Vranov - Frejštejn - Bítov

                             Sobota

  Předpověď počasí není optimistická ani náhodou - oba dny má býti dosti hnusně. Naštěstí nám aspoň sobota jakž takž vyjde. Už v 7 ráno pro nás přijíždějí moji rodiče. Se dvěma krosnama a čtyřmi taškami (mama měla svátek ) za nimi. Vítáme se a vyjíždíme, směr Jižní Morava. Projíždíme Luhačovicemi, Uh.Brodem a U.Ostrohem. Mama zapíná přehrávač a etérem začne vřískat Moravanka.

"Že je to pěkné ?" otáčí se k nám a já jen přes zuby procedím: "Ano, maminko", a oba s Janou obracíme oči v sloup. Tohle pustit rockerovi, tak to je asi přibližně takové, jako přinutit vegetariána, aby spolkl řízek!

Před Hodonínem u malého lesíka krátká zastávka na snídani z domácích zdrojů. Pak jedeme přes starou Břeclav kolem kasáren a k mému i tatovu překvapení jsou hezky opravené a přestavěné na byty. Abych to vysvětlil - udiveni jsme oba proto, jelikož mne i tatu (samozřejmě každého zvlášť a s odstupem času) povolávací rozkaz poslal do zdejších  "pohostinných zdí" a oba jsme tu ve výcvikáči začínali první měsíce vojenské služby u PS.

Ve Valticích na náměstí zaparkujem " koně" a jdeme si prohlédnout čestný dvůr a barokní zámek alespoň zvenku.Tata nám vypráví zážitky z vojny - měli tu v 50.letech v hospodářských budovách a jízdárně rotu a na obhlídku státní hranice jezdili na koních! Přitom se kolem nás motá a otravuje nás jakýsi chlap, asi to bude nějaký zámecký nadhaněč... Další cesta vede přes Mikulov a Hrušovany nad Jeviškou.

Znojmo objíždíme obchvatem vpravo a pak přes několik dědin na Vranov. Dolů k řece sjíždíme serpentinami a tady nás vítá městečko Vranov nad Dyjí. Řeka protéká jeho středem a na ohromné skále se vyzývavě vypíná a zve k návštěvě malebná silueta zámku. Jana i já jsme v těchto končinách poprvé a tak jen třeštíme nadšením zraky...

V informačním centru se zastavujeme na nějaké prospekty a brožury, mama je v podobném zařízení poprvé v životě: " A to sa može ?" Pak do Western hospody na oběd a všeci si dáváme dobrého moravského vrabca a pití.

 
Poté se rozdělujeme: naši na zámku byli vloni a teď si chtějí trochu odpočinout a případně se podívat po nějakém levném noclehu a tak nahoru do strmého kopce jdeme lesem k zámku s Janou sami.

Téměř vzápětí je prohlídka.

Vranov byl vystavěn jako jeden z nejvýznamnějších hradů linie opevnění u Dyje a jižní hranice země ve skalnaté zalesněné krajině.Hrad často měnil majitele a před koncem 17.století započala přestavba sídla na barokní zámek. Interiéry jsou klasicistní a velice pěkné, jedinou chybou je, že prohlídka začíná monumentálním Sálem Předků a ten je opravdu tak skvostný, že vám úplně vymaže z mysli ostatní prostory zámku!


Fotíme si zámek a výhled z terasy na městečko, v bufetu u zámecké brány si dáváme  kávu a pak se vracíme k mým rodičům. Tata se mi cestou do mobilu chválil, že našli dva apartmány - (no potěš !) - naštěstí si dělál srandu a jsou to jen 2 pokoje v ubytovně na kopci naproti Vranovskému zámku s moc hezkým výhledem na něj.

Po přestěhování zavazadel z auta a po ubytování jedeme do Podhradí nad Dyjí. Zřícenina hradu Frejštejna na ostrohu nad osadou je sice velmi malebná, ale naši tam odmítají jít - místo něj si dělají procházku kolem řeky Dyje, která 3 km odtud vtéká z Rakouska na naše území a teprve pod vsí se vlévá do Vranovské přehrady. Jana jde po silničce nahoru na hrad po se mnou, ale do jeho areálu už nechce vkročit kvůli hlubokému hradnímu příkopu. A tak tam lezu sám, ale je to blbé - zříceniny hradu jsou jak na potvoru převážně v protisvětle a je to tu zarostlejší, než jsem původně čekal...Hrad neměl zrovna moc dlouhou historii - založen v pol.13.století, pozdější majitelé byli loupežníky a tak sídlo vojskem rozbořeno, poslední zmínka o hradu r.1487.

