Vrcholky jičínska 7. - Kumburk 642 m.n.m.

V sedmém putování po vrcholcích jičínska Vás oklikou zavedu na kopec Kumburk u Syřenova. Je 642 m.n.m. a tyčí se nad jičínskou kotlinou ze severu. Jedná se o dominantní kopec, na kterém byl vystavěn Hrad Kumburk. Kopec má tvar homole, který je v dnešní době porostlý lesem, ale pokud si představíme, že ve své době byl kopec holý, je to ideální místo pro stavbu hradu.

Má trasa začíná jak jinak v Robousích a opět na koloběžce. Přes Úlibice dále po silnici č. 16 stoupám do kopce Babák až k zatopenému lomu Rumchalpa. Zde je má první zastávka. Rumchalpa je bývalým kamenolomem poblíž Kumburského újezdu u Nové Paky a od roku 1979 slouží k rekreačnímu i technickému potápění. Je zde široká škála vodních živočichů od štik, koy kaprů, okounů, raků, nových sumců albínů a mnohých dalších. Platí zde zákaz jakéhokoliv rybolovu. Maximální hloubka činí 18 metrů a viditelnost kolísá od 3 do 10 metrů.

Po krátké pauze opět naskakuji na svoji brndu a přes Kumburský Újezd, okolo stejnomenného, dnes úplně oranžového rybníka stoupám Vlkovem do Nové Paky. Projíždím náměstím a přes Starou Paku, kde fotím starou školu pokračuji přes Roškopov, Ústí a Syřenov ke svému cíly. U restaurace Klepanda odbočuji na červenou turistickou značku KČT, která vede až k rozcestníku pod Kumburkem. Odtud již koloběžku tlačím půl kilometru po žluté až na vrchol.

Jsem na místě. Počasí přeje, a tak výhledy stojí zato. Nejprve něco z historie. Hrad vznikl počátkem 14. století a zakladatelem hradu byl rod Markvarticů, jeho vartemberská větev. Na hradě se vystřídalo několik majitelů. Špatným obdobím pro Hrad Kumburk byla třicetiletá válka, kdy ho využívali Švédové jako pevnost a tak návrhem stavitele Františka Pieroniho de Galliano Ferdinand III. v roce 1658 rozhoduje o zboření hradu, aby se v budoucnu již nestal základnou nepřátelským vojskům. Pod opevnění bylo umístěno několik sudů s prachem a hrad vyhozen do povětří. Co nezdolal prach dokonali v dalších letech lidé, kteří rozebírali kámen na okolní stavby. Trautmannsdorfové se snažili již v roce 1840 zabezpečit trosky hradu, vyčistili sklepy a zabezpečili některá nebezpečná místa. A i doba troskám Hradu Kumburku přála, staly se z nich romantické zříceniny a chodilo k ní čím dál tím více lidí – rád se tu zastavoval Bohuslav Balbín i Karel Hynek Mácha, kterému sem byla později zasazena pamětní deska, která je zde k vidění dodnes. Z vrcholku hradu byl a je nádherný výhled do krajiny. V roce 1939 – 1941 zajistil Klub českých turistů opěrné zdi proti sesutí, opravil zbytky věže a opět vyčistil sklepy. V roce 1945 stát zkonfiskoval podle Benešových dekretů celý majetek rodu a hrad přešel pod správu státu. Dnes hrad patří obci Syřenov a na hradě provádí správu Sdružení pro záchranu Hradu Kumburku. Sdružení zabezpečilo trosky hradu, celý hrad bezpečně zpřístupnilo, vyčistilo sklepy a na vrcholku vystavělo vyhlídku.

Jako o každém hradu se i o Kumburku traduje celá řada pověstí. Za větrných nocí tu prý bloudí duch panny Meluzíny, která zde byla vězněna v tzv. Panenské věži. Snad je to vzpomínka na Elišku Kateřinu Smiřickou. Podle jiné pověsti se zde objevuje přízrak smutného myslivce. Co mohlo být jejím původem není známo. A samozřejmě nesmí chybět pověst o pokladu. Ten je na Kumburku prý zakopán v hlubokých sklepeních a hlídá ho obrovský kohout s ohnivýma očima.

Nabažen krásných výhledů odjíždím z Kumburku přes Klepandu, Újezdec, Soběraz a Valdice do lipové aleje. Perfektní cyklostezkou se dostávám až do Jičína. Poslední tři kilometry a pohodový půldenní výlet (44 km) je minulostí. Příště se podíváme na Bradlec, který leží v sousedství Kumburku.

Tak zase příště. Turistice a brndě zdar.