Loading...
Yukon a Aljaška - 5 týdnů na cestě po dalekém severu
Letošní léto jsme se rozhodli strávit v Kanadě. Díky programu Working holiday jsme získali pracovní víza na rok a tak jsme 16. 6. odletěli do Vancouveru. Práci jsme našli poměrně rychle a za měsíc vydělali dostatek peněz na cestu na Yukon a Aljašku.
Z Vancouveru jsme vyrazili 23. 7. odpoledne v šesti lidech (3 páry ) a v pořádně nabaleném autě Ford Windstar. Z Vancouveru jsme se vydali po Sea-to-sky-highway směrem na Whistler a pak krásným údolím nahoru na sever přes města Lioolet, Williams lake a Prince George. Odtud jsme se napojili na Steward hwy (č.16) a dojeli do stejnojmenného města, odkud je to již kousek na Aljašku na ledovec Hyder. Tady jsme viděli našeho prvního grizzlyho – zatím pouze z bezpečí auta. Z Hyderu jsme pokračovali po Cassiar hwy směrem na Whitehorse na Yukonu. Zpestřením byla odbočka na Telegraph Creek – indiánskou vesnici vzdálenou asi 112km šterkovou cestou od highway. Další den jsme dorazili do Whitehorse, kde se naše výprava na pár dnů rozdělila. Dva páry si půjčili kánoe a 4 dny jeli Dezadeash river, my jsme zůstali věrni autu a věnovali se prohlídce Whitehorse a okolí – zajímavý je parník S.S.Klondike z doby zlaté horečky a také tzv. fish ladder – „žebřík pro ryby“ - pomáhá táhnoucím lososům překonat přehradu. Poté jsme se přesunuli do oblasti Takhini hot sprint, kde jsme u řeky Takhiny objevili zatím nejhezčí místo na kempování. Následující dny jsme prozkoumali také oblast kolem jezera Aishihik a pak už zamířili do Haines Junction, kde jsme potkali zbytek naší výpravy. Lodě jsme zavezli zpět do Whitehorse a pokračovali za Haines Junction do Kluane national park. Rozhodli jsme se pro túru na Mount Decoli (2232m.n.m.). Vyrazili jsme až odpoledne, prošli korytem řeky a vystoupali kousek krásným údolím, kde jsme navečer na měkké louce se spoustou svišťů a syslů postavili stany. Další den jsme pokračovali stále nahoru suťoviskem a přes poslední prudkou část se dostali na vrchol s nádhernými výhledy na jezera a hory v okolí. Na jih se tyčí nejvyšší hory Kanady, na západě azurově modré Kluane lake. Kocháme se a pak rychle sbíháme strmé svahy. K autu přicházíme až navečer a proto spíme nedaleko u jezera Kloo lake. Další den se posunujeme na severozápad kolem Kluane lake přes Destruction bay až na hranice s Aljaškou. Odtud pokračujeme přes Tetlin a Tok směrem k Fairbanks. První noc na Aljašce bojujeme s mraky komárů. Další den ve Fairbanks je ale od komárů klid a tak jdeme do Pioneer parku – jsou zde nejen původní chatrče z období zlaté horečky, ale také parník, historický vlak a muzeum letectví. Z Fairbanks přejíždíme směrem na jih do Denali national park. Po celou dobu je zataženo, proto nejvyšší horu USA Mt. McKinley nevidíme. Zato ale jdeme na 3denní túru. Park je rozdělen na jednotky (units), které mají omezený počet míst ke stanování, proto, pokud chceme jít všech šest pohromadě, musíme vybrat jednu asi ze tří možností. Volíme unit 9 a další den už projíždíme krásnou divokou krajinou zeleným autobusem, který turisty po Denali rozváží. Po třech hodinách jízdy vysedáme uprostřed divoké přírody, nikde žádné značení. Pomocí mapy jdeme objevovat naše území. Jdeme podél řeky, asi po 3 hodinách stavíme stany a vaříme – najednou nás překvapí 3 medvědi grizzly. Jsou asi 40m od nás. Řídíme se podle pokynů z příruček How to stay safe in bear country a medvědi opravdu mění směr. Bohužel vylézají na skálu asi 100m od našich stanů a zůstávají tam celou noc. Oni spí, my ne. Držíme hlídky u stanů, ráno naštěstí mizí a tak se vydáváme na túru k ledovci na konci údolí. Hrozně fouká, proto postupujeme pomalu. Při cestě zpět vidíme v korytě řeky pod námi dva grizzly – matku s mládětem. Držíme si odstup a pozorujeme je. Při vaření se opět přiblíží, naštěstí se brzy otáčejí a jdou