Valaši ve Francii - 4.část ( road movie retro 1992)

Cestopisy

Ráno je nám všeckým po konzumaci kvant toho levného "červeného" alkohóla poněkud nevolno a tak nocležiště tentokráť opůšťáme bez snídaně. Jedeme a jedeme a u jednéj křižovatky si vaříme polévku na popravení. Pak si chvílu děláme procházku a planceme sa ulicama města La Ciotat a protože zablúdíme, tož si od jedného francúzského dědy necháme vysvětlit cestu. No to sme si dali - dědek mele a mele a je k nezastavení ! Vůbec mu nevadí, že mu nerozumíme a tož sa šklébíme a pomály od něho ustupujeme pryč ! Kúsek před městem Marsej mosíme ve skalnatých kopcoch zas odstavit přehříté auto. Přes miliónové velkoměsto projížďáme kupodivu v pohodě - takoví divočáci jak v Nice tu naštěstí nejsú... Po dlúhém hledání sa dostáváme do přístavu, gde by sa možná dala zehnat práca, ale ty přístavy sú tady očíslované a je jich tu moc a ten, na kerý sme dostali typ, nigde a tož sa vzdáváme a jedem dál. Protože je mě furt blbě, tož sa chytnu s Leošem a ten leze na moje navigátorské místo. Enomže hneď na 1.křižovatce to chlapec poplete a protože neumí číst z mapy, tož místo do Martiguesu jedem gdesi do prdélky na Marignon a tož sa se zadostiučením vracám na svoje místo a už je klid !

Jedem přes Arles, pak přes 2 ramena Rhony a za mostem vidíme veliké vinice. Idem sa tam do baráku ke dvum dědulom optat na prácu, ale Nic a tož zas dál... V městečku Bellegarde sú veliké vinice též, ale tam si šéf sbírá úrodu sám speciálním kombajnem ! Pak valíme do Nimes. Je to veliké a pěkné město, ale sú tu aj dopravní zácpy. Celým centrem města vede nádherný kanál s fontánami. Pak jedem směr Alés a stavujem sa v dědince, gde zřícenina hradu, ale obchody tu nemajů. Před Vézenobres další veliké vinohrady. Idu sa zeptat na jednu farmu a od sympatické madam dostávám adresu na nejakého pána M.R. Před městečkem je bar a tam dostáváme další informace. Pak jedem do hrozného kopca do Vézenobres. Sú tu hrozně úzké středověké uličky, kupujem si cigára a pak jedem za město a spíme na pěkném travnatém plácku. V noci je úplněk a dosť zima...

Další deň

Ráno takéj zima, ale zato moc pěkně. Ani nesnídáme a jedem zrovna na tů adresu. Není ale doma a súsed pana M.R., kerý naštěstí umí po anglicky, nám vysvětluje, že tú prácu nabízá pan MR enom v Marseji. No Nic, máme holt pech - vracat do velkoměsta sa nebudem, stéjně bysme tam zablúdili a tož cestujem dál... Objížďáme Alés se třema Supermarché a pak stúpáme do kopců a jedem údolím přes město Bességes - hlavní třída je docela úzká a celá je vyzdobená praporkama. Nad městem zas veliké stúpání a samá zatáčka. Pak jedem překrásným údolím a z jedného baráku si berem od borca, kerý opravuje střechu, vodu... Přes Vilefort valíme dál do kopca, přes hráz velikéj přehrady a desítkami serpentýn sa dostáváme nad hluboký kaňon a přehrada je hluboko pod nama. Na kopci ale zas mosíme zchladit naše podkapotové koně. Jedem dál a v dalším městě je nekolik kamenných mostů přes hladinu přehrady nebo jezera? Pak frčíme až za město Langogne a za ním je obrovská přehrada a tady sa kúpem, umýváme, holíme, přepíráme prádlo a vegetíme.

O neco pozděj odpoledňa sa dostáváme do kraja Francúzského středohoří. Je tady jedno větší a nádherné město, plné historických památek. Menuje sa Le Puy a nad město trčíja z lávy vyvřelé skalnaté vrcholy kopců. Na jednom stojí katedrála a na tom druhém socha Panny Marie v nadživotní velikosti. Ideme sa podívat do vnitřku do chrámu. Leoš je enom v adidaskách a lidi sa naň škaredo dívajú. Na sochu nemožem - vede skrz ňu vyhlídka, ale platí sa tam- a tož curyk k autu a dál...

