Týden na Šumavě - 3. den: Hartmanice - procházka obcí; okruh 9 km: Kašperské Hory (radnice, pivovar, kostel sv. Markéty) - hrad Kašperk - zřícenina hradu Pustý hrádek s vyhlídkou - Žlíbek - Kavrlík - Kašperské Hory (středověká úpravna zlaté rudy)

Vstáváme před devátou, ale jako jedni z posledních. Já sice byla vzhůru už dřív, ale ještě bych spala, jen jsem už nemohla zabrat. Ota sice nechrápal moc silně, takže mne nerušil, ale já přetáhla obvyklý čas usínání a doplatila jsem na to. Snad to během dne rozhýbu.

Snídáme, uklízíme vše, aby to tady zůstalo v takovém stavu jako včera před akcí. Vše se odváží zpátky do Plzně. Je vidět, že jsou všichni sehraní, pěkně se na to kouká. My ženské uklízíme nádobí a drobný nepořádek.

Někdo už odjíždí. My nespěcháme a nejsme sami. Je docela pěkně, resp. neprší. Milan nás ještě vyzval na procházku po Hartmanicích, samozřejmě s výkladem. Chalupu tady má dlouho a pamatuje si i historie některých budov. Daleko jsme nešli, vlastně jen kousek za pozdně gotický kostel sv. Kateřiny, který byl postaven pravděpodobně v 15. století. Barokní úprava je z 18. století. Téměř proti němu je kašna - čtvercová kamenná nádrž z r. 1884. Uprostřed je hranolový pilíř s mísou.
Tady jsme se domluvili, že ještě zajdeme do hotelu Vintíř na polévku. Pak se už skutečně loučíme a odjíždíme. My se ještě jdeme rozloučit s Milanovou sousedkou Evou, se kterou se z jedné dovolené také známe. Ta mne potěšila ještě tím, že mi věnovala kopr. Potřebovala něco zasadit a ten jí tam překážel. Už teď se těším, jak udělám koprovku. Ta je rychle, tu zvládnu uvařit k obědu i v autě. Jen jsem vyškemrala ještě trochu hladké mouky. To je asi tak - podej někomu prst a hned chce celou ruku. Ale Eva je zlato, tak mi trochu do hrnečku nasypala.

Pak už skutečně odjíždíme. Již během dopoledne párkrát lehce sprchlo. Občas je to hodně zatažené, ale zase se to protrhává. Tak uvidíme, jak dopadneme. Chceme si udělat výlet z Kašperských Hor. Je neděle, ale kupodivu je v centru blízko Náměstí místo na neplaceném malém parkovišti.

V tomto městě, resp. hlavně v pivovaře jsme byli před 5 lety. To si ještě pamatujeme. Ale tehdy jsme nešli na hrad. Tam jsme sice také kdysi byli, ale je to dávno a moc si to nepamatujeme. Aspoň já ne. Tak ani nemohu zjistit, co se tady změnilo.

Dnes jsme si opět prošli Náměstí. Zastavili jsme se u nádherné renesanční radnice. Tento dům získalo město r. 1551. Ota zašel do pivovaru na pivo. Výlet bude dost dlouhý, aby si mohl jedno dovolit. I když už je odpoledne, tak na něj vůbec nemám chuť. Ani to není tím, že bych ho včera vypila moc. Byl Prazdroj, a to je zrovna pivo, které mi moc nechutná, i když všichni ho chválí. Já upřednostňuji pivo minipivovarů. Koupila jsem si sice v pátek v Sušici lahvinku, ale nakonec jsem ji ani neotevřela. Bylo chladno a já nejsem moc velký pivař. Pivo mi nechybělo, bavila jsem se dobře i bez piva.

Já jsem se šla podívat ke gotickému kostelu sv. Markéty z pol. 14. století. R. 1883 byl novogoticky upraven, byla přistavěna nová věž. Interiér je převážně z 18. století. Na jeho druhé straně jsou mlecí kameny. Ty jsme minule neobjevili. Za dob Jana Lucemburského bylo tady v okolí cca 300 zlatorudných mlýnů. U kostela jsou vystaveny mlecí kameny z těchto středověkých mlýnů, kde se rozemílal zlatonosný křemen. Také tu jsou balvany s miskovitými prohlubněmi, kde se rozmělňoval rozdrcený zlatonosný křemen.

