Týden na Šumavě - 6. den: okruh 16 km - část NS Vchynicko-tetovský kanál: Antýgl - Rokyta - NS Okolo Kostelního vrchu - zřícenina Hauswaldské kaple - vtokový objekt Mosau - Rokyta - Antýgl

Už večer bylo chladno, v noci se vyjasnilo a svítilo obrovské množství hvězd. To byla krása.

Skutečnost překonala předpověď. Místo ranních 7 stupňů bylo jen 5. V autě máme vždy o 2 stupně víc, takže také žádné teplo nebylo. Ale jsme zvyklí a připraveni i na větší zimu. Spalo se nám dobře.

Včera jsem tvrdila, že budu vstávat, až nám k autu bude svítit sluníčko. Jenže to nevyšlo, pršelo. Nevychází to ani dnes. Vstáváme opět skoro až v půl 10, ale sluníčko je stále ještě za stromy. Déle už čekat nemůžeme.

Po snídani, skoro až v 11 hodin odcházíme. Ve zdejším kiosku si objednáváme na ráno chleba, v autě nám zbyl poslední krajíček. Naštěstí to není problém.

Kemp opouštíme stejně jako včera přes lávku v kempu a do prudkého kopečka. Dnes to zvládám podstatně lépe. To je jedině dobře, dnes máme trasu ještě o kilometr delší. Chceme projít další část Vchynicko-tetovskeho kanálu. Jen ho procházíme od konce. Je to však tím, že tu naší 1. část jsme šli z Mechova - měli jsme to na trase z Kašperských Hor.

Počasí je příjemné, je teplo, svítí i sluníčko, jdeme jen na lehko. Ale teplé oblečení i deštník máme raději s sebou.

Jak jsme vylezli do kopečka, jsme u kanálu a na naučné stezce Vchynicko-tetovský kanál. Podle kanálu odbočujeme vpravo a jdeme ve směru jeho toku. Míjíme jeden z původních kamenných mostků. Také vidíme, že i zde řádí bobři.

Jdeme přes rozcestí Rokyta, které je nedaleko stejnojmenné bývalé dřevařské osady. Dnes je tu jen několik převážně rekreačních chalup.
Tady je jeden ze tří dřevěných skluzů, tj. prudších úseků. S těmi dvěma jsme se setkali na tom prvním úseku v pondělí. Stavidlo zde nad skluzem zachytávalo dřevo, které se pak dále postupně vypouštělo. Tento skluz je v současné době z bezpečnostních důvodů zakryt. Hlavním důvodem zakrytí byli neposlušní vodáci, kteří často tento úsek sjížděli a docházelo zde ke zranění. Voda teče dál, ale bublá si pod betonovými deskami. Ty zcela netěsní, takže je slyšet, jak divoce uvnitř voda teče. Na konci, kde už je koryto rovnější, se voda z uzavřeného koryta hrne s velkým hukotem a dál si zase pěkně plyne. Teče však rychleji, než my jdeme. Prostě té vodě zde nestačíme. Dnes, jak svítí sluníčko, je to vše veselejší.

Ota zapomněl, že dnes na trase nebude žádné občerstvení. Nevzal si s sebou pití. Proto uvítal, že na trase je studánka U Hakešické cesty a hned se občerstvuje. Tady prý však pramen není - voda je sem přivedena hadicí odněkud z druhé strany kanálu. Ale jsou zde hrnečky, určitě je pitná. Já jsem na tom dnes lépe. Vzala jsem si thermosku s teplým pitím, ale jen 0,5 l. Možná při zpáteční cestě budu i já tady vodu doplňovat.

Dneska jsme si všimli, že každých 0,5 km je u kanálu patník s označením říčního km. Aspoň víme, jak nám cesta utíká.

Míjíme rozcestí Hakešická cesta, ale až o kousek dál nás šipka upozorňuje na odbočku naučné stezky Okolo Kostelního vrchu, která nás zavede ke zřícenině Hauswaldské kaple. Po 2,7 km se pak opět připojíme na naučnou stezku Vchynicko-tetovský kanál.

Cesta není moc značená, jen na stromech nám značka kaple občas potvrzuje, že jdeme správně. Jenže po pár metrech naši cestu křižuje jiná - silně rozježděná, po deštích rozmáčená. Musíme se přes ní dostat, ale je to docela problém. Pak naše cesta vypadá chvilku dobře, ale za chvíli je to opět samá díra po kolech, samé bláto. Je to hrůza. Nakonec se nám podařilo všechny nepříjemné nástrahy překonat, ještě kousek stoupáme a pokračujeme po cestě samý kámen nejprve okolo bezejmenného vrcholu (1007 m). Ten je téměř holý, je pěkně vidět. Také je vidět, jak se zatahuje. Cesta se nakonec srovnala, kamenů už moc není, jde se dobře téměř po rovině okolo Kostelního vrchu (1016 m). Cestu nám najednou zpříjemňují dřevěné desky s citáty z díla K. Klostermanna.

Náhle vidíme studánku. Voda v ní je stojatá, samý bažinec. Na pití to není. To by nebylo zase nic tak moc divného. Jenže pramen je stažený pravděpodobně potrubím do dvou studní z betonových skruží, které jsou při cestě kousek od sebe. Okolo nich procházíme - pěkně to v nich bublá. Náhle o kousek dál voda vyvěrá do soustavy korýtek, kterými je voda přivedena ke kapli. Tam stéká na skleněnou kouli. Je to moc hezké.

