Výlety okolo Plzně: 2. Šťáhlavice – Mariina skála – Pod Lopatou – Šťáhlavice (pivovar u Šenkýřů)

Studánka U Mariiny skály

Mariina skála

Mariina skála s vyhlídkovým altánem

V pozadí je vidět Radyně

Konratický potok

Lopata - ta lávka je asi to jediné, co je vidět.

Hájovna

Roubenka u Vymrovky

Nahrát moje fotografie

Vstoupit do fotogalerie (20 fotografií)

Při současném koronavirovém nouzovém stavu pátráme po nedalekých místech, kde to zase tolik neznáme nebo kde jsme už dlouho nebyli. Takhle jsem objevila vyhlídku na Mariině skále a dokonce i pivovar, o kterém jsme vůbec nevěděli. A to je otevřen již od r. 2016 a navíc není daleko od Plzně. No to je ostuda, musíme to napravit. Sice asi bude zavřeno, ale aspoň zjistíme, kde vůbec je a jak to tam vypadá. Jejich stránky jsou ve výstavbě, jak mi právě internet pověděl.

Autem jsme dojeli k Úslavě do Šťáhlavic. Tam někde má být pivovar, ale je to také šikovné místo na výlet do přírody. Ještě jsme ani nezaparkovali, když nás upoutala informační cedule pivovaru s textem Zachraň pivo a telefonním číslem. Po chvíli jsme zjistili, že pivo prodávají, ale jen od 9 do 10 a odpoledne od 16 asi do 20 hodin. To už jsem byla přesvědčená, že po návratu se jim tam vnutíme. Když inzerují telefonní číslo, určitě počítají s tím, že jim tam někdo zavolá.

Ale nejdřív jsme se těšili na výlet. Počasí nám přálo, sluníčko svítilo, je všední den dopoledne, snad tu nebudou davy. Došli jsme k řece, po lávce jsme přes ní přešli a po neznačené cestě se vydali vpravo podle řeky. Samozřejmě jsme neodolali a podívali se na jez.

Těsně před silnicí nás překvapil moc pěkně udělaný nový altánek, ale na odpočinek bylo přece jen ještě brzy. Pravděpodobně ho využívají hlavně cyklisté, protože jsme se právě na cyklotrasu napojili. Jen kousek jsme šli po silnici ze Šťáhlavic do Kornatic, ale hned za tratí jsme odbočili lesem vpravo do kopečka. Je to úzká asfaltka se zákazem vjezdu, byl tam tedy skutečně klid. Jen jeden cyklista nás předjel.

Pod vrchem Kohouty (484 m) zprava od Nezvěstic přišla žlutá turistická trasa a ta nás dovedla až k vyhlídce u přístřešku Milínov na rozcestí cyklotrasy a žluté odbočky. Je tu další možnost odpočinku, ale také tu jsou nádherné výhledy – vpravo byla vidět Šumava, vlevo Brdy. Prostě paráda. Dokonce tu byl větší výhled než o kus dál z vyhlídkového altánu.

Tam jsme došli za chvíli po žluté. Moc se nám tam líbilo. Najednou téměř z roviny vystupuje vysoká buližníková skála a na jejím vrcholu je altánek. Jen kousek od skály je ještě studánka U Mariiny skály s novým dřevěným přístřeškem. Nejdřív mne udivilo, že je to celé ohrazené, že se ke studánce nesmí. Když jsme přišli blíž, bylo nám to jasné. Je to hluboká studna, je tam rumpál a přivázaný hrneček. Sice tam dřív byl pozinkový kyblík, ale asi se někomu hodil. Jen informace o pitelnosti vody tam chyběla.

K vyhlídkovému altánu na Mariině skále vedou kovové a dřevěné schody. Je krásně vidět severozápadním směrem - Radyně a přírodní park Kornatický potok. Původní altán Mariaruhe (později nazývaný Mariarut) tu nechal postavit majitel panství Kristian Valdštejn pro svoji manželku Marii někdy před r. 1838, ale r. 1953 ho vichřice zničila. Nový altán – replika původního - byl postaven až r. 2014. Na buližníkové skále má být vytesán datum vzniku samostatné republiky 28. října 1918. Skálu jsme obcházeli, ale datum nikde nenašli.

Po žluté jsme pokračovali až na rozcestí Pod Lopatou. Lopata je zřícenina hradu, spíš se dá říct, že to býval hrad, který založil ve 40. letech 14. století Heřman z Litic na buližníkové skále na místě pravěkého sídliště. Již r. 1457 je uváděn jako pustý. Nikdy nebyl obnoven. Dnes do míst hradu vede dřevěná lávka. Moc tam toho však vidět není.

Na parkovišti pod hradem bylo pár aut, ale kupodivu jsme nikoho neviděli. Na hrad jsme jít nechtěli, již jsme tam párkrát byli. Jen jsem zjistila, že aktuální fotku mám jen zimní.

Na hrad vede modrá turistická značka a 10 km dlouhá naučná stezka F. X. France. Na rozcestí Pod Lopatou je úvodní tabule – jedno ze třinácti zastavení NS. My jsme po modré a NS šli jen kousek – k rozcestí Hádecký potok. Odtud jsme pokračovali po modré lesem nad toho času ještě opuštěnou chatovou osadou, která se táhne v údolí okolo Konratického potoka, prošli jsme okolo hájovny a bývalého rekreačního střediska Hájek až k chatám u Vymrovky, kde je dobře zachovalá moc hezká roubená chalupa.

To už jsme opět u Úslavy. Ještě před ní odbočujeme vlevo po neznačené trase, ve svahu je další chatová osada, kupodivu také ještě opuštěná. A to už jsme u lávky a u auta a samozřejmě i u pivovaru. Byl vybudován r. 2016 na místě prvního ze tří hostinců ve vsi. Dochovaná zmínka o něm je z r. 1651.

I když má být pivovar ještě zavřený, vrata do dvora jsou otevřená a pan majitel tu popojíždí s ještěrkou. Bylo už tedy otázkou chvilky se domluvit. Jen vyměnil ještěrku za roušku a už se nám věnoval. Vyrábí spodně kvašená piva, která pojmenoval po nedalekých krásných místech – vaří zde tedy světlou výčepní desítku Lopatu (po nedalekém hradu), světlou jedenáctku Kozelský ležák (po nedalekém loveckém zámku) a hořký ležák Triangl (to je prý název nedalekého rozcestí), světlou dvanáctku Kosičkář (podle zdejší legendy), polotmavý MARIARUT (podle vyhlídky). Samozřejmě jsme neodolali a koupili jsme 1,5 litrovou petku od každého druhu. Pán je sympatický – musí být i jeho pivo dobré. A pivo, to se přece musí zachránit.

Tahle procházka se vyvedla. Jarní přírodu miluju, vše se začíná tak krásně zelenat, k tomu kvetou sasanky, fialky a řada dalších kytiček, kvetou trnky, ale také třešně, prostě jarní pohoda a dokonce téměř bez lidí. A ještě s pivním závěrem.

GPS souřadnice:

uložit .gpx soubor (49.660, 13.525)

Poslední aktualizace: 24.4.2020

Vyhledání vlakového spojení na výlet