Z Boskovic na Nový hrad a něco k tomu navíc

Blíží se třetí květnový víkend a naši „neomylní“ meteorologové nám opět slibují počasí, které musí každého turistu, výletníka i čundráka vysloveně potěšit. Má pršet a v některých – šťastnějších - částech naší republiky se mohou těšit na zataženo s přeháňkami. Ale pořád zde zůstává ono ale, protože mistři cechu rosničkovitého si raději kryjí … (však víte co) a naznačují, že někde by mohlo – alespoň na chvilku - vykouknout i sluníčko. Takže může být – víceméně - jakkoliv. Moje choť chce jet o víkendu navštívit synátora do Boskovic (nezjistil jsem ovšem, jestli se více těšila na něj a budoucí snachu, jejich nový byt nebo na štěně, které si pořídili a které už dva týdny neviděla), a tak rychle nastuduji předpověď, zavolám směrem jižním a program na víkend - nebo alespoň jeho část – je jasný.

Již „nějaký ten pátek“ se totiž chci zajet podívat na zříceninu Nového hradu u Blanska. Tuto romantickou stavbu jsem před pár lety objevil v jedné objemné dvojdílné encyklopedii o památkách tohoto typu a přesto, že mě okamžitě zaujala, pořád jsem tam jaksi ještě nebyl. A protože se má počasí spíše zhoršovat, domluvil jsem se s Markem juniorem, že raději už někdy mezi pátečním odpolednem a večerem jsme u nich.

Vyrážíme po 16. hodině a cesta nezačíná zrovna nejlépe. Nejprve Martina někde vytrousí panel od rádia, takže je v autě celou cestu ticho (zpívat sama raději odmítla a panel jsme našli až za týden pod sedačkou). Ve druhé fázi se nám nerozjelo auto. Respektive rozjelo, ale velmi pomalu a za silně podivných zvuků. Po nějaké době normálně naskočilo a v nepříjemně dlouhé frontě na benzince v Bludově (těch pár ušetřených korun za to fakt nestálo) už bylo vše v pořádku. Další ne zcela příjemné chvíle nás čekají hned v Zábřehu. Nejprve v koloně krokem projíždíme kolem nějaké cyklistky, kterou sundalo auto a podle její polohy i počtu blížících se zdravotníků a pomáhačů-chráničů jí opravdu nebylo nejlépe. Po pár stovkách metrů se smějeme pendolínu, stojícímu upriostřed polí. Ochladilo se, tak mu asi zamrzly CD-ROMy (ani toho Nohavicu si na kazeťáku v autě pustit nemůžu). Až doma jsme zjistili, že nezamrzly, ale že z něj v té chvíli stírali 23-letého kluka. Lepší úvod cesty jsme si opravdu vybrat nemohli, ale dál už to bylo – naštěstí – jen lapší a ... lepší.

V Boskovicích napoprvé přejedeme, protože ulice jsou zde rafinovaně značeny tak, aby řidič viděl jejich název jen z jednoho směru. Většinou – samozřejmě - z toho, kterým zrovna nejedete. Mladí už jsou doma a nikdo nic nenamítá proti myšlence zaskočit někam spláchnout prach cest. A byl to dobrý nápad. Kvasničák Tři sestry, který vypadá úplně stejně jako burčák, ani černohorskou polotmavou třináctku s příchutí jakéhosi ovoce, které znám většinou jen v čírém kapalném stavu, jsem ještě nikdy nepil a nechutnalo to vůbec špatně. I přidat jsem si musel. Tím jsme měli současně splněnou večerní procházku a venčení Nellynky. Počasí je zatím slunečné a když si jdu po prohlídce bytu a večerním posezení zapálit, je černá obloha plná jasně svítících bodů. Zatím to vypadá báječně.

Ráno vstávám jako vždy první a hned jdu zkontrolovat počasí. Je už nějak temněji a asi o půl hodiny později začíná pršet. Bohužel se nejedná o chvilkovou záležitost. Po dvou hodinách se probouzejí i ostatní. Pořád prší. Skočím vyvenčit mikropsa a optimismus mě zatím pořád ještě neopouští. Domluvíme se, že devátá rozhodne. V 8:59 se na obloze objeví první modrá skvrna. A tak se jede. Marek ml. už je zde téměř za domorodce, takže po dlouhém studování internetu ví přesně, kam jet. Zaparkujeme u Kateřinského mostu a odsud nás čeká nejkratší (asi jen 1,5 km), ale asi i nejprudší cesta (po červené TZ) ku hradu. Ale - kupodivu - není nijak moc rozbahněná, takže se jde všem, včetně čtyřnožky, celkem příjemně.