 
Pak se všichni vracíme k našemu "hotelu", parkujeme auto, aby si taky trochu odpočinulo a my se jdeme projít po silničce kolem parkovišť a četných stánků s občerstvením k Vranovské přehradě.
Je to tu úžasné - výhled z hráze je špica - vlevo dokonce malebné skalní útesy - ( rula nebo ortorula).
Od přehradní hráze pokračujeme okolo desítek restaurací a bufetů až k největší novodobé dominantě nádrže - k visutému mostu, který se klene nad jednou romantickou zátokou.

Když jsme v jeho polovině , tak přichází bouřka a hrozná liša a tak tak, že se stačíme před deštěm ukrýt v jedné krčmě, kde si dáváme pivo,limo a kávu... Až ta největší hrůza přejde, vytahujeme deštníky a už v mírném deštíku cesta zpět k ubytovně. Když se tak z našeho okna v 1.patře dívám na auto, zjišťuju, že je přední pneumatika prázdná !! Jdem se na ni s tatou podívat, ale řešit to budem až ráno za světla. Všichni pod sprchu, pak bohatá společná večeře a u tatovy slivovičky veselé vyprávění z cest a spát.

 

                               Neděle

 
Ráno vstáváme brzy - už před 7.hodinou výměna pneumatiky, sjedeme s tatou na benzinku nafoukat tu splasklou a on je na ní špatný ventilek. Paní tatovi radí, kde najde opraváře,ale když tam volá, tak to nikdo nebere - je totiž neděle.

Balíme věci a v mírném dešti na Lančov a odtud sjíždíme lesem ke hradu Cornštejn, ale on je k mojí a Janině lítosti až do 10 hodin zavřený a tak pokračujeme dolů k přehradě k mostu přes ni a do kopce do nového Bítova - ten starý zůstal v 30. letech pod hladinou přehradního jezera. Hospody jsou ještě uzavřeny. Tím pádem se ranní kafé nekoná a tož přejíždíme až k parkovišti u hradu.

Po vystoupení nutím všechny, abychom se kousek cesty vrátili zpět k místu, kde jsem " neco" zahlédl z okna. " Tož mamo, takového ptáka eště´s neviděla," komentuju pohled na obrovskou sochu opeřence před penzionem a pak se u něj i všeci "na památku vnoučátkům" fotíme.

Ke hradu je to 600 metrů mírně dolů z kopce.

Areál je to parádní. Rychle si v restauraci dáváme kávu a zákusek - a někdo venku i cigáro - a pak už hurá na prohlídku!

Je tu moc šikovná průvodkyně, je nás málo a tak si plně můžeme vychutnat překrásné hradní interiéry, upravené v 19. století novogoticky a také vyhlídky z oken dolů na hladinu přehrady. Celé první patro pak tvoří vycpaná miniZoo posledního majitele - je tu například vycpáno 56 jeho nejoblíbenějších psů různých ras, v dalších pokojích pak vidíme vycpané ptactvo a jinou zvířenu. Roztomilé, leč poněkud kýčovité -  veverky mastí karty a jiné a jiné roztomilosti...je to prostě BOMBA!
(Tak krásný hrad už jsme s manželkou dlouho neviděli a hned bychom do něj šli bydlet...)

V přízemí ještě prohlídka kuchyně z přelomu minulého století a psí kuchyně. Je zajímavé, že psi pana barona museli být denně dvě hodiny venčeni a každý z nich měl své mýdlo a ručník, což v té době neměli ani někteří lidi!

V prudkém lijáku se loučíme s tímto překrásným hradem a pod deštníky k autu a odjezd ( bez prohlídky Cornštejna) k domovu.

 
Blíží se čas oběda, v Tasovicích hledáme hospodu, ale není tam nic a tak obědváme až v Hrádku, kde 2x svíčková, guláš a vrabec a je to moc dobré a je toho moc.

Pak jedem omylem do Jaroslavic, kde mají veliký zámek a ohromný rybník, zpět do Hrádku a dál.

V Hevlíně se akorát jedem podívat k rotě, kde jsem byl na vojně a pak kolem prosperující cihelny - vlastní ji nějaká rakouská firma - přes Hrušovany do Mikulova, kde konáme v marketu drobný nákup.

Ve Valticích vyjíždíme do kopce na Reistnu a pěšo jdeme ke kolonádě na vrcholu. Je odsud supervýhled na půl jižní Moravy a kus Rakouska. Ve valtickém lese se ještě stavujeme chvilku hledat hřiby, které ale jaksi nerostou a tak dál. V Hluku, kde mají zajímavou tvrz, se ještě stavujeme na kávu a pak už nás naši vezou do Zlína, kde se loučíme a domů...