Ota v pivovaře ještě koupil Májovou 13 a nese ji do auta. Já zatím sama vyrážím na zříceninu hradu. Jak jsem špatně spala, jsem hrozně unavená. Možná se mění i tlak. Těžko říct. Každopádně mám pocit, že na hrad nedojdu. Náměstí opouštím za kostelem vlevo po Zlaté stezce a stezce Šumavskými vesnicemi. Na rohu si kupodivu všímám desky, která sem byla umístěna r. 2016 a připomíná Karla IV., který svou moc opíral o bohatství zdejších zlatých dolů. V letech 1356 - 1366 zřídil obchodní stezku do Pasova, r. 1366 městu přidal tržní privilegia a v letech 1356 - 1361 nad městem nechal postavit královský hrad na ochranu hranice a zlatých dolů s tehdejším názvem Karlsberg (Kašperk).

Cesta naštěstí zpočátku vede po rovině. To je asi moje štěstí. Jak jsem opustila město, dostala se do přírody, kochám se výhledy, po dešti je nádherný vzduch a já si najednou uvědomuji, jak se mi začíná jít dobře. Najednou je mi skoro fajn. Už věřím tomu, že to zvládnu.

Ota mne samozřejmě došel a jde kousek přede mnou. Cestou míjíme tabuli s povídáním o přírodním parku Kašperská vrchovina. Já si ji fotím, přečtu si to později, Ota si čte, já získávám opět kousek náskok. Na cestě je vyhlídkové místo, dokonce s umístěno panoramatickou tabulí. Aspoň vím, že vidím Šibeniční vrch, Křemelnou, včera navštívený Březník, kostel sv. Mikuláše, který leží kousek stranou od centra města. Jsou trošku vidět i Hartmanice.

Já se docela rozdýchala, jde se mi dobře, i když jsem se trochu vyděsila, když jsem viděla, jak je hrad vysoko. Ještě musíme klesnout k Opolenskému potoku, abychom mohli už jen stoupat a stoupat k hradu.

Ke svému údivu zvládám rychlost stanovenou v mapy.cz. Je to jedině dobře, před gotickým hradem Kašperk jsme po půl čtvrté, ve čtyři zavírají. To nám stačí, na prohlídku hradu jsme jít nechtěli. Stačí nám, že vidíme hrad a můžeme si prohlédnout nádvoří, které je přístupné zdarma.

Kdy a proč ho založil římský císař a český král Karel IV., to jsme si řekli před chvíli. Byl postaven na strategickém místě na skalnatém ostrohu na horním toku řeky Otavy. Je to náš nejvýše položený královský hrad. I když to byl královský hrad, spravovala ho šlechta. Hrad s obdélníkovým palácem a obytnými věžemi byl v průběhu 15. století upravován. V té době také bylo rozšířeno hradní opevnění o předsunutou pevnůstku, tzv. Pustý hrádek, kam se také chystáme. Kvůli nedostatku financí později rychle chátral, okolní panství bylo rozprodáváno. R. 1616 opuštěný a zchátralý hrad královská komora prodává městu, které ho vlastní dodnes. Kromě hradu nás zaujal i krásný výhled na Šumavu. Je však zataženo, však to je vidět i na fotkách, že určitě není na focení to nejlepší počasí. Vidíme, že v Sušici prší. Tím směrem i bouří. Dávám si pláštěnku přes batoh a deštník beru do ruky.

Pokračujeme po žluté a kousek také po naučné stezce Strážců hranice. Stoupáme na náš dnešní nejvyšší bod - ke zřícenině bašty Pustý hrádek. Je to zhruba 0,5 km, ale výstup je víc než náročný. Jen začátek vypadá docela dobře - tedy až na ten terén. Je to kamenité, samé kořeny, jen kousek skoro rovinka a pak to začíná. Jsem ráda, že neprší, jít po mokrých kamenech by bylo ještě náročnější. I tak se dívám už jen pod nohy, mám strach, abych tu sebou někde nesekla, abych nedopadla jako vloni cestou v Babiččině údolí. Tady by to dopadlo určitě hůř. Musím koukat, kam si stoupnout, kudy jít, i když moc možností není. Když se chci podívat na okolí, raději zastavuji. Je odtud pěkný pohled na hrad, který je na protějším kopci. Je vidět poměrně daleko, ale také to, že je zataženo.

U nás zatím neprší, dokonce se zdá, že nás bouřka obchází. Jak se blížíme k vrcholu, jsou tady však kameny mokré, klouže to. Těch 500 m od hradu se zda dlouhé i Otovi. A co teprv mně. Konečně vidím dřevěné schodiště. Stupně jsou vysoké. Zvládla jsem jen první krátké schodiště a definitivně odpadám. Sedám si těsně pod vrcholem a odpočívám. Nahoru stoupá jeden také starší pán, jak jsme později zjistili, je o dva roky starší - i ten odpočívá, ale ve stoje. Shodli jsme se na tom, že ten výstup je strašný. Nakonec zvládám i poslední schody a jsem na vyhlídkové dřevěné plošince, která je postavena na posledních zbytcích opevnění. Původně tady na protáhlé skále stála dvoupodlažní budova s pětibokou věží a s ochozem pro střelce z ručních zbraní. Bašta zanikla před koncem 15. století po mohutném požáru. Výhledy jsou pěkné. Opět je krásně vidět hrad. Jsou vidět i Křemelná, Březník, Polom, Hartmanice a kdesi v dálce i Pancíř a Můstek. Myslíme si, že jejich obrysy v dálce vidíme. Ale jisti si nejsme.

Jen jsem celá zmatená. Vím, že jsem kdysi byla na hradě a věřím tomu, že i tady. Ale zjišťuji, že si z toho vůbec nic nepamatuji. A to se říká, že starší lidé si pamatují, co bylo před 50 lety, ale ne co bylo včera. Ota to vylepšil. Ty si ještě pamatuješ, co bylo včera, jsi ještě moc mladá, musíš ještě zestárnout. No, hlavně, abych se toho dožila. Kocháme se, je tu lavička, dáváme svačinu. Bouřka je pryč, svítí sluníčko, je krásně.

Naštěstí nás čeká už jen rovinka a klesání, jen v závěru je snad malé navýšení. Pokračujeme po žluté a po naučné stezce Strážců hranice až do Žlíbku, malé vesničce, která patří ke Kašperským Horám. Tady to je stylové. Zde se nachází pramen. Voda je stažena dřevěným korýtkem do velkého dřevěného koryta (žlíbku) 136 let staré jedle. Naproti je barokní kaple se zvoničkou z konce 18. století.

V místech, kde naše cesta odbočuje vpravo po stezce Na Kašperk jinak, je místo, které by bylo ideální ke spaní. Na křižovatce je značka omezení rychlosti, tak snad se tam nechá zajet. Zkusíme to večer.

Klesáme až do obce Kavrlík, kde se těžilo zlato již v pol. 15. století. Kdysi zde bylo několik velkých dvorů, dnes je tu jedna pěkná budova, patrně pozůstatek bývalého dvora a pár malých chaloupek. Dřívější dobu nepamatuje ani mírně zanedbaná malá barokizující kaplička se šindelovou střechou z pol. 19. století.

Obci procházíme po silnici, za kapličkou nás cesta vede opět z kopečka. Po následném krátkém stoupání jsme konečně ve městě a u další zanedbané kapličky. Po hlavní silnici se nám jít nechce. Procházíme vedlejšími uličkami. Konečně jsme u auta. Nakonec jsem to zvládla docela dobře. Dokonce jsme ani nezmokli.

Jen pár bloků je to k archeologické rezervaci - odhaleným základům středověké úpravny zlaté rudy. Pěšky se nám už tam nechce jít ani jednomu. Já to však chci vidět. Zajíždíme tam autem. Jsou zde vidět základy objektu o velikosti 11 x 12 m i zbytky pícky k žíhání křemenů obsahujících zlato. Na informační tabuli je i nákres toho, jak to dřív vypadalo. Zkoumáme to, měli to pěkně vymyšlené.

Konečně jsme viděli vše, co jsme chtěli. Teď už jen někde šikovně zaparkovat. Nejdřív jedeme k místu mezi Žlíbkem a Kavrlíkem, které se nám cestou zalíbilo. Ale máme smůlu, je tam zákaz vjezdu s dodatkem, že dopravní obsluze vjezd povolen. Asi bychom těžko vysvětlovali, že jsme dopravní obsluha, která se potřebuje někde vyspat.

O 800 m dál je placené parkoviště, jedeme se tam podívat. Tady by se nám líbilo. Je to stranou civilizace, je tam toika, parkovné 60,- Kč je hodně přijatelné za přespání, ale museli bychom si o půlnoci jít zaplatit dalších 60,- Kč. Jenže to se nám nebude chtít vstávat a předplatit to nejde.

