V Uhrách dolních a v Uhrách horních (tedy na Slovensku) – pt 2.

1. 8. 2018

Jak už to bývá, první noc venku je spíš převalovaná než prospaná, no dá se pozorovat hvězdná obloha. A jak přichází rozbřesk, jsme už v podstatě vzhůru. Díky blízkosti civilizace si můžeme dopřát raní hygienu pod tekoucí vodou i pobyt na obecní toaletě.

Do městečka Szób je pár kilometrů stále po asfaltové cyklostezce a u přívozu jsme včas akorát před první plavbou.

Víceméně sledujeme část včerejší trasy a naštěstí ani hospoda s teplým pivem ještě neotevřela, takže ranní osvěžení si dopřejeme až v Ostřihomi. Odbočka k hlavní ulici nás bezpečně vede ke gigantické stavbě katedrály. Správně bychom měli asi říkat konkatedrály, maďarský arcibiskup má sídelní města dvě, druhé je samozřejmě Budapešť. Historicky vzato, pod Ostřihom patřily i diecéze v horní zemi, tedy na Slovensku, ale dnešní církevní uspořádání je odvislé podle státních hranic.

Esztergom je nejen arcibiskupský, ale i královský. Zdejší ostroh nad řekou si vybrali za sídlo již první pohanští králové Maďarů, kteří do Střední Evropy dorazili někdy v IX. století. Mj. Je to rodiště Sv. Štěpána. Jak víme, královské sídlo se potom střídalo. Značnou dobu tu vládli Turci, až od konce 18. století je město opět svobodné.

Grandiózní chrám, přesněji bazilika se stavěl takřka staletí, začal se stavět v barokní éře, ale konečné vyznění stavby již spadá do éry klasicismu či empíru. Chrám zasvěcený Panně Marii a sv. Adalbertu se skví nad svažujícím se náměstí, které vzniklo na umělém násypu k hradnímu návrší. Mimochodem, sv. Adalbert je světec český, my ho známe jako sv. Vojtěcha.

Průčelí chrámu je tvořeno velkým sloupořadím jónských sloupů. Po stranách katedrály jsou boční zvonice, nad křížením lodí se vypíná kupole s měděnou střechou.

Do hlavní lodi je vstup volný, zpoplatňují se některé prostory, např. krypta, vystoupat lze na ochoz kolem kupole. Poklady chrámu skrývá pokladnice, kde lze najít artefakty až z románské doby.

Vedle katedrály se skromně krčí část bývalého královského hradu, kde by asi k vidění byla nejzajímavější kaple. Volně se dá navštívit třebas lapidárium, kde se občas baví zdejší děti pod dohledem muzejníků.

Od hradu pokračujeme uličkou s nefunkčními zvony a kolem svérázné sochy jakéhosi bojovníka.

Po náročné prohlídce si dopřejme oběd s místní specialitou, rybí polévkou halaslö. A pak nás čeká další bomba. Přesněji v biskupském paláci Křesťanské muzeum. Jádro muzea představují sbírky kardinála Jánosze Simora. Ten se soustředil hlavně na středověkou uherskou malbu, samozřejmě i na pozdější období. Návštěvníka určitě zaujme řada vícedílných oltářů. Symbolem muzea je poněkud přerostlá ostatková schrána. Mimo převažující díla náboženská je tu ale i pár předmětů světské potřeby apod.

Čas se nachýlil, tak zběžně nakoukneme do středu měst a pomalu směřujeme k mostu a zpět do Štúrova. Včera jsme město jen proběhli, tak se aspoň podíváme do dobře vybaveného Íčka. Tam se necháme nasměrovat k pomníku Jana Sobieského. Vojsko polského krále tu v roce 1688 porazilo místní tureckou hotovost, čímž začalo i osvobození této část Uher (tedy i jižního Slovenska). Za několik dní polská jízda dorazila k Vídni, kde se spolupodílela na takřka zázračné porážce statisícové turecké armády. Mimochodem, od té doby je v kalendáři 11. září svátek Marie (tedy i Panny Marie).

Dál už směřujeme na nádraží, snad protekčně nás veze do Nových Zámku takřka nový Elefant, dál máme ovšem trošku smůlu. Nejdřív začíná pršet, ale hlavní nesnáz je ta, že přestupní vlak má zpoždění, takž v našem cíli před Nitrou jsme už skoro za tmy. Kratší bloudění je nakonec dekorováno úspěchem totiž nalezením fotbalového hřiště, kde na dotaz správce můžeme přespat, každý ve vlastní budce (tedy na střídačce).

Part 1.


Pt. 3


Pt. 4


Pt. 5