Následuje Verey, Retournac a městečko Besen - Basset se zříceninů hradu. Pod kopcem odstavujem auto a já sa idu s Liborem na nedaleků zříceninu hradu podívat. Je enom 1 km daleko, je z něho krásný rozhled a kromě iných velikých trosek v něm najdeme zachovalů kulatů věž s točitýma schodama až na samý vrch. Vevnitřku sú kulaté místnosti s okénkami - dobré ! A v každém patře majú aj prevétek !! Po návratu vaříme večeřu a já si idu do města zkusit vyptat cigaretu. Je to ale bez šance : je 19.hodina, na ulicách není ani noha ... Gdybych býl hluchý, tož si připadám jak ve městě duchů, takto ale slyším ze všeckých pootevřených oken cinkání příborů a frkání padajících špuntů od vína - celé městečko večeřá a kdyby zrovna teď vypukla 3.světová válka, tož sa to ti chudáci ani nedovíja, protože by všeci zfleku umřeli nad svojím plným taléřkem ..!!

Další deň ( neděla)

Protože sa ráno budím brzo, tož si čtu knížku o Doors. Po snídani sa vracáme přes městečko a most na 2.stranu řeky Loire a přes st.Bonnet a přes Hory do Montbrisonu. V Montronolu zpátky přes řeku - vidíme tu veliké zříceniny jakéjsi pevnosti. V obchodě si kupujem víno a bagety. Dál je to přes město Feurs, přes kopce do městečka Pamissiéres a horami do Tarare a to je dosť veliké město a my tu berem benzín. Za ním začíná další vinařský kraj. V jednom sídle sa idem optat na prácu a tak to trvá po celéj délce trasy : St.Forgeur, Villefranche - pěkné město s protáhlým náměstím, Belleville ...až po Beaujeu. Všade sa dozvídáme, že sú buď komplet anebo že cizáky bez Pracovního povolení neberú. Korunu tom všeckém dává v jednom zámečku francúzský nezdvořák, kerý na nás řve : " NON TRAVAJÉ - NON ČEKOSLOVÁKI !!!!"

Dál jedem přes Cluny a za nima Libor říká : " Hernajs, tady to znám, tady sme byli před rokem na zájezdě a dostali sme tu zadarmo najest !!"

Odbočujem z hlavní a za chvílečku sa dostáváme nad vesničku Taizé. Je tady veliké pútní místo s nízkým dřevěným kostelem, prý sa tu stál zázrak a zjevila sa tu panenka Mária. Národa je tady snáď z půl Evropy !! Ale hlavně samí mladí a nechybí tu ani bus z Čech. Idem sa podívat do kostela, vzadu v přístavku sa sedí na zemi a vládne tu správná nálada. Rozhodujem sa, že tu přespíme a idem si vařit večeřu. Je tu všady okolo moc bungalovů a plachtami zastřešených hangárů. Večér sa mladí vracajů z kostela a je to hotový babylon národů a je tu takéj moc pěkných cérek ! Já sa dávám do řeči s jedným německým učitelem - umí česky - a pak s Jurů oblbujem dvě Angličanky, ale gdyž téj pěknější, rusovlásce, vysvětluju, že máme auto a to sa menuje Škoda, tož sa dává do hurónského smíchu !!!

Před půlnoců sa ve stanu koná veliké hudební show . na kytary hrajů a zpívajů Poláci, Francúzi a především krásné cérky ze Španělska. Ty hrajů dokonca aj hit od skupiny Queen a my všeci trsáme. správně tam skáče a poskakuje aj jeden mladý farář. Jedna pěkná Polka, gdyž zjišťuje, že su Čech, tož sa se mňů dává do řeči a mosím řéct, že slyšet v cizině příbuznů řeč a eště od takovéj pěkné cérky, to člověkovi hneď pookřeje srdéčko...

Pak je konec a gdyž sa chystáme jít spat negde pod širák, tož za nama přichodí jeden Polák a odváďá nás na ubytovnu. Poprvé ( a naposled) na cestě spíme v pořádnéj posteli a sme moc rádi, protože venku začíná hrozně pršat !!

