Na Skalnaté pleso vyjíždíme první lanovou. Do Lomnického sedla už pochodujeme po chodníčku vedoucím pod lanovkou po svých. Sedlo je zahalené v mlze, jen občas se mlha protrhá. Skupiny s vůdci necháváme daleko před sebou. My si šlapeme v klidu a na pohodu. Jen jedna dvojice jde za námi. Mlha je hodně hustá a protrhává se jen výjimečně. Tyto chvilky si ale o to víc užíváme a kocháme se dramatickými pohledy na Tatry.
Vzhledem k počasí se nakonec rozhodujeme pro normálku. Cesta vede jasně až do okamžiku, kdy se má nastoupit do výrazného řetězy zajištěného žlabu. Nemůžeme ho však v mlze natrefit. Dostáváme se do místa, kde se nám postup vzhůru moc nezdá. Dvojice lezců za námi se nás drží, jak klíště. Svorně nakonec během jednoho krátkého protrhání oblaků zjišťujeme, že jsme hodně nízko. Musíme se dostat o pár desítek metrů výš. Další postup už je jasně daný. Nechce se nem ale jít po řetězech, takže lezeme kousek vedle nich a normálně se jistíme.
Na vrcholu Lomničáku je prádelna, přesto nám vrchol udělá chvíli před sestupem radost a mlha se na pár okamžiků roztrhá. Koukneme na chviličku do Doliny pěti Spišských ples a na Terynu a pak se vše zase zahalí do mlhy. Závěrečný sestup z Lomnického sedla probíhá už za regulérního deště.
Před námi je ale ještě řádný kus cesty. Musíme se dostat na Zbojnickou chatu, kde máme zajištěné ubytování. Za deště a bez výhledů projdeme Tatranskou magistrálou ze Skalnatého plesa k Zámkovského chatě, kde se občerstvíme jedním zaslouženým točeným. Při cestě na Zbojandu se počasí začíná umoudřovat, takže si z Velké Studené doliny užíváme i výhledů na tatranské štíty – Bradavicu, Východnou Vysokou, Svišťový štít, Javorové štíty, Širokou vežu a mnohé další.
Vzhledem k počasí se nakonec rozhodujeme pro normálku. Cesta vede jasně až do okamžiku, kdy se má nastoupit do výrazného řetězy zajištěného žlabu. Nemůžeme ho však v mlze natrefit. Dostáváme se do místa, kde se nám postup vzhůru moc nezdá. Dvojice lezců za námi se nás drží, jak klíště. Svorně nakonec během jednoho krátkého protrhání oblaků zjišťujeme, že jsme hodně nízko. Musíme se dostat o pár desítek metrů výš. Další postup už je jasně daný. Nechce se nem ale jít po řetězech, takže lezeme kousek vedle nich a normálně se jistíme.
Na vrcholu Lomničáku je prádelna, přesto nám vrchol udělá chvíli před sestupem radost a mlha se na pár okamžiků roztrhá. Koukneme na chviličku do Doliny pěti Spišských ples a na Terynu a pak se vše zase zahalí do mlhy. Závěrečný sestup z Lomnického sedla probíhá už za regulérního deště.
Před námi je ale ještě řádný kus cesty. Musíme se dostat na Zbojnickou chatu, kde máme zajištěné ubytování. Za deště a bez výhledů projdeme Tatranskou magistrálou ze Skalnatého plesa k Zámkovského chatě, kde se občerstvíme jedním zaslouženým točeným. Při cestě na Zbojandu se počasí začíná umoudřovat, takže si z Velké Studené doliny užíváme i výhledů na tatranské štíty – Bradavicu, Východnou Vysokou, Svišťový štít, Javorové štíty, Širokou vežu a mnohé další.