Zdejší pramen měl zázračné léčivé schopnosti, a proto se stal cílem mnoha poutníků. Tomuto místu se říkalo malé šumavské Lurdy. R. 1820 tady byla postavena kaple, pojmenována podle zdejšího lesa Hauswaldská. R. 1860 tu byla postavena ještě jedna kaple. Tu r. 1902 nahradila kaple třetí. R. 1957, když toto místo byla zařazeno do vojenského prostoru, byly kaple československou armádou zničeny. Podařilo se jen zachránit sošku Panny Marie Lurdské. Ta byla umístěna v kostele v nedalekém Srní. Až r. 2006 se díky občanskému sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy podařilo obnovit základy kaple i pramen a oboje zpřístupnit veřejnosti.

Je to tady zajímavé. Jsou zde viditelné základy dvou zhruba stejně velkých kaplí. Jsou skoro proti sobě přes cestu. Před tou vlevo je malý zděný výklenek, snad tu bývala ta 3. kaplička. Studánka se skleněnou koulí je za těmito stavbami.

U kaple je i lavička se stolkem, skoro ideální místo na svačinu. Nosíme ji již 3. den, konečně ji sníme. Jen je tady stín. Vytahujeme bundy a dokonce mikiny. Asi někde sprchlo, silně se ochladilo. Nám je však příjemně.

Po svačině a chvilce odpočinku pokračujeme po zpevněné cestě ke kanálu na rozcestí Hauswaldská kaple - odbočka. Pokračujeme vlevo k zajímavé dřevěné budově - ke vtokovému objektu Mosau (Mechov). I o tomto zařízení jsme se zmínila v pondělí - v první cestě okolo kanálu. Odtud je voda sváděna potrubím o délce 3218 m do akumulační nádrže Sedlo a přes vodní zámek do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. To vše jsme v pondělí viděli.

Kdybychom po cestě pokračovali dál z kopečka, dojdeme na parkoviště Mechov, odkud jsme v pondělí vyrazili na okruh okolo kanálu. Dál už tedy nepokračujeme. Jsme v polovině dnešní trasy, vracíme se podle kanálu. Teď už půjdeme téměř po rovině. Míjíme obytné stavení v moc hezkém prostředí. Jen ta cesta je všelijaká. Je tady upozornění, že probíhá úprava cest. Je tu spousta techniky, ale zpevňují tady plochy, aby měli kam skládat vytěžené dřevo. I když už technika zůstala za námi, tak cesta s poničenými stromy na okraji a snad už upraveným rovným prostorem není zrovna moc hezká. Už abychom byly za tímto úsekem.

Voda si hezky klidně teče, ale já už cítím, že toho mám dost. Téměř u pramene U Hakešické cesty je lavička. Doplňuji si již skoro vypitou vodu a chvilku odpočívám, občerstvuji se. K regeneraci mi stačí fakt jen chvilka. Mezitím se oteplilo, zase se vysvlékám. Po chvíli jdu v pohodě dál. Vždyť už to daleko nemáme.

Na Rokytě míjíme dvě chalupy, které slouží k ubytování. U nich pokračuji po žluté - chtěla jsem se zajít podívat do zdejšího informačního centra. Naštěstí po chvilce je tabule s otevírací dobou. Zavřeli v 16 hodin. Aspoň nemusíme jít až tam, vracíme se po silnici zpátky ke kanálu a k naší prudké cestičce do kempu.

Dnes jsme přišli docela včas. Ještě není 5 hodin. Nejdřív jdeme do potoka. Sice se zatahuje, ale ještě je docela teplo a nám se to zalíbilo. Nad jinou možností už neuvažujeme. Já jdu do mé včera objevené tůňky, nořím se do studených vod, ale vzápětí jsem venku. Zatím se to moc neohřálo. Ale spláchlo to se ze mne dnešní únavu. Cítím se opět skvěle.

Vaříme večeři, dáváme pivo, večeříme a opět končíme pivem. Je tady nádherně. Sluníčko ještě na chvíli vylezlo. Dokud nezapadlo, sedíme venku. Ještě není 8, už je zima. Uklízíme a jdeme do kabiny. Na spaní je brzy, i když já před chvílí na sluníčku usnula.

Na chvíli jsem u Oty v mobilu pustila data, abych zjistila, jaké počasí nás zítra čeká. Je to však bída. Další snad 2 - 3 dny má vydatně pršet. Zítra dopoledne by to snad ještě nemuselo být tak strašné. Uvažujeme o ukončení tohoto deštivého týdne a odjezdu domů. Zítra jsme chtěli mít odpočinkový den a pozítří vyrazit z Třístoličníku na Plechý. To však chce skutečně hezké počasí. V mracích ho už známe. Jak to uděláme, domluvíme se zítra.

Týden na Šumavě - 6. den: okruh 16 km - část NS Vchynicko-tetovský kanál: Antýgl - Rokyta - NS Okolo Kostelního vrchu - zřícenina Hauswaldské kaple - vtokový objekt Mosau - Rokyta - Antýgl na mapě