Všechny cesty vedou do Tasova

Všechny cesty vedou do Tasova.

Titulek je poněkud nadsazen, neboť do výše uvedené obce, nacházející se necelých 10 km západně od Velké Bíteše, vede silnic pouze šest. Některou z nich si určitě vyberete, abyste navštívili obec, která je poprvé připomínána v písemné smlouvě uložené v Moravských zemských deskách již v r. 1233, kdy se jejím vlastníkem stal Záviš z Tasova. O 133 let později již byla městečkem. První osídlení spadá, podle archeologů, až do mladší doby kamenné – neolitu. Pro své tvrzení mají důkazy v podobě nálezů kamenných nástrojů např. sekeromlatů.

Přenesme se však do středověku, kdy měl Tasov významnou funkci správního střediska panství místních vladyků. Tvrz, zvaná Hrádek, je uváděna od r. 1390 jako jejich sídlo. Od poloviny 15. stol. náležela větší část Tasova k meziříčskému panství a v r. 1550 byla připojena k Budišovu. Tvrz se dvěma dvory jim však zůstala. Ztratila význam až v době, kdy patřila vladykům z Chlévského (v době husitství), kteří tam však nikdy nesídlili. Až do poloviny 16. stol. (podle nálezů keramiky) byla obydlena tzv. dvořáky, což bývali sedláci, kteří drželi svobodný dvůr osvobozený od poddanských povinností. V troskách se ocitla zřejmě v době česko-uherských válek a v roce 1569 ji postoupila Magdaléna z Chlévského již jako pustou budišovskému panství.

Pozůstatky tvrze se nachází na okraji svahu na skalním výchozu necelý 1 km východně od obce. Kdybyste se místních zeptali na cestu ke tvrzi, budou asi váhat, ale když řeknete Hrádek, budou hned doma. Pokud nikoho nepotkáte, vydejte se po silnici z protáhlé návsi směrem na Holubí Zhoř. Hned za mostem přes potok se vydáte vlevo, obejdete jednopatrový dům s břízolitovou omítkou a asi po 250 metrech po polní cestě jste tam.

Každá zřícenina žije dál svým životem, a tak bychom mohli některý stavební materiál objevit „recyklovaný“ ve zdech místních stavení a stodol. Přesto tu zůstalo zachováno ještě torzo věže (původně obytné), zbytek vstupní brány a obranné příkopy, které objevíme na levém břehu místního potoka Polomu, (v turistické mapě nazývaný Polomina).

Jednoznačnou dominantou obce je chrám sv. Petra a Pavla postavený koncem

14. století v gotice. Bez povolení památkářů, kteří tehdy nebyli ještě zřízeni, nechal v letech 1728-1730 hrabě Josef Paar přistavit barokní loď s obloukovitou pruskou valenou klenbou. Nad hlavním vstupem nechal přistavět věž, kterou zdobí přes 3 m vysoké plastiky patronů zhotovených Františkem Alexandrem Jelínkem (nar. 1.8.1704 v Kosmonosích). Zvony ve věži mají nestejné stáří. Nejstarší pochází z r. 1483, mladšímu je o 280 let méně. Uvnitř kostela se nacházejí velmi staré, bohatě vyřezávané lavice z r. 1681. Z dalšího pozoruhodného inventáře jmenujme alespoň kopii obrazu nad hlavním oltářem znázorňujícím loučení sv. Petra a Pavla před smrtí a velmi cennou dřevořezbu P. Marie Tasovské. Návštěvu interiéru je třeba si předem domluvit s velmi vytíženým panem farářem Krylem, mimochodem vzdáleně příbuzným s již nežijícím zpěvákem politických protestsongů – Karlem Krylem. Kolem kostela se kdysi nacházel hřbitov, který byl dislokován jihozápadně od obce. Znalci umění na něm najdou pomníky Jakuba Demla a jeho rodičů a Pavly Kytlicové od známého sochaře Františka Bílka. Zaujme vás také obnovená márnice v obvodové zdi a ve zdi směrem k faře odkrytý gotický oblouk objevený teprve nedávno.

K uctění památky významného rodáka, v dnešní době ještě zcela nedoceněného spisovatele a básníka Jakuba Demla, který se tu 20. srpna 1878 narodil a 10. února 1961 i zemřel, vyčlenil Obecní úřad v Tasově za odborné garance Západomoravského muzea v Třebíči v r. 2002 dvě místnosti v bývalé škole pro Literární památník Vysočiny. Můžete se v něm seznámit s jeho literárním dílem i jeho zálibou sbírání receptů jídel i nápojů. Jeho život byl velmi pohnutý. Jako vysvěcený kněz se pro své názory, publikační i překladatelskou činnost znelíbil nejen brněnské konsistoři, ale za německé okupace i fašistům. Po nástupu komunistů byl s ním zinscenován soudní proces, při kterém se jej zastal jen básník Vítězslav Nezval. Památník je otevřen v sezóně každou sobotu od 14.00-16.00 hod. nebo po domluvě na obecním úřadě na tel. č.: 566 547 159.

V přízemí Památníku můžete po domluvě nahlédnout do keramické dílny Sdružení Slepíši. Nejedná se o gramatickou chybu. Je to dílna, v níž tvoří zajímavé keramické užitkové i dekorační předměty zrakově postižení světově uznávanou Axmanovou metodou hmatového modelování. Frekventantům dvoutýdenních kurzů přednáší i slepí lektoři. Na vystavených kouscích to však není vůbec znát a jejich koupí můžete podpořit tuto bohulibou činnost

Podle orientační desky nebo turistické mapy č. 84 – Velkomeziříčsko se dostanete po modré TZ ssz. směrem k vile Jakuba Demla navrženou známým architektem Bohuslavem Fuchsem, která je údajně jeho prvním projektem.

Milovníky televizních seriálů snad zaujme informace, že v Tasově bylo natočeno několik sekvencí ze seriálu Četnické humoresky.

V Tasově i jeho okolí nalezneme dva tzv. smírčí kříže (latinské), které však, podle historiků, nebyly postaveny na usmíření za nekalý čin, ale měly vyznačovat cestu věrozvěstů Cyrila a Metoděje po Moravě. Budete-li se po nich pídit, jeden naleznete přímo na návsi na konci parčíku před domem č. 38, ale je ho vidět jen polovina, protože druhá je zabetonovaná v zemi. Druhý objevíte za posledním domem napravo od silnice na Vaneč na vrcholu stráně. A když už se dostanete do Tasova, vydejte se po modré TZ na ostrožnu nad řekou Oslavou, kde se nachází pozůstatky gotického Hrádku Tassenbergu, počeštěnému na Dub, z něhož se, mimo zbytků hradeb, brány a paláce, zachoval i obranný příkop. Nenechte se však zmýlit starší turistickou mapou, neboť cesta byla přeznačkována. Modrá vede nyní po silnici kolem poklony sv. Josefa k Panskému mlýnu a odtud po levém břehu řeky Oslavy ve směru toku dorazíme k vysněnému cíli. Od Stejskalova mlýna dojdeme údolní nivou až k Vanči, kde chová pan Dobrovolný desítky druhů exotického převážně vodního ptactva, které zaujme Vaše malé ratolesti. Odtud se pak vrátíme po 2 km a minimálně frekventované silničce do Tasova, kde jsme ponechali naše přibližovadlo.

Text a foto: Ing. Rostislav Novák

Fotogalerie