Výlet z Litvínova přes Saleziovu výšinu - Osek až do Oldřichova, ale.....?

Výlet z Litvínova přes Saleziovu výšinu….. Osek až do Oldřichova, ale………?

Těšila jsem se, že se vydám na delší výlet se skupinou turist.oddílu, který tu záměrně nebudu jmenovat, abych na sebe nepřivolala hromy a blesky určitých lidí této skupiny, zvlášt možná i jeho vedoucího, abych někde za šera z večera nedostala do nosu i když já za šera z večera nikam nechodím, leda tak do divadla. Nic proti němu a taky nic proti druhým turistům. Docela jsem se těšila po přečtení plánu pochodu, i když jsem vlastně většinu míst, kterými jsme měli procházet již znala. Litvínov jsem procházela ale celý ho neznala, chtěla jsem dojít až ke Kolektivnímu domu, kterému se říká zkráceně „Koldům“, kde jsem při mé první návštěvě tohoto města nebyla, neboť byl dost vzdálen od míst, které jsem si ten den naplánovala vidět. Já se tam ale jistě znovu podívám. Jen se krátce zmíním o této památce a sice že je tato stavba po 2.světové válce významným představitelem moderní architektury, byly to původně byty sloučené s možností sportovního vyžití, stravování, zábavy atd…nyní v současné době slouží budova jako hotel. To měl tento turist.oddíl naplánované, pak jsem neznala Loučnou, přes kterou jsme měli jít a Dolní Háj, kudy jsme měli též procházet. Ale upozorňuji znovu, že bych je nechtěla osočovat - chraň Bůh - to ne! Ale protože turistiku provozuji již od mládí a byla jsem zvyklá na určitý režim toho kterého oddílu se kterým jsem šla, myslela jsem si, že to s tímto oddílem bude podobné. Ale spletla jsem se….Možná, že to měli naplánováno dobře a jsou tak zvyklí chodit, neboť jejich režim vycházek jsem neznala, byla jsem s nimi nyní poprvé, ale po další chůzí Litvínovem už se mě to začalo nelíbit.

Sešli jsme se v Teplicích v nádražní hale, která vskutku dělá okrasu svému nádraží, které ale bohužel zvenku už tak hezky nevypadá, zvlášť když je to lázeňské město, do kterého přijíždí lázeňští hosté, kteří po vystoupení z vlaku jsou jistě jeho prvním pohledem na budovu překvapeni…

Ale abych pokračovala dál, sešlo se nás celkem 24 lidí, nasedli jsme do vlaku a jeli do Litvínova, odkud začínal náš pochod. Vyšli jsme z litvínovského nádraží Nádražní ulicí, kterou jsme se dostali na Mosteckou ulici, vlevo jsme zahlédli litvínovský zámek, který patřil Valdštejnům, jehož poslední dva členové spí svůj věčný sen v hrobce na bývalém místním hřbitově, okolo kterého jsme později šli a dál již pokračovali směrem k Masarykovu náměstí. Po cestě samozřejmě moji spoluúčastníci museli navštívit market, aby si nakoupili snad celodenní zásoby, nebo jen nějaký mlsek - na což já nebyla zvyklá, neboť jsme si vždy zásoby na výlet nosili z domova. To bylo první zdržení a 23 osob beze mne, to se dá pak čekat, než se všichni zase sejdou…..

Dále jsme pokračovali okolo parčíku pod kostelem sv.Michaela archanděla a kolem přistavěné kaple Bratrství k faře. Naproti jsme míjeli bývalou Radnici, ze které byl dnes Radniční sklípek a též v budově byla i Výstavní síň. Vzadu zase za kostelem též bývával kdysi hřbitov jsou nyní Voigtovy sady, kde se nachází sousoší pocházející ze zbořených Libkovic a dál v parku na druhém jeho konci pak socha z dílny Matyáše Brauna – Herkul,nazývaný i Samson. Vskutku kulturistická postava pořádného chlapa - ale takové svalnatce jsem nikdy neobdivovala…..

Pokračovali jsme dál Smetanovou ulicí, přešli do Žižkovy ulice, vedle polikliniky snad i nemocnice, to nevím přesně…. , dostali jsme se k druhému bývalému hřbitovu, kde byla již z dálky vidět hrobní kaple Valdštejnů a vedle stojící socha - spíš obří busta a myslím že nebudu daleko od pravdy že je to zpodobnění Valdštejna…..Bývalý hřbitov byl též přestavěn na park, ale na jeho pravé straně je ještě pár pozůstatků starých náhrobků jež byly zhotoveny přímo u hřbitovní zdi, tudíž asi nebyly z piety zbourány. Potud jsem si město Litvínov prohlédla, když jsem jej zhruba před 1,5 - 2 lety navštívila….a také už o něm psala i podrobněji. Já chtěla vidět ale ještě něco víc, proto jsem se s těmito turisty vydala….

