Výstup na hrad Bezděz

Výstup na hrad Bezděz.

Několik let jsem si už říkala, že se musím ještě podívat na hrad Bezděz, dokud mě to ještě moje klouby a páteř dovolí….. Byla jsem tam sice už mnohokrát ale naposledy tak před 18 lety. A toužila jsem se tam ještě podívat ale bála jsem se abych tam někde neexnula a co potom se mnou? Jsem sama a všude jít sama nemohu a i když sice někdy chodím na výlety s partou, tak tam zas není nic pro mě zajímavého co historie se týká....a když náhodou ano, tak zas mám nějaký jiný program já. Jela jsem jednou s jinými turisty ale Ti se nedívali po krásách přírody ale metelili to na kilometry a to pro mě nic není. Chci, když procházím krajinou, abych z ní také něco měla a ne abych si pak sčítala roční nachozenou kilometráž.

Na Bezděz by se mnou moje parta nešla, byl by to pro ně „krpál“. Ale já jsem „beran“ doslova a do písmene, ve znamení berana rozená a tak jsem si to konečně přikázala, udělala potřebná opatření, namazala „heksnšůs“ i kolena, vzala analgetika a šla jsem na to!!!! Ráno vstávajíc v 5 hodin, abych se vypravila na vlak, jsem nebyla ještě doslova přesvědčená, že na to nádraží vskutku dorazím, stále jsem nějak váhala, věci na cestu neměla připravené, jako to jindy dělávám už večer před odjezdem. Ale čím více se míjel čas, tím více jsem pak pílila aby mě neujel bus na nádraží…..A v 6.50 jsem už seděla ve vlaku směrem k Bezdězu. Přestoupila z Teplic v Ústí n.Labem, poté v České Lípě a dojela na vlakovou zastávku Bezděz. Ještě před dojezdem se mě hrad Bezděz ukazoval v celé své kráse a já se nemohla vynadívat…Je to vskutku nádherný hradní masiv a pro mě byl celý život symbol nejkrásnějšího hradu, co jsem kdy viděla. Milovala jsem ho. Počasí bylo super i když zrovna slunce nesvítilo ale co můžeme chtít taky v říjnu…. Cestou jelo plno houbařů s košíky hledat svůj úlovek….

A já se vydala na cestu k hradu……kousek od nádraží jsem šla normální cestou, která ústila na silnici a po ní jsem šla a šla, sem tam projelo auto, já s turistickými holemi jsem kráčela docela rychle že jsem se i zapotila a tak jsem si uvědomila, že zbytečně „ženu“ a zvolnila jsem tempo a i párkrát zastavila a pár minutek odpočinula, vzhlížejíc k hradu s myšlenkou, jak ho asi zvládnu. Zjevila se mě věž kostela sv.Jiljí z dálky a já došla pomalu do vsi. Hned na kraji byly starší ženské, které vybíraly „parkovné“…docela šikovně otevřený kšeft na okraji vsi ale bylo levné jen 50 Kč a dokonce myslím že na celý den, ale nechci to tvrdit. A ještě před domem, kde byla i v okně nabídka upomínkových předmětů. Zřejmě jejich bydliště. A tak jsem pokračovala dál podél dalšího krámku, koupila si tam magnetku pro „sichr“ kdyby na hradě už neměli s výmluvou že končí sezona…. jako se mě to stalo taktéž vloni na podzim na hradě Hasištejn. A zatočila jsem mírně do kopečka okolo hasičské nádrže, kde bylo na jejím okraji celé hejno kačen a jak jsem tak letmo počítala okolo dvaceti kusů. A šla dál a zatočila již Doprava směrem k cestě na hrad a zas okolo další restaurace. Před alejí listnatých stromů byly dvě poučné tabule o hradu a také další upozornění pro cyklisty, aby sesedly z kola!

Krásně zelenou alejí jsem se za chvíli dostala k první hradní bráně a pokračovala dál stoupajíc stále výš a výš, turist.hole mě dělaly dobré společníky až jsem došla k další druhé bráně. Cestou jsem míjela kapličky křížové cesty ze 17.století, celkem jich bylo 15 podél přístupové cesty hradeb. Kdysi dávno byly vyzdobeny malbou, později dřevořezbami s výjevy ukřižování Krista. Tyto dřevořezby jsou nyní umístěny v ambitu muzea v České Lípě. A já pokračovala dál a dál pořád do vrchu a zpocená, chvílemi odpočívajíc pomalu ke třetí hradní bráně, kde již byla napravo vidět nepřístupná „Čertova věž“ a v pozadí za ní se zjevoval jižní manský palác. Prošla jsem branou a kousek za ní mě upoutala pamětní deska na Karla Hynka Máchu, který tento kraj miloval a podle něj dostal tento kraj svůj název „ Máchův kraj“. Básník zde nacházel inspiraci ke svým dílům „Večer na Bezdězu“ a též k básni „Máj“.Toto poslední dílo vznikalo i na vrchu Radobýl.