Jako poslední možný typ mám parkoviště pod sjezdovkou na Liščím vrchu. Za normálních okolností by se tam místečko trošku schované našlo, ale je tam bagr a je to tam rozkopané. Jen ze zvědavosti popojíždíme kousek dál. Na křižovatce u křížku se nám zdá ideální místo, dokonce tam parkují v karavanu Němci. Ještě jsme nezačali ohřívat večeři, vyjel naproti z lesa chlapík, zavírá závoru a místo, aby pokračoval po silnici, jede k nám. Tušíme nepříjemnosti. Dost nevybíravým způsobem nás vyhodil. Že je to soukromá louka, ne veřejný kemp, navíc prý v CHKO, no řečí měl víc než dost. Jediné, s čím bychom souhlasili, by bylo, že to není označené parkoviště. Ale to kupodivu neřekl. Louku si představujeme trochu jinak, je tu štěrk, kterým tráva lehce prorůstá. Ani v CHKO nejsme, na to si dáváme pozor, ale nemá cenu se s ním hádat. Taky jsme mohli přijet o chvilku později. Jede i k Němcům. Nevíme, zda je přesvědčil, my raději odjíždíme. Začínáme uvažovat o kempu v Rejštejnu, když jsem si všimla trochu stranou ležícího hřbitova. Silnice tam končí, je tam nějaké stavení, ale třeba tam nikdo nebude.

Jedeme tam. Dům je obydlen, ale je tu hezky. Je tu malá loučka, ale je vidět, že se přes ní jezdí. Ota se už chystá odjet, když já sbírám odvahu a jdu se zeptat do domku. Hůř než před chvílí dopadnout nemohu. Přišla mi otevřít mladá paní - sympatická, usměvavá. Ta mne nemůže tak hnusně vyhodit. Proti našemu nocování nic nenamítá. Nebudeme prý první, často tady parkují karavany. A u hřbitova máme pitnou vodu.

S úsměvem jdu do auta. Zajíždíme na trávník. Tady bude klid. Je tady přístřešek, tak může i pršet. Využíváme ho na ohřátí večeře, už máme hlad. Z domova mám uvařenou vepřovou směs na houbách a bramborový knedlík. Ohřáté je to hned. Na hřbitově je nezvykle velký kostel a velká kaple. Podívat se tam půjdeme až zítra. Dnes není čas.

Než jsme stačili se najíst a umýt nádobí, začalo finále MS v hokeji. Hrajeme se Švýcarskem. V 1. kole nás porazili na nájezdy, dnes tvrdím, že vyhrajeme. Je to napínavé. Už zase vidím, jak nebudu moct usnout. A to jsem cestou v autě skoro usínala. Teď musím vydržet až do konce.

Normálně chlapi fandí a ženské mlčky trpí nebo jdou dělat něco jiného. U nás je to však zcela opačně. Otu to sice také zajímá, ale zase ne tolik. Po 2. třetině, když je to stále 0 : 0, jde spát. Já mu jen oznamuji, že pokud naši dají gól, že budu tak jásat, že ho vzbudím. Kupodivu souhlasí.

Já jen doufám, že dají gól brzy, aby se neprodlužovalo. Neustále upozorňují, že zápas nekončí nájezdy, ale hrají se další dvacetiminutovky, dokud nepadne gól. Jen se bude hrát ve třech.

Je polovina 3. třetiny, Pastrňák dává gól. Je to snad ještě napínavější. Švýcaři ještě přitvrzují. Naši brání jak o život. Udrží to? Dvě minuty před koncem Švýcaři odvolávají brankáře. I když se naši snaží trefit prázdnou branku, nedaří se. Nedaří se však ani Švýcarům nás příliš ohrozit. Konečně 20 vteřin před koncem zápasu se trefuje do prázdné brány Kämpf. Vedeme 2:0, tak to už snad je jistá výhra. Euforie je v hledišti i na ledě, určitě samozřejmě všude, kde lidé zápas sledují. Jásá i čerstvě probuzený Ota. Ani tomu nemůže věřit. Rozhodčí má co dělat svolat hráče, aby se zápas mohl dohrát do konce. Pak euforie znovu vytryskla. To já už rádio vypínám a jdu taky spát. Je to nádhera. Po 14 letech jsme zase mistři světa. Až teď si uvědomujeme, že je venku výrazně tepleji než včera. A není to jen radostí a štěstím, potvrzuje nám to i teploměr. Možná je teplo i proto, že se zatahuje - zítra dle předpovědi má pršet.

Týden na Šumavě - 3. den: Hartmanice - procházka obcí; okruh 9 km: Kašperské Hory (radnice, pivovar, kostel sv. Markéty) - hrad Kašperk - zřícenina hradu Pustý hrádek s vyhlídkou - Žlíbek - Kavrlík - Kašperské Hory (středověká úpravna zlaté rudy) na mapě