A tak jsem s tou mojí nově nabytou partou pokračovala stále dál touto ulicí - byl vidět i zimní stadion pojmenovaný na počest tragicky zesnulého trenéra Ivana Hlinky. Ze Žižkovy ulice jsme přešli do ulice S.K.Neumanna a pokračovali dál, po obou stranách ulice byly postaveny zajímavé domy, jeden z turistů mě řekl že jsou z padesátých let pro tehdejší dělníky…Ale i jinak tam byly zajímavé domy, hodně z nich mělo průchody do další ulice, což jsem jen tak někde neviděla - ojedinělý to ano ale tolik? To bylo velice zajímavé… Pokračovali jsme k Podkrušnohorské ulici, které vévodil dlouhý dům s tímtéž průčelím a hodinami nad ním a na levé straně také.

A tam byla druhá zastávka, která mě odradila pokračovat s těmi mými nově nabytými přáteli dál. Byla tam totiž cukrárna, tak do ní zašli, dát si zákusek, k tomu něco k pití, já chuť neměla a tak jsem si sedla venku před cukrárnou, kde byly stoly s lavicemi k posezení v podloubí a rozhlížela se po okolí, které mě fascinovalo. Když ta „mlsounská“ přestávka mých kolegů trvala už 25 minut, tak jsem se náhle rozhodla, vstala jsem a šla se ještě poohlédnout po okolí, na které jsem se dívala „zpoza“ podloubí a doufala, že již konečně z cukrárny vyjdou. A začalo krápat…..což mě ale samozřejmě nevadilo, za chvíli to přešlo, nakonec mraky se honily už od rána, obloha byla již ráno šedivá, místy i do černa ale sluníčko jimi prosvítávalo a turista je přece zvyklý nejen na sluníčko ale i na nezdary počasí.

Jenže mě vadilo to, že ač jsme ještě nic neušli, tak už začali se „žracími“pauzami, no, trošku jsem to přehnala s tím názvem ale na to já nebyla zvyklá. Když jsme šli s tlupou turistů, měli jsme z domova jídlo a pití sebou a podle počtu kilometrů jsme si udělali svačinovou přestávku a pak, když jsme dorazili do konečného místa pochodu s předstihem, tak jsme teprve navštívili cukrárnu nebo hospůdku a dali si to, oč každého jeho žaludek žádal a na co měl chuť…a vyčkali vlaku nebo i autobusu do našich domovů…

Takže tohle byla moje KONEČNÁ! Třeba jsem se nezachovala podle etiky a měla jsem jim dát vědět, že s nimi nepokračuji, ale tam se spousta lidí vzájemně neznalo a šli i někdo sólo mimo skupinu. A já šla zpět touže cestou, kterou jsme sem došli, opět začalo pršet, chvíli se to pralo mezi sebou déšť, zas přestávka a znovu takové mrholení až to konečně ustalo. Teď jsem měla ale více času si důkladně prohlédnout místa, kterými jsem před tím rychleji procházela. A vychutnávala si místa, která jsem při dřívější návštěvě Litvínova neznala.

Nu a tak jsem pomalu došla i svého cíle - nádraží v Litvínově a já měla neuvěřitelné štěstí, neboť vlak do Teplic mě jel za 10 minut. A musím dodat, že i když jsem nedorazila do vytčeného cíle podle plánu s těmi ostatními turisty, tak přece jen jsem si zpáteční procházkou udělala možná větší radost prohlídkou různých míst a tím taky nedala zahálet mému fotoaparátu, než kdybych šla s nimi. Přece jen větší tlupa se spoustou lidí na výlet to není to pravé ořechové, aby si člověk mohl vše důkladně prohlédnout - aspoň ne pro mě! Cestou k nádraží jsem šla okolo restaurace se jménem "Nudle" a tak jsem si vzpoměla na scénku s Felixem Holzmannem v restauraci " U Nudle", kdoví, jestli to jméno té restauraci nedali podle něj? Pak jsem šla okolo další restaurace, která zas nesla název " U dvou dobrodruhů" a tak jsem si řekla, kdoví, jak dopadli s podnikáním, neboť cedule "Zavřeno" dávala tušit možný krach. Zkrátka jsem se ač sama dobře pobavila. Tak až zas budu mít někdy choutky vyrazit s nějakou partou, dobře si to rozmyslím.....

Ale na Milešovku s Vítkem a Honzou, kteří tu prezentují a dalšími... v květnu bych moc ráda, jestli mě to zdraví dovolí........