Z Blatné do Hrádku u Sušice, projeto 3.7.2010

Přibližná kilometráž:
Blatná - Vrbno 7 km
Vrbno - Kadov 3 km
Kadov - Slatina 3 km
Slatina - Svéradice 2 km
Svéradice - Velký Bor 3 km
Velký Bor - Horažďovická Lhota 2 km
Horažďovická Lhota - Třebomyslice 1,5 km
Třebomyslice - Malý Bor 3 km
Malý Bor – Hradešice (po silnici I. třídy) 4 km
Hradešice - Miřenice 4 km
Miřenice - Otěšín 1 km
Otěšín - Sedlečko 2,5 km
Sedlečko - Čelkovy 1,5 km
Čelkovy - Zbynice 1,5 km
Zbynice - Hrádek u Sušice 4 km
CELKEM asi 43 km

Průběh cesty najdete například na mapě KČT č. 68 - POOTAVÍ, Sušicko, Horažďovicko a Strakonicko.
Cesta jde členitou krajinou, zejména v závěru, kde je už znát blízkost Šumavy. Prochází však krásnými místy se spoustou přírodních i člověkem vytvořených zajímavostí.
Blatnou prochází železniční trať ze Strakonic do Březnice a Zdic, takže je s kolem pohodlně dosažitelná vlakem. Leží také na silnici E49 mezi Plzní a Pískem. Kromě unikátního vodního zámku jsou ve městě i dobré restaurace, možnosti ubytování, hypermarket a také cykloprodejna. Já jsem za laciný peníz přespal v málo vábném pensionu TESLA, v ulici Boženy Němcové 30, tel.: 383 415 395, fax: 383 422 277. E-mail: tesla@tesla-blatna.cz
V Blatné je nanejvýš vhodné, dávat si bedlivý pozor na své věci. Zvláště pak v ubytovně Tesla. V sobotu ráno jsem se balil na další cestu, chci si přifouknout pneumatiky a hle: Pumpička v háji!! Musel jsem vyhledat cykloprodejnu a za hříšný peníz zakoupit hustilku novou.

V Blatné (450 m n. m.) jsem jel od vlakového nádraží vpravo a za autobusovým nádražím vlevo do ulice 9. května. Na křižovatce do protisměru, do ulice Fügnerovy, kudy už vede zelená a modrá turistická značka. Zelená mě přivedla na silnici, která se pohupuje do mírného kopce až do vesnice Vrbno (470 m n. m.).

Z Vrbna jsem pokračoval po silnici se žlutou turistickou značkou, kudy vede též naučná stezka okolím Kadovského viklanu. Kopec trochu přitvrdil a dojel jsem do Kadova (510 m n. m.). Na začátku Kadova nezapomeňte navštívit 200 m vlevo ležící Kadovský viklan (fotky na /www.turistik.cz/cz/kraje/jihocesky-kraj/okres-strakonice/kadov-okres-strakonice/kadovsky-viklan/). V Kadově na návsi je tvrz s muzeem a hned vedle tvrze malý krámek, který byl v sobotu dopoledne otevřený. Před krámkem stolek a u stolku, už mírně nadraní, močálové. Občerstvil jsem se a pokračoval dál.

Po žluté turistické značce a současně naučné stezce, která začíná vlevo od tvrze dojedete krásnou krajinou do Slatiny (490 m n. m.), kde je skvěle opravená velká synagoga. Ve Slatině jsem najel na cyklotrasu č. 2161, po které jsem jel vlevo do malebných Svéradic (450 m n. m.). Ve Svéradicích jsem našel cyklotrasu č. 2163, kterou jsem sledoval přes Velký Bor (450 m n .m.), Horažďovickou Lhotu (460 m n. m.) a Třebomyslice (480 m n. m.) do Malého Boru (440 m n. m.) na cyklotrasu č. 2077.

Malým Borem prochází silnice první třídy č. 22 ze Strakonic do Klatov a z návsi směrem ke Klatovům je ukrutný kopec. Možná není až tak ukrutný, ale mě se takovým zdál, protože bylo asi 40°C ve stínu, přičemž na žhnoucím asfaltu by se s úspěchem dalo usmažit vejce. Cesta směrem na Sušici jde odtud přes Hradešice (480 m n. m.). Do Hradešic se dá jet buď po cyklotrase č. 2077, což je sice bezpečnější, ale kopcovitější a o dva kilometry delší (6 km) než po té silnici (4 km). Já jsem jel v sobotu v poledních hodinách, provoz byl minimální, tak jsem risknul kratší a rovinatější cestu po silnici.
V Hradešicích jsem opět potkal cyklotrasu č. 2077, která jde šikmo vlevo z mírného kopce po úzké asfaltce k rybníku Červený mlýn. Ten rybník byla moje spása. Nádherně jsem se tam vykoupal a hned by se mi jelo lépe, kdybych nepotkal tu čubku!
Když jsem si po koupeli lebedil ve stínu, připotácela se po rozpáleném asfaltu tlustá, černá fenka labradorského retrievera. Plácla sebou na zem, spiklenecky na mě mrkla a relaxovala. Sotva jsem však vlezl na kolo, rozhodla se, že je jí se mnou dobře a bude mě následovat. Těch jeden a půl kilometru (stále po cyklotrase č. 2077) do Miřenic (470 m n. m.) jsem šel, v zájmu zachování jejího života, vedle kola asi tři čtvrti hodiny. Jakmile jsem chtěl jít rychleji nebo dokonce usednout na kolo, fenka okamžitě zrychlila a pokoušel se o ni infarkt. V Miřenicích na návsi si hrály děti. "Mám vyhráno". Jásal jsem v duchu. Čuba s nimi zůstane. Nezůstala! Proploužil jsem se s ní celou vesnicí. Ze zoufalství jsem zazvonil na jeden z domků s myšlenkou, že domorodce požádám, aby našli jejího majitele nebo zavolali na úřad, aby se o ni postaral. Z domku vyšel uhrovitý adolescent a sliboval, že to zařídí. Přitom otevřel vrátka na dvorek, fenka se jimi protáhla, zašňupala na zápraží, není-li tam něco na zub, nenuceně odešla do prázdného psího kotce a spokojeně ulehla. Ještě po mně loupla očima a její výraz říkal: "Tak dík za procházku. Zase se někdy zastav". Zjevně tam byla doma. Hoch znejistěl a hleděl se rychle rozloučit. Chudák, asi nevěděl, zda mi má poděkovat za nalezení nebo vynadat, že jsem mu uštval psa. Vlastnictví však nepřiznal.
Z Miřenic vede cyklotrasa č. 2077 do Otěšína (475 m n. m.) a dále na křižovatku s cyklotrasou č. 2080 (500 m n. m.). Po té jsem se dal vlevo a dojel do Sedlečka (500 m n. m.). Tady už to bylo docela kopcovité. Následovaly Čejkovy (540 m n. m.), kde se zprava přidala zelená turistická značka. Spolu s ní jsem se dostal do Zbynic (540 m n. m.). Zbynicemi jsem projel rovně, po cyklotrase č. 305 a zelené turistické značce, s kopce do Hrádku u Sušice (480 m n. m.)
V Hrádku je krásný, nově zrekonstruovaný zámek, kde mohou majetnější přespat. V městečku se dá nakoupit a něco i pojíst a popít. Vede tudy železnice ze Sušice do Klatov, takže sem i odsud se s kolem snadno dopravíte.