Vracíme se z dovolené na Broumovsku – ještě jedeme na Trutnovsko

Sobota 12. května 2018
K ránu bylo chladno, ale spalo se nádherně. Konečně nám žádné kapky nebubnovali na střechu. Vstáváme v 8, sluníčko praží a vypadá to na horký den. Koleno se mi trochu umoudřilo. Buď zlobilo změnou počasí nebo zabralo něco z mé léčby. Je to v podstatě jedno. Hlavně že mne to výrazně neomezuje.

Večer jsme opustili Broumovsko, ale stále se pohybujeme nedaleko. Po snídani odjíždíme směr Trutnov, do jeho části Bezděkov, jak nejdál to jde - tedy k závoře. Stoupáme po cyklotrase - po betonové silnici, vpravo je potrubí teplárny. Ještě že vlevo je hezký les. U bunkru a blízko odpočívadla narážíme na zelenou, po které odbočujeme vpravo k rozhledně Na Markoušovickém hřebeni. Cesta snad už být prudší nemůže. V zatáčce u dalšího odpočívadla se cesta začíná trochu narovnávat. Po chvíli už vidíme rozhlednu s altánem. Z nepochopitelného důvodu v altánu není lavička. Posedět se nenechá ani jinde u rozhledny. Ta je však pěkná a výhledy daleké.

Vracíme se stejnou cestou k autu a pokračujeme přes Trutnov směr Žacléř k rozhledně Eliška. Ta je blízko pevnosti Stachelberk. Nejedeme na oficiální parkoviště. O kousek dřív v zatáčce je odbočka, kde parkuje jedno auto, parkujeme u něj a zjišťujeme, že jsme těsně pod rozhlednou. Tak jen kousek do kopečka a jsme tam. Rozhledna je pojmenována po královně Elišce - Rejčce. Je tam o ní pěkné povídání a vyřezávaná vysoká socha. Hrozně tam však fouká. Výhledy jsou krásné, ale dlouho se nezdržuji, je mi hrozná zima.

Teď jsem si prosadila zříceninu Brecštejn. Ota ty moje zříceniny - pár kamenů zná a moc nemusí, ale protože to je jen menší zajížďka a kousek od silnice, souhlasí. Horší bylo, že cesta do Mladých Buků byla zavřená, tak jsme to museli objíždět a kousek se vracet. Ale všechno mi to prošlo. Věděla jsem, že zřícenina je nedaleko Havlova Hrádečku, ale když jsme zaparkovali na jediném možném místě - v zatáčce u nějakého statku, odkud vedla značená cesta ke zřícenině, zjistili jsme, že jsme právě před vchodem do Havlova statku. Upozornilo nás na to na hradbě zavěšené velké proutěné červené srdce, kytky a svíčky a u nedaleké zříceniny i článek věnovaný Havlovi. Byl to zvláštní pocit, stát na tak významném místě, kde se vlastně psali dějiny.

Nakonec Otu i zřícenina zaujala, že ji se mnou prolezl. Tím opouštíme sever naší republiky a začínáme směřovat k jihu.

Musíme projet Trutnovem, kam jsme jezdívali několik let na Open Air festival. Hned jsme se rozhodli, že zajedeme na koupaliště v Dolcích, kde to taky známe. Bohužel ke koupališti se autem zajet nedá. Na jedné straně je kemp, z druhé strany zákaz vjezdu. Takže jsme pěkně v horku 1,5 km museli po svých. Nejdřív nás zarazilo, jak teče v potoce červená voda, která v dešti stekla ze zdejších červených kopců. Potok teče do rybníka, tak z koupačky asi nic nebude. Uvidíme. Je zde však soustava 4 rybníků. První je červený, ale třetí už vypadá skoro dobře. U čtvrtého je koupaliště, tam už se koupat nechá. Je zde i občerstvení.

Než jsme se najedli, začal foukat ledový vítr a začalo se zatahovat. Zvítězila však chuť se přece jen trochu opláchnout. Pod naší malou sprchou to přece jen není ono. Voda kupodivu nebyla úplně ledová a tak jsme si dokonce i pěkně zaplavali. Ale já jsem pak úplně zvadla. Sotva jdu k autu a nejraději bych to už někde zaparkovala a šla spát. Ale ještě není ani 5 hodin. Odpoledne bouří, tlak jde určitě dolů a já s mým nízkým tlakem takhle vždy dopadnu.
Přejíždíme k vyhlídkové věži do Rtyně v Podkrkonoší. Stojí hned u benzínky, je nízká, ale mne ničí už jen představa, že musím vylézt z auta. Posílám Otu samotného a zkouším hledat, kde budeme spát. Mám však pocit, že nejsem schopna vymyslet vůbec nic. Sotva koukám do mapy.

Nakonec jsme se rozhodli to zkusit za rozhlednou Žernov u zříceniny Rýzmburk. Ale nedojeli jsme tam. U rozhledny je sokolovna s otevřeným venkovním výčepem, o kousek dál cvičiště psů, kde se nechalo dobře zaparkovat. Až u piva Tambor jsme si vzpomněli, že ke zřícenině jsme chtěli zajet, když jsme tady cestou do Broumova byli, ale vůbec jsme se k ní nedostali. Ta skleróza, to je hrozná věc. Ale dopadlo to dobře, máme kde spát a žádný strom nás v noci neohrozí. Jen u toho piva není žádné teplo, fouká silný ledový vítr.

Ota zatuploval, já sotva dopila to jedno a rozhodli jsme se změnit "lokál". U auta jsme se navečeřeli a dali na zahřátí svařák. Vezla jsem 2 krabice, dnes se fakt hodí. Snažíme se zjistit, co vyvádí ta naše fotbalová Plzeň. Remizovala, je to hrůza, co na jaře předvádí. Zatím sedíme venku, ale zatahuje se to. Takže buď nás zažene zima nebo déšť nebo komáři. Jsou pěkně otravní. Každopádně půjdeme spát brzy. Zítra nás už čeká Náchodsko.