Naproti byl mezi větvemi stromů krásný výhled do kraje. Po pokochání se pohledem jsem stoupala dál a pomalu se blížila k hradnímu areálu. Míjela jsem severní manský palác, poté purkrabský palác a došla již také na vrchol k velkému dřevěnému stánku - spíš domku, kde se prodávaly vstupenky i upomínkové předměty. Důchodcovská vstupenka mě stála 40 Kč, dostala jsem i popis historie a prohlídky hradu. V 11 hodin měla začít prohlídka s průvodkyní, tudíž jsem měla ještě čtvrthodinku volnou a tak jsem ji využila k nafocení různých míst…..jak jsem se později ujistila, fotit se mohlo i v hradním areálu, tudíž cvakaly fotoaparáty…, návštěvníků bylo na jedenáctou hodinu patnáct. Na hradní nádvoří jsme se dostaly další čtvrtou a poslední branou.

Prohlídku jsme začaly purkrabským palácem, který se nacházel na nádvoří vpravo, přešli jsme můstek k paláci z 30.let 20.století vedle hradní cisterny ( nádrže dešťové vody), neboť studna se zde nedala kopat. V purkrabském paláci, jak odpovídá jeho název bydlel purkrabí, jež měl za úkol spravovat hrad za doby nepřítomnosti krále. Jsou zde zpřístupněny dvě místnosti. Jedna místnost má zachovalá dvě pole křížovožebrové klenby a dvě hrotitá okna, druhá jen jedno pole křížovožebrové klenby a jedno hrotité okno. Z oken bylo vidět v pozadí Hrad Ralsko. Jedna místnost byla vybavena krbem a také středověkým záchodem- tehdy nazývaným prevet. Napravo od vchodu vedlo točité schodiště do 1.patra, zajímavost byla, že jeden schod údajně vážil 250 kg, jak nás poučila průvodkyně. Když zde byl klášter, tak byla v přízemí pekárna, v 1.patře jídelna a kuchyň a v podkroví cely mnichů.

Poté jsme navštívili královský palác, který sloužil k obydlí panovníka, jemuž také odpovídala délka užívaných prostor oproti druhým palácům. Měl dvě podlaží ale které dnes již nebylo zachovalé. V 1.patře bylo pět místností, v jedné byl byt kaplana, pod nímž se v přízemí nacházela hrobka 24 mnichů, jejichž ostatky byly později dány do kostela sv.Jiljí ve vsi. Byt kaplana byl přístupný z pavlače, která lemovala celý královský palác. Přízemí pod dalšími místnostmi mělo hospodářskou funkci a tak z něj schodiště do 1.patra nevedlo. Druhá místnost byla ložnicí, v třetí místnosti je zachována ještě křížovožebrová klenba a vstupovalo se do ní z pavlače. V západním rohu místnosti je fragment točitého schodiště, kterým se vystoupalo do podstřeší. Ve čtvrté místnosti je poškozená křížovožebrová klenba, ve východním rohu je fragment krbu. Vedle okenního otvoru se nacházel středověký záchod, dosud znatelný. Tato místnost byla upravována v 17.století. V páté místnosti je dobře vidět dochovaný krb a taktéž křížovožebrová klenba. Okenní otvory byly opět opravovány v 17.století, nad nimi se nachází fragmenty původních oken.

R.1279 byl v jedné z těchto místností vězněn po smrti Přemysla jeho syn kralevic Václav II. se svojí matkou Kunhutou.

Ke královskému paláci přiléhá hradní kaple, nad jejímž vchodem je tympanon s motivem Stromu života. Do kaple jsme měli vkročit pravou nohou a také když bychom položili ruku nad fragment, kde stával oltář a jestli bychom ucítili vlnění, tak máme zajištěno nebeské požehnání, tak pravila naše průvodkyně…….. a já to vlnění namouduši cítila, takže se snad nemusím ničeho bát…..jen jestli si z nás neutahovala a nepřidávala něco k lepšímu…. Kaple je nejhodnotnější stavbou a je ve vynikajícím stavu. Kaple je jednolodní s dvěma poli křížovožebrové klenby a šestidílnou klenbou závěru.(vidět na fotografii) Zvláštností kaple je Ochoz, který je ojedinělý v rámci střední Evropy. Byl vybudován podle vzoru francouzských katedrál. Ochoz byl přístupný z panské tribuny, jež byla pro vznešenější účastníky bohoslužeb. Původně byla kaple zasvěcena archandělovi Michaelovi, později byla v r.1626 přesvěcena Panně Marii. Hlavní oltář byl na kamenné podestě - nyní fragment(vidět na foto). Před oltářem stávala socha černé Madony Monserratské, která uzdravovala a konala zázraky a díky ní mířily na Bezděz mnoho let řady poutníků. Po zrušení kláštera byla převezena socha Madony do kostela v Doksech a tím odezněla sláva zdejší kaple. Kaple byla vybavena ještě čtyřmi bočními oltářemi, obrazy a malými varhanami.

