Valaši ve Francii - 3.část ( road movie retro 1992)

Ráno nás budí veliký pes, kerý je tady na procházce se svojím páníčkem. Po snídani jedeme dál po francúzskéj Riviéře a máme v úmyslu si najít nejaků pláž a smočit sa v mořu. Dnes po ránu je ale zamračené a je aj dosť zima. Projížďáme přes Cannes, veliké město slavných filmových festivalů a obdivujem nádherné hotely a jiné baráky okolo pobřežní hlavní třídy, pěkný je aj přístav jachet. Kus za ním zastavujem na pobřeží, gde sú nádherné červené skaly a útesy. Odstavujem auto na parkovišti - sú tady aj další krajani z Ústí n.Orliců - a gdyž si vaříme jídlo, tož kolem nás přejede autobus se značků Jihlavy !

Po obědě si sebú berem věci a spacáky a hurá na útesy ! Já si idu vyzkůšat pro moje 1.súkromé seznámení s mořsků vodů a příbojem o samotě jednu malů zátoku a je to paráda !! Ogaři potem skáčů šipky do vody ze skaly v zálivu s dosť nebezpečným příbojem a plavů na malučký skalnatý ostrůvek. Když pak míříja mořem zpátky ke břehu, tož si vzpomenu na film Čelisti a z hecu na ně zařvu : " Bacha, hoši - žralok !!" To byste nevěřili, jak rychlo sa umíja Valaši dostat ven z vody ! Pak před nima ale mosím utéct do skal, protože bych dostál do držky ... Gdyž sa vypjatá atmosféra trochu uklidní, tož sa jim moc omlúvám, protože nekeří sa při tem úprku z vody do krve podrápali na útesoch a pak si chvílu čteme a potem odjížďáme do St.Rafaelu. Majú tady príma pláže s pískem a skalami. Jedem ale dál, protože si chcem kůpit víno.

Za zatáčků vystupuju a ptám sa jednéj fešné Francůzky, gde tady majů De Ĺ Epiciér - to je po jejich samoška - a ona je dál za zatáčků, ale majů tam až do 15.hod zavříté. A tož sa vracáme na tů pláž. Je ale veliký větr a tož zostávám s Leošem v autě a do vody ide akoráť Libor. My sa pak s Leošem cúráme přes městečko a dostáváme sa aj na šutrovů pláž s pěknýma oblázkama. Lezeme do vody a necháme si až po kolena omývat vlnami zapařené nožiska a máme z příboja radosť jak malé děcka. Zároveň pokukujeme po ženských, protože ani jedna na sobě nemá horní díl plavek - tady je to na všeckých plážách včil veliká móda - a je to tzv.pláž " Kozy ven !"

Pak idem do teho obchůdku, ale fííííha ! - najlacinší červené víno stojí 12 franků - a tož kupujeme každém enom 1 litr. Protože mně a Jurovi docházajú cigarety - Libor nekůří - tož uzavíráme s Leošem dohodu : on nám dá za 1 hlt našého vína 1 marsku ! Do vody už nejdeme, pocucáváme víno a příde za nama jeden mladý Francúz, poklepe nám na ramena : "Havel, Havel" a dává nám každém cigaretu. Spat sa tady takéj nedá - svah nad plážů lidi využívajů jako WC a tak k večeru zdviháme kotvy.

Po pár kilákoch odbočujem od tratě s kolejama vpravo, gde nad zatáčků vidíme jakýsi osamělý nedostavěný barák, okolí je zarostlé jak prales, ale před domem pěkný plac na táborák a aj na auto. Lezu s Jurů na průzkum domu - je tam veličajzný sklep, ale bez batérky je to o ničem. Za rohem baráku Jura našél peněženku s kreditků na benzín jakéjsi ženské. V peněžce sů drobáky - liry - takže národnost už známe. A o kúsek dál sa na zemi vále halenka a podprsenka a eště cosi - sakra, co sa tu vlastně stalo, snáď nee vražda ?!!!? Už sa stmívá a tož berem peněžku a kreditku sebů. Rozbitým oknem lezem do baráka a prolézáme celý dům - ve 2.patře sa staví aj krb - ale mrtvola nigde ! Vracáme sa zaraženo za ogarami, prozatým jim Nic neříkáme. Po večeři popíjáme vínko a pozdě večér beru batérku a idu prozkúmat ten sklep ! Mráz ně přímo krasobruslí po zádoch a skáče tam jakési axl pauzy, Jura je posraný a tož ňa čeká u vchoda, ale naštěstí ve sklepě Nic není !!! Říkáme to ogarom. Nevěříja nám a tož jim ukazujem peněžku, liry a tů kreditku. Leoš je už natrúbený a řve, ať to vrátíme a že zavolá četníky - to bysme rádi věděli jak, gdyž neumí po cizím udělat ani "haf haf" . Naštěstí mu to ale rozmlúváme s tým, že by nás zavřeli všecky ! A tož sa Leoš aspoň sázá s Liborem, že vleze do " strašidelného domu" a posvítí na nás z horního okna batérků. Gdyž pak ide zpátky, tož si naňho za rohem počíhám a udělám naňho : " HÚÚÚ !!!" A ogar enom rozhodí rukama...

