Týden na Dvoračkách

V srpnu roku 2004 jsme strávili týden na horské chatě Dvoračky (nad Rokytnicí nad Jizerou). Složení: teta,babička, mladší brácha - všechny naše trasy uzpůsobeny max. do 20 km.

Co se týče ubytování, nejlepší byly ráno čerstvé rohlíčky z domácí pekárny (ještě teplé a obzvláště vypečené !!!). Mňamka. Mohli jsme si nabrat kolik jsme chtěli i na túru, čehož jsme samozřejmě využívali. Připomínám, že se bavím o roce 2004. To ještě nestál vedlejší hotel Štumpovka. Upozornění na pěkně strmou příjezdovou cestu (na parkovišti hotelu Starý Mlýn pokračovat po asfaltce až přímo k Dvoračkám).

A už hurá k samotným trasám.

PONDĚLÍ (DEN PRVNÍ)

Velitelský čas v 9:00 směr Pramen Labe. Přímo na Dvoračkách se potkává spousta značení. My vyrážíme vzhůru nad Dvoračky po červené. Ujdeme 200 metrů k rozcestí Nad Dvoračkami a už musíme odpočívat. Hned na začátek je to pěkný kopec. Jdeme dál po červené až se dostaneme do sedla mezi Lysou horou (1343 m.n.m.) a Kotlem (1435 m.n.m.) Pak už je to v poklidu na rozcestí U Růženčiny zahrádky, kde uhneme na zelenou. Tam někde pramení Velká Mumlava. Jakmile jsme se vyškrábali nahoru, naskytne se nám krásný výhled do okolí, zejména bouda na Sněžných jámách ční. Takto se kocháme k rozcestí U čtyř pánů . Vždycky mě fascinovaly horské mini přístřešky a na tomto místě je přímo ukázkový. Napojíme se na žlutou, přecházíme Labskou louku a stále po žluté dojdeme k prameni Labe. Zde je již procesí. Zkoumáme znaky měst, kterými Labe protéká (nezapomněli ani na "náš" Hradec Králové). Samozřejmě, že Labe nepramení ve skruži, která je instalována, ale kousek dál kdesi na louce. Nejdeme hned zpět po červené na Labskou boudu, ale pokračujeme dále po žluté na hranice na rozcestí Česká budka, kde odbočíme vpravo na červenou Cestu česko-polského přátelství. Škoda, že je pošmourno a ne jasno. Po hřebeni se dostaneme na seskupení skal Violík (1472 m.n.m.), a dále na Sněžné jámy. Tam je úžasný pohled z kopce dolů. Tedy z kopce...z pořádné hory. Na dně jsou vidět jezírka. Po žluté se blížíme k Labské boudě. Cestou potkáváme Kamennou studánku, kterou samozřejmě musíme prozkoumat. Bohužel si nepamatuji jestli se dá voda pít. Vydáváme se po červené na další úsek cesty - směr Zlaté návrší. Cestou se zastavujeme na Ambrožově vyhlídce, kde shlížíme dolů do Labského dolu. U mohyly Hanče a Vrbaty máme přestávku, je zde i občerstvení. Zbývá už jen kousek - po červené kolem Harrachových kamenů dojdeme na rozcestí Pod Kotlem a stále po červené dojdeme ke Dvoračkám asi ve tři odpoledne (cca 15km).

ÚTERÝ (DEN DRUHÝ)

Start v 9:45 a tentokrát se vydáváme na opačnou stranu a to po (chvíli zelené) modré značce na rozcestí Zadní plech. Pak stoupáme po žluté na rozcestí Krakonošova snídaně. Krásné místo na pauzu, lavičky, poznávací tabule a přiznám se že si nepamatuji na informační srub, který tam ale podle všeho nyní stojí. Z Krakonošovy snídaně si to vyšlapujeme po asfaltce, podél Mumlavy. Škoda povrchu, je to klidná pěkná procházka podél vody. Ale ten asfalt to dělá monotónním. Až konečně Mumlavský vodopád ! Tam odpočinek a focení. Stále po modré a podle vody dojdeme až do samotného Harrachova. Posíláme domů čumkarty a jdeme k úpatí "Čerťáku". Lanovkou se vyvážíme vzhůru (pro zdatné zelená značka), kocháme se pohledem na můstky. Tady obědváme - rohlíčky jsou stále čerstvé. Po modré opouštíme vrchol. Po cestě potkáváme Janovy kameny a opět si je musíme prolézt. Držíme se modré, přes Studenov na rozcestí Ručičky. A poslední 2km po zelené na Dvoračky. Zpět jsme asi v půl páté, za celý týden je toto naše nejdelší túra (asi 18km).

STŘEDA (DEN TŘETÍ)

Třetí den krizový - středa naplánovaná jako oddychová. Přispíme si, a vycházíme až v deset hodin. Velmi vycházkovým tempem jdeme na Zadní plech a hned se zpátky vracíme po žluté na Ručičky. Na Ručičkách zabereme lavičku, a dopřáváme si pohodový oběd v přírodě. Z Ručiček osvědčenou zelenou zpátky na Dvoračky. Slabých 6 km, ale každý kilometr na horách stojí za to.

ČTVRTEK (DEN ČTVRTÝ)

Motivace je jasná - pohár na chatě Rezek! V půl desáté odchod, tentokrát prudce dolů po červené k rozcestí Sedlo pod Dvoračkami. Pak se už stačí držet zelené značky. Ta nás dovede k osadě Rezek. Konají se palačinky a zmiňovaný pohár. Na cestu zpět nemáme moc veselých vyhlídek, víme že to bude do kopce. Navíc sluníčko svítí jako o život. Vracíme se po druhé straně Vlčího hřebene po žluté značce. Pod Dvoračkami ještě měníme barvu na červeno a po zhruba 13km jsme zpět kolem druhé hodiny.

PÁTEK (DEN PÁTÝ)

Start se nám opět lehce protáhl - dopoledních 10:00. Vyšlápneme si kopeček nad Dvoračky a dáváme se doprava po zelené ke Kotelním jámám. Všude kolem je to paráda - tisíc odstínů zelené, obloha azuro a když dojdeme ke Kotelskému potoku je idylka dokonalá. Nastává mírné stoupání do Horních Míseček. Z Horních Míseček se svezeme turistickým autobusem nahoru na Zlaté návrší - k Vrbatobě boudě, který jezdí v létě. Obědváme v závětří a po nám už známé červené značce kolem Harrachových kamenů se vracíme po druhé odpoledne na Dvoračky.

SOBOTA (DEN ŠESTÝ)

Dnešní túra nás zavede k dalšímu krkonošskému vodopádu. Po modré "sbíháme" dolů z Dvoraček a na rozcestí se modré držíme a odbočujeme vpravo. Je to kopec jako blbec - pořád dolů. Na rozcestí Huťský potok stále po modré tentokrát vlevo dojdeme až k Huťskému vodopádu, je to krásná cesta lesem, a vodopád je v něm schovaný. Jelikož slunce zase praží, jsme za les rádi. Pokračujeme po modré do Rokytnice. Zpátky se vracíme stejnou cestou po modré (jde to i po žluté na rozcestí Hoření domky, ale chtěli jsme být zase schovaní v lese); u Huťského potoka se nevracíme na Sedlo pod Dvoračkami, jdeme vlevo a stále po modré, po sjezdovkách přijdeme na nám už dobře známé Ručičky a po zelené na chatu.

Dvoračky jako výchozí bod našich výletů se nám osvědčily. Trasy jsou kolem chaty nahusto a tak se dá kombinovat. I na Sněžku trénovanější dojdou. Zajímalo by mě, jestli jsou rohlíčky na Dvoráčkách stále tak vypečené...