Už se vracíme z Posázaví - 18. den/1. část – Mladá Vožice – prohlídka města, vč. zámku a křížové cesty s kaplí

Cestopisy

Domy na náměstí

Kostel sv. Martina

Kostel sv. Martina se zvonicí

Dům cestou ke křížové cestě

Kaplička křížové cesty

Kaple Nanebevzetí Panny Marie

Jeskyně s Božím hrobem

Expozice hornin

Busta Antonína Janů

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (22 fotografií)

Pátek 19. 6. 2020 - dopoledne

Večer na parkovišti u zříceniny hradu Šelmberk jsem po chvilce váhání vytáhla zase peřinu a udělala jsem dobře. Bylo docela chladno. Skoro celou noc poprchávalo, prší i ráno. Podle předpovědi, co nám včera řekl syn po telefonu, má ráno přestat, ale nakonec vstáváme do deště. Asi bychom se nedočkali.

Ráno jsme chtěli na zříceninu hradu. Jeho věž funguje jako rozhledna, jenže podle mých stažených informací má být otevřeno jen v sobotu a v neděli. Plánujeme náhradní program s tím, že se sem odpoledne vrátíme a ještě jednu noc tu přespíme. Je tu hezky, klid, tak proč ne. Když jsme vše naplánovali, zjistili jsme, že je vše z technických důvodů uzavřeno.
Prší, všechno je mokré, tak snad někdy příště. Rušíme i procházku po 3 km dlouhé NS okolo hradu. Odjíždíme do nedaleké Mladé Vožice. Doufám, že v infocentru chytím wifinu, abych zjistila, zda bude pršet celý den. Ale marně. Nemají tady ani mapku města, ani informace ke zdejším památkám. Když jsem se zeptala, zda neví, jaké bude počasí (doufala jsem, že ochotně koukne na internet a zjistí to), dozvěděla jsem se, že není rosnička. A to se nedá říct, že by neměla čas. Nebyl tu nikdo. Asi jsme ji vyrušili z nějaké bohulibé jiné činnosti.

Město vypadá zajímavě, má i svou historii. Na kopečku nad současným náměstím založil král Václav II. hrad. První písemná zmínka o něm je z r. 1318. Je však pravděpodobné, že již v době knížete Spytihněva zde stál hrad, kde se ukrývalo stříbro z nedalekých dolů.

Město vzniklo v podhradí a již na počátku vlády Karla IV. zde stály dva kostely. Je doloženo, že dne 8. 9. 1352 navštívil hrad Karel IV. se svojí družinou. Hrad patřil královské komoře, ale byl dáván v zástavu nebo propůjčován za prokázané služby králi. R. 1425 ho dobili husité a o rok později byl pobořen. Celé panství pak bylo připojeno k Vlašimi. Město i nadále získalo výsady - volné stěhování, šenk s vínem, obchod se železem, později i povolení tří trhů.

Procházíme se náměstím, kde je řada zajímavých domů. Původní kostel tu nestojí. Pravděpodobně byl zničen při husitských válkách. Na jeho základech byl r. 1582 postaven nový kostel sv. Martina, který byl r. 1794 přestavěn, z té doby jsou věže, presbytář i zadní část lodi. Stavba byla dokončena až r. 1797. Nedaleko stojící zvonice byla postavena r. 1425, ihned po zbourání hradu. Je to tedy jedna z nejstarších vožických staveb. Měla funkci hlásky, odkud bylo obyvatelstvo varováno před blížícím se nebezpečím, hlavně požárem. V jejím přízemí bylo skladiště soli, vyšší patra využívali městští radní, tam také bylo městské vězení. Když shořela nedaleká dřevěná zvonice, byly do věže umístěny zvony. Novogotická přestavba je z poč. 20. století.

V blízkosti zvonice je radnice. Snad je to nejstarší zděná stavba města. Až do r. 1690, kdy byla postavena fara, zde bydlel i farář. Jako radnice je využívána od r. 1758, byl zde radniční šenk, kde se čepovalo pivo z panského pivovaru. Chátrající budova byla opravena v pol. 18. století, byla zde hospoda, kde se pořádaly i taneční zábavy. Od. r. 1879 dům vlastní Mladá Vožice, po přestavbě tam vznikla pošta. Nyní je tam Památník Mladovožicka, Česká spořitelna a v zadní nové přístavbě městský úřad.

Ještě jsme se zašli podívat k zámku, který byl postaven v letech 1570 – 1603. V 17. století se majitelé střídali. Od r. 1678 ho vlastnil František Ferdinand Küenburg, jehož rod ho vlastnil až do znárodnění r. 1945. Ti ho přestavěli do dnešní barokní podoby. Ve třech křídlech byly pokoje, kuchyně a stáje. Čtvrtá strana se užívala jako pivovar a sladovna. Po 2. světové válce sídlil v zámku podnik KOH-I-NOOR. Velký historický význam měla zdejší knihovna. R. 1958 byla přestěhována do Muzea knihy ve Žďáru nad Sázavou. V tu dobu knihovna měla 6196 svazků, z toho 92 bylo v rukopisech. V současné době je zámek veřejnosti nepřístupný.

Naše další cesta vedla ke kostelíku, který jsme z auta zahlédli na kopci. Je to kaple Nanebevzetí Panny Marie, kterou r. 1646 postavil držitel zdejšího panství na místě zbořeného hradu. Je na nejvyšším bodě a je nutno k ní vystoupat 32 kamenných schodů. K těm se dostanete po křížové cestě, která vede cik cak úbočím kopce. Kamenné sloupky křížové cesty mají v horní nice pašijové obrázky, sloupek je zakončen stříškou. Západně od kaple je ve skále jeskyně s Božím hrobem.

Neustále drobně prší. Už se mi nechce někde v dešti něco vařit. Jdeme na oběd. Procházíme ulicí E. K. Rosola, kde v malém parčíku je zajímavě řešená expozice hornin. Je tu skutečně málo místa, takže na zemi jsou různé horniny označené malými čísly a na jediné zde umístěné tabuli si můžete k nim přečíst další informace.

Míříme do hostince Na Růžku, který je na rohu ulice Jana Jeníka z Bratčic. Na sousedním neudržovaném domě vidíme bustu Antonína Janů. Byl to pedagogický spisovatel, který se v tomto domě r. 1852 narodil a zde také po těžké nemoci r. 1899 zemřel.

Výběr na oběd jsme zvolili dobře. Výborně jsme se najedli a také jsem se zde připojila na wifinu, abych zjistila, že počasí má být stále nejisté a vlhké, jen by snad nemělo moc pršet. Uvidíme.
V pekařství jsem koupila na víkend chleba a s posledními kapkami odjíždíme. Odpolední program máme však nenáročný.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.533, 14.809)

Poslední aktualizace: 19.9.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet