Z Bedřichova do Trutnova kolmo - den druhý
Přes noc byla bouřka. Ráno to vypadalo tak nějak všelijak, ale nakonec se počasí umoudřilo. V Horském zátiší na nás čekala výtečná snídaně v podobě švédského stolu. Snídaně a lá Švédsko je skvělá hlavně proto, že si můžete dát co chcete, což u mě znamená vždy snídaně „na sladko“. Ta mi ovšem dopřána nebyla, tak jsem se nakonec musela spokojit „pouze s obyčejným“ sýrem. Pomyšlení na snídani mě však dokáže vždycky dostat z postele, zato Majku evidentně ne. Nezbylo na nás proto mlíko.
Mísečky jsme opouštěli v 9:45. Teda spíš Horské zátiší. Po pár metrech jsme totiž opět stáli a čekali až si taťka koupí pláštěnku. Pán ze Sportu nám sdělil polskou a českou předpověď počasí. Zvláštní, jak může být počasí v jednom místě pro každý stát odlišné. Pak se nás pán optal, kam míříme. Když jsme mu to řekli, pán se velice divil, proč nejedeme lanovkou, ale my, v domnění, že ten kopec má slabých 6 km, jsme se ani nedivili. On nás ale vyvedl z omylu tím, že kopec má 10 km. Taťka si jen zamumlal pod fousy, že tohle jsme slyšet neměly a konečně jsme vyrazili. Cestou do Špindlu (kterou nám také poradil pán ze sportu) jsme stavěli a snažili se vyluštit z mapy názvy okolních kopců. Cesta, i přes to, že Špindl leží v údolí, stále stoupala po kamenech výš a výš. Proto taťka nepřestával říkat větu: „Co nám to ten chlap poradil!“. Po chvíli však změnil názor. Cesta se v jeden okamžik přehoupla a změnila v krásnou asfaltku. „Ten chlap nám poradil fakt pěknou cestu.“ Frčeli jsme si to do Špindlu a tu naše oči spočinuly na něčem, nám ještě neznámém. Letní bobová dráha. Taťku snad zaujala ještě víc než nás. Hned začal plánovat další návštěvu Špindlerova Mlýnu za příležitostí otestovat tento zázrak lidské fantazie. Naše cesta se plynule změnila z asfaltky na sjezdovku a tak jsme si to krosili po sjezdovce dolů. Mě se konečně splnil sen a to nenavštívit sjezdovku pouze na lyžích, ale i na kole. Řeknu vám, že obojí má něco do sebe.
A už jsme ve Špindlu. 11:07 a 9.23 km. Zastavili jsme v centru u laviček a ostrůvku s trávou. Taťka s Majkou si bohužel nevšimli, že trávu obývá větší počet mravenců a položili si do trávy helmy. Mravencům se helmy očividně líbily, protože se tam ihned zabydleli. My jsme je však vzápětí vystěhovali. No řekněte. Chtělo by se vám snad jet na kole s mraveništěm na hlavě? Taťka s Majkou šli dokoupit zásoby jídla a já jsem zatím obdivovala krásy Špindlu. Najedli jsme se a vyrazili vstříc horám. U spodní stanice lanovky jsme ještě chvíli řešili dilema, zda se svést nebo to šlapat, ale taťka nakonec prohlásil, že by to bylo nesportovní (no, spíš si myslim, že by to bylo drahý, ale to je jedno) a tak jsme šlapali. Nebylo to tak zlý.
Po celou dobu našeho cyklistického zájezdu jsme s oblibou používali cyklotrasu 1A. Nápis 1A my ze začátku přišel jako první A. A to se mi hned vybavila malá Majka v modrých šatičkách s copánkama a barevnou aktovkou na zádech. Používali jsme i trasu 1B. Ne, nevybavila jsem si sebe s aktovkou. Jen mi pořád nešlo do hlavy, proč je na tabulce s označením Cyklotrasy cyklista jedoucí do kopce. Později jsem vydedukovala, že to asi bude z nedostatku místa na tabulce. No jak byste chtěli nacpat celého cyklistu do tabulky s rozměry tak 12:12? Jedině úhlopříčně!
Vyšlapali jsme až na Liščí louku a v 16:30 jsme dosáhli našeho dnešního vrcholu-Lyžařská bouda. On to byl vlastně úplný vrchol, protože dál už žádná bouda nebyla. No taťka chtěl prostě bydlet co nejvýš. Vysprchli jsme se a už na nás čekala výborná a hlavně teplá večeře: prdelačka, kuře s bramborem a kompot. Už jsem se zmínila o tom, jak je Lyžařská bouda vysoko. Takže se asi nemůžeme divit té vysoké vysokohorské přirážce. Za dva čaje, pivo, kafe, nanuka a džus jsme zaplatili 200 Kč. Po večeři jsme šli ještě na večerní krkonošskou procházku, kde jsme se snažili najít borůvky, pojmenovat svítící města a obdivovali jsme vzdálené plesky. Kvůli blížící se bouřce jsme se však brzy vrátili na Lyžařskou boudu do našeho pokoje ze špatně udělaného sádrokartonu, poblitým kobercem a vestavěnou sociálkou. Následovala druhá kapitola z Oty Pavla a další krásný den byl za námi.