Další deň

Ráno je zamračené. V 9 dostávám snídaňu : kakao a bagetu a máslo. leoš s Liborem si vymysleli změnu trasy : v Nevers je prý ve skleněnéj rakvi tělo panny, keré sa vůbec nerozkládá a prý je to zázrak ! Jedem zpátky na Cluny a tam, gdyž vidíme, že je to skoro 200 km, tož jedem přes Hory úplně jinde.

Le Fourche, Le creusot a město Autun. tady přestávka. Procházáme si nádherné starobylé město a jeho středověké uličky a navštěvujem aj ohromnů katedrálu, gde je zadarmo aj přístup navrch na věž a z téj je nádherný pohled dole na město aj na okolí. Okolo moc obchodů zpátky k autu. Leoš nás otravuje, že má hlad a ať mu kúpíme bagetu. Ale my sme sa naňho domluvili : "Žádné takové, Leošku, kúpí si ju každý sám ! A aj TY !!!" A tak Leoš přešlapuje v krámě, krásná prodavačka sa naňho pěkně usmívá, chlapcovi kručí nahlas v žalůdku a pak z něho, celého červeného, vyletí : " Jedna bageta !!"

Následuje Sauliz a Mountbard - je tu kraj Bourbogne, ale víno nigde. Navíc zas začíná pršat. Jedem dál a před městem Vittel nacházáme opuštěný barák. Je to tu ale rozbité na cimprcampr, naštěstí je opodál stodola se zachovalů střechů a na zemi v docela dobréj zimě aj spíme...

Další deň

Ráno je pod mrakem, ale už aspoň neprší. Jedeme na město Epinal, pak přes St.Dié a pohořím Vogézy.Chceme přes Hory na 2.stranu projet skrz tunel, ale mineme ho a tak do Selesty pokračujem po okresce. Idem na pracák škemrat o prácu a dostávám adresy vinařů z městeček podél cesty vína. Postupně jich všecky objížďáme, ale zas máme hroznů smolu : Buď už sú všady komplet anebo to majú domluvené Poláci !!

A tož si akoráť možeme vychutnávat krásu alsaských dědin, městeček a nádherných Vogéz a naposledy sa k prasknutí přežrat kradených hroznů...Do Štrasburku jedeme po dálnici a neplatíme. Přes hranice do Německa zas v pohodě a od odpoledňa už je zas pěkně. Za Kehlem najížďáme na dálnicu napříč Německem a si 50 km před Chamem zastavujem a berem si spacáky a přes plot lezeme spat do lesa - je úžasná kosa...

Deň předposlední a poslední

Ráno směr Cham - už bez snídaně, večeřa takéj nebyla - už není co a došél nám plyn, ostaly nám enom pár sáčkových polévek. V Chamu poslední pokus sehnat prácu : napřeď to zkúšáme v jednéj stavební firmě - nevyšlo, pak chcem vzít prácu třeba aj v krematóriu a já kreslím obrázek borca po karambolu a po smrti, ale sme omylem posláni do nemocnice - a tam nás takéj nechců...

A tož jedem přes hranicu a sme DOMA !!!

V Domažlicách měníme zbytek cizího oběživa na české korunky, dělíme si je a pak hladní jak vlci idem na český smažený sýr a na české pivo !

Jedeme k domovu, ale protože sa blíží večér, tož nás čeká eště jedna noc pod širákem - k nám na Valachy je to eště daleko ...

Celková bilance : prácu sme sice nesehnali, ale poznali sme, jak to chodí za humnami - šak aj ti hlúpí čeští Honzové byli vysílani na zkušenů do světa! Nijak sme sice nezbohatli, ale zas sme si dovézli přebohaté vzpomínky a zážitky z nejkrásnější evropské země ...a ty nám nigdo neukradne !!

(Velký pocit zadostiučení sa ně dostalo od mojého prostředního bráchy Zdenka, kerý nigdy v životě necestovál, ale před rokem začál jezdit s kamiónem po celéj západní Evropě a ten vyhlásil, že Francie je najpěknější zem, kerú gdy v životě viděl !!)

Poslední aktualizace: 12.6.2011

Valaši ve Francii - 4.část ( road movie retro 1992) na mapě