Hradní pán nás vítá voláním, že jdou další hosté s pejskem, ale tento že je na vodítku a bez brýlí neviditelný. Nellynka - coby samozvaný vůdce výpravy - se na něj za to pak ještě dlouho evidentně zlobila. O samotném hradu se zde moc rozepisovat nebudu, veškeré informace jsem již na Turistice umístil do příspěvku https://www.turistika.cz/mista/novy-hrad-u-blanska, ale pár vět – i těch „vypůjčených“ z vlastního popisu hradu - si stejně neodpustím. "Jedná se totiž o místo velmi hezké, příjemné a nepředstavitelně romantické. A čím více jste ochotni upadnout do nekonečné náruče sličné královny Fantazie, tím lépe pro Vás. Tady si může každý prožít svůj vlastní Nekonečný příběh a občas jsem se ohlížel přes rameno, jestli na mě nevybafne rytíř Godefroy z Návštěvníků nebo nějaký jiný statečný středověký rek". Slovo zřícenina není však u této památky rozhodně na místě. Jedná se o jeden z nejkrásnějších moravských hradních komplexů (byť malých). Hrad je od roku 1990 neustále rekonstruován a postupně získává svou nejslavnější a nejkrásnější tvář. Tvář pozdně gotické hradní pevnosti konce 15. století. Řekl bych ovšem, že hodně v pohádkovém šatu a několik pohádek - a romantických historických filmů - se tady také natáčelo. A poté, co se zamodralo a rozsvítilo, je naprosto jasné, proč.

Během pobytu na hradě stihnu s odvážlivcem, který „zříceninu“ již 22 let obnovuje, probrat historii i současnost tohoto místa, problémy s financemi i zloději, a také různé zajímavosti města Boskovice, odkud hradní pán pochází. A má to tam hodně poctivě „prolezené“, včetně celého podzemí, kam se ještě za „mala“ bez problémů dostali. Nechci však dál zdržovat ostatní, takže dopít pivo z hradní restaurace, hodit dobrovolný příspěvek do prasátka (v tomto případě soudku), rozloučit se a vyrazit dál. V této chvíli se musím se zbytkem výpravy rozloučit. Ostatní se vracejí k autu, já si jdu ještě prohlédnout nedalekou zříceninu Starého hradu u Adamova.

Byl jsem sice varován, že tam nic neuvidím, ale za mlada nás učili „Důvěřuj, ale prověřuj“. A tak jdu prověřovat na opačný konec hřebene mohutného ostrohu nad řekou Svitavou. Je pravda, že ten kus zachovalé hradby o výšce asi 60 cm a délce dvou metrů nelze považovat za plnohodnotnou zříceninu, ale byl jsem tam. Dva hradní příkopy jsou stále viditelné, stejně jako terénní nerovnost, kde stávalo hradní jádro, a pár skalek, na kterých byl zřejmě parkán. Moc jsem se ale nezdržel, protože když jsem následně seběhl kopec „na kolmo“, předběhl jsem zbytek výpravy ještě dříve než dorazili k autu. A malý čtyřnohý kamarád dával (-a) hodně viditelně najevo radost nad tím, že jsme zase všichni. Asi se pořád nějak nemohla dopočítat …

Po návratu k autu nás čekala dlouhá očista obuvi, protože Marek měl pořád pocit, že cesta zase tak málo blátotlačkou nebyla. Poté vyrážíme směr blansko a naší další zastávkou jsou Doubravice nad Svitavou, díky velké pštrosí farmě oblíbený to cíl všech agroturistů. Kromě farmy v areálu najdete i obrovské zahradnictví. Je to zde celkem zajímavé, ale permanentně přelidněno. Proplétáme se mezi davy, během chvilky si prohlédneme vše od pštrosů, mikroprasátek a papoušků - přes pár kaktusů a durman - až po miniaturní Dinopark. Posilovací stroje ani dětský koutek nás neuputá, podniková prodejna už více. Ale jen do chvíle než zjistíme, že za kousek masa na steak tu chtějí pětikilo, za malý filet cca 150,- Kč a za kraslici z pštrosího vejce osmnáct set. O kosmetice raději ani nemluvě. Ale spousta lidí zde nakupuje jako o život ... a i my si nakonec koupíme alespoň pštrosí párky a klobásy (po 209,- za kilo). A pak už raději honem pryč. Příště raději zajdu na zříceninu zdejšího hradu, přesto, že je jen o něco málo větší než Starý hrad. I když netvrdím, že potom si na farmě nedám něco dobrého z grilu …

A tím je téměř splněno. Ještě oběd v Edenu (hezký název restaurace), sednout do auta a domů. Rozjezd stejný jako včera, ale pak už auto zase po německu šlapalo. Při pondělní kontrole jsme s přáteli pod kapotou skupinově objevili jakýsi odpojený kabel. Nikdo sice nevíme, k čemu slouží, ale po jeho opětovném zapojení je vše zase v pořádku. A již při sobotní večerní tiskovce na Koupáku bylo jasné, že dalším výletům do této krásné části naší země se bránit nebudeme. Jana s Markem a Nellynkou se mají na co těšit, protože možná budeme častými hosty. I přesto, že oblast Moravského krasu nebo – chcete-li – Boskovické brázdy, mám „prošlapanou“ více než dobře …

Více fotografií najdete na: http://markyz63.rajce.idnes.cz/Novy_Hrad_u_Blanska_a_neco_malo_k_tomu_05_2013/