Pak si berem spacáky a leháme si do řídkého lesíka nad kolejama, co chvíla tu jede nejaký vlak a jezdíja tu dokonca aj TGV a tož si dáváme vatisko do uší, ale aj tak si připadáme v téj tmě, jak gdyby sa každý vlak řítil přímo na nás ...

další deň

Ráno děláme průzkum okolo domu a prolézáme trnité hůštiny, ale žádné tělo nenacházáme, šak sa možná jednalo spíš o nejaků sexuální aférku, a s týmto odjížďáme pryč od " domu hrůzy"...

Projížďáme přes St.Raphael - velice pěkné město - a Frejus - nádhera ! Okolo poledňa dojížďáme do St.Tropez. Napřed si idem vyptat vodu do kanystra a pak okolo miniletišťa s vrtulníkami a busu z Přerova do centra. Napůl si s Jurů kupujeme krabičku galluloisek a to je teda dobrý ekrazit. Po 4.šluku sa mosí cigáro típnút, nebo si obarvíte slipy na hnědo !! Centrum St.Tropez není teda Nic moc, kromě slavnéj "žandarménie" tu skorem Nic není, zato je velice pěkná nábřežní třída a přístav a nejvíc sa nám lůbíja desítky malířů, keří u přístavu kreslíja krajinky a aj portréty.

Pokračujem dál. Neco sa nám děje s vozem - nejak sa nám začíná přehřívat a tož zastavujem a idem na nejbližší pláž. Je ale zamračené, hrozná zima a tož sa zas ide kůpat enom Libor. Pak sa aspoň poumýváme pod plážovů sprchů a idem sa podívat do nádhernéj aleje s vysokýma - asi královskýma - palmama a u chodníka sú pohozené 2 karimatky. Pak jedem do blízkého lesíka a enom co sa utáboříme a vaříme si v kotlíku rýžu, tož sa tam objeví majitel pozemku s flintů a se psem a slušno nás vyháňá z pozemka. Snažím sa mu vysvětlit, ať nám dá půl hodiny, že sa napřeď najíme a tom on rozumí a tož sme domluvení...( Zatracené privat pozemky, to my z domu eště neznáme - u nás je zatým všecko všeckých a zatým skoro nigdo nemá Nic !) A tož rychlo dojídáme a přesunujem sa po lesní cestě asi o 1 km dál. Tam si otvíráme víno, bumbáme a kecáme...( Úplně sem zapomněl na to, že sme sa před S.Tropez stavovali v obrovském Supermarketu a nakúpili si tam levno vína a vína - ogaři dokonca jakési kostky po 5 l za cenu tří !!)

Další deň

Nad ránem nás budí déšť a tož lezem za Liborem do auta a za chvilku je tam aj zmoklý Leoš. Po snídani pokračujem přes Cavalaire a město Hyeres. Zas sa začál přehřívat motor a tož to Libor s Leošem spravujů a já idu s Jurů do blízkéj vinice sháňat majitela. Jeho vigwam je ale až o 2 km dál a navíc není doma, že prý je na poli. A tož sa vracáme za ogarama a jedem na to pole už autem. Stojí tam veliký hangár a stoly, fůra aut - lidi nigde, sbírajů hrozny - a za chvilku přijížďá šéf a že už bohužel nikoho nebere, že už sú komplet !

Projížďáme přes velké město Toulon a pak zas okolo pobřeží : Seyne, Six - Fours a u Sanary je pěkná pláž a na moři krásné vlny. A tož tu ostáváme až do večera. 3 x kůpání, čtení a hraní karet. Ani sem o sobě netušíl, jaký su dobrý plavec a hrdina - trúfl sem si víc jak 0.5 km od pobřeží. Po návratu šok : Leoš leží na břuchu na písku. hneď vedle něho sa vyslékajů 2 mladé Francůzky do kalhotek, montujů si 2 windsurfingy a húpů nad Leošem svojíma vnadama a ten mně celý červený šušká : " Frantíku, dělaj neco" ...A tak beru mapu, idu za cérkami a chcu po nich ukázat najbližší vinařsků oblasť. Cérky ale víja prd a vyplůvajů na moře, Leoš vstává a ostává po něm v písku moc pěkný důlek, vypadá to jak krasový závrt ...chachachááá !!!

K večeru jedem do města Baldon. Ideme na procházku po hlavní ulici okolo nábřeží a je to tady samá vinárna, kavárnička, pizzeria anebo restauraca. Zajímavé je, že je část stolů a stoliček venku kolem chodníka, dovnitřku je všecko otevřené a člověk vidí všeckým hosťom do taléřků ... Krásné náměstíčko s kašnů ve stínu stromů a v ní plavů červené a žluté rybiska. Na nábřeží zas palmy. S Jurů sa znova skládáme na cigaretle. Za městem odbočujem do kopců a za jednů dědinků na malém vršku v lesíku večeřa a menší pařba. O půlnoci do mňa rýpe Libor, že je od blízkého "milionářského baráka" moc krásný výhled na noční riviéru a majů tu baráku aj bazén. Pak eště slopeme víno a kecáme a potem nás chytá " blbá" a my sa idem do teho milionářského bazéna okůpat. Já sem doňho vlézl celý, enomže po pár tempoch sa voda začala přelévat přes okraj a dělalo to rachot jak hrom a tož z tama upalujem jak střelení ... a idem radši konečně chrápat ...