Velké Karlovice 2018 - 1.Procházka Karolinkou
V lednu jsem tři týdny marodil se zády, a když mi žena oznámila, že nám na konec měsíce zajistila třídenní pobyt ve Velkých Karlovicích (dárek k mým, ani nevím kolikátým už narozeninám), musel jsem marodku předčasně ukončit a jít aspoň na den do práce, abych si mohl na čtvrtek vyškemrat dovolenou. To mi sice bylo umožněno, jenže laser byl zrovna v opravě... a když mi při štelování paprsku stál za zády mistr, opravář i říďa – jen aby to už už jelo – necítil jsem se zrovna jak v „sedmém“ nebi, ale spíš jako nevolník. Navíc jsem musel v práci zůstat skoro až do večera a po té třítýdenní nečinnosti se mi noženky jen podlamovaly. Naštěstí se člověk mohl utěšovat sladkou představou dnů příštích...
V pátek ráno ještě problém s kočkou: už druhý den nežere a odmítá komunikaci, nemocná se nám ale nezdá. Protože čas běží, dostane tři misky se žrádlem a jednu s vodou a my, doufajíc, že po návratu bude v pořádku, spěcháme s krosnami k busu. Nejprve nás čeká přejezd ze Zlína do Vsetína. Až po Vizovice není v krajině po sněhu téměř ani tuchy, ale když stoupáme za Jasennou na Sirákov, přibývá ho tady v kopcích přímou úměrou. (O to víc ale bohužel ubývá slunečních paprsků a nebe je čím dál zataženější...)
Pauzu do dalšího spoje vyplňujeme na Vsetíně návštěvou cukrárny, kde mají skvělé chlebíčky a v 9.30 pokračujeme busem dál. Údolí Vsetínské Bečvy obklopují, jak známo, z jedné strany Vsetínské vrchy a z druhé Javorníky, a jak se blížíme k cíli cesty, sněhu na okolních stráních přibývá a přibývá a při průjezdu Karolinkou už se cítíme skoro jak na horách.
(Chvilku předtím nás zaujal střed Nového Hrozenkova, který by určitě stal za samostatnou návštěvu, ale to až někdy příště.)
Na zastávce u pamětihodného Grossmanova domu ve Velkých Karlovicích se z busu vyloďujeme, já hlídám s pomocí zapalené camelky zavazadla a Jana vběhla na nákup do vedlejšího obchodu s potravinami. Poněvadž zapomněla koupit nejaké pití, musím tam skočit ještě já. Do domluveného ubytování zbývá ještě nějaký čas, který zabijeme návštěvou restaurace naproti muzeu. Po pročtení jídelního lístku neodoláme a potěšíme naše žaludky chutným žvancem v podobě kuřecí kytky s paprikovou omáčkou a knedlíky (Jana) a segedínského guláše (já).
Pak u přesun k nedaleké rodinné vilce, setkání s majiteli a ubytování. Dobré je, že máme k dispozici celé přízemí s ložnicí, koupelnou, obývákem i kuchyňkou, jen to WC je na chodbě. Ale je to tu víc jak fajn, a ten zbytek pobytu nám to potvrdí. Teď ale rychle vybalit věci, uvařit a vypít kávu... a pak už před sebou manželku znovu ženu k zastávce busu, neboť dnešní odpoledne strávíme v Karolince a jejím okolí.
Vystupujeme kousek za centrem a přecházíme k zastávce na druhou stranu, neboť jsem naplánoval odtud popojet ještě do Stanovnice a do Karolinky se vrátit po žluté značce, vedoucí ve svahu vysoko nad přehradou. Prochází okolo nás jakýsi domorodec a informuje nás, že odtud žádný autobus nahoru nejede, prý odjíždí jen od školy a navíc už jel. Zasakruju, protože tím se mi překazily všechny plány a vybídnu Janu, že se zajdeme podívat aspoň nahoru k hrázi. Jen co řízneme zatáčku, předjíždí nás ten bus, který jet neměl, a já zaklnu podruhé.
Z čehož plyne poučení: Lidičky, při ověřování spojů nevěřte místním, ale IDOSU... a ušetříte si lecjaké zklamání!
Po zledovatělé silnici se nakonec vyplazíme až nahoru k hrázi, pokocháme pohledem na přehradní jezero i na okolní zasmušilé javornické stráně a pečlivě prostudujeme informační panel. Vodárenská nádrž byla vybudována v 80.letech minulého století, dosahuje plochy 35 hektarů a všechnu tu vodu zadržuje sypaná hráz o délce 400 m a výšce 38 metrů. Pitnou vodou zásobuje nejen Vsetínsko, ale i část Zlínska.
(Což mohu potvrdit, neboť když jsem ještě žil v Bílých Karpatech v Brumově a otočil doma vodovodním kohoutkem, zabublal v trubkách tekutý pozdrav z Javorníků!)
Stejnou cestou se vracíme nazpět do Karolinky a procházíme celé její podélné centrum. Míjíme náměstíčko s radnicí, Valašským Národním Divadlem a penzionem a restaurací Sklář, ale na občerstvení se stavujeme až v Plzeňské pivnici. Namísto piva si ale dáváme kávu. Pak už pokračujeme zástavbou k břehu Bečvy s jezy a nad nimi lávkou vstupujeme do Raťkovské doliny. Jak už jsem tady na Turistice kdysi psal, nachází se zde ojedinělý shluk dřevěnic, které všechny patřily jedné rodině, rodu Orságů. Kromě toho je zde ve stejném slohu vystavena – už na první pohled důvěru budící krčma – Raťkovský šenk. Okolní dřevěné chalupy od naší poslední návštěvy díky opravám prohlédly, dojem kazí jen kus spadlé stodoly dole u silnice, ale věříme, že i ona se po zbourání dočká své věrné repliky.
Krásné chvíle očumování překazí rychle plynoucí čas: na krajinu se pozvolna snáší soumrak (je zima) a nám nezbývá, než se s Raťkovem rozloučit a přesunout se do středu Karolinky k busu. Ještě než nám to jede, navštěvujeme místní hypermarket, jediný v celém dlouhém údolí Vsetínské Bečvy. Tenhle se nazývá PENNY a my si v něm před odjezdem ještě dokupujeme nějaké základní potřeby a hlavně pití.
Do Velkých Karlovic odjíždíme už za hluboké tmy (a to prosím, na věži karolinského kostela odbila teprve pátá) a před odchodem do vilky se ještě stavujeme v nám dobře známé útulné restauraci, kde zaplňujeme žaludky vydatnou večeří...