Výlety okolo Plzně: 7. Druztová (pivovar Radouš) – zřícenina hradu Věžka – Radotínský rybník – Druztová (cca 7 km)

Snažíme se využít posledních poměrně hezkých podzimních dnů, i když dneska, jak se říká, už to fouká ze strnišť. Trochu se to zatahuje, ale neprší a je ještě docela teplo. Asi před třemi týdny jsme zachraňovali v pivovaru v Druztové pivo, dnes nám doma překáží vratné skleněné lahve. Spojíme příjemné s užitečným a necháme si je tam zase naplnit.

Vyrážíme po obědě. Parkujeme u pivovaru. Ještě není 14 hodin, ale už mají otevřeno. Začínáme tedy tam. Vracíme lahve, kupujeme petky, hlavně proto, že lahvové pivo dnes nemají.

Okolo pivovaru vede úzká pěšinka vzhůru. Držíme přímý směr, jdeme po okraji vesnice, dokud nenarazíme na vlevo odbočující žlutou turistickou trasu a NS Po stopách F. Malocha. Značku hledat nemusíme, tady to známe, už jsme se tudy toulali mockrát. Po žluté odbočujeme - rozcestí Druztová je o pár bloků dál - až u parkoviště u fotbalového hřiště. Žlutá značka nás nyní bude doprovázet delší dobu.

Po chvíli se před námi objeví hřbitov s původně gotickým kostelem sv. Máří Magdalény ze 14. století – nechal si ho postavit tehdejší majitel nedalekého hradu Věžka. Současně postavená fara se nezachovala. Kolem r. 1700 byl kostel barokně upraven. Uvnitř mají být pozdně gotické sochy, nám se ještě nikdy nepodařilo se dovnitř dostat. Konstatujeme však, že se dočkal nového kabátu.

Žlutá z rozcestí Věžka – odb. ke zříc. pokračuje dál okolo hřbitova. Současně odbočuje vpravo ke zřícenině hradu (cca 400 m). I když už jsme tam byli kolikrát, jdeme tam zas – do kopečka a okolo skal. Z hradu se toho moc nedochovalo – zbytek branky, základy zídek, jsou tam však zajímavá skaliska a hezké výhledy. Právě tady NS končí.

Tento ostroh nad Berounkou byl osídlen již v pravěku. Při archeologickém výzkumu byly nalezeny zlomky keramiky z eneolitu i z pozdní doby bronzové. Pravěké opevnění pravděpodobně zaniklo během stavby vrcholně středověkého hradu, o němž je první písemná zmínka z r. 1351. K opevnění hradu napomáhala řeka, ale i hluboký příkop, kterým protékal dnes Drahotínský potok. Ke zdejšímu panství tehdy patřila nejen Druztová, ale také trochu vzdálenější Dolany, které jsou z ostrohu vidět. Po r. 1410 k panství byla připojena i Třemošná. Hrad r. 1478 dobylo a pobořilo vojsko Matyáše Korvína – hrad již nikdo neobnovil.

V letech 1962–1972 akademický malíř Václav Uchytil okolo sebe shromáždil děti z historického kroužku z Plzně, společně odstranili zřícené zdivo a vybudovali přístupovou cestu. Nově odkryté zdivo však dál nezajistili a to se následně opět zřítilo. Od r. 2015 je zřícenina čištěna od náletových dřevin a zkoumá se zbytek zdiva.

Chvíli se kocháme výhledy, vracíme se k rybníku Pod hradem a obcházíme ho z druhé strany. Za ním se dostáváme opět na žlutou a po ní pokračujeme. Výstup k hradu byl jen malý trénink. Tady stoupáme výš a déle.

Ještě po žluté opatrně přecházíme hlavní silnici z Třemošné do Chrástu. Na rozcestí Dolanský mlýn přecházíme na modrou trasu k Drahotínskému rybníku. Byl založen r. 1567 na Drahotínském potoce jako jeden z rybníků plzeňské rybniční soustavy. Dnes je to oblíbená chatařská oblast, v této době převážně opuštěná. Nejsou tu žádné luxusní chaty, ale malé chatky převážně z dob dávno minulých. Jen tu a tam je tu něco novějšího.

Rybník obcházíme. Když za ním modrá odbočuje vpravo, vede vlevo pěšina okolo rybníka zpátky. Tu volíme my. Značená cesta tu není, ale tady nelze zabloudit. Celou cestu okolo rybníka si všímáme, jak tu řádí bobr. Rybník obcházet nechceme, první možnou odbočujeme vpravo a dostáváme se opět k hlavní silnici. Bohužel musíme jít po ní kousek vpravo, abychom se dostali na polní cestu. Naštěstí se nechá jít po trávě pod silnicí. Provoz je tu velký a řidiči to tu docela pěkně rozjedou.

Po polňačce jdeme do Druztové. Protože se snažíme vyhnout jakékoli silnici, v obci odbočujeme vpravo a pak vlevo. Tady jen přejdeme silnici vedoucí do Druztové a jsme u auta. Mezitím se docela zatáhlo, ochlazuje se. Jsme rádi, že už končíme.

Domů jsme dojeli za tmy a konstatujeme, že už je docela pěkná zima. Tak nám to vyšlo perfektně. Jen fotky nejsou moc kvalitní. Nevzala jsem si foťák, ale nakonec jsem se rozhodla fotit - musel mi tedy stačit můj obyčejný tlačítkový mobil.