Z druhé strany královského paláce přiléhá schodiště z 19.století, které vede na velkou věž, jejíž výška je 34 m, tloušťka zdiva má 3,75 m ale jen v dolejších partiích. Vchod do věže je z let 1844 – 1848, taktéž i schodiště, které vede do novogotické místnosti. Dalším schodištěm se dá vystoupat až na Ochoz věže. Do věže byl kdysi přístup od královského paláce dřevěnou pavlačí.

Vedle věže se nachází branka na druhé hradní nádvoří k manským palácům ale vstup není zatím zpřístupněn veřejnosti, neboť hrad se neustále postupně upravuje.

Naše prohlídka hradu skončila a i když je vlastně hrad Bezděz jen zříceninou, má stále co návštěvníkům nabídnout, neboť se zachoval oproti jiným hradům ve své původní gotické podobě až do dneška…..

Hrad má bohatou historii, ve své době to byl opravdu nedobytný hrad a měl vysokou uměleckou hodnotu.….na druhém vrchu Bezdězu bylo vytvořeno i malé opevnění Královskou stavební hutí, která také postavila hrad Housku. Nyní je tam přírodní rezervace. Hrad byl založen Přemyslem Otakarem II. v polovině 13.století v nadm.výšce 604 m. Stavbu dokončil Václav II., který zde byl vězněn jako dítě. V r.1366 český král a římský císař Karel IV., který rád pobýval na zdejším hradě nechal se svým purkrabím založit Velký rybník, jež byl později přejmenován po návštěvách básníka K.H.Máchy na Máchovo Jezero.

V r.1402 byl hrad obležen králem Zikmundem. V r.1409 jej získal Jan z Michalovic, později Jan Smiřický a další a další…..to si mohou milovníci historie nalézt v patřičných dokumentech a dočíst se o ní podrobněji. Já to jen zkrátím….v r.1621 byl dobyt Bavory a později jej získal i Albrecht z Valdštejna, který jej začal přestavovat. V r.1627 zde vznikl klášter, v r. 1642 byl obsazen Švédy, kteří hrad vypálili. V r.1662 začaly úpravy kláštera a v r.1686 se vybudovala křížová cesta. V r.1778 jej obsadili Prusové a v r.1785 byl klášter zrušen. O 3 roky později jej opět obsadili Prusové a hrad spěl pomalu k záhubě. V letech 1833 – 1835 navštívil hrad několikrát již výše jmenovaný básník Karel Hynek Mácha.

Od r.1930 patří hrad KČT, kteří jej začali opravovat ale jejich počínání přerušila 2.světová válka, protože toto území spadalo do Sudet. Po r.1953 převzala hrad Státní památková péče. A také po „dlouholeté návštěvě“ našich východních sousedů dostal hrad zabrat, to jsem hrad navštívila jak před jejich příchodem, tak krátce po jejich odchodu a viděla jsem jak byla pomalována kaple azbukou, která byla předtím zrestaurovaná.

A tak jsem se dostala k závěru mého popisu výstupu na hrad Bezděz. Z prohlídky hradu jsem byla nějak zmrzlá a tak jsem měla v úmyslu dát si nějakou dobrou teplou baštu do žaludku v místních hospůdkách, které lákaly svojí nabídkou menu na tabulích před vstupem do jejich útrob okolo kterých jsem šla až se mě sliny sbíhaly… třeba takové jelení nebo kančí….už jsem si ho představovala na jazyku ale nebyla jsem si jistá, zda stihnu vlak, bylo to přece jen ještě kus cesty. A tak jsem se toho s velkým úsilím zřekla a vykročila po silnici dál od hradu, dál………Ještě jsem se stačila rychle mrknout ke kostelu sv.Jiljí, jenž byl obklopen malým hřbitůvkem a vedle stojící barokní faře s mansardovou střechou, dělala na mě dojem,že je pokryta došky. Ale už jsem musela jít….

Teď frčelo jedno auto za druhým od hradu i k hradu a já došla v poměrně krátké době a díky turist.holím na vlakovou zastávku. Měla jsem ještě třičtvrtě hodiny čas do odjezdu vlaku, ani jsem nemusela tak chvátat ale stejně bych za tu dobu asi nestačila pojíst někde v hospůdce, kdybych si dala nějakou tu minutku divočiny…….a tak jsem pojedla ze svých zásob, za chvíli se začali scházet houbaři s košíky hub k vlaku a já jen koukala, kde to nasbírali……no samozřejmě že v lese, jak jinak.

Gól pro mě byl, když jsem přestoupila v České Lípě do vlaku, kam nastoupila rodinka se čtyřmi plnými košíky podborováků které nasbíraly během víkendu okolo chaty ve Splavech. No to mě už rozum nebral, protože v Teplicích, kam jsem chodila se svojí partou houby nerostou, to málo- tak 8-10 hub nestojí ani za zmínku a ještě k tomu šlapat spoustu kilometrů, takže jsem výlet za houbami vzdala, radši si koupím v obchodě žampiony až na houby dostanu chuť.

A tak jsem dorazila do Teplic s výrazným sebevědomím a hlavně spokojená, že jsem ve svém věku ještě zdolala Bezděz, který mě již několik let lákal ke svojí návštěvě.