenitý, Kozubovou, nebo jako já v tento den můžete jen projet kolem a pokračovat dál po horské silničce a v tom případě dorazíte do osady KYČERA.
Až dosud jsem jel po asfaltu, teď se kousek nad bývalou hájenkou na Kyčeře dávám doleva a pokračuju po dřevorubecké cestě. Je úzká a místy docela zrádná. Odmění mě však nádherným výhledem do doliny pod Kalužným. Kdesi v dálce se strmí skalnaté vrcholy... Musím obkroužit celé údolí, pak projedu kolem posedů a pod nimi se spustím z kopce dolů. Takhle bych se dostal až na Kamenitý, ale u ukazatele zavčas odbočím na cyklotrasu 6082. Pak je to chvíli jako na závodech BMX a když překonám několik terénních vln, konečně stanu na rozcestí U SLAVÍČE. Pročež -hurá- konečně jsem v horách!
Na tomto místě bych rád vzpomenul pohnuté osudy KOLÁŘOVY CHATY NA SLAVÍČI. Nedávno měla být po někalikaleté rekonstrukci znovu otevřena a noví majitelé na svých webovkách slibují, že ji zpřístupná i turistům, ale nakonec jsem usoudil, že na případnou otvíračku je stejně ještě brzy, tak se z rozcestí U Slavíče vydávám rovnou na MORÁVKU.
Po nějaké době jsem opět na solidní silnici a cesta dolů je jedno dlooouhéé bezstarostné klesání. Teprve v údolí, když se ukážou první domy, objevuji první zajímavosti MORÁVKY. Je tu pamětní místo s křížem, které připomíná neštěstí z roku 1777. Při úderu blesku zde zahynula místní žena a její dvě děti. O kus dále pak najdeme něco veselejšího- něco jako lodní zvon na souši. Jakmile dorazím k přehradě MORÁVKA, dostaví se zklamání, protože údolní nádrž není od cesty nikde vidět. Všude jen stromy a cedule zakazující vstup. Od loňska vím, že jediná schválená vyhlídka je až někde u přehradní hráze, ale tam dnes moje kroky nevedou. Aspoň, že cesta kolem nádrže je vynikající a tak profrčím celou Morávkou, abych si mohl dát první ranní pivo U BEBKŮ.
V druhém díle navštívím Bílý Kříž, projedu kolem Grůně a u přehrady Šance si zavzpomínáme na Slezské písně.
Přidat do oblibených uživatelů
Morávka
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí TŘINEC - MORÁVKA - přehrada ŠANCE - VISALAJE - RAŠKOVICE - TŘINEC -- díl 1.