jiným směrem. V noci hrozně fouká, stany dostávají zabrat. Ráno máme opět medvědí poplach – 3 velcí grizzly utíkají naším směrem. Naštěstí i toto setkání dopadá dobře a my balíme a vracíme se na cestu,, kde stopujeme autobus, který nás zaveze na náš výchozí bod, kde parkujeme. Večer trávíme v kempu s Češkou a Slovákem, kteří jsou tu na work and travel. Další den pokračujeme do Anchorage – největšího, nikoliv však hlavního města Aljašky. Prší, proto město rychle opouštíme a přejíždíme na poloostrov Kenai. Tam spíme v hezkém kempu zdarma - doporučili nám jej dva Češi, cestující v opačném směru jako my. Ráno přejíždíme do městečka Kenai, které leží u moře, má hezký pravoslavný kostelík a taky infocentrum s internetem:) Spát se vracíme opět do stejných míst jako včera, ale kemp vybíráme jiný a ještě mnohem lepší – jmenuje se podle jezera Engineer lake. Jsme tam sami, stanujeme na krásné trávě u jezera a v lese je tolik hub, že nevěříme vlastním očím! Další den prší, proto přejíždíme do přímořského města Seward. Zjišťujeme ceny výletních lodí, pohybují se ale okolo 160-180CAD na osobu, což je pro nás dost. Proto volíme raději hike, není dlouhý, ale vede k průzračnému potoku, ve kterém se vytírají lososi. Místo na spaní vybíráme za městem směrem k ledovci Exit glacier. Ráno se na glacier vypravíme, fotíme a pak jedeme dál, podívat se na Portage glacier. Zastihne nás ale takový déšť a mlha, že nevidíme nic a proto rychle odjíždíme pryč, přes Anchorage a Palmer do Valdezu. Další den se vyčasí a můžeme se kochat krásným výhledem na hory ve Wrangell national park. Stavíme se také na ledovci Worthington Glacier. Díky hezkému počasí se po něm jdeme dokonce projít, výhled je krásný. Před odbočkou na Valdez stavíme ve Glenallenu a získáváme informace o Valdezu. Dovídáme se, že v neděli jezdí v 8 ráno na hodinu zdarma loď, kde probíhá bohoslužba. Další den je neděle a tak neváháme a vstáváme dřív a vyjížďku si užíváme. Z počáteční mlhy se vyklubalo krásné slunečné ráno, fotíme a přemýšlíme ještě o další, tentokrát již placené plavbě. Jak zakotvíme, hned jdeme vyhlídkovou jízdu na lodi Lu lu bell zarezervovat. Stojí 105 CAD na osobu a plavba má trvat zhruba 5 hodin. Protože je krásně, plavba se nakonec protáhne na 8 hodin a my vidíme mořské vydry, tuleně, malé kosatky, lvouny, papuchalky a moře plné ledových ker. Neděle se opravdu povedla, další den, když se vzbudíme, je nevlídně a mrholí. Vyjíždíme zpět na sever. Ve Valdezu se nám líbilo, byl méně komerční než Seward, všude plno rybářů a lososů. Viděli jsme i několik medvědů hodujících přímo u potoka a u moře, kde byla obrovské hejna lososů. Při zpáteční cestě se rozhodujeme, jestli se zastavit i v parku Wrangell, jehož vrcholky hor jsme viděli cestou do Valdezu. Nakonec ale špatné počasí a 90km štěrkové cesty do parku rozhoduje, že jej nenavštívíme. I tak dostává auto pořádně zabrat. Přes město Tok se vracíme na sever a jedeme po Top of the Word hwy, která nás zavede na hranice s Kanadou a pak až do Dawson city. Highway byla v posledních týdnech splavená deštěm, proto je průjezdná jen dvakrát denně – v 8 a ve 12 hod. Vstáváme proto brzy a v městečku Chicken (město tvoří 3 domy! :) )se zařazujeme do kolony aut, která se přesně v 8 rozjede. Cesta vede pustou krajinou, je to opravdu Top of the Word. Do Dawson city přijíždíme odpoledne, přívoz nás převáží přes řeku Yukon a pak ve zlatokopeckém městečku trávíme dva dny. V infocentru shlídnem videa, pak parník S.S.Keno a nakonec jdeme na prohlídku města s průvodkyní v dobovém oblečení, která nám přiblíží celou historii zlaté horečky. Je to moc zajímavé, proto se další den vydáváme i na prohlídku těžební věže Dredge no. 4, která přetěžila neuvěřitelné množství zeminy, tím vyrýžovala velké množství zlata a celou krajinu kolem Dawsonu proměnila na haldy štěrku a zeminy. Na