Z Bedřichova do Trutnova kolmo - den první

Je 11:00 a za dvě hodiny vyrážíme já, tenkrát mi bylo patnáct, Majka (12tiletá sestřička) a táta na poznávací zájezd na kolech skrz Jizerky a Krkonoše. Majce se nechce. Ani se jí nedivím. Včera přijela z tábora, tak chce být doma. Zavolala jsem tátovi a tuto skutečnost mu sdělila. Řekl, že když jet nechce tak nemusí, což znamenalo, že prostě pojede, protože má už koupený nosič na brašnu. Majka pochopila, že se z toho asi nevykroutí, a tak jsme se konečně pustily do balení. Šlo to hladce až do chvíle, kdy jsme zjistily, že Majka nedisponuje jedinými dlouhými kalhoty. I tuto překážku jsme však překonaly. Šponky jsme nahradily kalhotami na běžky. Majka zprvu nesouhlasila, ale nakonec to bylo dobrý, ne Majko? Pak už přijel taťka. Na Chrastavský jsme vyfasovaly kola a brašny a mohlo se jet. Vlastně ne. Museli jsme ještě počkat na mamku, aby nás odvezla nahoru do Bedřichova. Přijela sice s malým zpožděním, ale i přes to jsme vyjeli ještě včas. Bedřichov-Maliník 14:18. Vyložili jsme kola a tam jsem si poprvé všimla, že své kolo neuzvednu. Zatím se to však nejevilo jako problém. Mamka nám popřála šťastnou cestu a jede se. Je vedro, tak pořád pijeme. Majka silně preferuje vodu před Isostarem, ale taťka jí i přes to na Smědavě dolil opět isostar. Majka ho začla rychle pít v domnění, že si na Jizerce dolije vodu. Bylo jí však oznámeno, že vodu dostane až v Harrachově. Harrachov 17:50. Nedostali jsme pouze vodu, ale ještě k tomu housky s veselou krávou. Avšak nastává první malá komplikace. Chybí nůž. Naštěstí jsou na blízku naši asijští spoluobčané. Skleróza nás sice stála 50 kč, ale teď už se najíme. Po výtečné večeři, sice bez svíček, ale myslím, že na harrachovském parkovišti se toto fópá dá přehlédnout, se taťka s Majkou vydávají opět k asijským spoluobčanům shánět kraťasy, ovšem neúspěšně. Začínají mě trochu zlobit průdušky. Snad to přejde. Radši si vezmu triko místo tílka. Při převlékání jsem zjistila, že mám vypálený pruh dole na zádech. Taťka mě na tuto skutečnost velice šetrně upozornil slovy „máš spálenej špek na zadku“.

Tak jsme si to vesele šlapali dál. Do kopce i se spáleným špekem. Nevím, jak jde tátovi hledání hub, ale hledání peněz mu jde znamenitě. Na tomto kopci jsme vydělali slovy padesát korun českých, čímž se nám zaplatil nůž. V druhé etapě stoupání se Majka pokusila o únik a vrchol (Ručičky) pokořila jako první. Nějaká živá na to, že máme v nohách 48 km.

Tak jsme dorazili na Dvoračky. O té cestě bych se radši nezmiňovala. No jo. Tak dobře. Prostě jsme to šli pěšky. Zlobily mě ty průdušky. Dvoračky 20:00 a 50 km.

A pozor, tady nastává hřeb celého dne. Ne, žádnej pohár. Ne ani čaj ne. Tuto část dnešního dne bych nazvala „Poznej krásu Krkonoš v Kotelních jamách s kolama na zádech“. Tak a teď už se pomalu, ale jistě, no spíš rychle a určitě začala tíha mého zadního kola jevit jako problém. Jako další problém se jevil můj kašel, z kterého se mi už chtělo zvracet a poslední problém představovala stále houstnoucí tma. Kotle jsme úspěšně překonali a už jsme se blížili k našemu dnešnímu cíly. Když byly Horní Mísečky a naše chata Horské zátiší na dohled (já teda nic neviděla), taťka povzbudivě zvolal „Majko, už jsme tady, raduj se!!“ A taky že se Majka radovala. Stylem „sláva“, což nejspíše znamenalo „já se tu plazim v noci s kolem na zádech uprostřed Krkonoš a ty po mě ještě chceš, abych se radovala“.

Po 4 hodinách, 37 minutách a 14 vteřinách, průměrnou rychlostí 12.2 km/hod. a 56 km v nohách jsme ve 21:30 dorazili na Horní Mísečky do chaty Horské zátiší. Dali jsme si čaj, ten pro nás uvařila taková hodná paní, nebo spíš slečna, co kvůli nám dělala přesčas. Pak jsme se vysprchovali v kvalitní sprše, která tekla všude, jen ne na nás, snědli zbytek housek a zalehli jsme. Následovalo však jedno nemilé překvapení a to, že nemáme hřeben. Detail. Teď ještě tradiční předčítání Oty Pavla a sladký spánek. Byl to krásný a vydatný den. Tak dobrou!!

Fotogalerie