závěr pobytu v Dawsonu jdeme ještě na místní hřbitov, kde má hrob český rodák, dobrodruh a polárník Jan Eskymo Welzl. Z Dawsonu se přesouváme na sever po Dempster hwy do Tombstone territorial park, kde jdeme na dvoudenní hike. V horách už je večer pěkná zima, výhledy jsou ale nádherné, dramatické. Další den po návratu z túry počítáme, jak jsme na tom s časem a jelikož máme ještě nějaký den rezervu, tak pokračujeme po Dempster hwy dál na sever směr Inuvik. Highway je ale štěrková, proto jedeme čím dál pomaleji, chceme aspoň dojet na Arctic circle,ale po dvou hodinách jízdy třicítkou to asi 130km pod polárním kruhem obracíme. Přece jen auto ještě musí dojet zpět do Vancouveru a tohle by bylo nadlouho a po špatné cestě. Proto se vracíme zpět, spíme u řeky Klondike a další den jedeme dolů na jih po Klondike hwy až do Whitehorse. Dokupujeme zásoby, měníme olej v autě a vyrážíme. Dalším cílem je přímořské městečko Skagway, ležící opět na Aljašce. V době zlaté horečky bylo hlavním přístavem, kam připlouvaly lodě plné zlatachtivých lidí, kteří odtud pokračovali přes Chilkoot pass nebo Whitepass k jezerům Beneth lake, kde postavili lodě a po řece Yukon se doplavili přes Whitehorse do Dawsonu. Cesta do Skagwaye je krásná, svítí slunko, takže jsou okolní hory a jezera krásně vidět. Železnice, která vede přes Whitepass, se občas přibližuje silnici a vzápětí se vzdaluje do hor. Ve Skagway žije kolem 800 obyvatel a je turisty hojně navštěvované. Velké trajekty sem přivážejí turisty, kteří dále buď pokračují autobusem, nebo ve Skagway jen na den zastavují. V historických domech je hodně obchodů se suvenýry a šperky. V infocentrech je také možnost získat permit pro přechod Chilkoot passu. Stojí asi 50 dolarů na osobu + rezervace. Začátek trailu je asi 9 mil za Skagway a tak se tam jedeme podívat. Na celý trail nemáme peníze a už ani čas. Snad příště J Při cestě ze Skagway potkáváme 2 medvědy, jeden leží u cesty, druhý přebíhá před autem. Pak už pokračujeme směrem na Dawson creek ležící až u hranic s Albertou, nějakých 1300km. Cestou jedeme přes Watson lake, kde nacházíme Post Sign Park – hájek plný nejrůznějších značek z celého světa. Nacházíme i nějaké české! Úplnou náhodou zde potkáváme dva Čechy, které jsme potkali už v Denali. Všichni společně pak pokračujeme v cestě, míjíme stáda bizonů, a navečer přijíždíme do Liard hot springs. V ceně kempu je i vstup do horkých pramenů, proto neváháme a jen co postavíme stany se jdeme koupat. Hot springs jsou tvořeny dvěma jezírky s krásně modrou vodou. Horní jezero je ale kvůli medvědům zavřené. Teplota vody se pohybuje v rozmezí 40-49 stupňů. V chladném a deštivém počasí je pro nás koupel příjemným rozehřátím, proto se jdeme okoupat i ráno a pak už pokračujeme v cestě do města Dawson creek. Krajina se před městem mění z yukonské divočiny na českou zemědělskou krajinu! Dawson creek nás vítá deštivým počasím, proto jen procházíme místní skanzen Pioneer park a fotíme ceduli nultá míle Alaska highway, nakupujeme a vyjíždíme odpoledne směrem Prince George. Závěr naší cesty se blíží, je načase, na Yukonu už to vypadá na blížící se podzim. Dny se krátí, byli jsme zvyklí chodit spát o půlnoci za šera (!), a teď se stmívá už ve 22 hod., což se nám nelíbí :). Z města Prince George pokračujeme dolů směrem do Vancouveru přes Cache creek a Fraser valley. Krajina je zase krásná, hory před Vancouverem jsou úžasné. Do Vancouveru přijíždíme 29. 8., počítáme celkem najetou vzdálenost – je to přes 11 000km! Bylo to úžasné dobrodružství, viděli jsme nádhernou přírodu, hory, ledovce, moře, spoustu divokých zvířat. Všudypřítomné stopy po éře zlaté horečky. Vřele doporučujeme :)
více na: http://fiorelkahonzik.wordpress.com/
Poslední aktualizace: 1.9.2010
Yukon a Aljaška - 5 týdnů na cestě po dalekém severu na mapě
Byl jsem zde!
Zapamatovat